20.3.2014
Kategorie: Multikulturní soužití

Romistán = utopie?

Sdílejte článek:

OD: ROBIN SALOMON 20|03|2014

Romští aktivisté se mohli utrhnout, když se nechal Tomio Okamura slyšet, že ideálním řešením ohledně „romské otázky“ je vytvoření romského státu. Vzkázali Okamurovi, člověku, který začínal od nuly a nějaký čas pobýval v dětském domově, že by se měl ráčit vrátit do Japonska, že ONI zde mají větší práva, než on. Romové také vzkázali, že když bude třeba, budou se bránit. V minulosti se nechal slyšet Ján Slota, že situace je natolik vážná, že vyžaduje radikální řešení, kterým je vznik samostatného romského státu. Francouzi, aby se vyhnuli problémům s touto menšinou, obětovali láhev lepšího vína, a vsunuli každému Romovi, který opustil jejich zemi, menší finanční obnos. Co kdybychom se zachovali stejně?

 

 

Pověstní stavitelé slumů (lepších kadibudek), kteří jsou věčně diskriminováni a kráceni na svých právech, se cítí být zaskočeni péčí obyvatel, jimž se jim v posledních letech dostává, a už vůbec nechápou, proč lidé přecházejí na druhou stranu, když je vidí v hloučku hlučně pokuřovat (za naše peníze) na chodníku. Vždyť mezi Romy je kriminalita vlastně marginální, velmi sporadicky se vyskytne nějaký ten tunelář.

 

Od roku 1990 údajně emigrovalo (jak paradoxně to zní) několik tisíc Romů z České republiky. Romové si oblíbili USA resp. Kanadu a Velkou Británii, kde je mají za Transylvánce. Kanada, když zmerčila, že se jim do vlasti v houfech přikrádají Romové, nelenila, a ihned pro Českou republiku v r. 1997 zavedla povinná víza. Co Vás dorazí, tak je fakt, který hovoří o statutu, který tam mají, nebo o který usilují – uprchlík, azylant. I když žadatel neuspěje, tedy jej vrátí zpět k nám, tak tam má zajištěnou stravu, útulný byteček, pobírá od státu peněžní podporu. Rom apeluje na tamější úředníky, kteří žádosti zkoumají, že se jim u nás žije zle a že je přece normální, když se obracejí na ně. Rom vesměs uvádí v žádosti široký pojem „diskriminace“, ale sám ho není s to blíže definovat, protože si buď nepamatuje, nebo má neschopného tlumočníka, jež neumí perzekuci řádně popsat. Podívejme se, co uvádějí ve svých žádostech.

 

Romové velmi razantně, ale i citlivě, vypovídají, proč utíkají od nás. Jednak jim jde o budoucnost jejich dětí, kterých enormně přibývá. Apelují na české školství, které není dobrým odrazovým můstkem pro jejich děti, protože se většina Romů ve zvláštních a speciálních školách setkává s předsudky, ponižováním. Romové uvádějí, že se někdy setkávají i s násilím na svých ratolestech ve školách ze strany pedagogů, že jsou vlastně objekty agrese. Uvádějí, že jejich děti jsou automaticky zařazeny do škol pro slabší jedince, aniž by údajně dostaly šanci na normální školu.

 

Rom velmi emotivně i uvádí praktiky naší policie. Neuvádí důvody, proč se tam ocitá, ale naprosto bezpečně ví, že vyšetřující policista je členem neonacistické nebo neofašistické struktury. Setkává se s násilím, ponižováním během výslechu.

 

Rom nezapomene uvést, že u nás práce pro ně není, takže se stěhují vlastně i z ekonomického hlediska. Nemůže sehnat, práci, má problém s bydlením, uvádí, že žije vlastně jenom ze sociálních dávek.

 

Zásadním hlediskem je z jeho pohledu naše zaujatost a neochota s nimi jednat, diskriminace a genocida, za což býváme kritizováni mezinárodními institucemi a jinými nevládními organizacemi, zejména Radou Evropy, ve které proběhla dojemná výstava ohledně diskriminace Romů v České republice, jejíž název zněl „Parodie vzdělávání Romů v České republice.“ Ano, čtete dobře. Své zkušenosti má i starostka Duchcova, která musela odrážet výtky z USA, „která označila diskriminaci Romů a násilí proti nim za největší lidskoprávní problém České republiky.“ Řešení se nám dostává od lidí, kteří nikdy v dané lokalitě nebydleli, nemají zkušenosti s Romy, pouze plkají o etice a genocidě, což velmi rozlítilo Véčkaře Chaloupku.

 

Je s podivem, že se tam neuvádí, že u nás bere Romka se třemi dětmi měsíčně minimálně 25 tisíc (čistého), ale dva pracující lidé za minimální mzdu, aby nemuseli vegetovat na dávkách, žijí za 16 tisíc měsíčně (hrubého). Tohle není žádný výmysl, ale realita. Lidé se u nás cítí i právem pobouřeni poslední kauzou, která nám byla nucena v médiích, před povodněmi, a to „štěstím“, že se narodila romské rodině paterčata, na kterých rodina nemálo vydělala a jistě i vydělá. Takovéto bonusy společnost nezaregistrovala dlouho.

 

Velice oblíbeným trikem ze strany romské iniciativy je narození dítěte u Romky kolem 14., 15., 16. roku, kdy dotyčná se dítěte zřekne. Zřeknuté dítě si na sebe vezme jiný člen rodiny, který nakonec bude brát pěstounskou péči, která je zcela někde jinde.

 

Vzpomeňme zde i na spisovatele z Duchcova, který si dovolil vyvěsit článek, ve kterém se pustil bez příkras do Romů, Patrika Linharta, jehož slova zde částečně zacituji:

 

„Tzv. ‚romská otázka‘ už není náš problém, jejich problém jsme totiž my. Proto bych svého syna nikdy nedal do třídy, kam chodí Romové, ať se třeba Evropská unie p…e,“píše spisovatel.“

 

I z tohoto minimálního výčtu je patrno, že se Romům u nás žije blbě. Schytáváme od různých organizací a jiných spolků z Evropy políčky, neboť jsme národem prostě zaujatým a diskriminujícím.

 

Je třeba, aby společnost opět zažila něco jako národní obrození. Češi po Bílé hoře se octli pod jařmem cizáků, a neměli zde – mimo páru národních domů (a to až někdy od 19. století) – nic. Nastala doba tuhého katolicismu a potlačení naší kultury. Proto apeluji na český národ, abychom si nenechali od Bruselu nadále diktovat, jak máme zacházet s Romy, které údajně perzekuujeme, ale abychom se začali zabývat otázkou, co s nimi. Nastavený sociální systém, který byl nastavený v počátcích samostatné ČR, je nastavený chybně, protože je evidentní, že byl takto nastavený, aby se s Romy nemusel nikdo zabývat. Naši politici nechtějí nebo velmi vlažně se stavějí k romské otázce. Ano, našli se, kterým to není jedno – Čunek, Janáčková, Okamura, jejichž projevy byly ihned označeny za extrémní rasismus.

 

My máme právo vyjádřit nespokojenost nad situací, která vládne v naší zemi. Za 20 let se nenašel nikdo, kdo by se zabýval touto problematikou natolik, že by byl vidět nějaký výsledek. Tato tenze, která se stupňuje, jednou – zřejmě brzy – propukne v malou občanskou válku. Politici neřeší problémy, politici se potýkají s korupčními kauzami, obyvatelstvo je právem rozhořčené, nic jiného to nemůže přinést, pokud se situace nezačne řešit. My, jakožto lidé, kteří tvoříme stát, bychom měli mít hlavní slovo a měli bychom být přizváni ke kolokviím, zabývajícím se romskou otázkou. Politici mají mandáty voličů, ale když neplní povinnosti a nestarají se o strasti populace, nezbývá než začít jednat, třeba demonstracemi, abychom poukázali, že je něco špatně.

 

 

Vytvořením samostatného romského státu by se zejména středoevropské země zbavily velké zátěže. To, co jsme jenom my vydali za Romy u nás, by stačilo už dávno na kus země, kde by byli a vládli si podle vlastního uvážení, nebyli by diskriminováni a celkově by se vzduch vyčistil. Pokud zde uděláme zákon, který jasně stanoví podmínky, za kterých bude Rom u nás žít, tedy bude ho respektovat, nevidím na druhou stranu problém, proč by zde neměl být. V opačném případě – zaplatit výlohy na cestu od nás pryč. Samozřejmě tohle si vyžádá velký předěl nejen v celém sociálním systému.

 

Není možné, aby se lidé v lokalitách, kde se to hemží Romy, báli chodit málem po ulici. Romové migrovali k nám, ne my k nim, z čehož jasně plyne, že my se nemusíme podřizovat. Je s podivem, že tento problém nemáme s Japonci, Vietnamci, černochy obecně. Jistě nemluvím jenom za Ostravu. Já, jakožto příznivec radikálního řešení, kterým považuji vystěhování Romů do státu, který jim bude vytvořen, budu brán společností jako krajní pravičák, jehož řešení zavání Eichmannovým řešením. Vidím v tom jistou paralelu, když srovnám, v jaké situaci bylo Německo, jak se k nim chovali země Versailleské smlouvy a kde jsme my. Právem se obávám, pokud nebudou naši politici jednat, další vyhrocené situace, která přinese mnoho strasti a zármutku. Romská otázka je časovaná bomba.

 

Co Vy – politici – na to?

 

 

ZDROJ: Blog Robin Salomon

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.