eu-executioner
13.6.2018
Kategorie: Společnost

Socialismus EU (4.)

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

PERGILL

Snahy neomarxistů směřují k výchově „nového člověka“. Pochopitelně, do toho nemůže být zapojena jen škola, ale účastní se toho i jiné instituce. U neomarxistů na naší politické scéně pak vidíme snahu naše děti dávat těmto institucím v plen.

Nejen školy, ale i níž

Na některé kategorie vymozkování je i prvníček již příliš vyspělý. Z tohoto důvodu je vyvíjen silný tlak na to, aby neomarxistický stát mohl hrabat mezi děti ještě mladší. Toto vidíme jednoznačně u snah dostat do školek už dvouleté děti.

Je třeba si uvědomit, že je obrovský rozdíl mezi školkou a jeslemi. V jeslích o děti pečují zdravotní sestry, tedy osoby vzdělanější a mající zázemí jakési profesionální etiky. Jesle také nemají žádný program „výchovy“, zakládají se pouze na uspokojování nejzákladnějších potřeb dítěte.

Jesle byly vždy odborníky na hygienu dětí chápány jako určité nouzové opatření, reagující na sociální tlak (tlak na matku, aby se co nejrychleji po narození dítěte „vrátila do procesu“). Rozvoj znalostí v oblasti dětských infekčních chorob i výživy nejmenších dětí tento názor ještě akcentoval. Dítě v kojeneckém a batolivém věku nemá zralý imunitní systém a mělo by být krmeno do tří měsíců výhradně a později přikrmováno mateřským mlékem nejméně do jednoho roku, přičemž ono „nejméně“ znamená, že i kojení tříletého dítěte (jako doplněk jiné výživy) je pro ně benefit (a pro matku v podstatě také, protože čím déle kojí, tím nižší má riziko rakoviny prsu a některých dalších gynekologických nádorů).

Pochopitelně, toto se nedá dost dobře realizovat, je-li matka v práci a dítě v kolektivním zařízení.
Důležité také je, že sestry v jeslích provádí raní filtr a neměly by pustit do zařízení dítě, které má příznaky infekční choroby. Jsou také kvalifikovanější k rozpoznání nástupu takových příznaků během dne. Učitelkám v MŠ na obojí chybí kvalifikace.

Školka nic z toho nemůže zajistit, a tudíž představuje pro dítě daleko vyšší zdravotní riziko. Má ovšem pro marxisty půvab v tom, že je, podobně jako škola, řízena ideologickým ministerstvem školství (ministerstvo školství jako prioritní věc řeší ideologii, jaká bude dětem cpána do hlavy, pak teprve vše ostatní), tudíž je možné touto cestou cpát onu „jedinou správnou“ ideologii už ve velmi útlém věku.
Z tohoto důvodu byl vždy za minulého režimu silný tlak na zařazování dětí do školek.

S tím trochu kontrastuje spíše pozitivní role posledního ročníku školky před nástupem do první třídy, během jehož absolvování dojde k „promoření“ dítěte řadou bakterií a virů, které kolují v místní dětské populaci. Dítě si tím odbyde rekaci na ně (většinou krátkodobé nemoci, které by v první třídě vedly k absencím). Dítě se navíc učí fungovat jako součást kolektivu, což představuje (zejména je to akcentováno nepočetností rodin) psychický stres, který se opět v první třídě sčítá se stresem, způsobeným školní výukou.

Na druhé straně je ovšem nutno odmítnout snahy školku ideologizovat a děti vymozkovávat multikulturalismem, ekologismem a dalšími totalitními ideologiemi, odvozenými z neomarxismu.

Tohoto jsme běžně svědky, přičemž na západ od bývalé železné opony je situace daleko horší (děti např. nesmějí v marxismem infikovaných školkách navazovat vzájemná kamarádství, protože by tím diskriminovaly ostatní děti – nekamarády). Už zde můžeme demonstrovat snahy marxistů o výchovu singles, tedy lidí, kteří nejsou schopni navázat ani přátelství (což snižuje riziko vzniku nějakých shora nenadiktovaných politických stran a hnutí), ani plnohodnotný sexuální vztah (což je v souladu s marxistickou doktrínou vyhubení „podřadných“ národů, kam podle marxistů patří všechny národy civilizované).

Dále a hlouběji

Existuje snaha děti dostat z rodin, tvořených jejich biologickými rodiči a dalšími pokrevními příbuznými. Nástrojem těchto aktivit je „sociální péče o děti“, která už dávno přestala plnit svůj původní účel, tj. pomáhat tam, kde jsou děti rodiči těžce zanedbávány nebo dokonce opuštěny či „vykopnuty“.

Ačkoli u nás ještě tato stránka zůstala alespoň zčásti zachována, v jiných státech, zejména na západ od původní „železné opony“, již totálně zdegenerovala na průmysl obchodování s dětmi, zcela bez jakkkoli oprávněných důvodů zabavovaných rodičům. Nejde, pochopitelně, jenom o Barnevernet v Norsku, ale podobnou degradaci sociální práce s dětmi vidíme v menší míře i v dalších zemích.

Barnevernet je o level výš tím, že se stal faktickým „státem ve státě“, tj. jeho pracovníci běžně porušují (dosud formálně) platné zákony a nikdo z toho nevyvodí důsledky ani v případě, že porušení zákona v jejich práci konstatují k tomu kompetentní orgány (policie, justice). Barnevernet je také explicitně založen na neomarxistické ideologii, která mimo jiné proponuje likvidaci tradiční rodiny.
Můžeme sledovat drama dětí paní Michalákové, které Barnevernet zabavil na základě prokazatelně (platné soudní rozsudky) smyšleného obvinění.

Reakce z naší sféry jasně ukazují, kdo by podobnou instituci velice rád zavedl i u nás. Není moc velkým překvapením, že mnoho hlasů, sympatizujících s Barnevernetem, pochází od sociálně demokratických politiků a sympatizantů. Případně od lidí s komunistickou minulostí, což se týká i nejvyšších pater naší „demokratické“ justice.

Je jisté, že dítě, odebrané násilně rodičům a protahované různými institucemi a rodinami profesionálních „pěstounů“, vyroste s vysokou pravděpodobností v defektní osobnost, jaká je v zásadě cílem neomarxistické výchovy.

V některých případech si ovšem sami neomarxisté takto kopou hrob. Asi nejexplicitnější je příklad A. B. Breivika, který sice nebyl rodičům odebrán, ale jeho rodina byla systematicky Barnevernetem šikanována, což mohlo přispět (respektive s vysokou pravděpodobností přispělo) k jeho sociálním problémům a single životnímu stylu.

To, že nakonec vystřílel tábor mládeže zfašizované marxistické norské sociální demokracie (tedy strany, za jejíž vlády získal Barnevernet ono postavení „státu ve státě“), je pro věřící orientálních konfesí dílem kola osudu, pro křesťany dílem božím a pro ateisty projevem božích mlýnů. Kvil, který se ozval po tomto aktu (o tom, jak při něm zahynuli vysoce perspektivní budoucí vrcholní politici této strany), navozuje úvahy na téma, že by takto byl oplákáván i A. Hitler, pokud by byl zastřelen coby dorostenec. A nikdo by se nedozvěděl, jakým hrůzám to zabránilo.

Vztah k Barnevernetu a jeho zločinům je IMHO perfektním kritériem, jak odlišit mezi politiky (ale i politickými komentátory a jinými aktivisty) zrno od plev.

Opět můžeme něco udělat v nadcházejících podzimních volbách. Nebudeme-li volit neomarxisty ze sociální demokracie a podobných stran a místo nich naopak strany alternativní, byť prohlašované lživě za „extrémistické“, můžeme tím těmto partajím namydlit schody i pro další volby. Můžeme dokonce dosáhnout i odstoupení ČSSD z vládní koalice (pokud tomu nezamezí referendum v členské základně), protože volební propad u podzimních voleb by nejspíš vyvolal rozpad této strany. Jistěže to samé platí i pro volbu třetiny senátorů.

Je dobré si při této příležitosti připomenout, že senátoři za ČSSD (mimo jiných) byli proti ústavnímu zákonu o držení zbraní, který by EU zkomplikoval odzbrojení našich občanů a jejich vydání v plen teroristům a dalším zločincům. A je nutné v této souvislosti připomenout Orwellův výrok, že „puška na stěně dělníkova příbytku je zárukou demokracie“.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč

Celkem za měsíc: 5 533,00 Kč
Vybráno 15.80%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
10 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.