15.2.2014
Kategorie: Společnost

Primitivní antikomunismus?

Sdílejte článek:

KAREL ÁBELOVSKÝ 15|02|2014

 

Co to jako je? A může být boj proti komunismu, proti zlu a totalitě, tedy antikomunismus, skutečně primitivní?

 

 

Myslím si, že ne. Přesto se ptám sám sebe, a nejen proto, že mnozí jsou kdekým virtuálně napadáni a obviňováni právě takto. Kdyby se totiž psal jiný letopočet, kdybych žil v jiné, skutečně demokratické zemi a v právním státě, asi bych se podobně hloupě vůbec ptát nemusel. Já i vy, ale žijeme v jedné z postkomunistických zemí, které mají v tomto smyslu velmi podobné a velmi vleklé problémy. Je to především korupce a neutěšená situace při uplatňování, mnohdy však spíše zneužívání práva a spravedlnosti. Co je tím společným jmenovatelem, a čím to tedy asi bude? Je to jednoznačně pozůstatek budování komunismu či přesněji rozvinuté socialistické společnosti. Komunismus je totiž nerealizovatelný nesmysl, plodící ve svém důsledku jen čiré zlo. Zlo, zosobněné pak mnohdy i představiteli státu, soudci a policií.

 

Žijeme v zemi, která byla součástí takzvaného sovětského či východního bloku, kde stranická (rudá) knížka, byla víc než jakýkoliv doklad o vzdělání, více než skutečné znalosti a schopnosti. Stranická knížka, znamenala mimo jiné, že budete dělat co je třeba, a to bez zbytečných otázek. Byli jsme součástí bloku za železnou oponou, který nejenže sám komunismus vyvážel do celého světa, ale podporoval do jisté míry všechny nedemokratické a totalitní režimy; samozřejmě včetně těch, kde se komunismus zvrhl do té nejšílenější, čisté podoby, mající jen málo co společného se salonním komunismem Marxe a Engelse. A přitom řinčení hesly a zbraněmi, měli neustále komunisté plná ústa (chtělo by se spíše říci plnou hubu) řečí o míru. Pamětníci tedy znají nejen neblahý vliv budování komunismu na lidi, na jejich morálku, ale i praktiky které komunisté používali k politickému boji proti odpůrcům, proti nepřátelům. Šíření lží a strachu. Bez nepřítele a bez strachu, nemohou tyto síly vůbec fungovat. Nic by pak neospravedlnilo jejich nedemokratické a velmi často také nelidské jednání. Známe také reálný vliv této politiky například na ekonomiku a vše, co s životem celé společnosti, ale i každého jednotlivce souvisí. Ukazuje se, že ani dnes to není v mnohém jiné.

 

Žijeme-li nyní ve světě pokřiveného vnímání hodnot, v době kde se moc, bohatství a úspěch cení nadevše, je to nepochybně i důsledek budování socialismu; došlo nejen k totální devastaci morálky, ale také k pokřivení žebříčku hodnot. Zjišťujeme totiž, že to je jen povrchní záležitost, že tomu tak ve skutečnosti vlastně není a ani být nemůže; zjišťujeme, že je to vše vlastně jen lež, pozlátko a přetvářka. A právě bez morálních základů a jistot, s pokrytectvím dvojakosti, s touhou rychle a u mnohých i za každou cenu zbohatnout, dojde právě k tomu, k čemu dochází při překotném vývoji ve všech těchto postkomunistických zemích, stejně jako u nás. Z toho pak plyne následné rozčarování mnohých obyvatel, kdy nedošlo k naplnění jejich neopodstatněných očekávání. Tedy jim toto poznání opět pokazí onu zdánlivou spokojenost, která by mohla existovat, ale jen tehdy, spočíval-li by úspěch ostatních na podložených základech. Ten pocit tady skutečně chybí. Základy spokojenosti je skutečné bohatství, totiž bohatství ducha založené na vědění, na znalostech, zkušenostech a na pochopení smyslu života. Spokojenost založená na tom, že jste prosti žádostivosti a chtivosti, či vše užíváte alespoň ve zdravé míře.

 

 

Ve zdravé míře, kterou otcové a zakladatelé komunismu, tedy všichni ti myslitelé a filosofové, nikdy nepochopili a tedy nemohli ani vštípit svým soudruhům. Komunismus a veškeré jeho principy, tak vždy vedly pouze k třídnímu boji, k nenávisti, k násilnému převzetí moci, k přivlastnění cizího majetku; stejně jako k přivlastnění (krádeži) a zneužití cizích znalostí, vědění a úspěchu. A vedl také bohužel i k vraždění, k zavírání odpůrců a k násilnému podrobení těch, co nesouhlasili s těmito jejich praktikami. Přesně to je ten pravý a skutečný primitivismus; a boj proti tomu, nemůže být nikdy označen za primitivní, bez ohledu na jeho formu. Primitivní ve své podstatě je totiž právě takové zlo, a nikoliv obrana a boj proti němu. Musí-li se tedy v tomto boji o svobodu, o demokracii, a dříve často i o holý život, použít podobné či stejné praktiky, není a nemůže to být stejné. Platí zde rčení, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždy nutně totéž.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
5 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.