16.2.2014
Kategorie: Ekonomika

Příjemci dotací – novodobé panstvo žijící z cizí roboty

Sdílejte článek:

OD: JAROMÍR FAJKUS 16|02|2014

Jste účastníky programu Zelená úsporám a stát vám dotuje nový kotel? Jste umělci a máte grant, díky kterému můžete realizovat své vize? Jste zastupitelé maloměsta a právě jste získali dotaci od EU na nové sportoviště? Jedno vás spojuje: vaše pyramidy vznikají v potu tváře méně šťastných.

 

 

Obvykle platí, že když si něco chcete koupit, musíte si na to vydělat. Například boty, ty kupodivu dotované nejsou (přestože se pravděpodobně jedná o užitečnější statek než třeba cyklostezka) – je proto třeba směnou píle, důvtipu a času shromáždit dostatečné finanční prostředky a vysněné střevíce zakoupit. Stát si z této transakce samozřejmě vezme svou daň, protože prodávat a kupovat boty nelze jen tak.

 

Moderní stát je bohužel tzv. „sociální“, čili značnou část svého úsilí věnuje údajné péči o naše blaho. Politici se sejdou, zahledí se do nějakých statistik a uvažují, po čem občan České republiky touží. Tato přání a potřeby se posléze snaží plnit na dvou rovinách: a) celorepublikové ve formě státních podniků typu Česká pošta nebo České dráhy, které vůbec nejsou ztrátové a neposkytují mizerné služby, b) individuální, zaměřené na konkrétní skupiny či jednotlivce. Tento článek pojednává o druhé zmíněné rovině.

 

Funguje to tak, že se určí oblasti lidského konání, které jsou v souladu s oficiální ideologií, například „obnovitelné zdroje“, cyklistika nebo vhodné umění, a ty se začnou „podporovat“. Vřelé slovo a poplácání po rameni nestačí, jsou zapotřebí finance. Stát (ani jeho nižší instance, jako jsou místní samosprávy, nebo nadřazené celky typu EU) přirozeně žádný vlastní majetek negeneruje (vynechejme výjimky jako nucený nákup monopolních služeb státu nebo zaklínadla typu „fiat pecunia“, kterými centrální banky kouzlí s inflací a tím pádem hodnotou peněz, u nás naposledy loni v listopadu). Aby bylo možno někde dát, je zkrátka nutné nejprve jinde vzít.

 

A nyní si dovolím vysvětlit onen poněkud provokativní titulek. Máme zde tři skupiny. Lidi, kteří mezi sebou vyměňují zboží, služby a peníze a nad rámec toho nic nechtějí. Stát, který peníze zcela libovolně bere, ale aby si udržel legitimitu a vlídnou tvář, musí také dávat. A pak lidi nebo skupiny, kterým vlastní důvtip, píle a čas nestačí k tomu, aby získali, co chtějí. Lidi, co pro své nároky a vize nedokáží sehnat vlastní prostředky ani sponzory – a jejich mecenáši se tak prostřednictvím státu stávají ostatní.

 

Lze kritizovat míru zdanění, způsob, jakým stát s „veřejnými financemi“ nakládá, lze zpochybnit i samotnou existenci soudobé formy státu, avšak tento článek chci věnovat osobám a institucím, co ze společné kasy přijímají a neuvědomují si, že si dopřávají na úkor někoho jiného. Že 50 tisíc na kotel na biomasu, případně 12 milionů na provoz divadla nevznikne z ničeho nic, ale někdo ty peníze nejprve musel vydělat a zaplatit státu na daních. A že individuální přání rozhodně nepředstavuje sféru veřejného zájmu, o kterou by stát měl pečovat. Když jeden člověk nedobrovolně odevzdává plody své práce, aby byla uspokojena přání jiného jednotlivce, jejich vztah velmi připomíná nevolnictví či otroctví.

 

Média a mnozí příjemci dotací se přitom tváří, jako by skutečně existoval nárok na cizí peníze a jakási vyšší sorta lidí, jejichž potřeby jsou naléhavější a projekty velkolepější, než je tomu u běžného občana, pročež tento občan pozbývá části svého majetku, aby mohly být tyto cizí záměry uskutečněny. Není tomu tak a je to v rozporu jak s přirozeným řádem („každý svého štěstí strůjcem“), tak s ekonomickou teorií (potřebné věci vznikají spontánně proto, že jsou opravdu potřeba, ne na základě dotačních programů, které lidské preference naopak křiví a nutí příjemce přizpůsobovat se úředně stanoveným podmínkám).

 

 

Až si příště půjdete pro dotaci, považte, jak dlouho byste danou částku vydělávali v práci, a uvědomte si, že tuto dobu si pravděpodobně „odkroutil“ někdo jiný, jen bez benefitu, který jste získali vy. Možná špatně vyplnil žádost, možná měl dotační úředník blbý den a žadatel neměl připravené dostatečné všimné – a možná někomu nepřijde morální požívat nezasloužené výhody na úkor ostatních.

 

 

ZDROJ: Jaromír Fajkus

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.