22.11.2013
Kategorie: Multikulturní soužití, Politika

Popálená Natálka a téměř ubitý Patrik. Jak pokračují jejich příběhy?

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 22|11|2013

Oba tyto příběhy zná asi každý. Čtyři mladíci ve Vítkově hodili do domu zápalné láhve, dům shořel a zůstala malá popálená dívka, rodiče a ostatní příbuzní vyvázli bez zranění. Útočníci bílé pleti dostali exemplární tresty přes 20 let kriminálu, rómské oběti se stali mediálními symboly „rasismu v české společnosti“, která jim spáchanou újmu na zdraví malé Natálie nahradila velkou dávkou materiálních statků.

 

 

Téměř ve stejné době se o kus dále v České republice udál podobný příběh. Útočníci tentokráte byli naopak z cikánského etnika, obětí mladý chlapec z dětského domova pleti bílé. Tento musel vytrpět několikahodinové bití, ponižování a trápení, které jen tak tak přežil, když se z posledních sil doplazil k železniční stanici. Dle svědků zbědovaný tak, že něco podobného v životě neviděli. Jeho příběh však mainstreamová média „nezaujal“ a do podvědomí veřejnosti se dostal jen díky nezávislé blogové sféře. Nekonaly se žádné přímé přenosy ze soudních síní ani velkolepé sbírky ku pomoci málem ubitému studentovi. Jeden z násilníků tak pro svůj věk vyvázl zcela bez trestu, druhému byl trest dokonce snížen na polovinu v nápravném zařízení pro mladistvé odkud navíc neustále utíkal. 

 

 

Jaký je tedy vývoj obou příběhů až do dnešní doby? Patrik z Duchcova se musel vypořádat se svým osudem sám i nadále v dětském domově. Na jeho podporu zareagovalo pár dobrých lidí, kteří si na internetu našli jeho „utajovaný“ příběh a poslali několik korun či pár dárků pro jeho domov, tedy ve srovnání s masovou sbírkou pro Natálii.  Svého mučitele může dnes opět klidně potkat na ulici neboť úchylný sadista je opět na útěku z nápravného zařízení, které zřejmě nevykazuje aspekty přísné káznice. Druhý, vůbec nepotrestaný, trýznitel také pomalu dorůstá na svobodě a společnost může znovu očekávat jeho další podobné kriminální skutky, kdy někoho ze zábavy bude chtít umlátit téměř k smrti. 

 

V případu Vítkov je situace podstatně odlišná. Hoši, kteří incident se zápalnými láhvemi provedli byli shledáni soudy společnosti několikanásobně nebezpečnější než násilnický mučitel, který chtěl, dle jeho slov „potrestat bílou svini, že u sebe neměla větší částku peněz, kterou chtěl ukrást“.  Všichni se nepodívají na svobodu ještě hodně dlouho a jsou společností napravováni v kriminálu nejtěžší kategorie.

 

A rodina Natálky? Jan Král píše ve svém článku o  jejich současném osudu a strhává mediální kulisy, v nichž se hraje nakašírované divadlo s „nepřizpůsobivými“ a jehož nedobrovolné drahé vstupné platí samozřejmě – „přizpůsobiví“. Dovolíme si z něj citovat:

 

Před měsícem – dlužili, kam se podívali! Za měsíc – čistí jak lilie! „Dobří lidi“ se zase našli! Hurá! Že se nechytáte? Kdo že je onen Kudrik? Je to táta Natálky z Vítkova. A Siváková? Je její máma.

 

Mediální hvězdy tragického příběhu a tragického nadvakrát! V prvním případě doživotním poškozením dítěte. V druhém případě neuvěřitelně tvrdým potrestáním čtyřech mladých troubů… Případ jako takový vám blíže představovat nemusím. Všichni zúčastnění se stali mediálními hvězdami!

 

Jak nás krmila média kauzou, jak s námi manévrovala, a jak se příběhu věnovala jednostranně – něco takového snad nepamatuji.

 

I dnes jezdí štáby za „maminkou“ a točí srdceryvné scény ze života Natálky. Bohužel – věnují se jen tomu jednomu – životu malého postiženého děvčátka. Zvláštní je, že už nikdo z těch nagelovaných chlapců z Novy nepřijede večer, aby se podíval, kde asi tak „matka“ a „otec“ tráví svůj čas.  Jak vítanými hosty se stali v knajpách Vítkova respektive Budišova nad Budišovkou!

 

A kde jinde než tam utrácejí dávky, dary, odpustky určené pro Natálku a její sestry… Utrácejí tak, že se dostali na mizinu. Nestačilo jim – že jim z darů koupili dům. A renovovali. Nestačilo jim, že nikdy nikde nemusejí dělat a přitom si žijí lépe – než většina obyvatel, onoho Bohem či spíše úřady zapomenutého kraje.

 

Mám to tam rád. Poodří a tam v lesích Nízkého Jeseníku. Jen život je tam skutečně těžký. Fabriky zkrachovaly. Družstva poskytující obživu a práci taktéž. Nezaměstnanost obrovská.

 

Většina tamních obyvatel je na tom špatně. Ne však pan Kudrik. Ne paní Siváková. Ti své dostanou. A propijí a prohrají! To je realita. Lidé žijící v tom kraji, by mohli vyprávět… I místostarosta Vítkova o svérázném životě této po jistou dobu „ostře sledované“ rodiny napsal – jen se to nikde neobjevilo.

 

Pardon – místní noviny jeho názor otiskly. Pak už – nikdo. A do toho zpráva: Na rodinu Natálky vyhlášena exekuce! Ó hrůzo!

 

V té chvíli vyrazily štáby a točily a psaly – jak jinak než tendenčně! Vytvořily dojem, že rodina oběti tak hrůzného činu, přijde o střechu nad hlavou! Nikdo se neptal – proč? Kdo to způsobil a zdali za tento stav, nemohou rodiče oné oběti. Nikdo! Ale – děly se věci:

 

Okamžitě za ně dluhy splatili! Kdo? Nevím – asi my – všichni! Tak jak je v kraji od jisté doby zvykem. Matky samoživitelky. Propuštění padesátníci a všichni, kteří se dostali do dluhové pasti – jimž nepomůže nikdo. Kudrikovi ano. Rasismus naruby.

 

V televizním Hyde parku, vystoupil starosta Dubí. Mimo jiné z něj vypadlo, že jedna – slovy jedna – rodina „nepřizpůsobivých na dávkách brala měsíčně 92 000 korun! A nikdo z nich nedělá! A také oni možná – dluží… Protože se vždy najde dávka, kterou ji na dluh pošleme!

 

Nedlužíme někomu něco my? Třeba, otázku – kde je pravda? Jak to, že se mnoho lidí z oné minority, vydalo za „lepším životem“, bez „rasistů a xenofobie“, do Británie a Kanady a když vyčerpali tamní sociální dávky, vrátili se domů, kde jsme jim zatím „naspořili“… někdy i statisíce! A proč vedle nich pro lidi, kteří celý život pracují a dostali výpověď, máme jen směšnou částku na živoření?

 

Co si mají myslet ti, kteří dostali výpověď v padesáti a jsou všude všem jen pro smích? Propadli se rychle na dno a nyní mohou za pár šupů – hrabat v oranžové vestě listí… Co mladí? Nechali jsme je vystudovat „dobré školy“ a teď – nic! Práce pro ně není! A dluhy – ty nikdo nikomu z těch, o kterých jsem psal – nezaplatí…

 

Právě tak vzniká „rasová“ nenávist! Živená médii, zbabělými placenými politiky a nekritičností názoru. Jsme obětí manipulace. Nespravedlnost máme brát jako pokrok. Různá měřítka pro různé skupiny občanů jako „sociální stát.

 

Pracují s námi jako s nemyslícím stádem.

 

Ano, to je možno ke dnešnímu dni konstatovat zcela oprávněně. Ačkoliv je osud popálené dívky jakkoliv hrůzný a děsivý, stejně děsivý je však i osud málem ubitého Patrika. Rozdíl v tom jak se k oběma postavila politická reprezentace, média s oficiální propagandou či různí „ochránci lidských práv“ je snad ještě děsivější, stejně jako nepoměr udělených trestů či velikost zdrojů materiální i jiné pomoci, kterou rodina z Vítkova, dle údajů pana Krále navíc hrubě zneužívá. Není tedy v naší společnosti něco špatně? Vždyť přeci nejsme rasisté a celé to jistě není z důvodu, že jedni poškození měli tmavší pleť a ten zmlácený chlapec jen majoritně bílou …

 

 

ZDROJ: Jan Král

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 943,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (28 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...
5 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.