13.1.2014
Kategorie: Společnost

Salámová dekoracie

Sdílejte článek:

OD: ANDREJ FANDÁK 13|01|2014

 

Potravinářský průmysl se otřásl v základech. Je tomu více než měsíc, co slovenské sdružení řezníků a uzenářů způsobilo šok celé zdejší spotřebitelské veřejnosti. Několik desetiletí kraloval v obchodech jediný schválený a doporučený Lovecký suchý salám. Ale čas jistot se definitivně skončil. Dosavadního favorita vystřídal Liptovský dietní. Prý je chutnější a více odpovídá módním trendům. Zemřel král, ať žije král.

 

 

Protesty na sebe nenechaly dlouho čekat. První se ozval Svaz Slovenských turistů. Suchý salám je ideální na výlety a stanování. Vydrží dlouho čerstvý, na teploty není až tak citlivý. Ukázalo se, že celá slovenská spotřebitelská obec je velmi konzervativní. S loveckým má každý Slovák přidružené množství zážitků a proto se s ním těžko loučí. Nejeden nevinný polibek od spolužačky na branném cvičení byl po ní cítit.

 

Ale i progresivní salámisti dali o sobě vědět. Dietní je prý zdravější. Je univerzálnější a proto se s ním dá připravit větší množství jídel než se starým suchým salámem. Děti ho mají raději. A o ty by nám mělo jít především.

 

Gordický uzel bude muset nakonec rozetnout Ministerstvo salámu. To rozhodne, který produkt bude povolen.

 

Pravděpodobně se s konečným rozhodnutím ještě chvíli počká. Francouzští gastronomové právě finišují s vývojem takzvaného ideálního salámu, Salame normal superiore, který bude nejlépe zosobňovat jedinečnost evropské myšlenky. Momentálně již probíhají závěrečné testy. Ten pak bude jediný povolený v celé Evropské unii.

 

Že vám celá tato fikce přijde vtipná? Tak podobně jsem se bavil minulý měsíc, když kauza soused Žubajík dosahovala vrcholu.

 

Rychlá rekapitulace. Na Slovensku vyšel nový slabikář , který obsahuje šokující scénu na písmeno Ž. Rozvedená maminka Žofie se sama stará o malého Zikmunda. Nad nimi v paneláku bydlí soused Žubajík. Ten chodí pravidelně pomáhat mamince Žofce se žárovkou … a s kabelovou televizí. Žubajík Žofii požádá na závěr textu o ruku. Happy-end.

 

Cely tento příběh je okopírovaný z jedné scény filmu Big Lebowski (slabikářový příběh se odehrává v televizi a soused Žubajík je ten vlasatý fešák, co přišel opravit kabel). Jen pochybuji, že to skončí svatbou. Ale to není důležité.

 

Fakt, že se v slabikáři vzpomíná neúplná rodina, záletný soused a jiné neideálnosti způsobil, že ministr školství slabikář přikázal přepracovat. A mně se na jazyk tlačí jedna palčivá otázka. Byl by až takový problém, kdybychom měli jeden konzervativní a jeden liberální slabikář?

 

Škola by se sama rozhodla, který bude používat. A prostřednictvím výběru školy by i tak na konec o správném slabikáři pro své děti rozhodli rodiče. Dosáhli bychom ten ideální stav, kdy by se děti katolických rodičů učili číst z konzervativního slabikáře a v aktovkách dětí progresivních městských vrstev by vévodilo libido souseda Žubajíka. Opakem tohoto tržního řešení (kde jsou spokojeni všichni) je aktuální demokratická realita (kde vždy existuje nespokojená menšina). Většina vnutí minoritě její volbu. Ale na trhu většinu nikdo neomezuje, protože konzervativci by měli i zde svůj vysněný slabikář. Jediným reálným demokratickým benefitem tedy je, že rodiče, kteří by chtěli pro své děti liberální slabikář, to mají zakázáno. Mýlím se když řeknu, že přesně toto je pravým důvodem celé komedie?

 

Na základě salámové alegorie z úvodu článku si umím představit, že tržní řešení by se nemuselo omezovat na dva druhy slabikáře. V rámci gender-free ideologie, by místo Žubajíka mohla figurovat sousedka Žanetka ze Žiliny, žínka s vlasy jako žúžoľ, která by hostila žinčicí všechny potenciální ženichy v žinžiaku. Proč dělat lovce jen z chlapů? Slabikářů může být nakonec tolik, co druhů salámu v řeznictví.

 

Ona představa, že se musíme rozhodnout pro bílou nebo černou je uměle vnucena právě demokracií. Trh je pestrobarevný. Názorně si to člověk uvědomí, když přirovnáme celý veřejný sektor k supermarketu.

 

 

Všichni víme, jaký široký sortiment se nachází v dnešním tržním supermarketu. Tak ten státní vypadá úplně jinak. S jedním demokraticky schváleným loveckým salámem, jedním demokraticky schváleným rohlíkem grahamovým, jedním demokratickým vínečkem bílým … A pár arašídů pro národnostní menšiny, ať nás mají za tolerantní. Však si to my starší ještě pamatujeme z dob, kdy produkce potravin byla v rukou státu.

 

Ale pojďme dál. Pokud si myslíte, že si můžete v našem demokratickém a konsensuálním supermarketu nabrat svévolně mix schválených produktů do košíku, tak to se zatraceně mýlíte! Můžete si svobodně zvolit politickou stranu, která má obsah vašeho nákupního košíku v programu. Čili vegetariáni mají své zeleninovo ovocné kombinace, alkoholici vozíky naplněné chlastem. Pokud ale jako vegetarián dáváte přednost avokádu před okurkami, tak máte prostě smůlu. Alkoholická strana pivařů a vinařů nerozlišuje. Masožravým poměr hověziny a drůbeže také mixuje stranický ideolog. A pokud máte chuť na fondue, tak jste jako volič OKS všem na srandue.

 

A realita demokracie je nakonec ještě černější než předchozí odstavec. Protože ve volbách vyhrává pouze jen jeden jediný nákupní vozík. Čili je nakonec úplně jedno, jaké Šmaky mají ve vozíku kulinářské strany, když nakonec vám voliči „Socanů“ zvolí dršťkovou, fazole s fašírkou a malé pivo. Každý den – ráno, v poledne i večer pro všechny občany.

 

Toť mechanismus demokracie v kostce.

 

Kdybych nebyl líný a napsal tento článek před měsícem, kdy byla kauza Žubajík aktuální, tak bych na tomto místě skončil. Ale novodobá Slovenská Johanka z (J) arku, poslankyně Helena Mezenská svým aktuálním interview otevřela ještě jedno téma, kterou by se patřilo v souvislosti s demokratickým nákupním vozíkem rozvést.

 

Nespokojenost občanů s obsahem potravin ve vozíku dosahuje v dnešní době kritickou hranici. Achillovou patou je neustále sortiment produktů, ale Slováky také trápí i množství a kvalita zboží. A tato obecná nespokojenost vyprodukovala novodobé spasitele. Mantrou každého z nich je tzv., přímá demokracie . Kandidátka na prezidenta, paní Mezenská v podstatě kromě přímé demokracie a pár běžných politických klišé ani žádný jiný program nemá.

 

Co přímá demokracie znamená v praxi? Nic jiného, ​​jen že o jediném schváleném salámu (slabikáři) nebude už rozhodovat Ministerstvo salámů (školství), ale výsledek referenda. Kvalitativně se ale daná situace nijak nezmění. Menšina bude mít stále zakázaný svůj salám (slabikář), ačkoli tím většině žádným způsobem neškodí. Snížením kvóra pro referendum (další Mezenské nápad) bude jen o trošku jednodušší zase něco minoritě zakázat.

 

Přímá demokracie v sobě obsahuje ještě jeden nebezpečný prvek. Znovu válcující většina žije v iluzi, že celá tato hra na svobodu je maximálně legitimní. Všichni přece dostali možnost se vyjádřit. Důležitou součástí demokratické iluze je ještě naivní představa, že potraviny ve státním nákupním vozíku jsou zdarma. A povinný demokratický vozík se proto zvětšuje a zvětšuje, zatímco zboží volně dostupné k nákupu z regálů postupně mizí. Stále více lidí odchází ze supermarketu se smutným zjištěním, že jejich oblíbený produkt si už nikdy nekoupí.

 

Čili ne více, ale méně salámové demokracie. Ne méně, ale více volného trhu se salámem. Protože čím méně budou voliči rozhodovat o druhých, tím více svobody budou sami mít, když se budou pokoušet o vlastní štěstí.

 

 

ZDROJ: menejstatu.sk

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 043,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...
1 komentář
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.