20.9.2013
Kategorie: Multikulturní soužití

O Romech v Norsku, aneb problematické soužití i na Severu

Sdílejte článek:

OD: ANDREJ RUŠČÁK 20|09|2013

V létě roku 2012 objevili rumunští Romové Norsko. Přijelo jich několik tisíc najednou a rozdělali v Oslo dva velké tábory. Jeden v parku u kostela v městské části Sofienberg a jeden v lese u oblíbeného výletního jezera Sognsvann. Tím započala kapitola norských zkušeností s Romy.

 

 

 

Příchod těchto Romů má v sobě několik aspektů, které je třeba jmenovat před tím, než se pustíme do hlubší analýzy problému. Předně: ti, co přišli, nejsou žádní chudáci. Přijeli auty přes celou Evropu (to něco stojí) a i zde v Norsku s extrémní daní na tabákové výrobky je velmi často vidět, jak kouří cigarety z krabiček s norskými varováními. Vlastním autem se zpravidla dopravují mezi táborem, kde žijí a místy, kde žebrají – to jsem viděl na vlastní oči mnohokrát a zdaleka nejen v Oslo. Opravdu chudí Romové tedy zůstali v Rumunsku; ti, kteří přijeli, aby tu žebrali, si podle mého názoru žádnou lítost nezaslouží. To je velmi důležité konstatování, protože je to lítost, s níž operují především.

 

Další velmi důležitý aspekt je následující – ti, kteří přijeli, nejsou statisticky běžný vzorek romské populace. Nejsou tu tradiční menšina, jde o organizovaný příjezd celé komunity, která se navzájem zná a jejíž členové přijeli všichni do jednoho s cílem tu především žebrat (a krást). Je možné, že sem mohli přijet jindy jiní Romové, ale ti nejsou předmětem tohoto článku a zpravidla ani společenského rozhořčení v Norsku. Proto jindy správné poukazování na skutečnost, že nelze zevšeobecňovat a uplatňovat kolektivní vinu, zde nefunguje – ti, kteří přijeli na přelomu června a července 2012, přijeli s velmi jasnými úmysly.

 

Nyní k tomu, co se stalo. Jejich příjezd byl tak spektakulární, jak jen může být příjezd špinavé a hlučné hordy a její usazení se v čistém a spořádaném městském parku, kde rozdělají stany a kde chodí vykonávat tělesné potřeby do přilehlého křoví. Jako vlna se rozlili po Oslo a okolí způsobem jinde už známým – žebráním s malými dětmi majícími vzbudit ještě více lítosti, prodejem falešného zlata řidičům a v neposlední řadě obrovským nárůstem kapesních krádeží a krádeží kol. Kdo by mě zde chtěl obvinit z předpojatosti, toho odkazuji na policejní razii z 2. září tohoto roku v romském táboře na Sognsvann, kde našli 36 kradených jízdních kol a tolik dalších kradených věcí, že to museli odvážet kamionem. Veškerá dokumentace je k dispozici na portálu Osloby deníku Aftenposten (článek nese jméno „Fant 36 sykler under aksjon ved Sognsvann“).

 

Norové jsou národ dobrosrdečný a přející; jen málokde se vidí tolik lidí, kteří si zcela vědomě odpírají majetek s pocitem viny, že se musejí dělit s potřebnými, jako zde. Stejně tak lze jen těžko Nory podezírat z rasismu či předpojatosti – ať si říká, kdo chce, co chce, každý přistěhovalec bez ohledu na náboženství, barvu pleti či etnicitu se může, chce-li, zapojit do místního veřejného života a je brán na roveň s občany etnicky norskými. Přesto je výsledek ročního soužití s Romy takový, že podle průzkumu z července tohoto roku by 55 procent dotazovaných nechtělo Romy za sousedy. To je výsledek výrazně horší než u Somálců, druhých nejméně oblíbených (32 %), kteří opět jsou výrazně méně oblíbení, nežli jiné menšiny v Norsku. Takový výsledek nelze shodit ze stolu poukazem na předsudky, protože ještě v květnu roku 2012 Norové vůči Romům prakticky žádné předsudky neměli.

 

 

Zájmy těchto Romů v Norsku hájí organizace Folk er folk (lidé jsou lidmi), která byla zřízena a která je podporována neokomunistickou stranou Sosialistisk Venstreparti (SV), donedávna též vládní. Vzhledem k tomu, že tito Romové jsou evropskými občany, platí pro ně podmínka, že buďto si po třech měsících najdou zaměstnání (či budou schopni jinak sami sebe legálně zabezpečit, například z úspor či z podnikání), nebo musejí z Norska ven. Organizace Folk er Folk tehdy začala vydávat stejnojmenný „časopis“, který je nechali „prodávat“ – „časopis“ v uvozovkách proto, že se zpočátku jednalo pouze o oboustranně vytištěný papír formátu A4, aby měli „práci“ a dostali tak norské rodné číslo a oppholdstillatelse (povolení k pobytu). Dnes je z něj časopis typu Nový Prostor, který ovšem způsobil, že =Oslo (původní bezdomovecký časopis) má velké problémy a Romové prodávající Folk er folk vytlačili často násilím bezdomovce z jejich míst, kde prodávali.

 

Ačkoliv se média v duchu politické korektnosti Romů dlouho zastávala, od jara tohoto roku se objevují poměrně pravidelně zprávy o jimi páchané kriminalitě i reportáže z míst, odkud pocházejí – s poukazem na to, že skutečně nejde o žádné chudé lidi a do Norska chodí žebrat jednoduše proto, že je to jejich „podnikatelský záměr“. Díky tomu mnoho Norů přestalo být s nimi solidární a přestali jim sypat drobné do kasiček a výrazně omezili kupování časopisu Folk er folk. Reakce Romů na tento fakt byla rovněž medializovaná – rozčílení nad tím, že „jak tu mají žít“, když jim Norové nechtějí almužnu dávat. Dodnes přitom v paměti zůstává video, na němž mladý rumunský Rom poměrně obstojnou angličtinou na kameru říkal, že – cituji – „I don’t want to go back to Romania, because Romania is fucked. If you don’t want us here, just give us 100,000 kr per person, this means about 1,000,000 kr per family and we will go back. What is one million kroner for you?“ – čili přeloženo: „Nechci jít zpět do Rumunska, protože Rumunsko je v hajzlu. Jestli nás tu nechcete, dejte nám sto tisíc korun za osobu, to znamená milion za rodinu a my půjdeme zpět. Co pro vás je milion korun?“

 

Na dané situaci je smutné to, že je v Norsku poměrně dost běžných Rumunů, kteří se snaží poctivě pracovat a kteří tak zcela nezaslouženě jsou spojováni s těmito Romy. Třebaže média už důsledně hovoří o „romfolket“, čili o Romech, poměrně dlouho se psalo o „rumenske tiggere“ (rumunských žebrácích), „rumenske kriminelle“ (netřeba překládat) či dokonce o „kriminelle med østeuropeisk utseende“, čili „zločincích východoevropského vzhledu“ kdykoliv měli novináři na mysli tyto Romy, což je skutečně do nebe volající. Bohužel lidská paměť na špatné věci je příliš dlouhá a na detaily příliš krátká a tak mnozí již mají pevně zakotveno, že Rumun = Rom a Rom = zloděj, podvodník a žebrák.

 

Jeden by ani nevěřil, že je řeč o Norsku, kde před rokem a půl Romy prakticky nikdo neznal a kde se k nim přistupovalo od začátku velice slušně.

 

 

ZDROJ: Andrej Ruščák

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 4,92 out of 5)
Loading...
4 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.