07chmi
23.5.2016
Kategorie: Multikulturní soužití

Otevřený dopis učitelek z východního Slovenska: Zoufalství a bezmoc při vzdělávání „nepřizpůsobivých“ dětí rómského etnika (I.)

Sdílejte článek:

RPP 23|05|2016

Situace ve školství na Slovensku se neustále zhoršuje, školství na Slovensku upadá. Na vyučovacích procesech mají učitelky údajně největší problém s romskými dětmi, a nikdo to podle nich neřeší. Dvěma učitelkám z východního Slovenska došla trpělivost, a ministru školství napsaly otevřený dopis. „Náš list je zkrátka reakcí na neúnosný stav v slovenském školství a dysfunkční, nespravedlivý sociální systém ve státě, “ píše se v dopise.

Pane ministře, tento dopis vznikl jako reakce na bezmocnost, s jakou se dennodenně setkáváme při naší práci. Je to výpověď nás obyčejných učitelů z „dálného východu“. Hned v úvodu se chceme omluvit za to, že tento dopis není napsán věcně a formálně, ale je plný emocí a rozhořčení, ale zřejmě je toho již na nás příliš mnoho a náš pomyslný pohár trpělivosti právě přetekl. Nedokážeme reagovat bez emocí. Náš list je zkrátka reakcí na neúnosný stav v slovenském školství a dysfunkční, nespravedlivý sociální systém ve státě. Věříme a doufáme, že bude impulsem k přehodnocení současné situace a pozice učitelů.

V Bratislavě, daleko od Vašich oblíbených „marginalizovaných a sociální znevýhodněných skupin“ nemáte ani tušení o tom, s jakými patovými situacemi jsme nuceni dennodenně bojovat. Přijďte si na pár dní odžít problémy, které musíme každý den řešit. Pojďte se podívat do našich škol, konečně se seznamte s reálnými žáky a odseďte si v třídě pár vyučovacích hodin. Aby namísto prázdných řečí odtržených od reality, jste měl možnost poznat skutečnou situaci.

Chceme ještě podotknout, že tento dopis není určen pouze Vám. Stejně chceme, aby se o těchto problémech začalo mluvit i v široké veřejnosti. Posíláme proto tento dopis i médiím a zveřejníme ho také prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Situace je alarmující, proto chceme předejít dalšímu odsunutí řešení a ignorování potřeb školství i veřejnosti ze strany kompetentních.

Nebudeme zevšeobecňovat a vyjádříme se konkrétně k problémům našich škol, i když identické problémy mají téměř všechny školy na východě. Největší potíže máme s žáky, kteří jsou sociální výrazně nepřizpůsobiví, téměř výhradně jsou to žáci romského původu. Chceme však zdůraznit, že toto není o rase, o pleti nebo o předsudcích a námitek vůči Romům. Stejně vnímáme všechny lidi a děti bez rozdílů, jde jen o to, kdo respektuje pravidla a normy a kdo ne.

Záškoláci, jejichž počet zameškaných neomluvených hodin dosahuje abnormálně vysoká čísla, jsou prvním problémem naší školy. Protože příslušné orgány a instituce v tomto směru žáky ani jejich zákonné zástupce téměř vůbec nesankcionovaly, žáci beztrestně dále absentují, a co je horší, jdou negativním příkladem i ostatním spolužákům, kteří vidí, že za záškoláctví jim nehrozí žádný, případně jen minimální trest. Udělování kárných opatření, zasílání tiskopisů a upozornění na nedbalou školní docházku má nulovou účinnost, stejně jako domlouvání, či různé druhy motivace. Žáci se neúčastní prvních vyučovacích hodin, odcházejí z posledních, často utíkají z vyučování.

Není žádnou vzácností, že žák přijde ráno do školy a ze šesti vyučovacích hodin se zúčastní jedné nebo dvou a během ostatních se bez vědomí vyučujícího toulá po chodbách a prostorách školy. Není v našich silách a možnostech hledat a „sbírat“ žáky, kteří by měli být na vyučování, ale nejsou. Navíc jsou tito žáci většinou agresivní, arogantní a vyskytují se různé druhy sexuálního obtěžování nejen spolužáků, ale i učitelek. Situace v některých třídách hraničí se systematickým šikanou pedagogů. Téměř všichni rodiče se řešení problému vyhýbají a neprojevují ani minimální ochotu ke spolupráci se školou.

Mnozí žáci chodí na vyučování absolutně nepřipraveni. Kromě toho, že neprospívají, zanedbávají domácí přípravu na vyučování (nikdy neměli napsanou jediný domácí úkol či vypracován projekt), nenosí si ani základní školní potřeby! Je běžnou praxí, že žák přijde do školy nejen bez školní tašky, přezůvek, penálu, hygienického sáčky, sportovního úboru, barviček, rýsovacích a jiných potřeb na výtvarnou a další výchovy, ale dokonce většinou přijdou bez jediného sešitu, bez pera nebo alespoň tužky, absolutně s ničím- maximálně s chabou svačinou.

Rodiče těchto dětí jsou dokonce příjemci finančního příspěvku ve výši 17 €, který je vyplácen většinou jen skupině nepřizpůsobivých obyvatel a jen za to, že děti plní povinnou školní docházku. Otázkou je, z jakého důvodu jim je tento příspěvek přidělen, protože povinná školní docházka vyplývá ze zákona a je tedy pro všechny děti bez rozdílu povinná a také i to, proč jsou tyto finance vypláceny většinou jen rodičům jisté skupiny obyvatelstva.

Proč jsou tito lidé systematicky a pravidelně neprávem zvýhodněni oproti ostatním rodičům, kteří na rozdíl od nich své děti nejen pošlou do školy, ale rovněž dohlížejí na to, aby byly připraveny, měly všechny pomůcky a skutečně si příkladně plnily svou školní docházku. Z jakého důvodu jim zmíněný příspěvek vyplácený není? Zodpovědní rodiče a také široká veřejnost je právem pohoršena touto pozitivní diskriminací, která se nedá nazvat jinak než výsměchem svědomité rodiny. Chceme ještě podotknout, že zmíněný příspěvek je rodičům dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí vyplácen i v případě, že školní docházka dětí je pravidelně a hrubě porušována záškoláctvím a jinými problémy výchovný charakter. Tyto děti chodí do školy ne kvůli učení a vzdělávání, ale provokovat spolužáky, učitele, řešit si osobní spory, dovádět a dovádět, zakouřit si před školou atd.

Vysloveně jim způsobuje radost narušovat chod vyučování, život a fungování školy jako takové. Přijdou do školy proto, protože „doma je nuda a ve škole se alespoň zabaví“. A pod slovem zábava si představují výtržnictví, kterým způsobují problémy všem složkám školy, paradoxně obvykle kromě sebe … Maximální trest, který rodiče „postihne“ je to, že zvláštním příjemcem jejich dávek se stane město, ve kterém žijí a sociální pracovnice jim dělají „služky „, které jim nakoupí jídlo, dětem šaty a pomůcky, nákupy jim donesou přímo domů, a tak je mohou promptně zpeněžit.

O zvýhodněných cenách stravného oproti pracujícím rodičům se v zájmu stručnosti nebudeme zmiňovat, ale je nehorázné, že za obědy na celý měsíc (v případě, že má měsíc 20 pracovních dnů) zaplatí rodiče některých dětí částku od 1,80 do maximálně 3,20 eur (v závislosti na věku) a pracující rodič více než 23 eur! A oběd žákovi patří pouze proto, že si odseděl první vyučovací hodinu. Co na tom, že neměl pero, sešit, tužku, domácí úkol. Nejenže vůbec na hodině nepracoval, ale vyvolal několik roztržek a učitel díky němu třetinu hodiny ztratil snahou o nastolení disciplíny a pracovní atmosféry.

Opět je otázkou, proč si tuto totální anarchii mohou dovolit? Proč příslušné úřady a orgány nezajistily, aby dětské přídavky splňovaly svůj účel a zajišťovaly základní potřeby? Často jsou takto lhostejné děti, jejichž rodiče jsou dokonce příjemci tzv. dávky v hmotné nouzi (kteří se paradoxně někdy okatě vyvážejí v nových autech, nosí značkové oblečení a tráví Vánoce v Anglii). Školních pomůcek, které těmto dětem objedná škola, si žáci naprosto neváží a jsou do dvou dnů po rozdání zničené, polámané, roztrhané nebo zpeněžené.Tato forma pomoci by se v jejich rukou zcela minula účinku, a proto jsou učitelé nuceni komplikovat si svou práci ještě i tím, že tyto pomůcky osobně denně přinášejí žákům na jednotlivé vyučovací hodiny! Přesto jsou za ně vděční, protože pomůcky od státu jsou jedinou možností, jak může být vyučovací proces plnohodnotně zajištěn.

Ani to se však jejich rodičům nelíbí a setkáváme se s případy, kdy rodič zavítá do školy poprvé tehdy, když se přijde hádat a dožadovat předání pomůcek do vlastních rukou, aby je mohl rozprodat. Různé druhy finančních dávek, které rodiče těchto dětí pobírají, vůbec nezajišťují základní potřeby. Děti chodí v roztrhaných, špinavých, zapáchajících kusech oblečení, v rozpadlých botách, bez svačiny, jsou zavšivené, mají různé druhy kožních nemocí a nepřítomným u nich i ty nejzákladnější hygienické návyky! Peníze na mobilní telefony, alkohol a cigarety se však vždy u nich najdou. V zimních měsících není žádnou raritou, když dítě přijde do školy v děravých polobotkách a lehkém svetříku.

Pedagogové si pravidelně z práce domů odnášejí různé druhy „suvenýrů“ v podobě blech a jiných parazitů či virů od žloutenky až po streptokokové a stafylokokové onemocnění. Párkrát ročně nám propašují z domu do tříd „domácí mazlíčky“ jako myši, krysy či švábi.

K dotvoření reálného obrazu o skutečném stavu jejich „socializace“ nám nedá nezmínit stav v nultých ročnících, případně prvních ročnících ZŠ. Neboť naprostá většina dětí vůbec není zaškolená, do mateřské školy nikdy nechodila a některé vůbec neumí slovensky, nikdy nedržely v ruce tužku a nekreslily, neznají hračky, barvy a v prvních týdnech jejich pobytu u nás se neučí poznávat první písmenka, čísla a barvy, ale seznamují se s tekoucí vodou, splachovacím WC, smrkáním do kapesníku místo rukávů a základními sebeobslužných a hygienickými návyky.

Komunikace s těmito dětmi je nesmírně náročná, řeči špatně rozumějí, nechápou, co se od nich požaduje, neboť mají omezenou slovní zásobu (a to nejen v slovenském, ale i romštině). Později od nich očekáváme, že se budou učit další dva cizí jazyky, což je nemyslitelné, protože pořádně nevědí ani po našem. Nedokáží pojmenovat běžné věci, jsou to pro ně předměty neznámé, se kterými se nikdy předtím nesetkali.

Divíte se, že speciální školy jsou plné romských dětí? Ale proč? Uvědomte si, že dítě drží barvičku v ruce poprvé na zápisu, neznají hračky, kostky, předměty či hry, které by rozvíjely jejich myšlení a motoriku. Tyto děti zaostávají ne o dva, ale o čtyři roky oproti ostatním a my po nich chceme, aby zvládaly požadavky kladené na prvňáčka, když jsou na úrovni tříletého dítěte. Nedokážeme jim zajistit rovnoprávný přístup ke vzdělání, když nezačínají na stejné „startovací pozici“. Oni musí dohánět 6 let bez podnětů, bez vedení a výchovy !!! Jak máme integrovat většinu, protože na našich školách jich je více než polovina z celkového počtu žáků?

V důsledku této snahy o umělou integraci šikovná menšina, ze které by mohly být skvělí žáci, klesne na úroveň nešikovné a oni se integrují mezi ně. Považujeme za nezbytné, aby děti ze sociálně nevyhovujícího prostředí absolvovaly nultý- přípravný ročník povinně! Jinak nejsou schopny plnohodnotně prospívat v prvním ročníku (a často ani během celé své školní docházky) a jsou zbytečně vystavovány soustavnému neúspěchu a emocionální traumatizaci. Odklad povinné školní docházky v těchto případech absolutně nic nevyřeší, právě naopak, dítě ztratí jeden celý rok (protože v rodině se mu opět věnovat nebudou). Díky nultému ročníku se naučí řeči, základním hygienickým návykům, zvykne si na režim školy a dostane alespoň nějaký základ pro další vzdělávání.

V dotazníku (dotazník SSI) jste se nás nedávno ptali, jak zajišťujeme rovnoprávný přístup ke vzdělávání dětí. Jak vůbec nad tím můžete uvažovat, že by vzdělávání těchto dětí mohlo být rovnoprávné, když jsou hladové, žíznivé, špinavé, nevyspalé (neboť rodiče do noci „oslavovali“ a oni buď nemohli spát nebo hlídali mladší sourozence), mají svrab, jsou zavšivené, pokožka na hlavě je zanícená, rozškrábaná, plná strupů a hnisu a nakolik se rodičům nechce léčit je šetrně, pohodlnější je vystříhat jim hlavy dohola (kluky i holky !!!) tak, že se stydí chodit mezi lidi ?!

Uvědomte si, že tyto děti nemají uspokojeny základní životní potřeby a my od nich očekáváme plnohodnotný výkon ve škole! Tak nám tedy poraďte, jak mají učitelé efektivně vykonávat svou práci za těchto okolností? Stačí pár nepřizpůsobivých dětí ve třídě a zabrání v hodnotném pokroku i ostatním spolužákům.

Ve třídách je neuvěřitelný smrad a zápach, a to skutečně nejsou důstojné podmínky pro vzdělávání a nejsou to férové ​​podmínky pro ostatní – přizpůsobivé žáky, ani nás pedagogy. Nedivme se proto, že rodiče chytřejších dětí je raději přihlásí do školy mimo místa jejich bydliště, jen aby se dennodenně nemuseli pasovat s nedůstojnými podmínkami ve společnosti zanedbávaných dětí. Chtějí, aby dostali vzdělání odpovídající jejich intelektu, které nebudou brzdit žáci nižšího intelektu, nebo jen sociálně extrémně zanedbání, kteří nejsou schopni přiměřeně pokročit.

I přes enormní snahu a osobního zanícení pedagogů škola produkuje absurdní množství žáků, kteří jsou na trhu práce nepoužitelní a bez jakýchkoli sociálních a pracovních návyků, což je z našeho pohledu opět důsledek chybného fungování politiky tohoto státu.

Nepřizpůsobiví spoluobčané si velmi rychle zvykli na výhody, které jim stát nabízí a ztotožnili se s myšlenkou, že vše dostanou zdarma, je o ně postaráno a přitom nemusí ani hnout prstem. Když od nich někdo chce nějaký druh účasti na zlepšování jejich životní situace, jsou dokonce pohoršeni. Takže párek nepřizpůsobivých občanů si klidně prožije svůj život v několika sociálních bytech (protože jeden jim vydrží maximálně pár let, dokud ho totálně zdemolují, tak jim stát dá zdarma nový), nadělají si kopec dětí (aby jim náhodou něco neuniklo, začnou pro jistotu již ve čtrnácti), po celou dobu dostávají podporu, příspěvky a přitom za celý svůj život státu neodvedou ani jeden jediný cent, nevyprodukují ani euro pro naši ekonomiku, jen vysávají a pobírají všemožné dostupné formy sociální „pomoci“.

Je to začarovaný kruh: Jsou chudí, neboť nemají práci- nemají práci, protože jsou nevzdělaní – jsou nevzdělaní, protože nemají zájem o vzdělání. Naproti tomu odpovědné mladé páry odkládají rodičovství do stále staršího věku, dokud budou finančně, ekonomicky a materiální zabezpečení, aby děťátku poskytly vše co potřebuje, vychovali z něho slušného, ​​vzdělaného, ​​socializovaného a jednou produktivního člena společnosti. I když to přímo nesouvisí s oblastí školství, vnucuje se vyjádřit také k problematice výše mateřského příspěvku, který je srovnatelné hodnoty pro maminku, která nevyrobila státu jediný cent a maminku, která před porodem roky odpracovala a odvedla do státní kasy nemalé peníze. Proč tuto produktivní skupinu obyvatelstva stát nejenže nijak nepodporuje, ale naopak, diskriminuje a komplikuje život finanční nedostupností bydlení (protože pracující člověk nikdy nedostane nic zadarmo a kvůli bydlení se musí celoživotně zadlužit), nedostatkem práce, mizernými platy …

Ptáme se, kde je logika, kde spravedlnost? Proč je možné, že rodiče, které své děti odloží do dětského domova, si je po dovršení zletilosti mohou opět vzít zpět i s pěknou hromádkou naspořených peněz, na které se jim „poskládalo“ město. Peníze do pár dní propíjí a pominou, ale vystudovaného středoškoláka nebo vysokoškoláka, který je bez práce ne vlastní vinou (!), musí do 26 let živit rodiče? Ani tito produktivní rodiče, ani mladí absolventi nemají nárok absolutně na nic? Na žádnou formu podpory od tohoto státu ???

Nepřizpůsobiví rodiče většinou nemají absolutně žádné pracovní návyky, nemusí ráno vstát a jít do práce, proto se ani neobtěžují probudit děti a vychystat je do školy. Děti se vzbudí, nevěda ani kolik je hodin a jdou do školy samy, starší děti se musí postarat o mladší, protože rodiče spí. Samozřejmě, že proto nepřijdou do školy včas a o svačině se jim ani nesní, případně za ni považují několik suchých rohlíků, které hlady žvýkají téměř celý den. Řešením by možná byli internátní školy, ale nestačí jejich začít vychovávat v šesti letech. To, co do té doby nedostali v rodině, už nikdy nemají šanci dohnat, to ví z vývojové psychologie i každý student střední školy …

(Erika Polgáriová Eleonore Liptáková … pokračování)

ZDROJ: zborovna.sk

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc listopad 2017: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Jan Šedý 50,- Kč, Jiří Fridrich 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Jiří Záhumenský 50,- Kč, Tomáš Foldyna 998,40 Kč, David Bezděk 150,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 048,40 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (28 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
33 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.