21.10.2013
Kategorie: Ekonomika

Proč se státy zadlužují?

Sdílejte článek:

IVO VAŠÍČEK 21|10|2013

Většina současných států nedokáže financovat své výdaje bez zadlužování. Pro účinné řešení je nutné znát příčiny:

1) manažerská – stát poskytuje služby neefektivně, investuje často chybně a neodborně

2) zlodějská – korupční podstata mediální politiky vede k předražování nákupů

3) systémová – daňový systém neodpovídá dosažené technologické úrovni

 

 

Vzhledem k množícím se dotazům na řešení zadlužování státu, formuluji stručnou odpověď. I když společnost produkuje dostatek zdrojů, stát si na jejich pořízení musí půjčovat. A to i v případě zemí s obchodním přebytkem jako Česká republika. Problém tedy není v nízkém ekonomickém výkonu, v jehož zvýšení dnes mainstream spatřuje řešení. Jsem přesvědčen, že problém je řešitelný i nezávisle na ekonomickém růstu. Ve stručnosti zde uvádím hlavní příčiny problému a možnosti řešení:

 

Manažerská – ztráty v důsledku chybných rozhodnutí

 

Neustálé personální změny v důsledku politických vlivů a nízké mzdy odborných pracovníků, bývají jednou z hlavních příčin chybných rozhodnutí. Pochybení vyvolávající arbitráže, daňové výpadky (např. zvýšení spotřební daně na PHM), zbytečné projekty apod.

Domnívám se, že rozhodující podíl mají politické zásahy do personální struktury a odborných rozhodnutí. Úroveň odbornosti je často limitována platovou úrovní státních zaměstnanců.

Obojí lze celkem snadno řešit. Prvním krokem může být uvedení již přijatého služebního zákona v platnost. Následovat může zeštíhlení některých institucí a změna platových podmínek (výše i struktura). Předpokládám, že existuje i celá řada opatření a řešení i v odborných oblastech.

 

Zlodějská – korupční ztráty z předražování nákupů

 

Závislost volebního úspěchu, na mediálních nákladech vytvořila z politiky byznys.V ČR lze realizovat projekt nové strany „na klíč“ v parlamentu za pár set milionů. Podstatou politického podnikání je investice do kampaně za účelem získání podílu na moci. Na základě získaného vlivu politici vytvářejí výnosy pro investory různými formami rozkrádání veřejných zdrojů.

Jistě existují i další„neorganizované“ formy korupce, ale lék na všechny může být stejný:

Pro začátek mohou mít všechny politické strany a subjekty financované z veřejných peněz (až na odůvodnitelné výjimky) povinně veřejný účet a účetnictví. Následovat může celá řada dalších „otevření“ veřejných peněz k veřejné kontrole.

Nemohu zapomenout např. důležitost doplnění sankcí do zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

Politickou soutěž lze omezit. Příklady jsou např. v Německu. V Berlíně mají ve veřejném prostoru všechny strany rovný přístup. U nás jsem něco podobného viděl ve Vyškově. Mají tam pro každou politickou stranu očíslovanou tabuli 1,5×1,5 metru. Zde však značně pochybuji o průchodnosti.

 

Systémová – daňový systém nefunguje, protože neodpovídá dosažené technologické úrovni

 

Současný daňový, sociální a zdravotní systém je značně závislý na příjmech ze zdanění lidské práce. Tento koncept vznikl v době, kdy byla produktivita minimálně 10x nižší.

S rostoucí produktivitou nemůže žádné financování závislé na příjmech z práce fungovat. Produkce roste i při klesajícím počtu pracujících. Až budou většinu práce vykonávat automatizované systémy, budou v porovnání s produkcí nulové.

 

 

Pro vysvětlení uvedu příklad ze současnosti:

Firma se rozhodne pro investici do technologie za100 mil. Automatická linka nahradí 270 pracovníků a bude mít dvojnásobný výkon. Nyní má firma roční mzdové náklady na 270 pracovníků ve výši 10mili. Kč ročně. Státu posílá za firmu (odvody za těch 270) a zaměstnance 3,5 milionu a lidem posílá na účty 6,5milionu Kč.

Po úspěšné realizaci investice firma splácí bance 15mil ročně (financování nákupu) a neposílá státu3,5 mil. Kč a lidem6,5 mil. Zboží nemá odbyt, takže zvýšili produkci díky nové výrobní lince jen o 25%.

Státu i místnímu trhu peníze ubyly, produkce však vzrostla.

 

Tento jev probíhá průběžně v různých oborech, a proto je na trhu stále více zboží, které nemá kdo kupovat a stát si musí půjčovat.

 

V ČR od r.2004 do r.2012 klesl počet pracujících v ekonomice (bez veřejného sektoru, tam počet vzrostl) téměř o 10% a přitom za stejné období vzrostla produkce přibližně o 40% (dle ČSÚ).

 

Řešení změn je strategické a vůbec není jednoduché. Pro začátek by však bylo vhodné přiznat skutečnost, že nelze mandatorní výdaje dlouhodobě financovat ze zdanění práce. A pak, je nutné začít diskutovat možná řešení.

 

 

ZDROJ: Ivo Vašíček

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 943,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.