22.7.2013
Kategorie: Společnost

Není už čas na občanskou neposlušnost?

Sdílejte článek:

OD: MICHAL DROTOVAN 22/07/2013

Občanská neposlušnost a právo na odpor mají své velmi významné místo v repertoáru demokracie. Umožňují, v krajním případě, zabránit nejen tyranií většiny, ale také jakékoliv systémové nespravedlnosti. Obracejí se při tom na přirozené právo a také ideu, že pokud se děje nepravost, není nutné, aby menšina čekala na to, až si to uvědomí většina. 

 

 

Samotné právo na odpor je zakotveno v Ústavě ČR, podle článku 32: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod uvedených v této ústavě, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků je znemožněno. „

 

Pokud právo na odpor se v politické a právní filozofii rozebírá již od starověku a poprvé se zmiňuje právě v souvislosti s židovskou rebelií proti egyptské despocii, občanská neposlušnost je relativně nový pojem, nastupující na scénu s příchodem novověku a nové definice svobodného občana. I když náznaky občanské neposlušnosti můžeme pozorovat již v Sofoklově Antigone. Občanskou neposlušnost tak můžeme stručně definovat jako formu porušování pozitivního práva, která má za cíl demonstrovat a upozornit na nespravedlnost a neadekvátnost konkrétního zákona, nařízení či usnesení státní moci.

 

Naopak právo na odpor ma za cíl odvrácení útoku směřujícího proti samotným základům demokratického řádu, které jsou založeny na dodržování lidských práv. Jak podotýká Thoreau „každý člověk uznává právo na revoluci, tedy právo odepřít poslušnost a postavit se proti vládě, když se jí tyranie a neužitečnost stanou nesnesitelné.“ Dá se říci, že samotný vznik Římské říše byl obrazně řečeno podmíněn právem na odpor proti poslednímu králi Tarquinii suberb (jak na to upozorňuje Cicero).

 

O právu na odpor vůči nespravedlivé vládě píší ve svých dílech také Tomáš Akvinský, Augustin a například i arabský filozof Avicenna. Naopak Martin Luther právo na odpor zavrhl, protože jeho připuštěním by se stal lid soudcem ve své vlastní věci. John Locke v Druhém jednání o vládě píše, že „kdokoliv v řízení jde nad moc danou mu zákonem a používá síly, kterou má pod svým velením, aby nastrojil poddaní to, co mu zákon nedovoluje, přestává v tom být vrchností, a jelikož jedná bez oprávnění, možná se mu postavit na odpor jako komukoliv jinému, kdo silou napadne právo jiného „.

 

Podle Locka je také přípustný odpor lidu proti zastupitelskému sboru, který zklamal důvěru občanů. Tuto premisu naplno integrovala americká deklarace nezávislosti (The Declaration of Independence), kterou sepsal Thomas Jefferson, známý mimo jiné svým výrokem, že každá generace potřebuje revoluci. „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovní, že jsou obdarováni svým Stvořitelem určitými nezadatelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a sledování osobního štěstí. K zajištění těchto práv se stanoví mezi lidmi vlády, odvozující jejich moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Kdykoliv začne být tato vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou. „

 

Dále se v deklaraci uvádí, že důvodem pro změnu musí být vážné důvody a nepravost. Dáno ustanovení bylo převzato do ústav několika amerických států, do samotné federální ústavy USA se však nedostalo. V 19. století a v první polovině 20. století právo na odpor bylo vytlačeno pozitivním právem, v reakci na nacismus však po roce 1945 nastává obrození doktrín přirozeného práva. 

 

Co se týče občanské neposlušnosti, Blackwellová encyklopedie politického myšlení uvádí tuto definici: „Pojmem se obvykle označuje úmyslné neuposlechnutí z důvodů náboženských, morálních či politických zásad. V striktním smyslu občanská neposlušnost porušuje zákon, který je sám o sobě nespravedlivý, ale pojem se vztahuje i k protestu proti konkrétní politice, který vnímá zákon jako její byrokratický produkt, nebo k nátlaku ve prospěch politických reforem. „

 

Občanskou neposlušnost tak můžeme charakterizovat jako spojení kritiky s aktivním protestem. Filozof John Rawls ve své knize Teorie spravedlnosti uvádí, že občanskou neposlušnost charakterizuje konflikt povinností, když je třeba buď poslouchat zákony (přijaté vůlí většiny) nebo odporovat nespravedlnosti.

 

HD Thoreau ve své slavné eseji Resistance to Civil Government uvádí, že „vláda, ve které za každých okolností vládne většina, není založena na spravedlnosti, dokonce ani na spravedlnosti jak ji chápou lidé. Není možné, aby byla vytvořena vláda, v níž o dobře a špatně nerozhoduje většina, ale svědomí? Vláda, v níž většina rozhoduje pouze o otázkách, na které se vztahuje pravidlo účelnosti? Musí občan, pokud i jen na chvíli, nebo jen v nejmenší míře, podřídit své svědomí zákonodárci? Proč by pak byl každý obdařen svědomím? Myslím, že v první řadě musíme být lidmi a až potom občany. „

 

Thoreau je tak v přímém rozporu s názorem anglického teologa Paleyho, který tvrdil, že podřízení vládě se děje z vůle Boží, pokud je to v zájmu celé společnosti, tedy pokud současné vládě nemůže být oponovala nebo nemůže být změněna, aniž došlo k obětem pokud nepořádku, ale ani o den déle. Podle něj je třeba přepočítat poměr rizika a mrzutosti na jedné straně, a pravděpodobnost a cenu náprav na straně druhé. Thoreau také ukazoval na nesmyslnost tehdejších daňových zákonů (z hlediska absurdnosti stále výrazně zaostávající za současným stavem), kdy za nezaplacení malé částky na daních (v té době byla v USA mimo jiné tzv.. Daň z hlavy, pohybovala se ve výšce přibližně devět šilinků) může mít za následek dlouhodobý pobyt ve vězení.

 

Naopak ukradení výrazně vyšší částky má za následek pouze krátký pobyt za mřížemi. Thoreau nevedl spor s imaginárním státem, vedl ho s konkrétními výběrčími daní, protože jejich svobodnou vůlí se stali nástroji vlády. Když nechtěl zaplatit daně a pro tento krok vyzýval všechny, kteří nesouhlasili s otroctvím, na otázku výběrčího daní, že co má nyní on udělat, odpověděl: „Když chceš něco skutečně udělat, tak rezignuj na svůj úřad“.

 

Samotné protestní neplacení daní je zřejmě staré jako daně samotné, prvními známými neplatiči byli zelótů v Judeji, kteří nechtěli platit daně římskému impériu. Americká revoluce má také kořeny v odporu proti placení daně z čaje (známá Boston Tea Party v roce 1773). 

 

Bylo by opravdu zajímavé sledovat, jak by se tvářila vláda, pokud by pro ni občané druhé kategorie přestali platit daně jako protest proti bezbřehému kradení. Pokud by například zaměstnanci začali ve velkém zakládat obchodní společnosti a vyhnuli se tak legálně placení například sociálního pojištění a tedy přispívání do černé díry s názvem Sociální pojišťovna. Nebo pokud by obyvatelé začali preferovat koupi zboží a služeb u malých živnostníků, kteří nejsou plátci DPH. Případně by ve velkém přecházeli k alternativním distributorům elektřiny a plynu a obešli tak polostátní moloch.

 

 

V současné době je otázka občanské neposlušnosti obecně velmi aktuální. Její zastánci upozorňují na nedostatečnost klasických obranných mechanismů demokracie tváří k nových jevům – technologiím (např. genetické inženýrství či nanotechnologie), systémem masového ničení (NBC weapons), sociálnímu a ekologickému inženýrství, korporativismu (prakticky nulová možnost kontroly velkých korporací – příkladem ve střední Evropě může být ČEZ) a například i byrokrativizmu a etatismu EU. Každopádně je třeba si uvědomit, že právo na odpor a občanská neposlušnost jsou integrální součástí demokracie a jsou velmi důležitou pákou na její ochranu. Dá se říci, že jsou poslední možnost na její záchranu.

 

 

ZDROJ a  celý článek: Pravé Spektrum.sk

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.