8.3.2014
Kategorie: Kultura a tipy

Padesát odstínů hlouposti

Sdílejte článek:

OD: ZÁPISNÍK VETERÁNA 08|03|2014

Ano, jak už název článku napovídá, ani já neodolal a už v létě sáhl po médii opěvovaném „bestselleru, který učí ženy chtít sex.“ Nějak mě to nebralo, tak jsem pokrčil rameny a knihu odložil. Mezitím stihla vyjít česky a vzhledem k tomu, že aktuálně trávím naprostou většinu času (16h) buď v práci nebo na cestě z/do ní, nebylo, co řešit. Padesát odstínů za necelé čtyři stovky jsem během tří cest přelouskal a naznal, že jsem je měl raději propít.

 

 

Neberte tenhle článek jako recenzi, spíš takové postěžování si na lidskou/autorskou/novinářskou hloupost. Ale abyste nebyli ošizení, v prvním odstavci knížku přece jenom zhodnotím. Víc prostoru k tomu totiž není potřeba. Nevěřte hypu, Padesát odstínů NENÍ ani dobrá kniha, ani dobrá erotika, dokonce ani dobrá fanfikce. Na druhou stranu nedejte na pomluvy, není to ani taková tragédie, jak dělají někteří recenzenti. 35% bych jí s klidem dal. Po erotické stránce by v dnešním Česku nezvládla inspirovat nejspíš ani průměrnou cudnou středoškolačku, tím méně ženu, která už viděla nějakého nahého muže mimo tatínka. I část paranormálních upíráren s cílovkou „young adult“ nabízí pestřejší možnosti než první díl této trilogie. Fanastičtěji založené singles čtou navíc autorky typu Petra Neomi, kde se dají najít věci, před kterými by autorka Odstínů zděšením zalezla pod postel s úložným prostorem. I neerotickým dějem zůstává kniha daleko za svými možnostmi (na 607 stranách se nestane prakticky nic, běžná kniha od Simony Monyové obsahuje na třetině stran víc děje a stejně erotiky). Český překlad je pak místy divný, jako by ho redaktor nebo korektor ani neviděli (také nejsou v tiráži vůbec zmíněni). Problematická jsou zájmena, anglická stavba věty, sem tam zabité vtipy nebo neznalost kulturního pozadí. Jak jsem psal v perexu, za 399 se jedná o vyhozené peníze (skoro jsem v pokušení to nazvat zlodějinou – když máte štěstí, lze za cenu o +-50kč vyšší pořídit celou trilogii v originále a náklady na výrobu jednoho dílu při tom ukrutném nákladu jen stěží přesáhnou 70kč). Každopádně jde o další luxusní ukázku toho, jak může fungovat virální marketing. V této oblasti nelze původnímu vydavateli vůbec nic vytknout, jednička s hvězdičkou a pochvala před nastoupenou jednotkou.

 

A teď už k té hlouposti. Prvních pár bodů se bude týkat českých pisálků a zbytek už budou věci, nad kterými jsem protáčel oči v knize. Z tohoto důvodu bude možná obsahovat spoilery (a také menší dávku erotiky):

 

Novinařina:
1. reklama zadarmo – pánové a dámy z českých médií, v honbě za senzací jste před vydáním knihy poskytli Albatrosu ohromnou reklamu zdarma, bez které by se prodalo s bídou dva tisíce výtisků. Zeptejte se vašich prodejců reklamy, kolik by stála podobná kampaň, kdyby ji měl platit zadavatel, a rvěte si vlasy.

 

2. neověřování zdrojů – já vím, že je to teď v módě, ale když už píšete o knize, jistě není takový problém odlišit PRko vydavatele a skutečné názory čtenářů. Chápu, že nadšené čtenářky z PR zpráv působí tak nějak nadšeněji, ale seriously… je to podobné, jako vaše články na téma „američtí/britští/libovolní vědci“ vyzkoumali, že muži chtějí spát se ženami a vice versa.

3. hysterie – Senzační titulky a přehnaný hype u kdejakého masově rozšířeného hovna? U blesku, Aha! a jim podobných to chápu, mají to v popisu práce, ale mladá fronta a další seriózní deníky? Vlastně moment, bulvár jako bulvár, promiňte, že jsem vůbec něco psal. Jen doufám, že až budete psát o hemoroidech, budete podobně nadšení a objevní, to je také masově rozšířená záležitost.

4. zadupání do země – když už splníte předchozí body, PROSÍM, odpusťte si následné totální zdrbání produktu, zvlášť, když jste knihu vlastně ani nečetli. Působí to hloupě, pokrytecky a opravdu jako článek z novin, „kterým můžete věřit.“

5. cucání z prstu – když už nedáte na dobrou radu a musíte knihu recenzovat před přečtením, vyvarujte se alespoň objevných komentářů a návrhů, jak měly postavy situace řešit, co měly dělat atd. Každý, kdo knížku přečetl, si pak při letmém pohledu na vaše novinářské výpotky musí rvát vlasy.

 

Postavy:

 

6. ženské archetypy – jasně, když chci psát moderní knihu pro moderní ženu, musí být hlavní hrdinka zásadně moderní variací na typickou Mařenu. „Když napsala Meyerová Bellu jako totální krávu, nesmím zůstat pozadu“, tak zní krédo autorek fanfikcí. Anastázie Steelová je plní se zapálením dojičky před koncem pětiletky.

7. mužské archetypy – je to jako nějaký fyzikální zákon. „Ke každé nezajímavé Mařeně musí existovat mužský charakter naprosto opačných vlastností, který ji přesto bezmezně miluje.“ Proboha, proč?! Chápu, že chlap, který má tělo zocelené prací ve fabrice, po práci čte Sport a do práce se místo vrtulníkem přepravuje MHD, není zrovna ideálem ženských fantazií, ale je fakt nutné používat charakterově ploché multimilionáře, kteří navenek působí jako vůdcové smečky alfasamců, ale uvnitř skrývají jemnou duši a šrámy způsobené tragickou minulostí? Pan Grey tentokrát plní a překračuje, nejspíš za to dostal i diplom. Jeho osud je tak pohnutý, že nad ním nezůstane suché jediné oko nebo kalhotky.

8. vedlejší postavy – jo, já vím, ty nikoho nezajímají, ale co kdyby… musí tak prodělat facelifting, který odpovídá kánonu. Kamarádka hlavní hrdinky musí být zaručeně krásná bohyně, která vypadá totálně k sežrání za jakékoliv situace (z koho jiného by měla mít naše Mařenka mindrák, že), kamarád hlavní hrdinky do ní musí být léta zamilovaný, i když se ona sama cítí prakticky asexuální. Samozřejmě, okolí hlavního hrdiny musí být totálně okouzlující a dokonalé, v ideálním stavu se hodí ke spárování s okolím hlavní hrdinky.

9. rodiče – dvě varianty – rodiče hlavní hrdinky jsou buď tragicky zesnulí, nebo šťastně rozvedení (u Any platí první případ, Jamesová si nejspíš ani neházela mincí, prostě to nechala jako u Belly). Nic jako spokojené dlouholeté manželství u Mařenky neexistuje. U hlavního hrdiny se situace obrací, buď ze šťastné rodiny přímo pochází, nebo je alespoň do šťastné a dokonalé rodiny adoptovaný. Jiná možnost neexistuje, chraň vás ruka páně psát o mixed-breed milionáři, který první milion vydělal prodáváním sester a cracku!

10. služebnictvo – oddané a milující až za hrob. Je jedno, jak se k nim hrdina chová, každý sluha dobře ví, že pod tvrdou slupkou jde o citlivého, zraněného a osamělého muže.

11. rasizmus – osoby podřízené MUSÍ být bezpodmínečně bílé, v naprosto ideálním případě rovnou modrooké a blond. Pokud chcete jako sloužícího použít osobu jiné barvy pleti, musí se jednat o tzv. „živý inventář“ – osobu, která je součástí rodiny odnepaměti, nikdo už jí nerozkazuje a berou ji jako sobě rovnou.

12. křoví – náhodně se zjevující samičky PUKAJÍ závistí. No exceptions! Náhodně se zjevující  samečci pro změnu žárlí a cítí se zahanbeni mužností hlavního hrdiny (bez ohledu na to, jestli by si o hrdinku dřív neopřeli ani hipster kolo).

13. vzdělání – vzhledem k cílové skupině je téměř vyloučeno, že by byla hlavní postava hloupá. Může vám připadat blbá jak tágo a naprosto nepoužitelná, ale podle autorky půjde vždy o dokonalý studijní typ, který se buď chystá na dráhu žurnalistky/knihovnice/libovolné jiné humanitní školy se zaměřením na literaturu, nebo už danou školu studuje/vystudoval. Cokoliv jiného by nešlo autorce přes prsty a čtenářkám přes oči. Hrdina by měl mít minimálně jednu vysokou školu technického typu, ale přitom musí ovládat cokoliv od literatury, přes filozofii až po klasickou hudbu.

14. oblékání – jako téměř každá hrdinka, začíná Ana v typické filda uniformě (nepadnoucí vytahané věci, ve kterých se cítí pohodlně, často staré, ale s citovou hodnotou – oblečení, které na sebe normální ženská obleče tak v DND období v měsíci), aby záhy objevila odívání prestižních světových značek (často vůbec neodpovídající ani jejímu věku, ani barevnému a osobnostnímu typu – běžně dolce gabana nebo gucci). Hrdina pro změnu chodí v oblečení podle věku – jako středoškolák v tričku, pod kterém se mu rýsují svaly, coby dospělý potom v oblecích na míru, ze kterých ženy v dohledu vlhnou při prvním spočinutí pohledu. Z této uniformy se převléká pouze před sexem, kdy si obléká vytahané a odrbané rifle, ze kterých Anino libido mává bílou vlajkou a hraje si na Katlu.

15. boty – conversky, jak jinak, nic jiného podobné dívky nenosí. V drsnější variantě možno nahradit martenskami.

16. dopravní prostředky – Ana musí mít auto z bazaru (v tomto případě poměrně raritního Brouka), proti tomu Grey vlastní sbírku luxusních, rychlých a přitom bezpečných vozů, helikoptéru a nějaká ta letadla. Opět naprosto šokující a originální kombinace.

17. stravování – hrdinka sice doma žere kdejaké hovno a sama prakticky neumí vařit, ale naprosto bez potíží konzumuje kdejakou delikatesu, kterou jí hrdina uvaří nebo objedná. Během okamžiku dokáže ocenit vybraná vína i chutě, na které si musí běžný smrtelník nějakou dobu zvykat. Zároveň nehrozí, že by se z některého z jídel následně zesrala jako Amina.

18. emancipovaná subinka – hlavní hrdinka si přesto, že má sebevědomí asi jako Listerův Mindrák, nenechá do ničeho kecat. Módě rozumí lépe než její vždy vystajlovaná kamarádka, tomu, co je pro ni nejlepší, rozumí lépe než její rodina nebo milenec, a když si postaví hlavu, není s ní řeč.

19. masochistická závist – přes to, že to v knize prakticky není zmíněno, Ana závidí a sex jí chybí, i když si to nepřizná. Závidí spolubydlící kluky, vzhled, šatník i schopnosti, nejspíš s ní i bydlí proto, aby měla komu závidět.

20. stalker/control freak – jedním ze sexy rysů hlavního hrdiny je potřeba kontrolovat, kterou dohání až daleko za hranice stalkingu. V jakékoliv normální knížce by volala hrdinka policii, ale Ana ne, je to první chlap, který ji chce šukat až jí budou uši odstávat, takže svědomí zalez a vem si mě, bejku! Pan Grey je posedlý kontrolou do té míry, že není ani sranda o tom číst. Spoustě čtenářek to přijde sexy, ale upřímně… když si představím, že by mě stalkovala ženská, co je ochotná si dělat i rozbory mé moči či výkalů, aby měla „dokonalý přehled“, není mi dobře od žaludku.

21. copánky – Ana se logicky cítí Christianem ohrožována. Aby omezila jeho chlípné choutky, řeší to jak? Správně, uplete si copánky. To totiž toho třicetiletého sexuálního maniaka STOPROCENTNĚ zklidní.

 

 

Erotika & stuff

 

22.  panenství – ve svých +-21 letech a při studiích na VŠ je Anastázie panna, která jakékoliv nabídky na sblížení naprosto přehlíží. Zjevně se chce uchovat pro toho pravého (který s ní sepíše smlouvu o análním fistingu).

23. masturbace – slovo, které si Ana pomalu musí hledat ve slovníku, něco tak divného ji nikdy ani nenapadlo a to přes pravidelné zvuky sexu z vedlejšího pokoje.

24. chorobná asexualita – za celých 21 se prakticky s nikým nelíbala a na jakoukoliv erotiku ani nepomyslela, i když podle občas zmíněné četby přečetla i solidní sbírku erotiky a kolem ní se šuká jak v noře králíčka Duracella.

25. červenání – přes to, co musela během studií přečíst a co následně s panem Greyem páchá, se až do konce knihy červená při sebemenším náznaku nějaké čuňačinky. (vysvětleno, podle britských vědců jde o známku dominance a mužnosti)

26. „tam dole“ – jedno z hlavních poznávacích znamení knihy, Ana prakticky nikdy o svém přirození nemluví jinak než tímto opisem, nejspíš se bojí, aby se její nejzajímavější část neurazila a nenašla si lepší majitelku.

27. holení – jako správný archetyp a personifikace průměrné čtenářky a pisatelky fanfikcí se Ana prakticky neholí. Nikde. Před první schůzkou ji tak musí zkušenější spolubydlící přesvědčit, aby si oholila aspoň podpaží (a nohy by taky mohla, když už v tom bude). Nejsem žádný pedant nebo metrosexuál, ale představa, že má holka na prvním intimnějším rande podpaží zarostlejší víc, než mí kamarádi obličej, mě upřímně děsí.

28. chloupky „tam dole“ – přesto, že hlavní hrdina ve smlouvách s milenkami vyžaduje kompletní depilaci/epilaci celého těla, po prvním přivonění konstatuje, že Aně její „jemné chloupky“ možná nechá. Seriously… typická běloška po 21 letech neholení a jemné chloupky? Spíš bych pochopil, kdyby hrdina po prvním stáhnutí Aniných kalhotek ucukl ve strachu z aligátorů a následně nechal dotyčné místo vybombardovat napalmem.

29. „vnitřní bohyně“ – jeden ze dvou vnitřních hlasů Any, česky řečeno „nadrženost“. Přes to, že do setkání s panem Greyem o erotice ani nesnila, má od počátku plně vyvinutou vnitřní osobnost, nad kterou si čtenářky neskutečně chrochtají, protože zhusta reflektuje jejich vlastní myšlenky. Na rozdíl od Analstázie ale ony nějaké ty milostné zkušenosti mají. Takhle má čtenář pocit, že autorka příliš žere Naruta a vnitřní bohyně je něco jako devítipyskový démon, kterého si do začátku trilogie Ana nebyla vědoma.

30. Kláda – stejně jako v jakékoliv jiné červené knihovně, patří k vypracovanému tělu také stožár jako hrom. Christian nemůže být výjimkou a tak se i on může pochlubit pyjem, při jehož ztopoření musí mít zaručeně mžitky před očima a slyšet šumění vln náhlým odlivem krve z mozku. Do společných pánských sprch má soudem zapovězený přístup, protože jeho chlouba způsobovala hromadné deprese a nešťastné upadnutí mýdla pro změnu zajistilo překotné vyklizení jak sprchy, tak přilehlých prostor. Co kdyby náhodou, že…

31. neskonalý obdiv – i na konci prvního dílu je Ana prakticky pokaždé pozitivně překvapená, jakého má její nabíječ macka a její vnitřní bohyně, která by zjevě nejradši ojela Brněnský orloj, ho musí několika vzdechy ocenit.

32. polykačka mečů – přesto, že podle popisu bude mít hrdina průměr pyje zhruba pět čísel a na délku dobrých 25, dokáže ho nepolíbená a nezkušená Ana okamžitě celý pojmout do úst a ještě si u toho slastně chrochtá! Nejen to, celou felaci zvládá s bravurou, které průměrná žena dosáhne až po delším tréninku. Osobně se domnívám, že má čelist jako hadi a dokáže ji v případě potřeby prostě „vyháknout“, jinak si nedokážu představit, jak by zvládla něco takového opakovaně v ústech obkroužit jazykem.

33. milovnice bílkovin – i když v životě nejspíš neviděla jediné porno, zvládá Anastázie hned napoprvé spolykat celý Christianův dlouho střádaný „náklad“, aniž by se jedinkrát zakuckala, vylétlo jí to nosem nebo podobné začátečnické momentky. Jako bonus se samozřejmě rozplývá, protože okusila manu nebeskou, která je příjemně slaná a dobroučká.

34. chuťová deviantka – viz předchozí bod, ale nejen ten. Také vlastní tekutiny Aně za každé okolnosti chutnají, její vnitřní bohyně z toho má patrně erekci ne nepodobnou té Christianově. Pokud vezmu v úvahu to, čím se pravidelně oba dva krmí, mám jediné vysvětlení – autorka odmítá vzít manžela do úst, jinak by si hrdinka takhle nechrochtala.

35. Bag of holding – výstižnější výraz mě nenapadá (jde o item z klasických rpg). Ana se sice vymezuje proti fistingu, ale jinak je její „tam dole“ (čti: vagína) jedno velké nekonečné subprostorové kontinuum, které nejspíš dokáže pojmout středně velký bitevník, ale přesto je příjemně úzké a pevné. Jedno jaká poloha, hned napoprvé se do této vlastními prsty nepolíbené štěrbiny vejde mrakodrap hlavního hrdiny až po kořen a Anastázie si jenom lebedí. Když si ji Christian bere zezadu, je celá nadšená, jak ji i při prudkém přirážení jemně a přesto pevně vyplňuje a nikde ji nic netlačí. Teda nevím, jak vám, ale nic takového se mi nikdy nestalo. Asi nakupuju ve špatném obchodě nebo mají v Americe jiný standard pro klády.

36. Wikipedie – pan Grey dá slečně Steelové k podpisu smlouvu, aby vymezil jejich kopulační kontrakt. Bod po bodu jsou tam vyjmenovány pomůcky i praktiky, kterých se bude na naprosto nezkušené Aně dopouštět. Dodá jí k tomu i notebook a doporučí wikipedii. Na světě totiž neexistuje lepší zdroj poznání v oblasti sexu než právě tato encyklopedie.

37. gymnastka – ve smlouvě je celkem rozumně zmíněno, že by rozbředlá a nikdy necvičící Ana měla začít pravidelně několikrát týdně posilovat, aby byla schopná BDSM praktiky nového páníčka ustát. Za celou knihu se ke cvičení nedostanou, přes občasnou zmínku totiž Ana zvládá veškeré polohy i nářadí naprosto s přehledem, jako kdyby byla pro tuto činnost cvičena odmalička. Podle mě by jí mrtvěly nohy už poté, co na svého pána čeká několik minut ve vzpřímeném sedu na patách.

38. panenská blána – když Christian naši nezkušenou poprvé prorve svým bouracím kladivem, je z toho dojatý téměř až k slzám. Proti tomu Ana slintá s nepřítomným výrazem jako postavička z hentai a po patnáctiminutovém šukání frekvencí stenografického zápisu je jen nadšená a slastně rozbolavělá. (kdes sakra byla, když mi bylo 18?!)

39.  orgasmus – v tomto ohledu je Ana opět snem každého muže a vzorem každé ženy. Nulové zkušenosti, ale bez problémů zvládá několik orgasmů v kuse, často dřív než její „pán a vládce“ skončí. Nepočítal jsem to, ale vsadil bych boty, že na každou v knize prezentovanou soulož (a moc jich není) připadá zhruba 5-6 orgasmů. Mé sebevědomí pláče!

40. ocelová výztuž – samozřejmě, aby dokázal věčně hladová „spodní ústa“ Anastázie ukojit, musí být Christian krom velikosti vybavený i výdrží. Schopnost zůstat ocelově pevný i po několika číslech těsně za sebou? Kde se to objednává?

41. hadr na nádobí – vím, že to má být knížka o fetiších, ale to jako fakt? Zkoušet holku udělat hadrem z kuchyně? Well… já ji mít podrážděnou nebudu, váš boj.

42. červená herna – jasně, každý BDSM milionář musí mít ve svém penthousu jednu. A jak krásně milé pojmenování. Já myslel, že se těmto místnostem říká záměrně trochu… hruběji. Při popisu mám navíc pocit, jako by autorka něco podobného viděla leda na obrázku.

43. kondomy a HA – pan Grey nesnáší kondomy, takže se snaží Anastázii naučit na hormonálku. Přes to, že je nesnáší, s sebou neustále nosí několik kusů, jen tak, pro strýčka příhodu, co kdyby cestou vrtulníkem narazil na kachnu, kterou by chtěl přefiknout. Jak funguje hormonálka je nutno hrdinku náležitě instruovat, protože o tom ví naprosté prd a u ženské doktorky nebyla, bůhví, kolik let.

44. vlhké sny – ve svých neukojených leč otitulovaných 21 letech je Ana překvapená, že se jí něco takového může přihodit a dokonce, že je to fajn! Je mi jí až líto, musela mít hrozně smutné dospívání.

45. skautka – nevím, jestli jí Ana někdy byla, ale podobně jako Christian se drží skautského hesla „buď připraven(a)“. Z tohoto důvodu je bez ohledu na denní dobu neustále vlhká a připravená. Upřímně, s postupujícími stránkami jsem si ji začal představovat jako slimáka, který za sebou dělá slizkou cestičku, kam vkročí.

46. rozpolcenost – v knize několikrát zazní, že z Any nikdy BDSM materiál nebude, přesto se může její vnitřní bohyně slastí podělat pokaždé, když se blíží nějaká bdsm praktika. Z představy bičíku se instantně udělá, po ostrém plesknutí na „tam dole“ má pěnu u huby a její vnitřní bohyně skučí jako puberťákovo kladélko při sledování prvního porna. Poselství pro muže je poměrně jasné – i když to třeba nedá najevo, KAŽDÁ to takhle chce, hlavně ty nezkušené! (protočil bych očima, ale pan Grey by mi nejspíš naplácal)

47. tampón – pro mě a asi většinu chlapů, kteří budou mít dost odvahy knihu přečíst, asi nejdivnější část knihy. Milostné laškování s odstraňováním zakrváceného tampónu a následné ladné odhození doličného předmětu do toalety? THE FUCK?!

48. sex na červenou – jako technikum proč ne, not my cup of tea, ale každého věc. Jen mě zaujalo, že hrdinové jsou natolik nevzdělaní, aby si mohli myslet, že během jahodového období nelze otěhotnět. Trochu mi to připomíná naivitu jedné mé exkolegyně, která si při hormonálce nechala naprat několik sad očkovacích injekcí a pak vyrazila na dovolenou do ciziny s tím, že je po všech stránkách safe. Dneska už má tříletého potomka…

49. vanilka – věřte tomu, nebo ne, nezkušená Ana ví, že tvrdé šukání dopřává svému dominátorovi jen jako terapii na jeho zničenou duši, ale ve skutečnosti touží po běžném něžném a nudném milování. A ejhle… jaká hrůza, po vystřídání desítek partnerek to najednou Christian zjišťuje také.

50. láska – ta za to totiž za všechno může, obyčejný sprostý lidský cit, milionáři neznámý. Na Šedém pyji závislá Steelová tak tento posvátný cit několikrát za knihu zneužívá a vyhrožuje rozchodem, aby si vynutila milionářovu poslušnost. Kdyby byl skutečně takový Pan manipulátor, jak ho kniha popisuje, bylo by mu jasné, že bez jeho ptáka Anastázie nevydrží ani týden. Ale to nééé, to by to musel napsat někdo jiný. Úplně vidím, jak budou vypadat další díly. Číst je zatím nehodlám, zlatí upíři.

 

 

ZDROJ: hintzu.otaku.cz/recenze/padesat-odstinu-hlouposti

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 4,69 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.