11.7.2013
Kategorie: Společnost

Poučení z krizového vývoje francouzské demokracie

Sdílejte článek:

OD: PAVOL MARTINICKÝ 11/07/2013

Francouzská socialistická vláda schválila přes protesty milionů lidí zákon, který vytvořil právo na adopci dětí a manželství páry stejného pohlaví. To je jasný útok na „tradiční“ rodinu a základy křesťanské civilizace, ke které Francie výrazně přispěla například středověkými univerzitami a gotickou architekturou. Hrubé a bezdůvodné násilí, které francouzská policie používá vůči pokojným demonstrantům je však zároveň útokem na základy občanské demokracie a svobody, kterou se tak chlubí.

 

Policejní násilí

 

Některé z těchto zásahů popsal i ředitel Evropského centra pro právo a spravedlnost (ECLJ) Grégor Puppinck na setkání Rady pro lidská práva v Ženevě 6. 6. 2013: „Již více než osm měsíců miliony Francouzů klidně manifestují po celé Francii na obranu rodiny a práv dětí proti novému zákonu … Toto sociální hnutí je ve Francii nejdůležitější od května 1968. Místo toho, aby toto hnutí brala v úvahu, vláda pohrozila jeho zákazem a potlačovala ho při použití slzného plynu, policejní brutalitou, zatýkáním a svévolným zadržováním po stovkách.“ Upozornil, že jen od 24. do 26. května v Paříži zatkli a 3 dny drželi ve vazbě 350 osob, z nichž jen sedmi dokázali zákonně udělit mírné tresty, čili „zatčení 343 dalších bylo svévolné a politické.“ Další stovky lidí zatkli a několik hodin zadržovali pod záminkou kontroly totožnosti, a jejich identity a otisky uložili do policejních databází. Mnohdy jen proto, že měli na oblečení symbol hnutí. „…dostáváme množství svědectví, zejména obětí policejní brutality, včetně dětí a matek rodin.“ (Postoy, 11.6.2013)

 

Výběrové mlčení médií

 

Slovenská média o tom téměř vůbec neinformují, z čehož vyplývá první poučení – že liberální a levicová média je třeba sledovat kriticky a obezřetně. Někdy sice opravdu pomáhají občanům a demokracii přinášením informací a kritickým sledováním různých kauz, ale jindy výběrem, cenzurou a zpracováním informací veřejnost manipulují, čímž demokracii škodí. Když několik set levičáků a homosexuálů ohlásí manifestaci, vždy se to dostane vícekrát do hlavních zpráv, ale když několik set tisíc lidí měsíce manifestuje proti takovému zákonu, naše média informují o tom nanejvýš krátkou zprávou na předposlední straně. I takové postoje většiny médií přispívají k tomu, že některé vlády úspěšně schvalují takové zákony. Na Slovensku navíc díky selhání křesťanů nemáme žádné konzervativně-křesťanské noviny, které by tomu dělaly protiváhu.

 

Program proti většině

 

Zákon, proti kterému nyní tolik protestují, měla socialistická strana prezidenta Hollanda ve svém programu. Prosadil ho přesto, že volby vyhrál velmi těsně, a nesouhlasili s tím i mnozí jeho voliči. To a následující události opět dokazují, že vždy a všude je při volbách třeba více než sliby sledovat politickou minulost, osobní morálku a ideovou a hodnotovou orientaci politiků. A samozřejmě všimnout si, a umět rozlišovat i podstatné „detaily“ na dalších stránkách politického programu. Když v r. 1929 v ČS parlamentu K. Gottwald řekl, že naši komunisté se od ruských učí, jak svým odpůrcům „zakroutit krkem“, většina to nebrala vážně, ale věřila komunistickým slibům sociální spravedlnosti. Víme, jak to dopadlo. Aktuální slovenskou paralelu máme ve vlivu prezidenta Gašparoviče na stav našeho soudního systému včetně prokuratury, a v prohlubující se diskriminaci soukromých a církevních škol i za 2. vlády R. Fica.

 

Manipulace začíná slovy

 

George Orwell v díle „1984“ výstižně ukázal, jak totalitní režim manipuluje masy pomocí cenzury a změny významu slov. Dnes vidíme, že se to dělá i v demokracii a s pomocí svobodných médií. Vůči lidskému plodu násilné ukončení těhotenství se nazvalo umělým přerušením. Zařadili to spolu s jinými komerčními technikami manipulujícími s lidským životem do balíčku „reprodukčního zdraví“. Právo „svobodné volby“ jednoho brání svobodně se narodit jinému. Zpočátku dobře myšlená politická korektnost přerostla do často velmi nekorektního chování vůči těm, kteří některé věci a hodnoty chtějí nazývat pravými jmény. Například odmítají slova „matka“ a „otec“ nahrazovat „rodičem č. 1 a rodičem č. 2″ … Někde, včetně Británie a Francie, to už přerostlo do úředního prosazování jedné ideologie, a tvrdých nedemokratických zásahů proti těm, kteří ji nechtějí bezvýhradně aplikovat. V zemích, kde mají (samozřejmě by je měli mít všude) homosexuálové všechna občanská práva, se homo-lobby pod záminkou získání rovnoprávnosti dožaduje výhod, které má pro svou důležitost a specifickou sociální úlohu a náročnost rodina. Její postavení se tím zhoršuje, což prokazatelně přináší negativní společenské důsledky. Z uvedeného vyplývá, že je třeba vytrvale a politicky nekorektně bojovat proti takovým slovním manipulacím.

 

Nepromeškat vhodný čas

 

Jedním z důvodů neúspěšnosti odpůrců tohoto zákona je, že začali být aktivní příliš pozdě. Podobnou situaci na Slovensku zažívají ti, co usilují o zákonné zavedení volné neděle. V Československu nedělní volno platilo i za komunismu, v Česku a Rakousku platí dodnes. Po vzniku SR to garnitura „zakladatelů slovenské státnosti“ a komunistického kapitalismu za mlčení křesťanů, odborů i církví zrušila. Dnes na údajně křesťanském Slovensku pracuje v neděli největší procento obyvatel z celé EU, a nynější úsilí aktivistů za volnou neděli je sice úctyhodné, ale jeho šance na úspěch jsou minimální.

 

 

 

Křesťanská kultura a demokracie

 

Jeden z důvodů, proč papež Lev XIII. a Pius XI. v encyklikách odmítli socialismus byl, že rozvrací křesťanskou kulturu. Současná francouzská vláda, a socialistické vlády v mnoha jiných zemích, včetně „katolického“ Španělska podobnými zákony dokazují, že tito papežové měli pravdu. Dokazuje to také fakt, který (si) na Slovensku mnozí nechtějí připustit – že v postoji k morálce, rodině, ochraně života nejsou mezi socialisty a liberály žádné rozdíly. Je to také varování, že používání policejního násilí vůči jinak smýšlejícím není zažehnáno ani v Evropě 22 let po pádu komunismu.

 

Podstatnou hodnotou moderní demokracie je rovnost všech lidí a svoboda spojená s odpovědností. Prvořadým úkolem státu je prosazování spravedlnosti. Tyto hodnoty antická demokracie neměla, a do naší je přineslo křesťanství. I na vývoji Francie, od Francouzské revoluce, která připravila o život i tisíce nevinných, až po současné policejní násilí vidíme, že za odstraňováním křesťanství z veřejného života následuje i degradace těchto základních principů demokracie. Důvodem zde zmiňovaného násilí proti pokojným demonstrantům je výlučně jejich veřejné projevení kritického názoru na zákon s ideovým základem, a závažnými sociálními, morálními a kulturními důsledky. A to už je skutečně vážný útok na demokracii.

 

Potřebná aktivita a solidarita

 

Třeba pochopit, že se nás dotýkají i zdánlivě vzdálené skutečnosti. Když vyhrál Lenin v Rusku a Hitler v Německu, mnozí si mysleli, že se jich to netýká, a mnozí věřili, že to pomůže našim pracujícím či státnímu sebeurčení. Dodnes jsme se docela nevzpamatovali z důsledků těchto vítězství. Pokud může malé křesťanské (?) Slovensko, které přežilo desetiletí totalitní diktatury, něco přinést demokratickému západu, tak je to určitě citlivost na ohrožení totalitními postupy a zkušenost odporu proti nim. Současný postup policie vůči pokojným demonstrantům v Paříži až příliš připomíná komunistický zásah proti svíčkové manifestaci v Bratislavě. To také ukazuje nezanedbatelnou blízkost socialismu a komunismu.

 

Tak jak nám během totalitní diktatury kromě demokratických politiků a Jana Pavla II. pomáhali i mnohé občanské iniciativy, možná bychom mohli i my pomoci Francouzům. Například i manifestací z Hviezdoslavova náměstí k nedaleké Francouzské ambasádě. Nejen proto, že ochrana svobody, rodiny a křesťanské kultury je potřebná všude, ale také proto, že když se tyto postupy, jaké předvádí francouzská socialistická vláda prosadí ve vedení EU, může již být i pro nás pozdě. Bylo by to tedy i v našem vlastním zájmu.

 

 

ZDROJ: Pavol Martinický

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 043,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (4 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...
1 komentář
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.