O čem vypovídá kauza černocha v Lidlu

Už přes týden jsme na stránkách novin a z televizních obrazovek všemožnými způsoby přesvědčováni o tom, že Češi jsou banda rasistů a xenofobů. Nakonec to by nebylo nic nového. „Češi jsou rasisté“ je mantra, kterou naše kulturní a mediální autority opakují do omrzení. Nyní to však vypadá, že dostaly do rukou hmatatelný důkaz. Kde jinde, než v zemi zatvrzelých rasistů, by vzbudil černoch v letáku jakéhosi supermarketu takovou nevoli?

Jenže ono je to ve skutečnosti trochu jinak.

Za prvé se celá kauza jeví být pořádně nafouknutou bublinou, na jejímž počátku stál jeden celkem bezvýznamný komentář na Facebooku, jehož se s gustem chytli další lidé, komentátoři, novináři či politici. Pokud by sám Lidl prvotní komentář nechal být, nereagoval na něj a celou věc nemedializoval, nic by se patrně nestalo. Na druhou stranu, přišli bychom tak na sociálních sítích o desítky podařených vtipů na toto téma.

Daleko důležitější než články v novinách a reportáže v televizi je to, co leží pod povrchem.

Jsme dlouhodobě vystaveni působení ideologie multikulturalismu. I když mnozí politici už byli nuceni pod tlakem událostí uznat, že multikulturalismus „nefunguje“, a alespoň částečně se od něj odvrátili, intelektuální autority multikulturalismus i nadále prosazují jako něco, co by mělo v mnohém definovat a usměrňovat politiku západního světa. Multikulturalismus však není ideologie, která by hlásala snášenlivost a vzájemný respekt mezi jednotlivými kulturami. Akcentuje morální slepotu před projevy jednotlivých kultur, zakazuje jakékoliv jejich hodnocení, a tím v konečném důsledku nutí kvalitnější, vyspělejší a civilizovanější kulturu ponížit se na úroveň těch méně kvalitních, méně vyspělých, a méně civilizovaných.

Před tím, k čemu takové soustavné ponižování západní kultury vede v praxi, nelze zavírat oči. S trochou nadsázky, jediní, kdo jsou schopni tak disciplinované dobrovolné slepoty, jsou levicoví intelektuálové, vycepovaní léty studia na sociologických či filozofických fakultách. Široká veřejnost však svět kolem sebe vnímá a zaujímá k němu nějaký postoj. A lze se na veřejnost, nebo na její část, zlobit, když reaguje zkratkovitě, emotivně, bez zhodnocení celkového kontextu událostí? Když nedokáží rozpoznat, natož racionálně vyjádřit to, co jim ve skutečnosti vadí?

Jestliže jsme našimi intelektuálními autoritami přesvědčováni, v souladu s multikulturalistickou ideologií, že musíme brát ohled na jiné kultury, omlouvat jejich zaostalost, přijímat je, uznávat, bez ohledu na to, jak se ve skutečnosti projevují, a to zpravidla na základě ostře kontrastní jinakosti vůči naší kultuře, je to ve své pravé podstatě projev důsledné antiracionality. Jak jinak může veřejnost reagovat, než iracionálně a emotivně, tedy nevraživostí vůči tomu, co je zjevné na první pohled? Ano, rasismus je iracionální. Stejně iracionální je však multikulturalismus. Jestliže na soustavné vnucování jiných kultur, často vůči naší, západní kultuře, nepřátelských, reagují lidé ve smyslu rasismu, jsem schopný je chápat. Nikoliv omlouvat. Chápat. Protože akce vyvolává přirozenou reakci.

Zastánci multikulturalismu možná přesně tohle chtějí. Touží vyvolat nenávist mezi lidmi, založenou na primitivních předsudcích vůči zjevnému a morálně nepostižitelnému. Destruktivní nenávist je jejich motorem, protože chtějí destruovat naši vlastní kulturu. Jestliže spatřují projevy destrukce ze strany islámské kultury v evropských městech, je to přesně to, co si přejí. Jestliže vyvolají iracionální nenávist i na straně nositelů západní kultury, znamená to pro ně ještě o něco výhodnější pozici: umožňuje jim obviňovat západní kulturu z jakéhosi vrozeného, neodčinitelného rasismu.

Jakékoliv projevy rasismu, např. nenávistné komentáře vůči modelovi z nějakého reklamního letáku, multikulturalisté vítají. Za prvé mohou kárat – v tom se vyžívají. Za druhé se tím setře jeden z hlavních rozdílů mezi západem a nižšími kulturami. Západ totiž ve svých principech není rasistický. Narozdíl např. od islámské kultury, v níž jsou rasové a etnické předsudky pevně zakotvené.

Nakonec i sami levicoví multikulturalisté nejsou schopni posuzovat svět kolem sebe jinak, než pouze na základě emocí a hodnocení toho, co je zjevné. Tedy např. na základě posuzování rasy či etnicity. Dva příklady za všechny: zrovna v těchto dnech se objevila v médiích zpráva, že studenti britských univerzit odmítají, aby se na vysokých školách vyučovalo v jakkoliv pozitivním duchu o „bílých filozofech“. A skoro jako anekdota zní příběh českého tvůrce počítačové hry odehrávající se v českém království ve 14. století, který byl multikulturalisty obviněn z rasismu, protože v jeho hře se nevyskytuje žádná černošská postava. To není vtip, to se skutečně stalo!

Protože multikulturalismus je ve skutečnosti rasistický koncept: jestliže zabráníte lidem racionálně posuzovat jednotlivé projevy jednotlivých kultur, jediné, co lidem zůstane, je rasa či etnicita. A sami zastánci multikulturalismu jsou v tomto důslední.

Jste znepokojeni z vlivu multikulturalismu? V pořádku. Proto přemýšlejte a nesledujte cestu vytyčenou právě multikulturalisty. Jestliže se dopustíte tak fatální zkratky a budete multikulturalismus a jeho zastánce odmítat prostřednictvím argumentace rasou či etnicitou, umožňujete jim, aby každého svého odpůrce onálepkovali rasistou.

O barvu pleti tady ve skutečnosti vůbec nejde. Černoch může být stejně tak principiálním nositelem hodnot západní kultury, stejně jako český muslimský konvertita je nositelem vražedného barbarství.

Nemyslím si, že v české společnosti rostou předsudky vůči jiný rasám. Naopak, jsem přesvědčen, že zdejší společnost je ve skutečnosti velice tolerantní. To, co se obecně pokládá za rasismus, je spíše odpor vůči projevům nám nepřátelských a nekompatibilních kultur, který však mnozí občané nejsou schopni správně formulovat a usměrňovat. Zároveň jsou však autoritami přesvědčováni, že právě toto je rasismus. A protože odpor vůči určitým kulturám je racionální a oprávněný, stává se tak, kvůli zmatení pojmů, jaksi oprávněným i cíleně omezený rasismus. V tomto zmatení pojmů spatřuji velké nebezpečí do budoucna.

Morální hodnocení si zaslouží kultura, nikoliv rasová příslušnost. A tedy se nepozastavujme nad černošskými modely v reklamních letácích, ale buďme připraveni se hlasitě ozvat, když se v podobném letáku, v rubrice potravin, objeví upoutávka na potraviny s certifikací halal.