24.3.2013
Kategorie: Politika

Procitne někdy daňový poplatník?

Sdílejte článek:

(c) KAREL KŘÍŽ 24/03/2013

Už jste vyplnili kolonky elaborátu pro finanční úřad, kde musíte pečlivě vypsat kolik peněz jste si za uplynulý rok naparazitovali na “geniálních” politických vizích a činech socialistických stran formujících naše ekonomické prostředí, či na pomocích státních úředníků? Odevzdali jste tyto hnusné, mamon a nezřízený život podporující, peníze k rukám výběrčích? Zase vás, po absolvování této anabáze, baví poplatnický život o něco více?

Daně se platit musí. Pokusy o jejich zkrácení či nezaplacení jsou dnes pomalu horším trestným činem než úkladná vražda. Stát vyvinul neprůhledný daňový otrokářský systém, který každému “zaručuje” spoustu platebních povinností a “relevantních” trestů, pokud je nesplníte. Tedy nekecat a makat, holoto líná! Makat a hlavně řádně platit!

 

Tisíce natažených korupčních rukou a politických nevymáchaných hub otevřených na daňově opečené létající holuby totiž musí být uspokojeno. A také musí být uspokojeny statisíce sběračů drobků od panského stolu, ten nepřemýšlející pevný základ volební většiny sociálně inženýrských experimentátorů, který si stvořili mnohaletou “koncepční” socialistickou prací populismu, demagogie a vzdušných zámků. Pevný základ dalšího volebního vítězství sociálně demokratických partají všech barev praporů a šál.

 

Nelze tedy připustit ani krok vzad k prohnilému kapitalismu, svobodnému tržnímu prostředí či snad, nedej Keynes, nízkému zdanění. Daňovým poplatníkům utáhnout šrouby na maximum, pěkně každý rok o další závit. Deklarovaná pravice na nepřímých daních, deklarovaná levice na daních přímých. Navzájem se sice v Otázkách VM jako pohádat o tom, co je lepší a společnosti “prospěšnější”, ale vždy s konečným výsledkem plíživého zvýšení celkové daňové zátěže.

 

Daní, odvodů a všelijakých různě nazývaných poplatků, daně jen kamuflujících, odevzdáváme do státního rozpočtu tolik, že se v tom pomalu nikdo nevyzná. Zásadně se nedělá nic pro zprůhlednění systému, ale naopak. Nelze přeci připustit, že bychom daně stanovili jednoznačně a transparentně. Stát potřebuje od každého občana, od kojence po důchodce včetně, ročně zhruba 160 000,- Kč. O tolik peněz musí být každý občan dráby okraden, aby socialistický byrokraticko-korupční státní moloch nechcípnul, tedy pardon, mohl pomáhat lidem.

 

Jak by se vám líbila každý 1. leden složenka z ministerstva financí na uvedenou částku? Splatná do čtrnácti dnů. Kdo by neměl tolik peněz, přišla by za měsíc upomínka s pokutou a penále, poté exekuce, nakonec kriminál. Taková čtyřčlená průměrná rodina by při placení 640 000,- Kč asi nadšením úplně neskákala.

 

Nenalhávám si, že by to někdo z kavárenských levicových intelektuálů snad pochopil, nebo přiznal. Toto je však, na svou pravou podstatu osekaná, nejspravedlivější rovná daň. Tuto částku nás každý rok erár stojí, tolik peněz musí někdo do společného měšce zaplatit, aby zde “fungoval” politiky narýsovaný systém. Systém plýtvání, uplácení, korupčního rozkrádání. Společnost už ani není schopna tolik hodnot vyprodukovat, a proto se musí zadlužovat. Bylo by to tak i při tomto drsně reálném zdanění?

 

Mohl by si kterýkoliv politický pohůnek, očekávající nějaký odklon ze státního penězovodu, dovolit mluvit o nějakých operačních programech Sever, Jih, Východ, Západ či jak to nazývají, o evropských fondech, o investičních pobídkách, dotacích či třeba o pastelkovném? Asi těžko. Hned by to bylo vidět na složence pro další rok. A ono střádat 365 dní korunu po korunce, odtrhovat si od úst, aby poté bylo na zaplacení té jedné, rovné, transparentní daně, by probudilo chladného účetního v nejednom poplatníkovi. Obzvláště, pokud by nad ním visela kletba kriminálu pro neplacení. Minimálně by se určitě ptal: “Je to nezbytné, nutné, potřebné?”

 

Dnes to však přes hustou daňovou džungli neprohlédne. Platí daně při každém nákupu, platí za svůj dům, platí si sociální a zdravotní “pojištění”, platí daně z příjmu, dědickou, darovací, z převodu nemovitosí, platí poplatky za psa, za většinou zbytečný úřednický úkon, za odpadky. Platí jak mourovatý. Každý den. Celý rok. Někdo takto opravdu těch zhruba 160 000 za rok zaplatí, někdo méně, někdo více. Většina si to však ani neuvědomí a žije s představou, že jeho daň je jen těch “pár korun”, co mu strhnou z hrubé, pozor, nikoliv superhrubé, mzdy.

 

Podívejme se na příklad jednoho “obyčejného” poplatníka. Muž, pracující u soukromé firmy vyrábějící třeba nábytek, aby se jednalo o reálně vyprodukované peníze. Jeho hrubá mzda je 25 000,-, celkové náklady na mzdu i se skrytými odvody zaměstnavatele jsou 33 500,- Kč. Muž však dostane na ruku pouze 19 295,- Kč. Za rok tak přijde o 170 460,- Kč.

 

Na roční útratu mu zůstane 231 540,- Kč. Za to, že si pořídil vlastní malý domek v hlavním městě, na zahradě mu hlídá pes a odvážejí mu odpadky, odvede něco kolem 6 500,- Kč. Občas musí zajít také na úřad, aby splnil byrokratickou ejakuaci státní správy a “samozřejmě” jí také za to znovu zaplatit, ačkoliv si ji už svými daněni vyživuje. Přehled těchto poplatků je zde a pár korun také eráru do nenasytné kapsy doplní. U našeho muže průměrně 5 000,- ročně.

 

Poplatník tedy přišel o dalších 11 500,- Kč, k přežití a na nákupy mu zůstalo 220 040,- Kč. Za potraviny, nápoje a věci na hygienu vydá kolem 100 000,- z čehož státu odvede dalších cca 15 200,- Kč. Také si dovolí jezdit automobilem, zaplatí dálniční známku ve výši 1 500,- Kč, nakoupí za rok asi 720 litrů benzínu za 25 920,- Kč, což znamená na výpalném státu 13 580,- Kč. Za eletřinu, plyn a vodu mu energetičtí či vodárenští kouzelníci na několikastránkových fakturách naúčtují dohromady asi 55 000,- Kč. Opět s malou domů pro stát, tentokrát za zhruba 10 000,- Kč. Tolik k vydání na mzdové účtárně již jednou zdaněných peněz na základní přežití. Celkový účet následného skrytého (nepřímého) zdanění je 51 780,- poctivě vydělaných, a znovu připomínám již jednou zdaněných, korun!

 

Pracujícímu muži ale ještě něco málo zůstalo. Základní životní “funkce” poplatil a tak se může za 37 620,- Kč řádně rozšoupnout na socialisticky zdeformovaném trhu. Pokud kouří a stačí mu krabička za 69,- Kč denně, odvede státním kmotrům roční výpalné ve výši 19 528,- z celkové prokouřené částky 25 185,- Kč. Také možná někdy zajde na panáka či si otevře večer láhev vína. Moc mu sice už nezbývá, ale třeba 10 000,- Kč ročně na chvilkové zastření těžké reality obětuje, čímž jej státní moloch obere znovu o zhruba 6 000,- Kč na DPH a spotřební dani. Co našemu muži zůstalo?

 

Částka 2 435,- Kč. Buď je může uspořit na ještě těžší časy, popřípadě si dopřeje “luxus” nových trenýrek, slipů, ponožek a možná jednu košili. Z toho znovu zaplatí DPH 414,- Kč. A je na nule.

Pojďme si to tedy všechno sečíst:

 

  • muž vytvoří svojí prací hodnotu 402 000,- Kč

 

  • hned na počátku je na mzdové účtárně pokrácen jeho výdělek o 170 460,- Kč
  • náklady na základní životní potřeby jsou znovu zdaněny celkem částkou 51 780,- Kč
  • hýření v podobě nezbytných nákupů pak částkou 25 942,- Kč

 

  • celkem je to pro stát 246 026,- Kč tedy 61%!

 

Pokud tedy moc nejezdí autem a moc nepije alkohol. V případě těchto prostopášností se jeho daňové zatížení rapidně zvyšuje až k 70%. Z každé těžce vydělané tisícovky mu tak státní mašinérie sebere celých sedm stovek. Pořád se vám zdá, že máme nízké daně? Pořád se vám zdá, že námi stát zachází slušně a férově?

 

Nechci zde kvůli délce textu dále rozebírat jednotlivé poplatnické skupiny produktivních tvůrců hodnot či naopak jen čistých příjemců státnem přerozdělovaných peněz. To je otázka jiná. Chtěl jsem jen na jednom praktickém příkladě názorně ukázat temná zákoutí falešné hry zákonodárců a vládních představitelů s občany. Všiměte si, že jsem vybral muže se zhruba průměrnou mzdou a nijak rozhazujícího. Navíc s vlastním domem bez hypotéky, snad zděděným. Podívejte se na ty poměry vydaných částek! Nejsou nijak vzdálené běžné realitě. Kolik peněz vlastně musíme vydat jen na to, abychom si mohli doma svítit, topit, sprchovat se či občas zajet někam automobilem. Kolik peněz zaplatíme za jídlo a hygienu. O kolik při tom znovu přijdeme na nepřímých daních a kolik nám vlastně zůstává na malé životní radosti? Kolika lidem s menšími příimy, ačkoliv třeba pracují od rána do večera, to již dnes absolutně nemůže vycházet a stávají se jednoduchými oběťmi lichvářů a exekutorů?

 

Není již opravdu čas procitnout ze socialistického snu a požadovat na každé vládě detailní transparentní účet? Není čas na to, abychom si přestali nechat kálet na hlavu hloupými řečmi našich parlamentních politruků a požadovali nižší daně, malý efektivní státní aparát, realisticky průhledné financování státních zakázek a zásadní omezení počtu zbytečných institucí i jejich úředníků? Není čas na zastavení dotací, zkorumpovaných “fondů na cyklostezky” či zbytečných staveb pro posílení ega střihačů pásek? Není již konečně čas na radikální snížení politiky přerozdělovaných hromad peněz, které jim slouží jako nekonečně plněné krmelce?

 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
11 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.