21.11.2013
Kategorie: Ekonomika

Oslabení koruny v režii ČNB: Cui bono?

Sdílejte článek:

JIŘÍ ČERVENKA 21|11|2013

Očividně jsem vedle Michala Kolesy (který to už nestihl) a Vladka Dobrovodského ten poslední, kdo se dosud nestihl vyjádřit k intervenci ČNB na devizovém trhu. Rád bych tímto svoje opomenutí napravil.

 

Díky bezpočtu článků na toto téma už dobře chápeme, co přesně ČNB dělá. Jak vysvětluje například můj oblíbený ekonom a amatérský politolog Pavel Kohout, Česká národní banka nakupuje eura za „vytištěné“ koruny. (Ve skutečnosti nikdo nic netiskne, nové peníze vznikají zkrátka v počítači.) Tím stlačuje kurz koruny k hranici 27 Kč za euro.

 

 

Krok ČNB se mírně řečeno nesetkal s vřelým přijetím odborné veřejnosti. Z celého názorového spektra od ortodoxního rakušanství až po vulgární keynesiánství zaznívá když ne tvrdá kritika, tedy alespoň opatrně formulované pochyby o schopnosti intervence dosáhnout deklarovaného cíle.

 

Co stále postrádáme, je srozumitelné vysvětlení zásahu ČNB. Teprve po týdnu od zahájení intervence přišel guvernér České národní banky Miroslav Singer s nechvalně proslulým rozhovorem, jehož nevěrohodnost byla na sociálních sítích propírána s podobnou intenzitou jako skon slavného obdivovatele plavajících žen. „Kupujte auta, pračky i byty,“ vyzval Singer čtenáře iDnes.cz. Levněji už prý nebude.

 

Netřeba opakovat námitky, které vznesli jiní – a trefněji, než bych to kdy dokázal sám. Zatím ale postrádám jasnou odpověď na otázku, proč ČNB doopravdy zasáhla. Opravdu jsou manažeři národní banky tak odtržení od reality, aby věřili, že lidé znejistělí hospodářskou stagnací a zdražováním se začnou zbavovat úspor, když ceny ještě porostou? To jistě ne.

 

Nebo jsou tak naopak chytří, že důvtipnost jejich kroku nepochopila většina laických i odborných komentátorů? To se také nezdá pravděpodobné.

 

Či snad opravdu při svém vzdělání a profesních zkušenostech nedokážou rozlišit cenovou deflaci od měnové, jak naznačuje Pavel Kohout? Tomu se chce věřit ještě méně.

 

Jediné další možné vysvětlení je, že ČNB ve skutečnosti sleduje jiný cíl než oživení domácí poptávky. Pojďme se zamyslet nad tím, komu by mohlo být umělé oslabení koruny ku prospěchu.

 

Slabší koruna nesporně udělá radost exportérům, protože zvýší jejich konkurenceschopnost na zahraničních trzích: Zboží z ČR v zahraničí najednou zlevní. Je ale průmyslová lobby natolik vlivná, aby dokázala přesvědčit ČNB k intervenci ve svůj prospěch? Nemyslím.

 

Existuje ovšem ještě jiná skupina subjektů, pro které je oslabení koruny požehnáním: dlužníci. Představte si, že máte naspořené dva miliony korun, které by vám před intervencí ČNB právě postačovaly na auto (300 000 Kč), byt (1 690 000 Kč) a pračku (10 000 Kč). Po oslabení koruny už ale na pračku nezbude. Peněz máte v prasátku pořád stejně, ale jejich kupní síla se zmenšila. Ztratily na hodnotě. České domácnosti po intervenci ČNB rázem zchudly o 76 miliard.

 

Co když jste ale nenašetřili nic a těsně před intervencí si vzali dvoumilionový úvěr? Pak na tom vyděláte. Půjčili jste si částku, která stačila na auto, byt a pračku, ale vracíte sumu, za kterou věřitel koupí už jen byt a auto. (Úroky nebereme v potaz). Nominální výše úvěru zůstává stejná, ale věřitel naopak ostrouhal. Váš “výdělek” je jeho ztrátou.

 

Půjčit lze pochopitelně jen peníze, které někdo jiný předtím naspořil. Oslabení měny vytvářením nových peněz tak vlastně funguje jako transfer od věřitelů k dlužníkům. A kdo je tady široko daleko největším dlužníkem?

 

Stát.

 

Přesně tak. Stát se svým bobtnajícím dluhem, který nemůže být běžnými prostředky nikdy splacen. Drasticky zjednodušeně řečeno, díky znehodnocení měny stát vrátí lidem méně aut, domů a praček, než si od nich půjčil. Na první pohled to není vidět, protože vrácená částka nebude nižší než částka původně půjčená. (Úroky opět nebereme v potaz.) Poznáte to až ve chvíli, kdy si za vrácené peníze půjdete koupit auto, byt a pračku. A zjistíte, že to nestačí.

 

 

Shodou okolností teprve začátkem listopadu začal stát nabízet nové dluhopisy pro občany, kteří na ně opět naletěli jako vosy na med.

 

Nebylo by to zdaleka poprvé a určitě ne naposledy, kdy stát rozpouští své dluhy v inflaci. Taková malá, tichá, neviditelná měnová reformička přijde vždycky vhod. Ostatně právě to centrální banky většinou dělají, ačkoliv navenek se tváří, že pečují o stabilitu měny. Řízená inflace je podstatou jejich agendy. Po vyčerpání prostoru k manipulaci s úrokovými mírami je manipulace s kurzem další logický krok. Upozorňuje na to například Martin Pánek.

 

Uvědomuji si, že představa České národní banky znehodnocující měnu kvůli státnímu dluhu vypadá jako paranoidní teorie. Formálně je přece na ministerstvu financí nezávislá. Jenže… Opravdu je to zcela nepředstavitelné? Na politickou objednávku přece jedná americký FED i Evropská centrální banka a dnes už se tomu nikdo nediví. Proč by  zrovna Česká národní banka měla být výjimkou?

 

 

ZDROJ: Jiří Červenka

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
1 komentář
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.