15.8.2013
Kategorie: Společnost

Stručná historie zamoření společnosti parazity

Sdílejte článek:

KAREL PAVLÍČEK 15|08|2013

Je potěšující, že na okraji společnosti vznikla opět miniaturizovaná skupina lidí, kteří se snaží použitím logiky domyslet, proč se navzdory růstu produktivity práce propadáme do stále většího morálního a hospodářského marastu. Samozřejmě v tak zvané demokracii, ale spíš politokracii, kde mají pravdu ti, kterých je o jednoho víc, nemají šanci ti, jenž dokáží přemýšlet, nějak výrazně se prosadit. Dokonce ani uhájit svoje pozice, musejí se s ostatními nechat vléct, nadneseně, do jámy lvové, spíš to vypadá na hnůj dějin. Při tom máme také hezkou Listinu základních práv a svobod, ale o právech myslících se tam nic neříká. Naopak, pořizovatelé si tam nechali napsat klíčový paragraf. Daně a poplatky se vypisují podle zákona, čímž nás mají na háku, kdy si vzpomenou a oni si posledních pár let vzpomínají dost často, takže jsme my, co ještě něco děláme, v průměru na těch 70 procentech z našeho výkonu, které musíme odevzdat na oltář.

 

 

V kritických článcích je více návodů na řešení naší situace, třeba v omezení role státu, omezení daní a inflace. Většinu navrhovaných opatření lze považovat za účinné metody, které by pomohly nastartovat ekonomiku. Bohužel, ve skutečnosti se díky vládnoucím v klimatizovaných sálech, děje pravý opak. Pravice zvedá daně, levice se chystá natisknout peníze a zvyšovat zadlužení za úspěšného bobtnání státu reprezentovaného zvyšujícím se počtem úředníků hlídajícím nové paragrafy.

 

Jak to, že jedni přemýšlejí tak a druzí konají jinak? V přírodopisu jsme se učili, že se jmenujeme Homo sapiens, tedy člověk moudrý. Když jsem to usilovně zkoumal, zjistil jsem, že časem vznikl nový poddruh, jmenuje se člověk parazitický a dokonce jakoby mimoděk ovládá skoro všude scénu. Parazitující politici, místo toho, aby nás chránili před zločinem, vydávají nás na pospas oficiálním mafiánským spolkům, které na nás vymáhají výpalné podle zákona sesmoleného příslušnými právníky za přísného dozoru státní exekutivy.

 

 

Navzdory žvanění o moderním uspořádání společnosti, to s námi vypadá pořád docela mizerně. Nebylo to tak vždycky. Povědomost o historii je důležitým vodítkem, umožňuje dopátrat se skutečnosti a dokonce tak trochu i budoucnosti. Jsem historik jen do té míry, že pátrám po informacích, které jsou pro danou problematiku důležité.

 

Zpět k našim možnostem a vyhlídkám. Začalo to být nebezpečné v okamžiku, kdy jsme byli schopní vyrábět přebytky, zhruba před sedmi tisíci lety, když jsme začali se zemědělstvím. Do té doby bylo všechno úplně v pořádku. Rozhodně v čele stáli ti, kteří byli nejlepší skoro po všech stránkách. Pokud se lovil mamut nebo medvěd, šli s oštěpem první. Stáli v čele skupiny, která musela vzdorovat soupeřům, jestliže šlo o uhájení teritoria k obživě. Také obvykle zplodili další generaci s podobnými vynikajícími vlastnostmi. Za nimi bylo hierarchicky uspořádáno pořadí ostatních, jak se osvědčovali při smysluplné činnosti, všichni při tom usilovali o posun kupředu, ale jen v rámci možností, když se při riskantních akcích nahoře uvolnilo místo. Tenhle způsob jednání se jmenuje sociální chování, osvědčoval se zřejmě celou ontogenezi našeho druhu, máme ho uložen v genetické výbavě. Uspořádání se osvědčovalo v tuhé zimě, parném létě, o hojnosti i hladu, proto taky tady ještě jsme. Potom jsme udělali ten rozhodující úkon pro dnešní mizérii, když jsme začali víc produkovat. Vznikla totiž tak nějak mimoděk nová kategorie ve společnosti lidí. Paraziti. Nejprve se živili ti, kteří už nedokázali vzdorovat nebezpečím lovu ani nebyli schopni sami něco vytvořit k snědku z toho, co spadlo ze stolu. Pochopitelně tvořili spodní příčky společnosti. Pak se ale pořídily sýpky a zásoby, takže se mohlo začít s novou činností, s krádeží. Když jsme začali vytvářet obrovskou nadhodnotu, bylo toho k ukradení mnoho, kořist byla obrovská. Jenže jsme udělali rozhodující chybu, neuhlídali jsme svůj majetek dostatečně, někteří zloději měli velký úspěch, takže zbohatli. Ze spodiny jsou VIP, ty původní vlastnosti jim ale zůstaly. Paraziti nejsou schopní vzdorovat nebezpečné soutěži na spravedlivém trhu příležitostí ani vytvořit něco k obživě. Jako jejich nedávní předchůdci musejí krást. Naše naprostá smůla spočívá v tom, že si z lupu dokázali pořídit ozbrojenou složku s doprovodnou výbavou, jako jsou vysoké ploty, věznice a psovodi s bojovými psy, kteří také nic nechápou. Tím pádem je ostatní skoro bez námahy a opakuje se to v historii s různými obměnami těch zmíněných sedm tisíc let.

 

Už to trvá těch sedm tisíc let, a ti co nedovedou přemýšlet a kterých je naprostá většina se rozhodli, že je všechno v pořádku a musí to tak zůstat na věky, že si musíme platit ty, co o nás budou rozhodovat.

 

Nechat se vláčet od parazitů je potupné. Jsou totiž zaměřeni jen na zásadní problematiku, aby penězovod, který je živí, nevyschl, ostatní je pro ně vedlejší. Když se sledují jejich další výkony, jde mráz po zádech. Zařídili nezaměstnanost, dluhy, fotovoltaiku, na kterou musí doplácet občané, obnovili cechy, za naprostý výsměch zdravému rozumu považuji povinný Průkaz energetické náročnosti. Je toho spousta čím nás likvidují. Obvykle svojí činností umožňují vznik dalších příživníků, spíš než schválně, mimoděk, což opět svědčí o naprosté rozumové nedostatečnosti téhle sorty. Zorganizovali nový pořádek, jinou morálku, mají jiné principy, vytvořili jinou společnost. Je to svět neschopných parazitů, kteří žijí z nakradeného, ze kterého jde hrůza. Peníze z lupu mají zvláštní kouzlo, nemusejí se reinvestovat. Mimo do nového střeliva a čisticích prostředků na kvéry a za něco se zaplatí nositelé zbraní. Převážná část se může použít na propagandu. Nejprve se pořídí nová inteligence, která svůj rozum už nemusí prodávat na svobodném trhu, ale za jidášský groš je k použití dalšímu novému režimu. V podstatě se jedná o sloužící, placené v různých rolích.

 

Začíná to ve škole, učitelé bývají k dispozici, takže mohou vznikat noví hlasatelé nových pořádků. Máme nové právníky, kteří smolí nové zákony, aby byli nepostradatelní při jejich zmatečných výkladech. Politology, kteří tvrdí, že platit strany z rozpočtu je naprosto v pořádku, placené univerzitami, kde přednášejí tahle moudra. Sociology, kteří tvrdí, že ti co shrabou celou nadhodnotu, se o okrádané nemusejí starat, práci ať si každý najde jako jahody v lednu v lese, sami dostávají svůj peníz za tyhle výmysly od příslušných zadavatelů. Teoretické ekonomy, kteří vymýšlejí jak podpořit ekonomiku bez použití práce, hlavně tištěním peněz ze kterých příslušná část tvoří jejich výplatu. Novináře a redaktory, kteří nechápu proč, opatrně našlapují, aby se náhodou nedotkli podstaty problému o vládě příživníků. Státní hlásné trouby placené podle zákona pomocí koncesionářských poplatků, tam je to jasné. Kulturníky, kteří neváhají žádat si také část kořisti, aby za to posléze vytvořili jalové příběhy plné lásky, které se nesmějí zmiňovat, proč někteří trpí depresemi a někteří to nepřežijí. Důležití jsou také sportovci, kteří reprezentují příslušné uspořádání a naplňují publikum s holými zadky hrdostí. Všechno spravují úředníci, kteří se také bojí, aby nemuseli z vyhřátých kanceláří ven do nepohody.

 

Je to pro mě nepochopitelný cizí nepřátelský svět až na těch pár mužů a žen, kteří píší krátká sdělení o tom, že je to ve skutečnosti jinak. Důležité je také to, že pár kilometrů od nás je země, kde v parlamentu sedí lidé, kteří vykonávají občanská povolání. Scházejí se čtyřikrát to roka na tři týdny. Rozhodně tam nedochází k „legislativní smršti“ bývají tam průměrně předkládány tři až čtyři nová ustanovení k lidovému hlasování za 12 měsíců s malou pravděpodobností, že projdou. V té zemi je vyrovnaný rozpočet, není tam veřejný dluh, nezaměstnanost činí 3%, je tedy prakticky nulová, průměrný plat je tam 5x vyšší než u nás. Státem licencovaná povolání jsou tam jen u lékařů a farářů, ta hrůza, každá poklízečka si tam může na dvéře napsat, že projektuje atomovou elektrárnu, aniž by skládala paměťové testy u parazitů z příslušné komory. Šlo by okopírovat tento model, kdyby se naši parazité neděsili života ve svobodném světě, kde se nekrade. Rozhodně nás nechají dál trmácet se v depresích s naší geneticky danou výbavou o tom, že vraždit, krást a lhát se nesmí.

 

Zjišťuji s hrůzou, že domáhat se vlády rozumu je bez šancí. Naše naděje spočívá zřejmě jen v prohloubení katastrofy. Například až náklady na léčení duševních chorob obyvatelstva zdevastují rozpočty nemocenských pokladen, inflace zvedne těm nejchudším korýtka tak vysoko, že začnou volat po nápravě, tlak od militantních náboženství parazitům nažene strach nebo něco podobného o čem zatím není povědomost. Jakási naděje spočívá také v pokroku na poli vývoje umělé inteligence, když počítač vyplivne závěr o tom, že paraziti nesmějí vládnout, jen čekat jako kdysi před sedmi tisíci lety, co pro ně spadne ze stolu, aby nezemřeli hlady.

 

 

Karel Pavlíček

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.