15.6.2014
Kategorie: Společnost

Porno, dálnice a demokracie

Sdílejte článek:

OD: RÓBERT CHOVANCULIAK 15|06|2014

Uspokojování potřeb je příjemná záležitost a lidské potřeby jsou prakticky nekonečné. Co je již méně nekonečné a méně příjemné, je vzácnost prostředků, pomocí kterých tyto potřeby uspokojujeme. Z těchto dvou skutečností vyplývá jednoduchá věc – naše potřeby musíme diskriminovat. Některé uspokojíme hned, některé později a některé vůbec.

 

 

Pokud člověk žije na ostrově a jeho jediný přítel je pokreslený polonafouknutý míč, podobné úvahy nemají moc smysl a jsou spíše jen mentální gymnastikou. Problém však dostane kvalitativně jiný charakter, když ostrov začnou zaplňovat další lidé a ti se začnou specializovat na uspokojování různých potřeb – vznikne společenská dělba práce. V tomto okamžiku vzniká problém, jak budou mezi sebou obyvatelé ostrova komunikovat informace o zmíněné diskriminaci potřeb, jinak řečeno o intenzitě užitku, který pociťují při uspokojování různých potřeb. Fundamentální příčinou problému je, že si nevidíme do hlav – má tedy informační charakter. Nevíme, co ten druhý člověk oproti nám chce a jak moc to chce. Co je ochoten obětovat, aby to dostal; jaké náklady je ochoten nést. Pokud však chceme, aby byly ve společnosti vzácné prostředky použité k uspokojování nejdůležitějších potřeb a ne promrhány na uspokojování potřeb, které nejsou pociťovány tak naléhavě, je nutné se lidem do hlav nějak dostat. A porovnat mezi různými hlavami to, co tam najdeme.

 

V zásadě máme dvě možnosti, jak se k tomuto přiblížit. Můžeme se zeptat a následně poslouchat, co nám kdo prozradí o svých preferencích, nebo sledovat, co ten člověk dělá, přičemž předpokládáme, že dělá to, co preferuje za daných omezení nejvíce. Asi nikoho nepřekvapí, že tyto dvě metody často přinášejí rozdílné výsledky. Se zajímavými závěry však přišli dva neurologové Ogi Ogas a Sai Gadd. V jedné jejich studii zjišťovali, co vzrušuje ženy a muže. V závěru studie kromě klasických rozdílů mezi ženami a muži přišli s rozdílem mezi tím, co ženy tvrdí, že je vzrušuje a tím, co je ve skutečnosti vzrušuje. Většina žen totiž deklarovala vysoce pozitivní preference vůči tzv.. female-friendly pornu, které je založeno na vzájemném respektu a rovnocenném postavení herce a herečky, kde hrají hlavní roli emoce a příběh. Empirické data však ukázaly, že ty ženy, které porno dívají, v drtivé většině nemají vůbec zájem o „politicky korektní“ porno vytvořené „ženami pro ženy“. Naopak dívají klasické, mužské, „bezcitné“ porno. A skutečně i většina webových stránek s female-friendly pornem prostě skončila fiaskem a ty, které přežily, dosahují jen mizivou návštěvnost (navíc většinou tvořenou muži).

 

Na tuto studii jsem si vzpomněl před pár dny, když se v rádiu ptali náhodných respondentů na jejich názor na dálnice na Slovensku. Různí lidé se různé stěžovali na jejich nedostatek a nekvalitu. Kritizovali pomalou výstavbu a společným jmenovatelem byla touha brzkého dotvoření naplánovaných dálnic. Vtipný moment nastal, když jednomu respondentovi po odpovědi zezadu zakřičel jeho kamarád: „však ty nemáš auto!“. Zdá se, že v případě ženského porna i slovenský dálnic jsme svědky obdobného fenoménu. Lidé neodpovídají ani tak podle toho, jaké jsou jejich skutečné preference, ale spíše podle toho, co se zdá být správné a zní dobře; co je obecně očekávané, že člověk odpoví.

 

Zda je tato konformní heuristika výsledkem vědomého upravování pravdy, nebo podvědomá reakce z důvodu její kognitivní jednoduchosti, či dokonce výsledek dlouhodobého evolučního tlaku jsou otázky, kterými se zabývají sociální psychologové. Mne, jako ekonoma, spíše zaujal rozdíl mezi institucionálními rámci, v nichž rezonují preference vůči ženskému pornu na jedné straně a na druhé dálnicím. O tom jak budou ve společnosti alokovány vzácné zdroje v oblasti porna rozhodují preference demonstrovány formou skutečného řízení. Výsledkem je, že drtivá většina světového porna je klasické porno a porno průmysl reaguje na to, co ženy (a muži) skutečně chtějí a ne na to, co deklarují, že chtějí. Na druhé straně jsou dálnice, kde se o alokaci vzácných zdrojů rozhoduje pomocí demokratických mechanismů. A ty reagují právě na deklarované požadavky voličů. Tedy ani ne tak na to, co lidé opravdu chtějí, jako spíše na to, co si myslí, že je správné chtít. Jednoduše řečeno, na to, co zní dobře.

 

 

Pokud se vám tento závěr nezamlouvá, zkuste najít člověka, který by na dotaz týkající se školství, zdravotnictví, nebo dálnic, nepožadoval kvalitnější školství, lepší zdravotnictví a více dálnic a to bez ohledu na to, kolik zdrojů již bylo do těchto oblasti přesměrovaných a zda vůbec bude tyto služby potřebovat. To však vůbec neznamená, že demokracie bude těchto služeb dodávat nadměrné množství v zbytečně vysoké kvalitě – vzhledem k neefektivitě veřejného sektoru, selhávání politického procesu, byrokratické řízení, tlaku úzkých zájmových skupin, korupci, nemožnost kalkulace ziskovosti a následnou absenci selekčního tlaku se děje spíše opak. Co však můžeme předpokládat je, že politici se budou předbíhat v nabídkách, které chtějí voliči slyšet (více a lépe všeho), a že budou v demokracii vítězit politici, kteří systematicky zvětšují veřejný sektor. Ať už na straně příjmů, výdajů nebo dluhů.

 

Naneštěstí, jak jsme zmínili v úvodu, zdroje určené k uspokojování potřeb jsou vzácné a jejich alokace má reciproční charakter. Pokud je někde použijeme více, jinde je bude muset být méně. Pokud by se o pornu rozhodovalo demokraticky, dneska tu máme minimálně polovinu female-friendly porna, které by bylo nejen předražené, neefektivní, plné korupce, ale zabíralo by vzácné zdroje (herečky, herce, kameramany, postele), které by tak nemohly být použity na točení klasického porna. Porno voliči by dostávali něco zcela jiného než chtějí … a to i přesto, že by ve volbách stále tvrdili opak. Něco obdobné se však dnes děje v současném veřejném sektoru; nejen že je tam téměř vše předražené, neefektivní a plné korupce, ale ve skutečnosti by možná lidé namísto předražené dálnice preferovali novou zahradní chatku … a to i přesto, že ve volbách stále tvrdí opak.

 

ZDROJ: iness.sk

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.