migrants-men
7.3.2017
Kategorie: Společnost

Sen o strastiplné pouti ilegálního migranta

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (32 votes, average: 4,91 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

ADAM MIKULÁŠEK

Zdálo se mi, že jsem uprchlík v jednom dalekém lágru kdesi na Čukotce. A odkud jsem to vlastně utíkal? Ze Spojených států evropských. Mé tělo totiž nesplňovalo příslušné směrnice.

V první řadě neseděla barva…, zkrátka, byla příliš světlá a já jsem odmítal příslušný medicínský zákrok, jenž by barvu mé pleti změnil na evropský žlutohnědý odstín. A přitom by mě to nic nestálo, všechno hrazeno z evropského veřejného zdravotnictví. Ba ani s mým pohlavím to nebylo tak docela v pořádku. Všichni občané SSE totiž musejí být genderově neutrální, unisex, tj. ani muž, ani žena, prostě tak nějak napůl. Opět jsem odmítl operaci.

Dále už mě velmi iritovalo stále se cpát standardizovanou eurostravou, vyrobenou podle nejmodernějších vědeckých poznatků…, stále stejné eurokostičky s délkou hrany průměru někdejší mince o hodnotě jedno euro (někdejší, protože hotové peníze už dávno neexistovaly…), kteréžto lahůdky obsahovaly univerzální mix všeho, co každé předpisové eurotělo potřebuje pro zdravý, dlouhý, a hlavně… PRODUKTIVNÍ euroživot, splňující do posledního písmene všechny ty tisíce regulací, zákazů, příkazů a nařízení. Cigarety? Pivo? Dávno neznámé pojmy. Rohlík, máslo, vejce? O tom jsem slýchával jen od lidí nad 80 let, kteří ještě pamatovali ty staré dobré časy před zavedením eurokostek. A to ještě jen šeptem, protože mluvit o tom nahlas je ve Spojených státech evropských přísně zakázáno!

Vzhledem k tomu, že takovým zpátečníkům, jako jsem já, přece jen ještě evropská vláda ponechala jednu svobodu, totiž svobodu vycestovat, v čas jsem si zbalil svých pět švestek a vydal jsem se na dlouhou pouť východním směrem.

Pár kilometrů za ruskou hranicí jsem byl zadržen a umístěn do uprchlického tábora na Čukotce. Jak jsem se ale podivil, když jsem na uvítanou vyfásnul tři pořádné krajíce chleba! Sice tmavého, trošku mazlavého, ale skutečného Chleba, žádná odporná eurostrava bez chuti a bez zápachu! A k pití, považte, skutečná a nešizená černá káva, žádné bezbarvé ionizované eurosajrajty!

Opodál jsem uviděl hlouček lidí, kteří drželi v rukách jakési tyčinky, které si strkali do úst, na čež vydechovali obláčky kouře. I zeptal jsem se nejblíže stojícího strážného, co že to jako ti lidé provádějí. „Kouří,“ odpověděl strážce. „Pokud budeš pracovat, také si budeš moct koupit cigarety.“ Zůstal jsem ohromeně zírat, o cigaretách mi za mého mládí vyprávěl můj praděda, který ještě pamatoval ze svých klukovských let dobu před zákazem veškerých tabákových výrobků. Byl to právě on, kdo mě, co by pravý vlastenec, naučil správně psát a mluvit zakázanou češtinou.

Jaký byl můj údiv, když jsem zvečera poblíž zaslechl skupinku jakýchsi rozjařených kumpánů zpívat mou rodnou češtinou! Zašel jsem k nim, pozdravil a zeptal jsem se, jak to tu chodí, jaké jsou vyhlídky na získání azylu a další běžné informace. Jeden z nich mi podal jakousi umolousanou láhev s mně naprosto neznámým obsahem: „Vítej na Čukotce a připij si s náma na uvítanou!“ Tak jsem si teda připil. No…, pořádně jsem kuckal, po čertech to pálilo v krku. Odpovědí mi byl huronský smích. Nechtěl jsem se dát zahanbit, tak jsem si zavdal ještě podruhé, potřetí, ale to už se mi také po tvářích rozléval úsměv a zmocnila se mě jakási podivně veselá, ale velmi příjemná nálada.

A jak jsme tak popíjeli místní pašovanou vodku, zpívali české a moravské písničky a provolávali zkázu Spojeným státům evropským a svobodu českému národu, probudil mě až příliš známý nepříjemný zvuk evropské hymny, který se den co den o šesté hodině ranní ozývá z reproduktoru, jimž musejí být povinně vybaveny pokoje a další obytné místnosti všech evropských domácností.

ZDROJ: Adam Mikulášek

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2018: *****

Věra Vladyková 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Věroslav Olič 603,- Kč, Vít Fortelka 500,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč, Robert Schlesinger 300,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Pavel Klement 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Martin Pavlíček 850,- Kč, Jan Vojtěch 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Zdeněk Svoboda 200,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč

Celkem za měsíc: 8 303,00 Kč
Vybráno 23.72%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
18 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.