15.7.2013
Kategorie: Multikulturní soužití

Rozhovor s „neonacistkou“

Sdílejte článek:

PŘIŠLO NÁM E-MAILEM 16/07/2013

Jak tenká je linie mezi slušným člověkem a státní mocí vyrobeným kriminálním živlem? Zuzana Ferancová (nar. 1987) je jednou z patnácti neonacistek stíhaných v procesu s členkami RWU. Sympatická, inteligentní tmavovláska, kterou poznáte podle charakteristického copu a brýlí s tlustou obroučkou, krátce před zahájením svého trestního stíhání absolvovala studium na Právnické fakultě University Karlovy, kde získala magisterský titul. Obžaloba ji viní, že se na počátku r. 2009 podílela na organisaci koncertu závadové hudby a jednoho ze dvou dětských dnů. Za to jí hrozí trest od tří do osmi let vězení.

 

 

Jak se stalo, že se studentka právnické fakulty dostala sama na šikmou plochu?

 

K tomu stačí méně, než by si člověk pomyslel – stavět kuželky na dětském dnu a zeptat se známého, zda neví o někom, kdo by byl ochoten vystoupit na benefičním koncertu pro politické vězně.

 

Jak jste prožívala domovní prohlídku?

 

Když k nám do bytu, který jsme s několika přáteli měli společně pronajatý, vtrhlo v pět ráno policejní komando v kuklách, nebyla jsem tam, protože jsem se právě chystala odletět na dlouho plánovanou dovolenou do Irska. Své si proto užili jenom mí spolubydlící. Od nich jsem se dozvěděla o domovní prohlídce, bohužel bez jakýchkoli podrobností. Pouze mi řekli, že mě policisté chtěli zadržet.

 

Vzhledem k tomu, že jsem neměla žádné bližší informace a nevěděla jsem, co čekat, vypravily jsme se s maminkou na policii, abychom zjistily, o co jde. S sebou jsem si pro jistotu vzala základní hygienické potřeby a pár kousků prádla. Na policii mi ale nebyli schopni nic bližšího říct a k mému údivu neměli ani žádné výhrady k mému odletu na dovolenou mimo Českou republiku.

 

Pak se tedy, jestli tomu rozumím, dva a půl roku nedělo nic; až vloni v únoru jste byla obviněna. Jaké pocity má z takového dokumentu člověk, který v té době právě končí pátý ročník právnické fakulty?

 

O úrovni demokracie a svobody slova v České republice jsem si nedělala velké iluze ani předtím. Přesto jsem byla překvapena, když se elitní policejní útvar, alespoň podle názvu určený pro boj s mafií a teroristy, pokusil kriminalizovat mou účast na dětské besídce. To bych do té doby čekala spíš od politické policie v Číně, na Kubě nebo v Severní Koreji.

 

V době sdělení obvinění jsem už studium dokončila a hledala zaměstnání. Pracovní nabídky na koncipientskou pozici jsem kvůli obvinění nakonec odmítla, protože zákon o advokacii vyžaduje bezúhonnost. Ačkoliv mi toto obvinění připadalo naprosto absurdní, nechtěla jsem riskovat, že politicky motivovaný rozsudek nakonec zmaří mou několikaletou přípravu na profesi advokátky.

 

Znalecký posudek na vaši zločineckou skupinu sepsali vlastně vaši vrstevníci, čerství absolventi vysoké školy. Co si o jejich výkonu myslíte?

 

Obviněny jsme byly na základě posudku plzeňského doktora práv Iva Svobody, který není ochoten ani doložit údaje o vlastním vzdělání, což je u absolventa fakulty proslavené podvody docela podezřelé. Jeho odborná publikační činnost se vztahem k extremismu činí podle údajů uvedených na stránkách university jen několik málo krátkých článků ve sbornících. Svobodova nekompetence a zaujatost (viz dnes už legendární výrok o stupidních deprivovaných hovadech) nakonec bily do očí natolik, že orgány činné v trestním řízení nechtěly riskovat téměř jistou blamáž a raději nechaly vypracovat nový posudek.

 

Vzhledem k naprosté absenci všeobecně respektovaných odborníků mezi znalci na extremismus nový posudek sepsali novopečení magistři politologie Jan Ptáčník a Petr Krčál, kteří jsou na tom, co do rozsahu odborné publikační činnosti se vztahem k extremismu, zhruba stejně jako Svoboda…

 

Nepřekvapilo mě, že tito chlapci pouze jinak zvolenými slovy potvrdili závěry předchozího posudku. Prostě něco najít museli, i kdyby si to museli vymyslet, protože jinak by si rovnou zavřeli dveře k výnosnému businessu psaní posudků na objednávku policie. Pustili se proto do divokých spekulací o možné indoktrinaci dětí a jejich výcviku v zacházení se střelnými zbraněmi na dětských dnech, což zní hrůzostrašně, ale je to nesmysl.

 

Co z obvinění je vlastně pravda?

 

Po právní stránce vůbec nic.

 

Jak probíhaly dětské dny, které jsou korunou obvinění? Člověk by si podle obvinění představoval, že na nich děti soutěžily, které namaluje vodovkami nejlepší portrét Hitlera…

 

Jednalo se o klasické akce pro děti, jaké zná ze svého dětství téměř každý. Pro děti byla připravena řada atrakcí a odměn. Mohly soutěžit třeba ve skákání v pytlích a shazování pyramidy míčkem nebo si kreslit v tvořivém koutku. K dispozici měly nafukovací hrad atd. Větší děti si mohly pod dohledem dospělých vystřelit z praku nebo ze vzduchovky, což bujná fantazie posudkářů povýšila na zacházení se střelnými zbraněmi.

 

Možnost ideologické indoktrinace dětí, o níž se spekuluje v posudku, je opět holý nesmysl. Toto nařčení stojí na fotografiích zabavených při domovních prohlídkách, na nichž je zachyceno několik dospělých, kteří si – v nepřítomnosti dětí – složili z dětské stavebnice pár symbolů považovaných autory posudku za závadové. Nechci mluvit za ostatní, ale já jsem o tom neměla až do prostudování spisu nejmenší tušení a rozhodně odmítám tvrzení, že by tyto aktivity měly být náplní dětských dnů.

 

Navíc dětské dny nebyly určeny výhradně dětem fanatických přívrženců krajní pravice, jak se snaží lživě tvrdit obžaloba. Na akce jsme zvaly své známé bez ohledu na jejich politické názory. Své děti k nám navíc vodili i někteří místní lidé, kteří rozhodně nejsou žádní neonacisté.

 

A koncert protispolečenské hudby, který jste měla organisovat?

 

Toto nařčení je ještě chatrnější než to předchozí. Podle textu obžaloby jsem se údajně podílela na organizaci jednoho koncertu s vědomím, že na této akci bude účinkujícími porušován zákon a propagován rasismus, nacismus atd.

 

Pravda je, že jsem se zeptala jednoho svého známého, kterého do celé věci nechci zatahovat, zda nezná nějakou kapelu ochotnou vystoupit na benefičním koncertu pro politické vězně. Můj známý o nikom nevěděl a tím pro mě celá záležitost s organizací koncertu skončila. Zbytek jsou jenom nehorázné výmysly vyšetřovatelky Zlaty Pálfiové a státního zástupce Dolany, pro které jim samozřejmě chybějí důkazy.

 

Jaké jsou vaše politické názory? Dokážete se definovat? Kterých historických osobností si vážíte nebo je pokládáte za své vzory?

 

Nejsem členkou žádné politické strany, ani se neřídím nějakými pevně stanovenými ideologickými mantinely, do nichž se mě pokusili nacpat autoři znaleckého posudku Ptáčník a Krčál, kteří mě nikdy neviděli. Zkusím proto raději popsat svůj postoj k některým událostem, které hýbou naší společností.

 

Pocházím z Ústeckého kraje, kde lze dobře vidět, jak vypadá soužití s Cikány. Vždy jsem proto inklinovala k otevřenému odmítání diskriminace majority, která je bohužel ustálenou normou chování mainstreamových politiků. Na nich mi vadí jejich pokrytectví, absence nezištného vlastenectví a především odtrženost od běžného života. A nemám na mysli jenom vládu nebo poslance. Jak strašně daleko je někdy z radnice mezi obyčejné lidi, předvedl naposledy budějovický primátor Juraj Thoma, který na své právem nespokojené spoluobčany místo jednání raději poslal policii.

 

V severních Čechách jsou viditelnější než jinde také sociální problémy. Velmi mi vadí, jak se tento režim chová k postiženým a starým lidem. O sebevražedné protipopulační politice vedené státem proti mladým rodinám s dětmi ani nemluvím. Nemá však smysl si jenom stěžovat na neschopnou a nespravedlivou vládu. Lidé by se měli místo pasivního naříkání více zapojovat sami. Někdy pomůže i drobnost. Třeba darování krve, pomoc postiženým povodní nebo pořádání dětského dne.

 

Dále nevěřím na dlouhodobou udržitelnost multikulturalismu ani snahy o budování jednotné Evropy pod taktovkou Bruselu. Zástupci naší země by podle mého názoru měli lépe definovat a hájit naše národní zájmy, za něž rozhodně nepovažuji účast na vojenských dobrodružstvích v zemích třetího světa. Nerozumím pokrytectví některých politiků, kteří Rusku nasazují oslí hlavu za odsouzení Pussy Riot, ale sami nevidí nic špatného na pronásledování žen, které uspořádaly dětský den.

 

Z historických postav si vážím těch, které dokázaly otevřeně vystoupit proti špatnostem, i když jim to přineslo jenom potíže nebo někdy dokonce smrt. V mých očích mezi takové hrdiny rozhodně patřili třeba Jan Hus a Karel Havlíček Borovský. Vážím si i těch lidí, kteří dokázali za normalizace otevřeně odmítnout okupaci své země a často na to velice tvrdě doplatili.

 

 

Jak se díváte na problém soužití s romskou menšinou? Jezdila jste na demonstrace do Litvínova-Janova, na Šluknovsko nebo do Duchcova?

 

Pouličních protestů jsem se neúčastnila. Velmi dobře však rozumím rozhořčení spoluobčanů, které neúnosná situace vyhnala do ulic. Za hlavního viníka problémů považuji mainstreamové politiky, kteří se posledních dvacet let pouze zaklínají extremismem, aby v této otázce nemuseli hnout prstem.

 

Nyní vás čeká hlavní líčení. Překvapilo vás, že se soudkyně Reifová pokusila vaši skupinu rozdělit a nabídnout některým podmíněné zastavení trestního stíhání?

 

Podle soudkyně Reifové zaslouží sedm z patnácti obžalovaných nižší trestní sazbu ve výši jeden rok až pět let, protože údajně nepáchaly – na rozdíl od zbylých osmi obžalovaných – trestné činy typu pořádání dětských dnů, účast na demonstracích atd. jako členky organizované skupiny. Jsem zvědavá, jak tento krok odůvodní, protože se může jevit jako ryze účelový a nezákonný.

 

Paní soudkyně si velmi dobře uvědomuje, že jsme jenom obžalobou účelově slepená skupina, jejíž členky se všechny ani navzájem neznají. Proto předpokládala, že pokud části obžalovaných nabídne možnost lehce vyklouznout výměnou za svědectví proti ostatním, určitě najde někoho, kdo na to přistoupí a poskytne obžalobě důkazy, kterých má zatím kritický nedostatek. Uvidíme, nakolik se taková doznání budou podobat známým scénám z filmu Kladivo na čarodějnice.

 

Pokud se nepřiznáte a nebudete se soudem spolupracovat, hrozí vám reálně nepodmíněný trest. Jsou vaši blízcí srozuměni s tím, že se s vámi budou muset na dva až čtyři roky rozloučit a jezdit za vámi jednou za čas na návštěvu? Jak na to reagovali? Dokážu si představit, že ne každé mamince se příjemně říká Naše Zuzka teď dodělala tu vysokou, a jen co ji pustí z kriminálu, půjde do zaměstnání…

 

Moji blízcí považují mé trestní stíhání za naprosto absurdní, politicky motivovanou frašku, kterou nechala vykonstruovat Fischerova vláda, aby zakryla svou neschopnost a obří zlodějny typu přemrštěné státní podpory solárních elektráren nebo nevýhodných nákupů na ministerstvu obrany.

 

Má rodina si nejspíš moc nepřipouští, že bych za účast na dětské besídce nebo zeptání se na kapelu mohla opravdu skončit ve vězení, abych se napravila mezi zlodějkami a vražedkyněmi. Doufám, že budou mít pravdu.

 

Co byste vzkázala mladým lidem v podobné situaci? Buďte konformní, rozhodně nedávejte veřejně najevo své skutečné názory, protože v bojující demokracii můžete veřejně říkat jen to, co chce vaše vláda slyšet?

 

Každý se musí připravit na to, že jeho naprosto legitimní názor nebo čin může být soudními znalci na extremismus libovolně překroucen a podle gumových zákonů kriminalizován. Tato hrozba je opět o něco aktuálnější v dnešní době, která přeje extensivním výkladům. Přesto si myslím, že je vždy potřeba otevřeně vystupovat proti věcem, které lidé považují za špatné.

 

Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.

 

Děkuji vám za rozhovor!

 

 

ZDROJ: Tomáš Pecina

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 043,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...
7 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.