201492994248472734_20
14.3.2016
Kategorie: Multikulturní soužití

Politická korektnost zabíjí

Sdílejte článek:

WILLIAM KILPATRICK 14|03|2016

Když jsem se na něj podíval, okamžitě mě zamrazilo. Sevřelo mě v břiše a pak jsem si samozřejmě dal politicky korektní facku … Pomyslel jsem si: „Bože můj, Michaeli, toto je jen pár arabských podnikatelů.“

To byla vzpomínka prodavače lístků Michaela Tuoheyho na jeho setkání s Mohamedem Attem při kontrolním pultu Amerických aerolinií v Portlandu ráno 11. září 2001. Pro Tuoheyho byl strach z politické nekorektnosti větší, než jeho instinktivní strach. Raději podstoupit vzdálené riziko teroristického útoku, než okamžitější riziko, že ho budou považovat za náboženského fanatika.

Dalo se očekávat, že 11. září ukončí politickou korektnost – alespoň v souvislosti s islámem. Ale nebylo tomu tak. Namísto toho síly politické korektnosti zesílily a rozhodily ochranný prstenec kolem islámu, čímž ho udělali prakticky imunním vůči kritice. Mohli jste samozřejmě kritizovat teroristické skupiny, sebevražedné bombové atentátníky a džihádisty „osamělé vlky“ – pokud jste přidali námitku, že jejich činy nemají nic do činění s islámem. Ale naznačte, že teroristé byli inspirováni islámem samotným a mohli jste si být jistí, že se ocitnete v horké vodě a možná i v soudní síni.

11. září to nebylo naposledy, kdy o něco menší politická korektnost mohla zachránit den. Vezměte si masakr ve Fort Hood z roku 2009. Džihádistické sympatie majora Nidala Hasana byly jeho kolegům důstojníkům dobře známé celá léta předtím než zahájil svůj vražedný útok. A přece ho nenahlásili ze strachu, že je ocejchují jako náboženské fanatiky. Dokonce i po masakru armáda, média a administrativa energicky pracovaly na ututlání Hasanovy oddanosti vůči islámu. Jeho útok, jak nám bylo řečeno, byl jednoduše případem násilí na pracovišti.

Mezitím v Anglii, další ututlání muslimského nevhodného chování bylo již desetiletí staré a nebylo odhaleno po dobu dalších pěti let. Během patnácti ročních období bylo více než 1400 dívek ve městě Rotherham nalákáno, znásilněno a prodáváno pákistánskými gangy. Policie, městské autority a agentury na ochranu dětí věděli o znásilnění, ale neřekli nic ze strachu, že by byly objektem obviněni z „rasismu“ a „islamofobie“, kdyby poukázali na účast Pákistánců.

Politicky korektní tutlání se stalo v Evropě normou. Ututlání sexuálních útoků afghánských mladíků na stockholmském festivalu mládeže v roce 2014 bylo odhaleno až po dvou letech. Policie vysvětlila, že zadržovala informace ze strachu z vyvolání hněvu vůči uprchlíkům a také proto, že ty informace by „hrály do rukou Švédským demokratům“ (protiimigrační straně). Podle jedné zprávy, švédská policie během roku 2015 zatajila přes 5000 incidentů zahrnující uprchlíky.

Média byla také neochotná informovat o rozsahu zločinů imigrantů. Masové sexuální útoky před kolínským vlakovým nádražím na Nový rok byly médii ignorovány několik dní poté, co byly tyto zločiny spáchány. Bylo to jen po lavině protestů na sociálních médiích, co tisk opožděně a neochotně pokryl tento příběh.

Mediální informační embargo na politicky nekorektní zprávy Evropanům extrémně ztížilo pochopení nepořádku, ve kterém jsou. Britové, kteří se spoléhali na informace z médií hlavního proudu věděli málo, pokud vůbec něco, o epidemii znásilnění, která se přehnala mnoha částmi Británie. A Švédové, kteří se spoléhali na informace ze švédského orwellovského tisku, zůstali blaženě neznalí faktu, že imigrace proměnila jejich socialistickou utopii na hlavní město znásilnění na severní polokouli.

Kdyby nebylo sociálních médií, Evropané by slabě chápali rozsah muslimské imigrace a výsledné vysoké míry kriminality. Což je důvod, proč nyní „evropská myšlenková policie“ tvrdě zasahuje proti „nekorektnímu“ používání internetu. Ve Skotsku byl nedávno zatčen muž za negativní komentáře na Facebooku o příchodu uprchlíků na jeho malý ostrov. Obával se, že ostrov Bute s asi 6500 obyvateli si má podle očekávání vzít 1000 syrských migrantů. Vzhledem k matematice se mužovy obavy zdály oprávněné. V každém případě, policejní sbor nebyl nijak pobavený příspěvkem na Facebooku. Okresní policejní inspektor varoval: „Doufám, že zatčení tohoto jedince vyšle jasnou zprávu, že policie Skotska nebude tolerovat žádnou formu činnosti, která by podněcovala nenávist a provokovala útočné komentáře na sociálních médiích.“

V Dánsku úředníci vyslali stejně jasné zprávy. Okresní soud udělil pokutu muži za komentáře na své facebookové stránce, které „urážely a ponižovaly stoupence islámu.“ To co ten muž napsal zní: Ideologie islámu je taková hnusná, nechutná, tyranská a mizantropická jako nacismus. Masivní imigrace islamistů do Dánska je nejničivější věc, která se dánské společnosti v nedávné historii stala.

Tvrdá slova? Ano. Ale o nic tvrdší než to, co se o katolicismu denně psalo a píše v západních novinách, když v roce 2002 propukl skandál se sexuálním zneužíváním dětí kněžími. A přece nikdo nenaznačil, že kritici katolicismu by měli být zatčeni nebo pokutováni. Rozdílem je, že se nikdo nebál, že katolíci by se v reakci vzbouřili. Naproti tomu, naposledy, když byli muslimové v Dánsku uraženi, byly výsledkem celosvětové nepokoje a 200 úmrtí. Takže v Dánsku představuje citlivost muslimů preventivní veto na svobodu projevu.

Totéž platí v zemi liberté, égale, fraternité. Vezměte si případ bratra Guye Pages, francouzského kněze. Francouzská policie zatkla bratra Pages a odstavila jeho webstránku Islám a pravda za zveřejnění fotek lidí zmasakrovaných v divadle Bataclan během listopadového útoku v Paříži. Je pravděpodobné, že i nefotografický obsah jeho webové stránky byl také faktorem v jeho zatčení. Během nedávného rozhovoru s webstránkou Polina Christiana (Křesťanské Polsko), bratr Pages přirovnal islám ke antikristu: Nemuslimové by proto měli pochopit, že pokud odmítnou Krista, budou mít antikrista. Rozvoj islámu na Západě je tvrdým trestem za odpadlictví.

Trestá Bůh Evropany za jejich odpadlictví? Je islám Antikrist? Ať už jsou odpovědi na ty otázky jakékoliv, zdálo by se, že rozhodnutí není na francouzských úřednících. No i tak francouzské soudy spolu s ostatními evropskými soudy v podstatě vzaly na sebe obranu islámských zákonů o rouhání – zákonů, které se tak volně vykládají, že jakákoliv kritika islámu se dá považovat za zločin. Bratr Pages není prvním, co se provinil touto mentalitou. Mnozí prominentní Evropané, včetně Geerta Wilderse, Oriana Fallaci a Larse Hedegaarda byli souzeni za něco, co by se v dřívější době nazvalo kacířstvím. Mysleli si, že nabízejí platnou, důkazní kritiku islámu, ale z islámského pohledu byly vinnými z rouhání. A mnoho evropských soudů s tím souhlasilo.

Wilders, Fallaci a Hedegaard poukázali na očividné hrozby, které provází šíření islámu. Ale pravidlem v Evropě je, „pokud nemůžeš o islámu říct nic pěkného, neříkej vůbec nic.“ Všichni tři strávili roky vlastní obranou u různých evropských soudů a Fallaci nakonec utekla do Ameriky, aby se vyhnula trestnímu stíhání. Lekce pro povzbuzení ostatních? Netřepejte multikulturní lodí, jinak budete další v přístavu.

Zdůvodnění obrany politicky korektních fikcí zní asi takto: pokud poukážete na kruté a totalitní aspekty islámu, ještě více to podnítí už tak popudlivé muslimy a také to urazí umírněných muslimy do takové míry, že nebudou mít jinou možnost, než se obrátit na násilí. Argumentem je samozřejmě nevyslovené přiznání, že islám není mírumilovným náboženstvím. Pokud se dají jeho členové tak snadno vyprovokovat k násilí, silně to naznačuje, že násilí je přirozenou inklinací islámu. Pokud je tomu tak, pak žádné množství ústupků nezastaví násilí.

Není mnoho důkazů o tom, že udržování zdvořilého mlčení o islámu zabrání šíření radikalismu. Jak se smyčka politické korektnosti kolem krků obyčejných občanů ještě více utahuje, řady radikálů se jen zvyšují. Kdyby něco, mlčení o radikální povaze islámu, které na sebe Západ sám uvalil, zajistilo šíření radikalismu.

Nedávno americký soud nařídil newyorskému policejnímu oddělení, aby stáhlo ze své webstránky zprávu nazvanou „Radikalizace na Západě: Domácí hrozba“. Podle odborníků, zpráva „byla kritická k tomu, jak na oddělení chápou radikální islám, a jeho snaze o kontrolu této hrozby.“ Muslimské lobbistické skupiny již úspěšně požádaly o očištění výcvikových materiálů používaných americkými výzvědnými agenturami a nyní od newyorkského policejního oddělení vyžadují nošení klapek na očích při vyšetřování islámského terorismu. Toto je dobrou zprávou, pokud je vaší hlavní obavou to, jak se vyhnout urážení „muslimské komunity“. Jen mějte na mysli, že „muslimská komunita“ je kódový jazyk pro CAIR, ISNA, MAS a ostatní nátlakové skupiny podobné Muslimskému bratrstvu, které používají politickou korektnost jako nástroje k odrazení od bližšího pohledu na aktivity islamistů. Pokud je na druhé straně vaší hlavní starostí další teroristický útok v rozsahu 11. září, nejsou to pro vás dobré zprávy.

Místo starostmi o to, jaké účinky může mít naše kritika islámu na muslimy, by bylo lepší strachovat se o účinky našeho mlčení na nás samotné. Pravidla politické korektnosti měla učinit svět méně hrozivým místem, ale místo toho jen zvýšila nebezpečí. Když se diskutování o aktivitách islamistů stává trestně stíhatelným, lidé se učí držet jazyky za zuby. Politicky korektní omezení svobody slova vytvořilo podnebí strachu, které znemožňuje svobodný projev a všechny nás staví do nebezpečí. Říkají nám, že nesmíme křičet „hoří“ v zaplněném divadle, ale pokud divadlo opravdu hoří, pak je zde jasná povinnost vyslovit se.

Čtrnáct let poté, co si prodavač lístků Michael Tuohey dal „politicky korektní facku“, obyvatel San Bernardina, soused Syeda Faruka a Tašfíny Malik (manželský muslimský pár, který na vánočním večírku zastřelil 14 lidí), pojal podezření kvůli činnostem v jejich domě. Soused přemýšlel o vyrozumění policie, ale pak se rozhodl jinak, protože se netoužil „rasově vyprofilovat.“

Bez politické korektnosti se masakru v San Bernardinu dalo předejít. Od 11. září už uběhlo mnoho času, ale jediná lekce, kterou, jak se zdá, jsme se mezitím naučili je, že mlčet je zlato.

ZDROJ: William Kilpatrick

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (21 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
98 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.