8.3.2015
Kategorie: Společnost

O rovnání všech a všeho

Sdílejte článek:

DUŠAN NOVÁK 08|03|2015

V celé EU se dnes bojuje za rovnost pohlaví (máme na to i českou Eurokomisařku), rovnost příležitostí, barvy pleti, vyznání a já nevím čeho všeho. Protože jsou si prostě všichni rovni. Takové zákony a nařízení však podle mého vedou pouze k přetvářce a lžím.

Smiřme se s tím, že lidé si prostě nejsou rovni, a to ani v rámci jedné rodiny. Někdo má nadání pro matematiku, jiný uběhne stovku za třináct sekund a další je jednoduše netáhlo, kterého nic nebaví, někdo na základě své víry odmítne pracovat v pátek a jiný se zase narodil s dělohou a občas holt přivede na svět nový život. Nejsilnější boj v současnosti se vede za rovnost pohlaví. Tento termín je ale dost vágní a zavádějící. A co nejvíc – nesmyslný. Ne nadarmo se říká, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Dokud lékaři nevymyslí, jak mužům transplantovat dělohu, zvětšit pánev a umožnit mu rodit, tak prostě to bude žena, která vypadne na půl roku až pár let z pracovního procesu.

Máme tu zákony o mateřské dovolené. Žena otěhotní, nastoupí na mateřskou dovolenou a zaměstnavatel ji musí vyplácet dovolenou na zotavenou i když neodvádí práci. A ještě pro ní musí mít připravené místo, až se vrátí. K čemu takové zákony vedou? Za prvé – zaměstnavatel se nesmí ptát při pohovoru, zda žena plánuje otěhotnět, takže automaticky bude počítat, že ano (pokud není třeba už po dvou dětech, nebo jí je 40) a automaticky jí tak odstaví mezi méně vhodné kandidáty s rizikem budoucí pracovní neschopnosti. Za druhé – když mladou ženu nakonec přijme, pravděpodobně na ní bude více šetřit, možná nedostane tak vysoký plat jako její mužský kolega. Logicky předpokládá vyšší náklady v budoucnu a tak si dělá rezervu. Za třetí – když žena opravdu otěhotní, zaměstnavatel se orosí nad vidinou budoucích nákladů, někdo se může snažit jí dát výpověď dohodou, nebo bude hledat záminku pro prosté vyhození pod vlajkou snižování stavů, apod., což bude to pro něj pořád výhodnější dát několikaměsíční odstupné, nebo jí zatíží prací a bude čekat na chybu, aby jí mohl propustit “na hodinu”. To vše, jak vidíme, vede ke lži, přetvářce a “nesportovnímu” chování zaměstnavatelů, kteří se snaží samozřejmě držet podnik v chodu a zisku.

Druhou kategorií jsou ona vymýšlená pravidla typu 40% zastoupení žen ve vedení podniků apod. Co ale takové pravidlo způsobí? Velká společnost má třeba většinově zastoupené muže v dozorčí radě, jednoduše proto, že se nevyskytla žádná žena, která by vůbec měla takové kvality nebo jednoduše ambice. Pokud tedy firma přijme do své dozorčí rady takový počet žen, aby splnila procentuální poměr, bude to fér k můžům, kteří tam jsou díky své práci? Jak bude nahlíženo na tyto ženy ostatními? Že jsou tam jen do počtu, aby se vyhovělo normám? Že na to neměly, a tak se jim pomohlo zákonem? Podle mého názoru takový zákon jednoduše ženy uráží. A budou její spolupracovníci rozlišovat mezi těmi, které tam jsou do počtu a mezi těmi, které se tam dostaly díky svému talentu a píli? Asi těžko, poškodí to ty úspěšné, člověk má totiž vlastnost generalizovat a házet do jednoho pytle.

 

rovnost

Samozřejmě chápu, že mezi lidmi panují předsudky. Když někdo vidí blondýnu projet v nablýskaném BMW a automaticky prohlásí, že si to vysouložila od šéfa, aniž by věděl, zda to není třeba úspěšná podnikatelka, tak je to prostě buran, ale žádný zákon o rovnosti tomu nepomůže, ba naopak. Pak bude na většinu úspěšných žen pohlíženo jen jako na děvu, co si svůj blahobyt zasloužila díky zákonné protekci a předsudky méně myslící majority budou zesilovat.

Další kategorií jsou zákony o rovnosti příležitostí pro různé minority vs. bílou většinu. Klasickým příkladem je zaměstnávání cikánů u nás. Cikán se uchází o práci. Pošle životopis či rovnou přijde do firmy. Řekněme, že majitel firmy má prostě špatné zkušenosti s cikány. Jako malý mezi nimi vyrůstal na Žižkově, jednou dvakrát zažil férovku. Ač věděl, že tam žijí i slušní normální lidé, bohužel je vždy ta neslušná část více vidět a slyšet. Ani tomu nepřidají televizní zprávy o různých mačetových útocích apod. Bez existence “rovnacího” zákona přijde cikán do firmy a majitel mu rovnou mezi dveřmi řekne, že bohužel, že s ním ani neudělá pohovor, protože je cikán, ať se nezlobí, nashledanou.

Co ale způsobí zákon o rovných příležitostech? Tak či tak cikána nezaměstná. Do očí mu to neřekne, vezme ho do kanceláře na pohovor, ale už od prvního okamžiku ví, že ho nepřijme. Odbyde pohovor a pak mu jen napíše, že vybral vhodnějšího kandidáta. Možná prohloupí, možná ne, každopádně náklady svého rozhodnutí si ponese sám. Dává to však zbraň do rukou “poškozeným”, kteří začnou řvát “diškriminácia” a jiný zaměstnavatel, co proti cikánům nic nemá, se bude u soudu potit a horkotěžko vysvětlovat, že prostě přijatý Čech má více zkušeností, a proto se rozhodl pro něj. A zdroje letí komínem. Můžeme si postavu cikána nahradit jakoukoliv jinou skupinou, Ukrajincem, Rusem, Židěm, to je jedno. Předsudky a získané zkušenosti lidem z hlavy zákony vytlouci nelze, maximálně to způsobí neupřímnost lidí při osobním jednání.

 

Všechny tyto zásahy mají jednoho společného jmenovatele – svoboda v nakládání se svým majetkem. Majitel firmy své “dítě” vybudoval od píky, na koleně, třeba za peníze půjčené od známých. Po letech dřiny a odříkání podnik funguje, prosperuje a zaměstnává lidi. Je to ale stále soukromý podnik, jehož majitel by měl mít absolutní a výsostné právo rozhodovat o tom, koho do něj vezme a koho ne. Je naprosto irelevantní jaké pohnutky ho vedou k nepřijetí toho či onoho zaměstnance a pouze onen podnik ponese náklady za špatné rohodnutí, když vezme Čecha na úkor lepšího cikána jen z důvodu předsudků. V tom spočívá svoboda, svoboda se rohodnout i špatně. Když se dozvíme, že pekárna nepřijala Ukrajince, protože je prostě Ukrajinec, jediné co nám zbývá, v případě nesouhlasu s tímto rozhodnutím, je přestat jíst jejich chleba. Ale nikdo by neměl mít právo nutit majitele ho zaměstnat ba o co víc takového člověka trestat za jeho svobodné, byť iracionální či špatné, rozhodnutí.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2017: *****

Petr Chromý 100,- Kč, Jiřina Wanglerová 300,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Pavlíček 2000,- Kč, Jaromír Pistorius 2500,- Kč, Karel Chmulík 100,- Kč, Miroslav Meder 300,- Kč, Josef Soumar 1000,- Kč, Yvona Škurková 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 6 900,00 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
loading...
14 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.