zivnost32017
15.3.2017
Kategorie: Doporučujeme, Politika

S vysoko zvednutým obočím … aneb kde se bere nenávist k živnostníkům

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Když tak poslouchám poslední dobou názory některých lidí, například na Novinkách.cz, jak se vyjadřují k tomu, jakým způsobem stát postupuje proti živnostníkům a podnikatelům, mám z toho velmi špatný pocit. Aneb 2020 slov k dnešku.

Kde se bere v lidech ta zloba a nenávist? A jak snadno se podařilo Babišovi, Mládkovi a Sobotkovi rozpoutat tak prudký odpor proti jedné skupině obyvatel, která nikomu neškodí? Je těžce uvěřitelné, že člověk, který chodí do hospody, hospodskému říká Pepa, mu vlastně ve skutečnosti přeje to nejhorší a touží po tom, aby jeho podnikání bylo zničeno? Po čem vlastně ve skutečnosti touží? To věří na návrat Jednoty, RaJ a státní hospody? Já tomu prostě nerozumím. Nebo je v tom prostě jenom ta obyčejná závist a nenávist k tomu, že ten soukromník nemá svého šéfa, nemusí koho poslouchat?

Já vím, že závist je v Čechách těžce zakořeněná, ale komu ten soukromník ubližuje? Přece vykonává nějakou práci pro ostatní, ostatní mu za ní platí. Tak proč mají potřebu mu ji ničit? Trošku jsem si vzpomněl na těsně poválečnou historii, kdy komunisté začali s tvrdým postupem kolektivizace. Také se tenkrát našli jedinci, kteří donášeli a snažili se tehdejším soukromým zemědělcům co nejvíce ublížit, poškodit jejich práci, poškodit jejich hospodaření, ale co to bylo jiného než závist nebo nenávist?

Když se podíváme do našich devadesátých let, nějakým způsobem jsme se zbavili diktátu Komunistické strany a nebudu pro tento okamžik nějak hodnotit, nakolik kvalitně. Formálně přece měl každý od toho okamžiku určitou možnost se do podnikání také pustit a osvobodit se od povinnosti být nějakým způsobem zaměstnán. Rozumím tomu, že ne každý má nadání sám podnikat, ale ve skutečnosti to nebývá vždycky pravdivé, pokud uvážíme věc do důsledku.

Podniká svým způsobem každý člověk, jen se tomu tak neříká. I ten zaměstnanec podniká s vlastnictvím své práce a prodává ji, obchoduje s ní na nějakém trhu. Jemu to tak samozřejmě nepřipadá, pro jeho vizi světa je odkázán na to, jestli mu někdo práci „dá“ ale tak to přece ve skutečnosti není. Je to jako na každém trhu otázka nabídky a poptávky. Na jedné straně je poptávána manuální práce (a můžeme se dneska ptát na kolik je zaměstnanec schopen poskytnout kvalifikovanou práci) a na straně druhé je prostě nabídka jako na každém trhu a nelze donutit jedince, aby přistoupil na takovou formu, která mu nebude vyhovovat.

Já rozumím tomu, že lidé budou argumentovat, že samozřejmě potřebují mít na jídlo, potřebují mít na nájem, potřebuji peníze na to, či ono, ale už nikoho z nich nenapadlo, že jim zákony umožňují, aby si ty peníze opatřovali nikoliv prodejem své vlastní práce mezičlánku, ale podnikáním s vlastní prací. Se všemi riziky (a výhodami).

Teď nedávno jsem četl poměrně zajímavý nápad, že zaměstnavatelé by správně vůbec neměli za zaměstnance odvádět státu povinné odvody a vyúčtování mzdy a starat se o narovnání povinností se státem. Důsledkem toho je totiž to, že zaměstnanec vlastně netuší, kolik peněz je na jeho práci nebo na nákup jeho práce ve skutečnosti vynakládáno. Do jisté míry se to pokoušela zveřejnit takzvaná superhrubá mzda, byť vím že její důvody byly trošku jiné. Nicméně zaměstnanec na pásce vidí nějaké velké číslo, které na něj bylo vynaloženo, a významně menší částku jako hrubou mzdu, která je mu ještě znova zaměstnavatelem sražena o daně (a tzv. pojistné). A ve finále už vůbec netuší, že z té dvakrát zdaněné částky ještě bude platit následně DPH a spotřební daně a domovní daně a silniční daně a dálniční známky a kolky (a nebudu to vypočítávat; všichni víme, kolik toho nakonec platíme, že).

Bylo by daleko férovější, kdyby zaměstnanec dostal na ruku přesně tu mzdu, za kterou se se zaměstnavatelem dohodl pracovat a měl by stejné povinnosti, jako má kterýkoliv živnostník, podnikatel či jiná osoba. Tedy vlastně 100% švarcsystém. Prostě vyhovět zákonu a odvést daně ze svého zisku a na vlastní náklady. Pokud si je umí spočítat, prima, ať odvede daň sám. Pokud to nedovede, ať si najde účetní kancelář nebo účetního, který mu to spočítá. A nechá si to samozřejmě na jeho náklady zaplatit. Nebylo by to daleko férovější?

Ale o tom jsem vlastně ani nechtěl hovořit. Chtěl jsem se zabývat tím, jaká nenávist se k živnostníkům a podnikatelům vytvořila, s jakou chutí někteří vidí, že stát po nich jde tvrdým způsobem a snaží se je ať pomocí kontrolního hlášení nebo elektronické evidence tržeb likvidovat, či omezovat a ztěžovat jejich činnost.

Padá argument, že okrádali, že kradou, ale přece to není objektivní argumentace. Daňová povinnost, která je na živnostníky a podnikatele uvalena, je poměrně vysoká, až bych řekl příliš vysoká, a podnikatel se pochopitelně snaží dostat pod tuto hranici. Ale on přece primárně nekrade! Je třeba správně vidět nebo vnímat souslednost. Že primární krádež pochází od státu! Jaký podíl nebo jaký vklad učinil stát na to, že podnikatel vydělá třeba 100 Kč nebo 1000 Kč? Stát přece nemá naprosto žádný podíl na tom, že k tomu zisku došlo.

Ano, mohli bychom říci, že daněmi se podílíme na službách státu, které jsou nějakou smlouvou poskytovány. Můžeme to dneska objektivně takto formulovat? Přece vidíme, že stát poskytuje množství pseudo-služeb, které ani nejsou poptávány, jen je stát platí i proti vůli jednotlivých plátců. Ti se nemají jakým způsobem bránit, nemají v ruce nástroj. Kromě voleb. Ovšem ve volbách si zvolí jen jiného výběrčího, který jim daňovou zátěž velmi pravděpodobně nesníží. A kontrola nad utrácením vybraných daní je bohužel velmi, velmi malá. Nedivme se proto, že každý (a to se netýká jen podnikatelů) se snaží získat maximální efekt, maximální zisk, za minimální peníze. To je naprosto přirozené. A těžko to lze někomu vyčítat. Tak proč zrovna u podnikatelů je to pokládáno za krádež? Oni přece nekradou státu! Stát krade jim a oni se brání tím, že neodvádějí celou tvrdou daňovou paletu, jak zákon ukládá (zákon, s nímž patrně nesouhlasí). Pokud použiji příklad: stát násilím odebere podnikateli na dani kapitál, a pak jej, v masivní částce, poskytne jako dotaci jiné firmě, která podnikateli (nyní nekale) konkuruje. Nebyl by blázen, kdyby se nebránil?

Problém je ještě v jedné věci: do zákona lze v podstatě napsat cokoliv a při kvalitě Parlamentu a jeho velmi diskutabilní schopnosti vytvářet kvalitní zákony bych měl velkou pochybnost, jestli vše, co je uvedeno v zákoně, je mravně obhajitelné. Třeba výše daní, kterou platíme dnes, by ještě před 50 nebo 100 lety bylo naprosto nepředstavitelná a kdyby se jí stát pokoušel v takové výši vybírat, došlo by přinejmenším k revoluci. Ale postupným utahováním došlo k navyšování tu o procento, tu o tři, tu o pět. A najednou je daň 40% a najednou 50% a najednou 60% a kdy se dostane na hranici 100 %?

Můžete možná namítat, že by přece nikdo nenařídil stoprocentní daň. Ale jste si tím jisti??? Vždyť to k tomu směřuje!

Ale nic, chtěl jsem se věnovat vlastně těm živnostníkům a kořenům té závisti. V devadesátých letech, kdy bylo legalizováno soukromé podnikání, si de facto skutečně každý mohl nějakou živnost otevřít, začít s nějakou službou nebo výrobou, podle toho, co dovedl, či měl pocit, že by po tom byla poptávka. Kolik lidí to udělalo? Pokoušel jsem se na internetu najít nějaká čísla a nebylo to zase tak mnoho lidí, kteří měli dostatečnou odvahu s něčím začít. Četl jsem argumentaci, že všichni neměli počáteční kapitál. Odkud jsi spadl? Počáteční kapitál tady přece neměl nikdo! Kapitál (přinejmenším finanční) zlikvidovala komunistická vláda a když pominu evidentní tunelování některých firem v devadesátých letech, prostě na podnikání nikdo neměl. Začínalo se s holým zadkem, z prosté nuly.

Banky půjčovat nechtěly. Požadovaly stoprocentní (a vyšší) garance. A kdo neměl čím ručit, tak prostě úvěr nedostal. Tečka. Hotovo, dvacet. Vzpomínám si, někdy v devadesátém čtvrtém roce asi, obcházel jsem tedy všechny Budějovické banky a chtěl jsem po nich úvěr někde kolem čtvrt milionu. Abych si mohl nakoupit základní prostředky pro svoji výrobu. Byla to zcela zbytečná práce a promarněný čas. Člověk si připadal jako blázen, protože si s ním takřka vytírali zadek a stejně ani korunu nepůjčili. Nakonec mi to v podstatě popravdě řekl až nějaký zaměstnanec v ČSOB, který mi vysvětlil, že půjčovat si čtvrt milionu se prostě nevyplatí, že cesta vede jinudy. Je třeba si půjčit 3 miliony nebo 5 milionů a něco z toho se pochopitelně „jaksi ponechá jako všimné za ochotu“ a něco se možná nesplatí. A s tím se počítá. A já se svým čtvrt milionem je prostě jen otravuju, tím se nebude nikdo zabývat.

Takže to nakonec dopadlo tak, že prvního zákazníka, kterého jsem oslovil, jsem požádal o zálohu. Za tu zálohu jsem si koupil aspoň základní dva přístroje, zakázku jsem vyrobil a odvedl. On byl spokojen a podobným způsobem jsem postupoval vlastně celou tu dobu, kdy jsem firmu měl. Veškeré zisky, které jsem vyprodukoval, jsem obratem vracel zpátky do firmy, nakupoval lepší stroje, zásobil s materiálem. Samozřejmě, mezitím musel platit nájemné, energie, pochopitelně státní daně, a tak dále.

Ptám se, čím mi v tomto okamžiku stát pomohl? Vůbec ničím. Jenom uviděl, že někdo se snaží, a v tom okamžiku měl nataženou ruku a hned chtěl participovat na mých ziscích. A takto víceméně začali podnikat všichni, snad až na pár výjimek, kteří restituovali nějaké výrobní prostředky, většinou v zoufalém stavu po 40 letech využívání bez obnovy a modernizace.

Drtivá většina firem v té době vznikala z nuly. Z půjček od známých, z bezesných nocí, kdy a jaká zakázka bude, zda se na ni vydělá, zda vůbec je nabízená věc prodejná, zda má nějakou tržní hodnotu.

Já vím, že z těch zaměstnanců si nikdo toto není schopen uvědomovat. Vůbec je jejich návyk takový, že prostě takzvaně získají pracovní místo, ráno někam přijdou, je jim řečeno tohle a tohle budeš dělat, a oni plní zadání podle svých schopností (anebo taky neplní). A odpoledne se převléknou do civilu a jdou si po svých starostech. Vůbec si neumí představit pocity toho zaměstnavatele, nebo živnostníka, který je zaměstnává. Nemají k němu příliš často pozitivní vztah, jen nataženou ruku pro výplatu. Já už slyším tu námitku: a proč bych měl mít k němu pozitivní vztah? Když on mi… a blablabla… Není zde úcta. A připouštím, že jak jedněch k druhým tak druhých k prvním. Že zaměstnanci a zaměstnavatelé koexistují a když to jen mírně přeženu, tak jejich společným nepřítelem je právě stát, který oba dva tvrdým způsobem obírá o daně, aniž by za ně poskytoval adekvátní anebo požadované služby.

Říká se občas, že prý malé firmy a živnosti nejsou potřeba, že je třeba budovat jenom velký průmysl a montovny. Přitom, když se podíváme, právě montovny jsou důsledkem toho, že nejsme schopni jakékoliv konkurence. Na vnějším trhu prodáváme prostě jenom lacině svojí práci a až naše práce nebude jednou laciná, montovny to prostě zabalí a odtáhnou o dům dál, kde ještě práce laciná bude. Vůbec si nebudujeme budoucnost. Nemyslíme na nic. Měli jsme už před téměř třiceti lety naskočit na takzvané high-tech, začít dobývat svět něčím, co on sám nevymyslel, nebo ho nenapadlo anebo nedovede produkovat.

Bohužel je vinna nejen „levicová“ ale do značné míry i tehdejší „pravicová“ garnitura, která pokládala investory a jejich montovny za rychlé a momentálně efektivní řešení. Jak se ukazuje, dlouhodobě to nebylo příliš prozíravé.

Abych zkrátil už tak příliš dlouhý článek. Chci říci, že živnostníci a podnikatelé by měli platit podstatně menší část hladu státu, než dnes. Nechci tím říct, že více mají platit jiní. Chci tím říci, že finanční nároky státu neustále rostou a efekt a kontrola těchto peněz je stále horší a horší. Jistým způsobem můžeme říci, že stát peníze maří a že peníze, které podnikatel před státem zatají, v žádném případě ekonomiku neopouští. Spíše naopak. Budou alokovány daleko efektivnějším způsobem, než jakým to udělá stát. Proto bych jen velmi málo vyčítal podnikatelům, že své peníze před státem chrání. Přece je rozumné, jestliže si mohou za svoje peníze pořídit věc, kterou pokládají za užitečnou, než když peníze pod nátlakem dají někomu cizímu, v tomto případě státu, a on jim za ně pořídí věc, kterou nechtějí, nepřejí si ji a ani ji nebudu valně využívat.

Naším úkolem je dnes stát zmenšit, zmenšit jeho moc, zmenšit právo okrádat kohokoliv o libovolné částky, jen pro politické sliby, které ve finále vlastně ani nejsou splněny.

Protože je to už příliš dlouhé, uzavřu celé povídání citací jednoho neprávem opomíjeného Čecha, který skončil nakonec ve vyhnanství v Brixenu:

„Každého člověka jmění se musí hájiti, a kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sahá, jest komunista! Jen majitel sám právo má se svým jměním dle své vůle nakládati a každé míchání se do toho odjinud jest komunismus!“

Karel Havlíček Borovský

ZDROJ: PeTaX

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2017: *****

Hana Lišková 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Tomáš Foldyna 1215,14 Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, David Kostelník 500,- Kč, Daniela Janková 100,- Kč, David Bezdek 150,- Kč

***** Celkem za měsíc: 4 715,14 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (38 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...
loading...
136 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.