Nejlepší opice v džungli aneb jak aktivisté vyrábí „rasisty“

Pozoruhodné na celé aféře je to, že to žádná aféra není. Vlastně je, uměle vyvolána několika aktivisty na sociálních sítích. Není to nic nového. Vytvoří se nepřítel a pak se proti tomu bojuje. Ostatně podobně tomu bylo i případě Lidlu, kdy v reklamním letáku byl černoch. Černoch, který většině lidí nevadil a většina lidí ani nezaznamenala, že se jedná o černocha. Na pár debilních komentářích se z toho ovšem vytvořila aféra, z které těžili neziskové organizace, které si dali jako „socialistický“ závazek bojovat proti rasismu a xenofobii.

Stejným aktivistům, kteří bojují proti rasismu, ovšem také vadí filmy, ve kterých žádný černoši nejsou, jak se o tom mohli přesvědčit tvůrci filmu Dunkerk. Pro mnohé je prostě nepochopitelné, že prostě jsou období historie, kde se černoši nevyskytovali a tak je rasismus, že tam nejsou. Zato tam kde jsou a jejich chování je líčeno jako extremistické, je také ukázka rasismu, protože černoši „musí“ být ukazování buď jako oběti anebo hrdinové. Aktivisté si nejspíše myslí, že černoši jsou nesvéprávní lidé, kteří nejsou schopni sebereflexe. Mám opačný názor, za svůj život jsem potkal hodně lidí, jak v Kanadě, tak i tady v Česku, kteří pocházeli z různých zemí této planety a musím říci, že jsem potkal dost Afričanů, kteří nesdílí názor antirasistických aktivistů. Nebyla to jen moje doktorka ve Winnipegu, která pocházela ze Somálska, ale také třeba doktor z Valašského Meziříčí, který pocházel z Angoly a byl velmi oblíbený mezi valašskými stařenkami. On byl oblíbený všeobecně, přestože se našlo pár negativních reakcí. Ale kde se nenajdou, že?

Kdysi jsem chápal a bral, že multikulturalismus, je soužití několika kultur a lidských ras na jednom místě za stejných a přesně daných podmínek. Bohužel není tomu tak, multikulturalismus je vyzdvihování minoritních kultur a náboženství na úkor majority. Mnohokrát s dovětkem jakési viny za minulost. Bez ohledu na to, že otroctví v evropské společnosti je od čtvrtého století malá epizoda v našich dějinách a otroctví jako takové bylo odsouzeno nejen v Bibli, respektive v Novém Zákoně, ale také v 15 století encyklikou papeže Evžena IV. Sicut Dudum. Již se nepřipomíná, že otroctví nadále existuje jak v Africe , tak v arabských zemích a otrokáři jsou černoši a Arabové. Nehodí se to do dnešního pokřiveného pohledu na svět a dějiny.

Na druhou stranu se aktivisté a „progresivní“ jedinci neštítí falšovat historii. Takže v klasických pohádkách je princem černoch. V Robinu Hoodovi vystupuje Saracén jako člen družiny Robina Hooda. Achilles bude černoch, Lancelot bude černoch. Prostě černoch ve všech filmech o každé epizodě evropských dějin. Připadá Vám to normální? Pak jste normální asi jako kritici české počítačové hry z husitského období, kterým vadilo, že tam nejsou černoši.

Nevím co se tímto falšováním dějin a kulturní historie sleduje, ale mám pocit, že spíše než snaha o odstranění rasismu, který bude v nějaké formě vždy existovat, se jedná o vyvolání negativních reakcí, které pak budou sloužit jako argument pro boj s rasismem a existencí jinak neužitečných neziskových organizací. Protože pokud budu protestovat proti tomu, že pobočník krále Viléma nebyl černoch, tak budu rasistou snadno a rychle. Ostatně Achilles byl podle Homéra blonďatý a Lancelot oplýval zlatou hřívou. Nejspíše Homér a tvůrci evropských legend byli také rasisté. Reálnější je však možnost, že to byli realisté, protože žádný černoch se v dějinných etapách jimi popisovaných se prostě nevyskytoval.

Mimochodem, být černochem, tak bych opravdu byl raději nejlepší opice v džungli, než dělat ze sebe pitomce s přesvědčením, že rytíř kulatého stolu byl černé pleti. Tahle manipulace s historii je nejen manipulací, ale obráceným rasismem, který dle mého přesvědčení jde proti těm, kterým snad měl pomoci.