democ
10.1.2017
Kategorie: Politika

O zastupitelské parlamentní demokracii

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

Motto: Blahoslavený Augustin před 1500 léty napsal:

„CO JE STÁT BEZ SPRAVEDLNOSTI? JEN BANDA LUPIČŮ !!!“

Dnes můžeme poznat platnost a sílu jeho úsudku.

Jeden z největších filosofů Západu, J.J.Rousseau (1712 – 1778) ve svých hlubokých politických analýzách, ze kterých čerpali nejenom lidé francouzské revoluce, ale zejména „otcové zakladatelé“ Spojených států amerických a občané Švýcarské konfederace, měl k tzv. zastupitelské parlamentní demokracii vztah zcela vyhraněný. Kontrolu činnosti vlády a parlamentu, prováděnou volbou jejich členů pouze jednou za několik let, tento „anglický princip“ reprezentace lidu, Rousseau důrazně odmítl jako NESVOBODU svým slavným prohlášením:

„KAŽDÝ ZÁKON, KTERÝ NÁROD SÁM NEPOTVRDÍ, JE NEPLATNÝ. NENÍ ZÁKONEM. ANGLICKÝ NÁROD VĚŘÍ, ŽE JE SVOBODNÝ, ALE MÝLÍ SE. JE SVOBODNÝ JEN V DOBĚ VOLBY ČLENŮ PARLAMENTU. JAKMILE JSOU TITO ZVOLENI, JE OTROK. NENÍ NIC“.

Nepřipomíná nám to dnes opět naši vlastní situaci?

J.J.Rousseau ve své práci „Du contrat social“ už z roku 1762 dokázal, že dřívější (i mnohé následující) uznané politické teorie (Hobbes, Locke, Montesquieu) mají všechny jeden neodstranitelný nedostatek systémové povahy. Žádné z těchto politických teorií optimálního státního uspořádání se nepodařilo do dnešního dne dosáhnout toho nejdůležitějšího, IDENTIFIKACE, to znamená ztotožnění svobodného občana, svobodného daňového poplatníka, s vlastním státem.

Má-li však být stát výrazem politické vůle jeho občanů, a výrazem čeho jiného by měl stát být, musí být zajištěna možnost tuto OBČANSKOU VŮLI, jako výraz STÁTNÍ VŮLE, bezprostředně prosadit. Jenom tak je možné dosáhnout skutečnou demokracii, chápanou jako „VLÁDA LIDU“ a přivést ji co nejdříve k jejímu ideálu.

DEMOKRACIE, přivedená co nejblíže k jejímu filosofickému ideálu, je jedinou zárukou politiky, orientované na uskutečnění obecného blaha všech občanů na zásadách spravedlnosti, rovných podmínek soutěže a vymahatelnosti práva. Vůle občanů je pak ototžná s vůlí státu. To znamená, že blaho státu je i občanským blahem.

Má-li být ale vůle občanů i vůlí státu, a ne vůle státu vůlí občanů, tedy je-li zde stát pro občany a ne občané pro stát, nelze předat dopředu zákonodárné právo, a všechnu moc z toho vyplývající, z rukou občanů do rukou kohokoli jiného, například parlamentu, jak požaduje Hobbes ve své „Poručenské smlouvě“, ani nějakému jinému, od vůle občanů nezávislému suverénu, jak dále Hobbes předpokládá ve své „Smlouvě o neomezeném zplnomocnění“.

ÚSTAVA, jako základní zákon demokratického státu, musí zaručovat politickou rovnost občanů a zároveň zabránit vzniku nové politické závislosti, to znamená nové nesvobody. Jaké ZÁRUKY nám poskytuje česká Ústava???

Rousseau ve svém pojetí vzájemného postavení občana a státní moci postavil na první místo svobodného, svéprávného emancipovaného občana, jehož suverenita je nepřenosná a nedělitelná. Odvážíme se po 250 letech téhož?

I další státníci uvažovali ve své politické praxi podobně. Jeden z největších Američanů Thomas Jeffersou (1743 – 1826) prohlásil ve svém stále aktuálním varování: „Nedejte se v otázce MOCI vést důvěrou v člověka, nýbrž ho od konání ZLA držte řetězy ÚSTAVY“. Má česká Ústava takové řetězy? A koho poutají? Poutají moc nebo „svobodného“ občana?

Podobné mínění měl i následující, čtvrtý americký president James Madison (1751 – 1836): „Je nepopiratelné, že MOC ve své podstatě ráda překračuje své pravomoci. Proto musí být proti ní vytvořena účinná obrana. Jedině tak jí lze zabránit dané hranice překračovat“.

Rousseauova kniha „Du contrat social“ byla nejen státní cenzurou, ale o něco později i pařížským arcibiskupem a dokonce i ve švýcarské  Ženevě zakázána. Aby unikl pronásledování, žil Rousseau od roku 1762 v politickém exilu v zahraničí a z něho se do Paříže vrátil až v roce 1770, tedy 6 let před vyhlášením nezávislosti Spojených států amerických a 19 let před Velkou francouzskou revolucí. Demokracie je funkční jen jako přímá, o skutečně důležitých věcech nestačí rozhodnutí vlády a parlamentu, rozhodovat se musí všichni občané.

turnovec

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2017: *****

Zdeněk Rychlý 200,- Kč, Jakub Malinovský 50,14 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Katarina Peková 500,- Kč, Anonymní dárce 30 000,-, Josef Lasek 500,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, David Bezdek 150,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč

***** Celkem za měsíc: 32 300,14 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...
loading...
61 komentářů

Napsat komentář: ktosiiný Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.