6.4.2013
Kategorie: Společnost

Těžký život managera v nadnárodní korporaci

Sdílejte článek:

PŘIŠLO NÁM E-MAILEM 06/04/2013

Před šesti lety a čtyřmi a půl měsíci jsem začal pracovat v nadnárodní korporaci jako brigádník. Teď dělám ředitele. Ředitele nákupu, abych byl přesný. Proteče přese mě něco přes miliardu a vydělám firmě zhruba 40 milionů každý rok. Za to beru přes milion a půl ročně, plus auto, mobil a notebook.

 

Miluji obchod. Každodenní klokot, průšvihy, výhry. Padesát mailů, pět schůzek a padesát telefonů denně. Bývalo toho míň, už nemohu být tak důsledný a nemám čas na přípravu. Dost často vařím z vody. Nelíbí se mi to.

 

 

Jsem cynik. Nejsem loajální vůči firmě, mám rád obyčejné lidi v ní, zákazníky i dodavatele. Nemám rád, když si hrajeme na něco jiného, než že to děláme pro prachy. Nesnáším nadnárodní šaškování, nástěnky a nadšená hesla. Myslím si, že kreténská motivační prohlášení potřebuje manažer, který si nerozumí se svými lidmi a bojí se reálné konverzace.

 

Jsem čestný a staromódní. Zakládám si na tom, že mé slovo platí. Snažím se jít příkladem. Vážím si svých lidí, hodně mě naučili. Určitě jsem úplatný, ale nikdo ještě nenabídl částku, za kterou bych zahodil své svědomí. Úplatků jsem dal několik.

 

Nemám problém poslat kohokoliv do prdele. Na druhou stranu, když někdo vyfakuje mě, tak se nejdřív ptám, jestli si to nezasloužím.

 

Hodně kouřím a hodně piju. Jednak jako výrobní prostředek a také, abych se pravidelně resetoval. Zvyšuji frekvenci. Nejsem partner roku. Ztloustl jsem. Křečovitě se držím pár koníčků a kamarádů z doby před korporací, abych se úplně neodstřihl od reality.

Korporace vypadá zvenku hezky. Ale je to také jediný ústav, kde najdou azyl nesvéprávní jedinci, kteří by si jinak nevydělali ani na slanou vodu. Profesionální Job hoppeři, kteří se tváří jako géniové a zachránci.

 

Profesionální kandidát je člověk, který proplouvá korporacemi. Okupuje nejvyšší posty a zhruba jednou za dva roky vymění působiště. Nikdy neklesne o patro.

 

Zaměřuje se na nadnárodní firmy, které mají problém prorazit na českém trhu a hledají odborníka, eso, které jim to umožní. Tento člověk má výtečné CV, hodně zkušeností z mnoha firem, umí jazyky a slibuje zázraky. Za to chce, pochopitelně, hodně peněz.

 

Když vám přijde na pohovor a zeptáte se ho, proč opustil předchozí zaměstnání, tak se dozvíte, že splnil úkol, zkonsolidoval firmu a hledá nové výzvy.  Profesionální kandidát se také ohání spoustou absolvovaných školení, certifikátů a kurzů. Téměř jistě bude diponovat nějakým tím exotičtějším titulem: MBA (nejlépe e-learningově), MSc nebo třeba jen BA (Hons).

 

Je to miláček personálních agentur, jelikož se pravidelně vrací a vydělává jim spoustu peněz. Je od nich vychválený, vyzdobený a nadupaný motivačními sračkami. Během debaty o jeho představě vedení a práci vám řekne, že je potřeba táhnout za jeden provaz. Případně přihodí, že není důležité, jaký dres máte na sobě, ale je důležité ho úplně propotit. Konkrétního se nedozvíte nic.

 

Korporace ho zaměstná do vedoucí pozice, řekněme v září 2011.

 

Září – říjen

Profesionální kandidát: “Rozkoukávám se, mapuju procesy, hledám slabá místa.”

Korporace: “Ok, super, je to odborník, chopil se toho.”

 

 

Listopad – prosinec

PK: “Mám zmapováno, přemýšlím, jak implementovat, aby efekt byl co nejlepší.”

K: “Ok, super, sice už je tam čtyři měsíce, ale budiž.”

 

 

Leden – únor

PK vyhodí pár lidí, dělá výběrová řízení na další odborníky.

PK: “Pracujeme na tom, už jsme skoro tam.”

K: “Ty jo, už půl roku nic, ale má v tom jasno, tak ho necháme, aspoň se snížily OPEXy.”

 

 

Březen – duben

Výběrová řízení dopadla průserem, firma se začíná zadrhávat, pár zákazníků odešlo. PK zbrkle outsourcuje to, co předtím zrušil. OPEXy zběsile narůstají. PK začíná posílat trapné power pointové prezentace s akčními plány.

PK: “Dopadá na nás krize, ale stojíme pevně. Dva měsíce a budeme úplně nejvíc, tady vidíte, vše jde podle plánu.”

K: “Ty vole, je to horší, než před osmi měsíci, asi bychom měli hledat někoho jiného.”

 

 

Květen – červen

Firma je v prdeli, zákazníci houfně odcházejí. Nejlepší zaměstnanci si dělají profily na Jobsech anebo navštěvují personálky.

PK: “Chápu, je to těžké, stojíme nad propastí, ale vyznám se, kdokoliv jiný by se musel alespoň půl roku rozkoukávat. Navíc teď pracuji na super zakázce. Když to vyjde, stanete se topkou, leaderem na trhu a všichni se k vám pohrnou.”

K: “Kurva, má pravdu. Ale zkusíme, jestli mu to vyjde, tak to bude bomba a nás taky pochválí. Když ho teď vyhodíme, co si o nás řeknou naši šéfové, že jsme vybrali kripla.”

 

 

Červenec – srpen

Jsou prázdniny, kšefty letí strmě dolů, nálada ve firmě je mizerná. Zaměstnanci jsou demotivovaní a jedou na půl plynu. PK najímá nového HR managera, který nechává montovat GPS do aut, instaluje programy na monitorování činnosti na počítačích a fasují se čipové karty. Zbytek schopných jedná s konkurencí o zaměstnání.

PK: “Rozumím, všechno je jasné, ale pochopte, je tu ten kšeft. Teď, o dovolených, se nerozhodne, ale hned poté je to tady.”

K: “Ok, ale důvěra je nalomená.” Otevřeně se baví o změně.

 

 

Září – říjen

Kšeft překvapivě nevyšel, vše je nakurvené. Týpek je na odstřel.

PK: “Chlapi, asi jsme udělali chybu oba dva. Vy jste očekávali ode mě něco jiného, než jsem vám mohl dát a já si to také představoval jinak. Bohužel, ale zase na rovinu, chyby se stávají a je dobré, že jsme na to kápli tak brzo. Já to balím.”

K: “Uf, to je charakter. Místo, aby tady z nás tahal prachy, tak to prostě přizná, že se sem nehodí. To si zaslouží hezké odstupné. No a kdyby se náhodou ptal někdo na reference, tak ho pochválíme. Přece neřekneme, že jsme najali blbce.”

Profesionální kandidát opouští firmu a do jeho CV přibude další řádek:

 

 

2011 – 2012

“Nějaká známá zahraniční firma” – Generální ředitel

Krizový manažer: snížení headcountu, redukce OPEX. zefektivnění procesů, aplikace nového systému motivace zaměstnanců.

 

 

Životnost Profesionálního kandidáta je od jednoho do čtyř let. V závislosti na setrvačnosti korporace, její velikosti a schopnosti hrát golf a tenis. Nejsmutnější je, že z těch keců, které vedou, sami nabudou dojmu, že jsou opravdu přínosem. Jejich fanatismus si nezadá s islámským sebevrahem.

 

 

Před čtrnácti dny jsem se na jedné akci setkal s jedním takovým. Nepamatuji si přesně, ale zhruba v roce 2008 od nás odešel po vzájemné dohodě pro neschopnost z pozice regionálního šéfa. Teď dělá generála u jednoho z našich menších dodavatelů.

 

Když jsem se s ním bavil, tak on byl absolutně přesvědčený, že tu naši firmu pozvedl.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...
11 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.