1920x1080-d18
16.7.2016
Kategorie: Doporučujeme, Politika

Není to válka s “terorismem”. Je to válka s islámem!

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 16|07|2016

Tak co uděláme tentokrát? Nasvítíme světové metropole do francouzských barev? Zapícháme do květináčů francouzské vlaječky? Budeme všichni Nice? Ne, ne! Už vím! Chytíme se za ruce a zazpíváme si. A večer nám televize sdělí, že to politováníhodné neštěstí v Nice nemá nic společného s islámem…

Naši i evropští politikové už začali svůj obvyklý tanec mezi vejci. Kondolují, vyslovují soustrast, jsou zděšeni, mluví o odporném činu, vyjadřují podporu… Ale tak, aby se ani náznakem nedotkli podstaty věci. Aby nezmínili to, o čem sice všichni víme, ale o čem, pšššt, se dnes v Evropě nesmí mluvit.

Nalijme si proto, alespoň my,  čistého vína. Jsme ve válce. Už léta. Není to válka s “terorismem”. Je to válka s islámem. A teror je jen jedním z jejích prostředků. Islám se zkrátka rozmáchl k další, v jeho historii už třetí expanzi. Ke třetímu pokusu dobýt Evropu. Že to dělá jiným způsobem, než dříve, je logické. Každá nová válka je prostě nová. Ve všem. V taktice i strategii, v prostředcích i cílech.

Jak na ni tedy máme reagovat, chceme-li Evropu zachránit? Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň. Nově. Ne, nebojte se, nemám tím na mysli průvody politiků a vlaječky na facebooku. Ale musíme reagovat jinak než dřív, v předchozích válkách. Protože současná situace i způsoby muslimského útoku jsou jiné.

V první řadě musíme vyřešit svůj vlastní, evropský problém. Politiky, kteří nesmějí vidět, natož pak jednat. Bez výměny tzv. elit jsme v delším časovém horizontu ztraceni (a zrazeni). Do voleb je daleko. Ale tak zvaný tlak ulice, je-li silný a vytrvalý, dokáže kormidlem alespoň pootočit. Podívejme se do Rakouska. Ještě před presidentskými volbami se začalo cosi měnit. Establishment, ano ten původně “vítačský”,  začal pozvolna zpřísňovat podmínky pro “uprchlíky”. Aby v nadcházející volbách zachránil alespoň něco. Protože nálada rakouské ulice, i když se to veřejně nepublikovalo, byla jednoznačná.

U voleb je pak životně (tentokrát doslova) nezbytné dát důvěru a hlasy stranám, které se nezapletly s politickou korektností, multikulturalismem a kolaborací se současným vedením a směřováním EU. To samozřejmě není cíl. Ani vlastní boj proti islammizaci. Dokonce to není ani začátek takového boje. Je to jen úvodní podmínka, jakési vytvoření prostoru pro vlastní zahájení boje. V našem případě docela opožděného protiútoku.

Před jeho zahájením se ale porozhlédněme a zhodnoťme situaci, abychom našli tu správnou a pádnou odpověď. Jak že to tentokrát muslimové útočí? Nejsou to těžkopádné pozemní armády a obří obléhací děla, jako kdysi u Vídně. Ne. Jde o plíživou, zákeřnou infiltracii neozbrojených bojovníků. Nekončící proud statisíců islámských válečníků, pravda, tu a tam maskovaných ženami a dětmi pro lepší dojem, kteří přicházejí a čekají. Až jich bude dost ke konečnému převzetí moci. A mezitím nepřítele, tedy nás, oslabují drobnými útoky za účelem demoralizace.

Jaká by tedy měla být naše odpověď? Dala by se shrnout do tří bodů: zamezení přísunu dalších kolonistů (a bojovníků), odsun a vytlačení nezařaditelných a asimilace zbytku. Nelidskost? Fašismus? Vážení, odložme fráze. Jde o válku a v ní o naše přežití.

První bod je jasný. Ploty fungují. Hranice lze bránit. I ty vodní, jak předvedla Austrálie. A právě její model je třeba tlačit a nutit politikům Evropy, ať už bude její budoucí forma (po volbách v Německu, Francii a dalších státech)  jakákoli. U nás pak, na našem malém písečku v Česku, je nezbytné dále hlasitě a umanutě trvat na nulové kvótě na muslimské migranty, ať už by měli přijít odkudkoli. Na veřejnosti, na síti, mezi lidmi, všude. Aby byl ten zmíněný tlak.

Druhý bod může (u citlivějších duší) vzbuzovat nehezké reminiscence. Ale upřímně, ani sluníčkář snad nepopře, že člověk, který aktivně bojoval za islámský stát, zpět do Evropy nepatří. Zkrátka vybral si. Dobrovolně. Tak pá pá, odpočinul sis, holoubku, tak šupky zpět na hranice Iráku se Sýrií. Tam máš ten svůj stát. V ozbrojeném doprovodu a s pouty. Jde o stovky (zdráhám se říct lidí) a tak by se to logisticky (i politicky) zvládlo. A ostatní? Inu, není přece jen tahle možnost. Není nutné každého postrkem stěhovat. Jsou i sofistikovanější a upřímně, i pro veřejnost stravitelnější metody.

Prostě vytvořit takové podmínky… Jako u přemnožených a obtížných druhů. Nesypat do krmítek, nezvýhodňovat, nepodporovat, neustupovat “kulturním odlišnostem”,  neupřednostňovat jejich zájmy potřeby a způsoby života. Žádné ohledy, dávky, mnohoženství, dětské nevěsty, bezplatné ubytování, žádné přimhuřování očí nad nežádoucím chováním… ale rovnost. Na tu by to také šlo “politicky” narazit. Rovnost občanů. Naprostá. A původní, bílé, evropské obyvatelstvo? Voličstvo? To by přece takové politice radostně, nadšeně aplaudovalo!

Nejdůležitější je však zaútočit na srdce nepřítele. Na základ jeho síly. Na islám. Ano, je to (taky trochu) náboženství a to podléhá v Evropě (zatím) ochraně. Ale jedna možnost by tu byla. Šaríja. V ní je zakotveno vše podstatné z islámu. Ona vede muslima životem, ona řídí jeho chování a vztahy k okolí. A tady by se mohlo… Protože šarija je jen právní kodex. A ten už se napadnout dá. Nejen to, ten už dávno ( a úspěšně) napaden byl.

Mám na mysli rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z roku 2003 v cause Refah Partisi vs Turecko. V něm se výslovně praví, že:Má-li někdo v programu sharíu, má v programu potlačování demokracie, lidských práv a svobod”. (rozsudek zde) Na základě tohoto a dalších právních aktů by mělo být s okamžitou platností zakázána aplikace Šaríji kdekoli na území Evropy.  S přísnými, drakonickými tresty. A muslim bez šaríi je jako kobra bez zubů.

Zcela jistě by také šlo podstatně omezit některé veřejné projevy islámu (oděv a pod.). Pod nejrůznějšími záminkami. Evropský úředník je přece velmistrem drobné, každodenní, mravenčí šikany slušného člověka. Tak proč tuhle jeho “tvořivost” neobrátit proti nepříteli? Je to jen otázka politické vůle… A jsme zpět u voleb.

Také by snad nebyl problém zakázat (pod vhodnou, třeba teroristickou záminkou) financování náboženských komunit ze zahraničí (Saudská Arábie) a zahájit otevřené, neskrývané monitorování kázání v mešitách (a klidně i v katolických kostelích, pro rovnost), spojené s vyhošťováním hlasatelů nenávisti. Tím by vznikl  na islám (žádoucí) tísnivý a dusivý tlak. A každý pravověrný muslim by se musel rozhodnout.

Podle jedné, málo známé fatvy má totiž muslim, který nemůže, ať se snaží jak snaží, praktikovat v nějaké zemi svou víru, pouze jednu možnost – zachovat věrnost prorokovi a takovou zemi opustit. Dobrovolně. A o to jde. O vytěsnění. Vytlačení nekompatibilních za okraj. Třeba za hranice. Nebo ještě lépe za moře. A tím by se vyřešil i třetí bod. Asimilace vhodných. Chce-li se totiž i za těchto podmínek někdo u nás usadit, je-li srozuměn s tím, že islámovat se nebude a že peníze se získávají prací, pak ať zůstane. Proč ne. Tlakem na islám a jeho projevy se jen oddělí zrno od plev.

Ano, šlo by to. I když by bylo nutné překonat řadu bolestivých krizí. Nejdříve bouře v ulicích, protože bojovníci nepřítele nají dost peněz, výbornou organizaci a hlavně schopnost, srotit se v libovolném čase. Nemusí totiž do práce a dělat bordel je zjevně baví. Časem by na pořad dne asi, bohužel,  přišlo i otevřené rabování. Jako nouzový postup získávání potravy hord, odstavených od krmítka. Do toho binec lidskoprávních “aktivistů”, citové vydírání médií a sabotáže nejrůznějších, z ciziny placených a úkolovaných škůdců….

Ale vlády se silným mandátem a důvěrou (ozbrojených a odhodlaných) občanů, by to mohly zvládnout. Jedinou alternativou je totiž totální občanská válka.

Osobně se ale velmi obávám, že se to nakonec, alespoň v těch nejzasaženějších státech na západě kontinentu, bez nějaké formy transportů neobejde…

vylicil

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2017: *****

Petr Chromý 100,- Kč, Jiřina Wanglerová 300,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Pavlíček 2000,- Kč, Jaromír Pistorius 2500,- Kč, Karel Chmulík 100,- Kč, Miroslav Meder 300,- Kč, Josef Soumar 1000,- Kč, Yvona Škurková 100,- Kč, Jiří Fridrich 50,- Kč

***** Celkem za měsíc: 6 950,00 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (31 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...
loading...
129 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.