7.10.2015
Kategorie: Historie, Společnost

Socialismus musíte pochopit

Sdílejte článek:

PAVOL TIMKO 07|10|2015

Socialismus musíte pochopit asi tak, jak klas obilí musí pochopit kombajn.

No, možná jsme začali trochu zostra, ale některé zdánlivě příjemné věci mají vážné vedlejší účinky. Socialismus se dá přirovnat k cukru. Mnozí ho milují, je sladký, zákusky si bez něj neumíme ani představit, ale ve skutečnosti je to tzv. bílý zabiják.

Pokud naznačuji, že se socialismem souvisí něco špatného a je tam nějaké „proti“, měli bychom to objasnit a říct, proč by měl být někdo „pro“ a především, což znamená pojem „socialismus“.

Slovo socialismus popisuje společenský systém, ve kterém občané – společnost kolektivní vlastní výrobu, distribuci a obchod, zpravidla přes státní vlastnictví. Taková společnost – stát se snaží dosáhnout spíše rovnost, než individuální bohatství. Stát se snaží potlačovat konkurenci a určuje ceny, rozhoduje o investicích, co a kolik se bude vyrábět, přerozděluje prostředky a silně zasahuje do fungování společnosti.

Pochází z latinského slova socius = společník, druh, se kterým sdílím společný životní prostor. Socialismus je postaven na kolektivismu, tedy na faktu, že lidé se shromáždí a vytvářejí skupinu.

Pozitivní stránka účasti v jakékoliv skupině je, že takto lze dosáhnout cíle, které by jednotlivec nikdy nezvládl. Fotbalové mužstvo, které funguje jako tým, dokáže porazit i hvězdy, pokud ty nespolupracují. Dobře zorganizovaná skupina může dosáhnout mnohem více, než je jen prostý součet výkonů jejích členů. Člověk je tvor společenský, většinou potřebuje přítomnost jiných lidí, rodiny, přátel a v tomto ohledu je vytváření skupin přirozená věc.

heslo

Socialismus, jako politický směr, se snaží vyřešit skutečnou či domnělou nerovnost, nespravedlnost, nebo pocit nespravedlnosti. Rozdíly v majetnosti mohou být velké a lidé často nerozumí, jak je možné, že někteří lidé těžce pracují a přece vydělávají v porovnání s bohatšími strašně málo. Možná bych měl naznačit, že slabé výdělky často souvisí s tím, že někdo něčemu nerozumí. Pokud člověk nechápe zákonitosti produkce, fungování společnosti, pak se snadno dostane do situace, kdy díky chybějícím znalostem ani nemůže vydělávat dobře. Tomu jsem už věnoval i příslušný článek.

Říká se, že kdo ve dvaceti není levičákem, nemá srdce. Ale kdo ve třiceti není pravičákem, ten nemá rozum. Pojďme se na to podívat.

Před několika lety jsem se dal do řeči se strážcem parkoviště při jednom starém hradě. Postěžoval si, že si takto přivydělává k důchodu a nevydělá ani 50 Kč na hodinu. Byl to příjemný starší pán a tak mě při jeho slovech nějak píchlo u srdce. Když narazíte na takový případ, automaticky začnete uvažovat, zda by nebylo lepší, aby se bohatství a výdělky lidí trochu nevyrovnaly. Aby každý čestně pracující člověk mohl vést alespoň jakžtakž slušný život. Ale pak jsem začal dělat něco, co levičák – socialista udělá jen velmi zřídka:

Začal jsem se zamýšlet nad tím, kolik tam za den zastaví aut, ze kterých se vybere parkovné. Kolik vůbec stál ten pozemek pod parkovištěm a jak dlouho bude trvat, než se splatí? Kolik stálo jeho vybudování? Štěrk, asfalt, dělníci na stavbě … Kolik peněz je třeba odkládat na čas, když ho bude nutné opravit? Kolik je třeba vyčlenit z parkovného na organizaci, která se o parkoviště stará? Řízení, kanceláře, účetní … Kolik třeba odvést z platu hlídače daní a odvodů? Kdybychom mu chtěli dopřát, aby si vydělal např. 250 Kč za hodinu, kolik by tam muselo parkovat aut za den? O kolik bychom museli zvýšit parkovné? Neodradili bychom pak návštěvníky, takže by vůbec nepřišli, nebo by parkovali někde úplně jinde?

Je snadné říci, že svět je nespravedlivý a starý pán by měl vydělávat více. Někdo může nyní tvrdit, že už i samotné dělení peněz na platy je nespravedlivé. Ale začněme tím, že příznivci socialismu by pravděpodobně ani neuměli sestavit otázky, které jsem zde nadhodil. Neuměli by to zřejmě spočítat a pokud by to i zvládli, byli by šokováni tím, že z parkovného se musí ještě hradit tolik věcí a tím se dramaticky snižuje částka, kterou bychom mohli vyplatit strážníkovi.

Socialisté a přesvědčeni levičáci při takové diskusi obvykle ztratí trpělivost a postupně přejdou do pozice, že je tyto ekonomické propočty nezajímají, že na vyšší výplatu strážce by si bylo třeba někde půjčit, případně řeknou, že na výplatu strážníka třeba zdanit někoho bohatého, atd. Socialisté pouze málokdy přijdou s myšlenkami, že nedostatek prostředků je spojen s nepředstavitelným plýtváním ve státním aparátu, že vláda, která se tváří, že zastupuje zájmy lidu, potichu dopřeje obrovské výdělky malé skupině vyvolených oligarchů, že korupce rozežírá krajinu jako rakovina a ožebračuje lidi mnohem více, jak to dělá v představách levičáků kterýkoliv malý a střední podnikatel, živnostník a průměrně vydělávající zaměstnanec (soudím podle odvodové a daňové zátěže, jejíž tito jmenovaní nešťastníci musí čelit).

Socialismus jako myšlenková konstrukce vychází z toho, že skupina je oprávněna diktovat jednotlivci, neboť kolektiv je důležitější než jedinec. Někteří lidé se domnívají, že „víc hlav – víc rozumu“, ale ve skutečnosti je to spíše naopak. O pravdě se nedá hlasovat, jeden rozumný člověk může mít správný náhled a to nezmění jakýkoliv počet přitakávačů. Většina lidí pochybuje o svém zdravém rozumu, nebo alespoň o svém úsudku. Raději převezme názor druhých a jediný den, kdy takoví lidé pozorně kontrolují a prověřují příchozí informace je 1. duben! Tehdy jim dochází, že si z nich někdo dělá „dobrý den“ a raději si ověřují pravdivost tvrzení. Samozřejmě, levicoví populisté si dělají legraci z lidí po celý rok, ale kromě prvního dubna to jejich voličům nedochází.

Asi bychom si měli vyjmenovat typy socialismu.

Socialismus (jako přechod ke komunismu)

Komunisté hlásají marxistickou nesmiřitelnost tříd. Hovoří o ozbrojeném převzetí moci, zabavení veškerého majetku a socialismus měl být přechodným zřízením na cestě ke komunismu. To jsme zažili. Vládla nám ta nejhorší sebranka, neštítícím se ani justičních vražd a teroru vůči komukoliv, kdo byl vůči jejich systému kritický. Ten socialismus se vyznačoval tím, že se už dětem pokoušeli naočkovat „správně“ postoje, ideálem byl pionýrský stejnokroj a slib věrnosti Sovětskému svazu. Dospělí museli nastoupit povinně na celonárodní veselici 1. května a vyslovit se nahlas, že jsme vděční hrdinským pohraničníkům, že nás brání s pomocí masivních hraničních zábran před infiltrací imperialistických agentů, kteří by na našich brambořištích chtěli rozhazovat mandelinky.

Pokud někdo otevřeně nesouhlasil, vnutili mu podřadnou práci (např. kotelník/topič bylo téměř standardní povolání pro každého nezávisle myslícího intelektuála), jeho děti nesměly studovat na vysoké škole, na celý život se dostal pod drobnohled estébáckých elementů a případně ho i exemplárně zavřeli do basy. Studiem tohoto režimu přijdete možná na to, že patří k nejzákeřnějším politickým zřízení vůbec, neboť pod pláštíkem budování světlých zítřků pro obyčejného člověka se potlačovala základní lidská práva a schopní lidé se většinou nemohli realizovat jinak, než kolaborací s touto mašinérií.

Národní socialismus

Většině lidí nedochází, že národní socialismus je k tomu komunistickému socialismu ideově mnohem blíž, než byste si mohli myslet. Nacisté sice formálně bojovali proti komunistům a bolševikům, ale forma vlády, pronásledování jinak smýšlejících, snaha zfanatizovat děti i celý národ, to vše je velmi podobné.

Nejprve bychom si měli objasnit, co to je nacionalismus. V čem se liší od patriotismu? Patriot je člověk, který má rád svou kulturu, národ, bude se snažit chránit tradiční hodnoty svých předků, jazyk, zvyky, moudrost a hodnoty nasbírané generacemi předků. Bude aktivně vystupovat proti pokusům porušit svobodu a práva vlastního národa. A kdy se patriotismus přeměňuje na nacionalismus?

Když se jménem národa začne hlásat nenávist, agresivita, nebo se začne idealizovat vlastní národ za hranicí pravdy a zdravého rozumu. Nacionalismus je ochoten obětovat humanismus, soucit, respekt a uznání druhých kultur. Projevy rytířskosti, respektu a přátelskosti vůči „nepřátelům“ či „jiným“ se považují za zradu národa, stejně tak samostatné myšlení, nebo odsuzování nacionalistické agresivní části vlastního obyvatelstva.

Jednoduše řečeno, nacionalistu naučili být nekriticky hrdým na něco, k čemu osobně nijak nepřispěl a nenávidět skupiny lidí, jejichž kulturu nikdy nestudoval a raději od nějakého „vůdce“ rovnou převzal názor, že je třeba je odsuzovat. Maličký, líný mozek, který je jen kousek nad úrovní ještěra.

Spisovatel Emo Bohúň jednou psal o zážitku, kdy potkal na ulici Hviezdoslava a v hanbě zahodil uherskou trikoloru, kterou měl po vypuknutí války proti Srbsku připnutou na kabátě. Bohúň věděl, že básník obhajuje slovenskou věc a jako Slovák se v té chvíli zastyděl, proto se snažil trikoloru nenápadně zahodit. Ale Hviezdoslav to uviděl, sehnul se, zvedl ji z cesty a podal ji Bohúňovi s poznámkou, že žádná národní trikolóra by se neměla válet v prachu. Hviezdoslav byl velký člověk, který dobře chápal rozdíl mezi patriotismem a nacionalismem a z agresivních, nenávistí „nácků“ by mu bylo na zvracení.

Pomalu chápající lidé s povděkem přijmou jednoduché myšlenky rozzlobeně hovořícího vůdce. Jelikož nechápou složitější souvislosti, rychle přijímají zjednodušené vysvětlení negativních jevů. Je jednodušší přijmout vysvětlení, že za všechnu bídu světa mohou např. Židé, jak studovat dějepis, ekonomiku a sociologii. Němci – lidé, jejichž sebevědomí utrpělo vážné rány po prohrané první světové válce, kteří zažili inflaci a bídu Výmarské republiky, se budou na chvíli cítit mnohem lépe, když mohou zvedat pravici a vřeštět „Sieg Heil“! Z emoce strachu ohledně budoucnosti projdou při naslouchání Führerova projevu postupně do nenávisti a budou mít pocit, že v tomto odhodlaném kolektivu si konečně poradí se všemi problémy. Nenávist je mnohem vyšší emoce jako strach. Je akčnější, ale stále je spojena s tím, že člověk nepoužívá vlastní rozum, ale nechá si někým diktovat směr své agrese.

Národní socialista má za cíl sjednotit co nejvíce lidí v kolektivní nenávisti. Cokoliv, co mu brání v tomto cíli, třeba převálcovat, zničit, vymýtit. Takoví lidé vždy existovali, jen Evropě se po válce nemohli dlouho viditelně projevovat. Ale čekají na svou příležitost a nyní se jim ve formě uprchlické krize jedna naskytla. Ve snaze vyvolat u lidí strach a následnou nenávist, se snaží vyvolat hysterii. Ve volbách se na základě takové agendy budou snažit prosadit kryptonacistické seskupení, jejichž cílem je převzít moc a pod rouškou „bezpečnosti“ začít omezovat lidská práva. Ano, mohli bychom uvažovat nad tím, že imigrace je dost vážný problém a islamizace Evropy může přinášet rizika, ale ještě předtím budeme čelit mnohem větší hrozbě a to je národní socialismus v novém hávu. Nenápadně se něco podobného děje za oceánem.

Inu, nedělejme si iluze, neboť právě pod dojmem „teroristických hrozeb“ se i americká politika již nejméně 15 let fašizuje – vládní špiclování vůči vlastním občanům, militarizace policie, to vše je značně pochybné a potenciálně protiústavní. Proč? Neboť americká ústava nebyla napsána na to, aby oklešťovala práva občana, ale bránila vládě v útlaku vlastních lidí. Ale stále více politiků v Americe prohlašuje, že svobodu je třeba obětovat bezpečnosti.

A ještě dokud použijete tyto řádky, abyste ukázali, oč je lepší Putin než Obama, tak jedním dechem dodám, že snaha přičlenit Donbas k Rusku je čítankový příklad ruského nacionalismu. Jasné, můžete zde operovat s tím, že na Ukrajině je neonacistický Pravý sektor, ale pokud si trochu lépe nastudujete pozadí vůdců rebelů, tak z hrůzou zjistíte, že v separatistické vládě Donbasu se najdou lidé s pozadím ruské neonacistické scény. Udělejte si vlastní průzkum, ale pokud jste Rusofil, nebudete potěšeni a pochybuji, že se do toho pustíte. Neuděláte to, protože nebudete riskovat, že odhalíte, jak jste se nechali vodit za nos.

Sociální demokracie

Největší problém s tímto politickým proudem je i v tomto případě kolektivismus. Toto je společný znak všech socialismů. Sociálně-demokratičtí voliči souhlasí s tím, že hlavním strůjcem jejich štěstí nejsou oni sami, nejsou to jejich nápady, pracovitost a ochota studovat – což by často vedlo k lépe placenému zaměstnání. Věří, že jejich prosperitu a lepší život musí garantovat stát.

Socialističtí politici se jim snaží vsugerovat, že prvotní důvod lidského neštěstí je nějaký blíže nedefinovaný vykořisťovatel, kterého stát obere o neprávem vydělané peníze a rozdělí jejich lidem. S tímto je spojena celá mašinérie socialistické propagandy. Troufám si říci, že i ve školách chybí výchova k vlastní odpovědnosti a to není náhoda. Vzpomeňte si na příklad se strážcem parkoviště. Levicový volič si nevezme papír a pero, aby si to všechno spočítal. 

Sociální demokracie sice nehlásá až tak radikální názory, jak jsme popisovali výše, ale mnohé pro společnost škodlivé věci se snaží dostat do praxe „v rukavičkách“ s dojmem civilizovanosti. Její oblíbený výraz je tzv. „Silný stát“, který má tendenci zaměstnávat celé hordy úředníků, kteří vymýšlejí nebo prosazují nejrůznější regulace (zde naleznete k tomuto tématu příslušný článek).

Specifická česká praxe říká, že na vedení naší sociální demokracie jsou napojeni „velkopodnikatelé“, kteří dokáží vydělat nejen na včasných informacích, ale i na zákonech, vládních opatřeních a veřejných zakázkách. Vždyť podívejte se jak se vydělává na dálnicích, mýtném, jak se rýžuje na fotovoltaických elektrárnách apod. Bývaly časy, kdy podnikatelé hledali příležitosti jako něco vyrábět, prodávat a dnes je to o tom, jak se dá nabalit na eurofondech, přičemž veřejné tajemství je v tom, že s fondy je spojena nepředstavitelně bujná korupce.

Levicový volič správně namítne, že kradli i podnikatelé přisátí na státní struk za Topolánka. Navíc, regulace v předpisech ohledně podnikání a daňové zatížení postupně znechutilo desítky ba až stovky podnikatelů a jen velmi naivní člověk si myslí, že to neovlivňuje životní úroveň ve státě. Levicový volič se obvykle pozná podle toho, že nerozumí ekonomice a souhlasí s hloupostmi v zákonech. Například zákon, který by zakazoval propustit čerstvého absolventa způsobí, že firmy nebudou pro jistotu absolventy zaměstnávat a to se nakonec obrátí proti absolventům. Pokud se zvýší minimální mzda, nedostanou šanci na zaměstnání málo kvalifikovaní pracovníci. Jejich pracovní nasazení a schopnosti by si firma raději nejprve ověřila bez rizika, že jí zůstane na krku zaměstnanec, který bude vzhledem k špatným výsledkům pro firmu ztrátovým. Pokud stát nutí dávat firmu od počátku příliš vysoké mzdy, tak raději nebude vůbec zaměstnávat. Navíc existují zaměstnání, kde je přidaná hodnota pracovníka tak malá, že se při nařízené minimální mzdě vůbec nevyplatí takové pracovní místo vytvářet.

Znám celé desítky podnikatelů, kteří se jasně vyjádřili, že v posledním období zaměstnávají velmi opatrně nebo vůbec. Vláda totiž garantuje zaměstnancům, že kromě výpovědní lhůty musí dostat ještě odstupné. Ale vláda (většinou) negarantuje firmám zakázky, z nichž by se daly pracovníci vyplácet. A při nedostatku práce pak firmám hrozí, že musí lidem vyplatit peníze za nic.

Ironií osudu zažijí největší trest za socialistickou vládu právě její voliči. Za vlády národního socialismu skončí v hrobech jako krmivo pro kanóny. Za vlády sociální demokracie budou právě nejchudší lidé trpět nedostatečnou prosperitou hospodářství, budou mizet pracovní místa pro nejchudší a nejméně kvalifikované pracovníky a stále větší počet lidí bude odkázaných na sociální dávky.

Největší problém socialismu je loupež

Co by se muselo stát, aby nějaký chudý člověk získal peníze od někoho, kdo jich má hodně?

  1. Musel by je dostat darem. Jmenuje se to milodar, almužna.
  2. Musel by za to něco odpracovat. To je mzda.
  3. Mohl by je získat za použití střelné zbraně. To je ozbrojená loupež.

Třeba nahlas říci, že sociální demokracie používá třetí způsob. Je to tvrdé prohlášení?

Ne. Pokud někdo pracuje – ať už podniká, nebo je zaměstnán – stát mu za to vyměřil odvody a daně. Pokud byste je odmítli dát, přijde k vám nakonec nějaká uniformovaná ozbrojená síla a použije při vymáhání násilí.

Neexistují peníze, které stát přerozdělí na „sociálních balíčcích“, které by neukradli někomu, kdo je musel s úsilím vydělat. Aby mohl student zdarma jezdit vlakem, musel stát někomu sebrat daně, například právě firmě, která provozuje někde autobusovou dopravu a tato tak utrpí hned dvakrát.

Nejtrpčí je, že naši sociální demokraté korumpují své voliče výhodami, které musí zaplatit jejich spoluobčané. Zároveň se mnohem větší peníze přelijí do rukou oligarchů, kteří jsou napojeni na vládní stranu.

Voliči nejsou až tak hloupí, aby to nevěděli. Ale je to vlastně obchod. Snížená rozumová schopnost je často spojena se závistí. Oni neumí pochopit jak někdo vydělává více peněz. A tak ty bohatší nenávidí. Sympatizují s každým, kdo slibuje, že těm úspěšným znepříjemní život.

Pokud se levicový volič od socialistů odvrátí, nebude to proto, že je to rozumné, nebo proto, že pochopil tento článek. Odvrátí se až tehdy, když už beztrestnost a nenažranost jím zvolených zástupců v parlamentu dosáhne takových rozměrů, že to nelze přehlédnout. Navíc musí to být téma těsně před volbami, protože tito lidé mají kromě jiných nedostatků i krátkou paměť.

Z dlouhodobého hlediska se dá říci, že jen vzdělání a uvědomělost lidí dokáže zabránit tomu, aby lidé volili takové loupežnické politické partaje. Možná toto objasňuje, proč je naše školství tam, kde je. Možná někdo záměrně cpe hlavy dětí učivem, aby už nezůstal prostor na pochopení světa.

Máte občas pocit zoufalství, že málo lidí rozumí takovým základním principům? Nezoufejte. Ano, tomu nezávislému se může zdát, že je na tom nejhůř. Ale … Pokud dokážete používat vlastní rozum, budete asi méně závislí a nakonec budete i šťastnější.

ZDROJ: Pavol Timko, niejemitojedno.sk

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc listopad 2017: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Jan Šedý 50,- Kč, Jiří Fridrich 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Jiří Záhumenský 50,- Kč, Tomáš Foldyna 998,40 Kč, David Bezděk 150,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 048,40 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (18 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...
16 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.