POLEREPKA
7.6.2018
Kategorie: Ekonomika

Sucho, povodně a eroze: Důsledek špatného hospodaření v krajině

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

JAN SEDLÁČEK

Kam oko dohlédne, všude velké plochy betonu, řepky nebo kukuřice na siláž. Sice jsme tím “in“ na Západě, ale naše krajina trpí a přicházíme o náš nejcennější poklad – ornou půdu, která nás všechny živí.

Minulý čtvrtek jsem po jedné bouřce projížděl Spáleným Poříčím. Tedy, abych byl přesný, v ten okamžik by se spíš hodil název Vyplavené Poříčí. Voda stékající z rozsáhlých kukuřičných lánů nad městem v tu chvíli proměnila hlavní ulici v zuřící příval vody s bahnem. Měl jsem co dělat, abych tudy svojí škodovkou projel, a kolem stojící usedlíci jen nevěřícně kroutili hlavou při pohledu na to, jak jim hnědé bahno zaplavuje jejich milované zahrádky.

Já jen doufám, že místní to bahno hned nabrali do kbelíků a nanosili jej do kanceláří té zemědělské společnosti, která “hospodaří“ nad Spáleným Poříčím. To je totiž asi jediné, co by ty zemědělce přimělo si uvědomit, že kukuřice (plodina s extrémně nízkou schopností zadržet vodu) na svažité pole prostě nepatří. A pokud ji tam jakýsi IQ-negativní tvor přeci jen vyseje, tak nutně prostě musí počítat se škodami.

A těmi škodami zdaleka nemyslím jen bleskové povodně a nánosy bahna. Jde o něco daleko horšího. To bahno, kterým jsem proplouval autem, totiž byla ještě nedávno orná půda, která se vytváří rychlostí milimetru za desítky let a která nás všechny živí. Jedna průtrž přitom sebere z kukuřičného pole klidně centimetr té nejkvalitnější půdní složky (jílové a organické částice) a nechá tam jen neúrodnou kamenitou vrstvu, která má o dost nižší výnosy. To ale velké zemědělské firmy netrápí, ta půda totiž zpravidla není jejich (je jen pronajatá), takže k ní – na rozdíl od našich předků – nemají žádný citový vztah. A až ji zplundrují, tak ji prostě vrátí majitelům a jako kobylky se přesunou jinam.

Lidé často nadávají na komunisty (a oprávněně), že rozorali meze, vytvořili velké lány a tím zdevastovali českou krajinu. Ale ruku na srdce – změnilo se po Vítězném listopadu něco? Až na pár nadšenců, kteří se pustili do ekologického zemědělství (což se týká zanedbatelného podílu orné půdy v ČR), se situace nikterak nezlepšila. Velké lány zůstaly, vodoteče stále mají podobu zahloubených rovných kanálů a rozptýlené zeleně v krajině nepřibývá, ba často naopak.

A co hůř – na polích přibylo energetických plodin, zejména kukuřice a řepky, jejichž pěstování škodí krajině (kukuřice eroduje půdu, toxické pesticidy používané na řepku zase pronikají do podzemní vody). Z těchto plodin navíc nemáme žádný potravinářský užitek, neboť většina řepky jde na “biopaliva“ a kukuřice zase na silážní plyn a následnou výrobu tepla a elektřiny. Že tyto “zelené“ zdroje nejsou ani zbla ekologické, to už ty, kdo je prosadili, netrápí – hlavně že jsme v Evropě “in“ a že se na tom někdo může napakovat. Až mě napadá příměr – podobně jako jsme rozorali meze podle vzoru Sovětského sajuzu, dnes jsme si zničili vodu a půdu řepkou a kukuřicí podle vzoru Eurosajuzu

A to ani nepočítám rozsáhlé plochy zbytečných skladových areálů, které se stále více zakusují do krajiny jen proto, že jsme pro Západ jen levnou montovnou. Z hektaru takové plochy odteče při silné bouřce klidně 500 kubíků vody, která, namísto aby zavlažila rostliny a podzemní vodu, “zavlaží“ sklepy a přízemí obytných domů v povodí pod skladem. A ti politici a develotři, kdo to zavinili, se poškozeným jen vysmějí a řeknou, že za to přeci může to globální oteplování a ne oni.

Klimatické změny jsou přitom lichým argumentem. Současný nárůst teplot, který alarmisté označují jako “hrozivé globální oteplování“, je ve skutečnosti jen návratem do teplotního optima, které zde panovalo až zhruba do 13. století (poté nastal chladný výkyv – tzv. malá doba ledová – s vrcholem v 17. stol.). Teplejší klima, které teď přichází, jsme tedy již zažili. Naši předkové ve středověku ale dovedli s krajinou rozumně hospodařit a to teplé klima, které mnozí z nás vidí jako hrozbu, dokázali naopak využít k vyšším výnosům a k hospodářskému růstu.

Mimochodem, odsud pramení důvod, proč teď houfně odumírají smrkové plantáže, kterým se nepřesně říká “lesy“. Moderní “lesnictví“ založené na smrkových monokulturách totiž začalo právě v malé době ledové, kdy se smrkům relativně dobře dařilo i v nížinách. Nyní, po návratu do teplotního optima, jsou v nížinách podmínky pro smrky naprosto nevhodné. Mělké kořeny smrku nenajdou v půdě dost vody a stromy usychají. Zejména když lesníci neumí hospodařit, v touze po zisku tvoří velké holoseče a při svozu dřeva zahlubují lesní cesty, jako to vidíme třeba u jednoho významného soukromníka na Zbirožsku. Ale to jen tak na okraj…

Každopádně, namísto “boji proti globálnímu oteplování“ (který je jen další nesmyslnou záminkou pro přesun peněz do kapes určitých lidí) je potřeba přenést veškeré informační, kádrové i materiální zdroje k řešení důležitého problému: Upravit krajinu tak, aby se přizpůsobila novému klimatu – především tomu, že srážky jsou jinak časově rozmístěné (víc spadne v silných bouřkách). Jinými slovy: Pracovat na tom, aby naše krajina dokázala zachytit vodu i při větších deštích (aby hned neodtekla) a zadržet ji pro suché týdny.

Což znamená: V postupných krocích zvyšovat podíl listnáčů a jedlí v lesích. Pomocí pozemkových úprav navracet do krajiny remízky a zatravněné pásy podél vrstevnic či údolnic. Podpořit pěstování vojtěšky a dalších plodin, které chrání půdu a obohacují ji o živiny. Zrušit veškerou státní podporu pro biopaliva a pěstování jednoletých rostlin pro energetické účely. A zejména: zavést hmotnou odpovědnost zemědělců a dalších krajinných hospodářů za veškeré škody, které svojí činností způsobí – včetně zmizelé orné půdy.

Protože jinak budeme moci o potravinové soběstačnosti akorát tak snít, neboť na kamenité suti, ze které se kvůli kukuřici a podobným plodinám vyplavila všechna ornice, už si nevypěstujeme zhola nic.

Autor: Jan Sedláček

Autor článku je místopředsedou politické strany Národní demokracie a absolventem oboru Péče o životní prostředí – krajinná ekologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Tomáš Foldyna 1006,20 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 9 039,20 Kč
Vybráno 25.82%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
60 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.