10.6.2014
Kategorie: Společnost

Oslavy v Normandii. Úctyhodní veteráni vedle hromady falešných nul

Sdílejte článek:

FRANTIŠEK MATĚJKA 10|06|2014

Vylodění v Normandii si zaslouží připomínat. Zaslouží si připomínat v tichu, s úctou a respektem. To by ho ale nesměli dostat do ruky ti, které občané nemůžou stále více ani cítit. On se dá i na takových vzpomínkách vytřískat politický kapitál.

 

 

Nenechal jsem si ten přenos ujít, byť jsem tušil, že to bude z kategorie „pohřeb Nelsona Mandely“. V dnešní době se hodí každá příležitost. Dámy a pánové v uniformách i bez nich, váleční veteráni, sedící po sedmdesáti letech na sklonku svého života v místě, odkud se už nevrátili jejich tehdejší přátelé a kamarádi, tam byli. A byli tam i ty šéfové států a vlád.

 

Byl tam Obama se žvejkačkou v hubě, že se mu až uši hýbaly. Projev úcty v kříšťálové podobě. Byli tam zívající papaláši, kteří si nebyli schopni ani zakrýt ústní otvor v přímém přenosu do celého světa. A byl tam francouzský prezident François Hollande, jehož teatrální čtený projev s gesty se jistě zapsal řadě soukmenovců do paměti. Ta nacvičená neupřímná gesta jsem už viděl v jiných historických dokumentech. Jen strany se tak nějak prohodily. Prožíval sám sebe před velkoplošnou obrazovkou a nezapomněl při vzpomínce na tu dobu zakomponovat do svých slov i dnešek.

 

 

Mluvil o nutnosti hájit mír všemi dostupnými prostředky – a já si vzpomněl na Libyi. Nebo znovu připomenutí našich dnešních nutných ´bojů´, jako jsou globální změny klimatu, terorismus či nepokoje v zemích třetího světa. Znovu jsem si vzpomněl na klid, který byl v Libyi před tím, než tam Francouzi vlítli. A při pohledu na představitele EU a USA jsem si k tomu aktuálně vzpomněl na Ukrajinu. Vrcholem všeho byla závěrečná Óda na radost. To aby ovce nezapomněly, a do podvědomí se jim opět trochu vrylo, kdyby snad někdo po volbách do Evropského parlamentu pochyboval, že směr je jasný.

 

Bylo mi těch veteránů líto. S naším nejstarším synem ze tří jsme v Normandii strávili deset dní. Navštívili jsme před několika lety všechny klíčové pláže, muzea i místní ulice v přilehlých městečkách, ale i hřbitovy padlých vojáků se jmény i bez nich, u kterých je něco jako ´Ten, kterého zná bůh´. Byla to místa, kde jsme měli pocit, že cítíme zvláštní energii. Pocit klidu a rovnováhy. Absolutní.

 

Vím, že je to jedno z míst na Zemi, kam postupně vezmu další naše dva syny, až do ´toho´ dorostou. A doufám, že do té doby zapomenu na tu šaškárnu, kterou jsem před pár dny viděl v televizi. Na šéfy států a vlád 19 zemí, kteří si prý s válečnými veterány připomněli 70. výročí vylodění západních spojenců v Normandii, a kteří si tam letos honili triko na cizí účet.

 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.