28.11.2015
Kategorie: Multikulturní soužití, Politika

Ne frau Merkel, to nezvládneme!

Sdílejte článek:

RENATE SANDVOß 29|11|2015

Byla neděle, 15. 11. 2015, na jednom z Východofríských ostrovů. Zabloudilo sem už jen pár dovolenkářů: vůči počasí odolní důchodci a pár lidiček, kteří na chvíli bezpodmínečně chtějí vypadnout ze svého stresujícího povolání. Přesně k tomuto druhu patřili dva muži, kteří toho večera na tomto ostrově v Severním moři vyhledali útulný hostinec, aby zde našli trochu rozptýlení. Sedli si k baru a dali tak najevo, že si přejí kontakt s jinými. Protože v tu dobu bylo třeba obsluhovat pouze šest hostů, věnoval se jim hostinský osobně a začal volnou zábavu, jak to dělal se všemi svými hosty. Jaké průraznosti tento rozhovor dosáhne, v tuto chvíli ještě netušil.

Ale odpověď na jednu z prvních otázek: „Copak děláte, hoši?“ je přiměla lépe naslouchat, protože mu řekli, že pracují v úřadu pro cizince v jednom městě ve spolkové zemi Dolní Sasko a že by si naléhavě potřebovali odpočinout. Ve zglajchšaltovaném tisku už celé měsíce jsou k dispozici jen vágní údaje o tom, co se SKUTEČNĚ odehrává v ubytovnách pro uprchlíky. Mnohé se zahrává do zámezí a zamlčuje, protože všem zaměstnancům bylo zakázáno o tom mluvit a policie také není příliš sdílná.

K tomu navíc většina pracovníků v ubytovnách pro uprchlíky musí podepsat prohlášení o tom, že nic o tom, CO SE TAM SKUTEČNĚ DĚJE, nevynesou ven. Takže hostinský měl hned velký zájem, když se dozvěděl, že oba jeho hosté mají profesionální kontakt s azylanty, a to od roku 1993.

Jaké všemožné interní záležitosti o životě azylantů a o obtížné práci jejich „odsunovačů“ respektive „těch, co jim vyplácejí peníze“ se v následující půlhodince dozvěděl, jej tak zdrtilo, že mně ještě toho večera zatelefonoval a dopodrobna mi o tom brilantním rozhovoru povyprávěl. Ihned jsem si udělala podrobné poznámky a společně s hostinským jsem sepsala zápis z paměti.

Kdo se ptá, proč ten hostinský zatelefonoval právě mně, tomu bych chtěla říci, že věděl o tom, že pracuji jako novinářka, protože se s ním už dvacet roků přátelím. Má moji naprostou důvěru. Zde tedy nepřikrášlená, zcela poctivá zpráva o tom, co se denně SKUTEČNĚ odehrává v takzvaných táborech pro uprchlíky.

2505732-img-tarnsjo-uprchlici-migranti-bezenci-v1

Nejprve jeden z obou těch hostů, nazývejme ho Frank, informoval o tom, co v ubytovně pro azylanty dělá. Vylíčil tamní denní koloběh: hned po svém příchodu jsou běženci „více či méně“ zaregistrováni (o tom se zmíním později), 2. den jdou na zdravotní úřad, 3. den je vyslechnou (ze které země přicházejí) a 4. den si u něj mohou převzít svoje peněžité příspěvky.

Na otázku hostinského, jak vysoké jsou ty peněžité příspěvky, Frank vybalil: „jednotlivec dostává 143,00 euro měsíčně a manželský pár tedy 286,00 euro. Na každé dítě navíc vyplácíme 90,00 euro. Tedy, to vše je pouze kapesné, jen tak na utrácení. Vedle toho totiž dostávají ubytování, stravu a úplné lékařské zaopatření.

K většině muslimských rodin patří zhruba čtyři děti, takže na ně dostávají také ještě jednou celkem 360,00 euro kapesného. Dohromady s penězi rodičů činí obnos k vyplacení 646,00 euro. Navíc obdrží každá jednotlivá osoba ještě poukázku na ošacení ve výši 33,00 euro, takže peněžité příspěvky činí měsíčně 844,00 euro. Samozřejmě je to všechno pouze ryzí kapesné.“

Tak zněla Frankova zpráva. Jak prosím?! To ať někdo vysvětlí živiteli rodiny, který dře, až na hubu padá, aby svoji rodinu uživil! Vůbec přitom nehledě na zdejší poživatele (chudinského zaopatření, které se zkratkou nazývá) Hartz IV, jimž je na „volný čas a zábavu“ povoleno pouhých 40,00 euro. A protože samotné přiznané náklady na energie, na bydlení a na opravy dalece přesahují tomu určený obnos 30,00 euro, poživateli chudinského zaopatření Hartz IV nezůstává jako kapesné ANI JEDNO JEDINÉ EURO, nic! Podle jednoho Sdělení pro tisk z 23.11.2015 nezůstává poživatelům chudinského zaopatření Hartz IV dost peněz ani na jedno teplé jídlo každý druhý den. Na zmrzlinu nebo na kávu mimo svůj domov jim nezůstává ani jediný cent. Tak odpadá i jakékoli sdílení se spoluobčany, jakákoli účast na společenském životě. Tito lidé osamějí, musejí dokonce platit ještě navíc připadající náklady na léky. Tito němečtí občané ve svém životě často desítky roků pro tento stát dřeli, platili svoje daně a poplatky a pak jednou onemocněli nebo dostali výpověď.

A tito žadatelé o azyl? Jakým právem, tážu se, se těmto lidem, kteří pro náš stát a pro naši společnost dosud nikdy ani nehnuli prstem, platí od 176,00 euro (jednotlivec) do 800,00 euro  (rodina) ryze k a p e s n é? Starší žadatelé o azyl jsou rovnou posílání do starobního důchodu (je jim přiznáno tzv. základní zajištění, Grundsicherung). Za který svůj výkon pro německou společnost dostávají starobní důchod? Že Němci jsou považováni za občany 2. kategorie, se v posledních měsících stalo zcela zřejmým. Žádné peníze na důchody, žádné peníze na vzdělávání naší mládeže, žádné peníze na výstavbu sociálního bydlení, žádné peníze na silnice a tak dále.

Dosud nikdy nebyl pilný německý občan svou vládou v tak obrovské míře opovrhován, ostouzen a buzerován. Ale jakmile zazní heslo „uprchlík“, sypou se miliardy jedna za druhou. Ze země se vydupávají obrovské projekty bytové výstavby a němečtí nájemníci jsou vyhazováni z městských bytů.
Tento pracovník úřadu pro cizince pak hostinskému rozhořčeně vyprávěl, že v ubytovně pro azylanty platí pouze věta: My jsme VÍTANÁ KULTURA a PENÍZE NEJSOU DŮLEŽITÉ! To prý říkají stále. Pro azylanty je prý možné VŠECHNO!

Frankův pracovní den začíná denně v 8 hodin. To už před dveřmi stojí 300 lidí a netrpělivě čekají, až budou vpuštěni – každé ráno. Už za několik málo minut v té strkanici a návalu vznikne panika a musí zasahovat bezpečnostní služba. Aby se situace mírnila, je vpouštěno vždy jen 20 lidí najednou. Opakovaně se stává, že se při tak velké netrpělivosti a nespokojenosti ta či ona okenní tabulka rozbije.

Pokud musejí čekat, když ihned nedostanou svoji poštu nebo peníze, které očekávají, mačkají se, pokřikují po sobě a mlátí se tito žadatelé o azyl vzájemně, spodní mez jejich dráždivosti je mimořádně nízká. Agrese stále visí ve vzduchu. Frank řekl, že na těchto takzvaných uprchlících není vidět, že údajně přicházejí z oblasti zasažené válkou a že snad jsou rádi, že mají střechu nad hlavou. Válečnému poli se spíš podobá služebna. Požadují, požadují a požadují, a když jejich požadavky nejsou ihned splněny, tak zatopí.

K výdeji jídla se dostavuje cca 3000 azylantů – k snídani, k obědu, k večeři. 3000 lidí, které je tam každý den nutné odbavit. Bez bezpečnostního personálu tam nejde vůbec nic. Dokonce u prodejců Aldi, Netto a  Penny v blízkosti ubytovny jsou třeba bezpečnostní síly, jinak by tam žadatelé o azyl všechno vystěhovali a zplundrovali. I v těchto obchodech se stále znovu strhávají rvačky. Jeden starší manželský pár si tam například chtěl nakoupit. Ale k tomu vůbec nedošlo, protože se plni strachu museli ve svém autě zabarikádovat, protože se vzájemně tloukli Alžířané s černošskými Afričany – rovnou na parkovišti u prodejny společnosti Aldi. Vzali na sebe klacky. Masové bitky 80 až 90 lidí, o nichž opakovaně informují tisk a televize, se v této ubytovně odehrály již mnohokrát, jak řekl Frank.

Večer se často stává, že musejí přijet celé roty policie, aby utišily spory. Důvodem těch brutálních výtržností je příliš mnoho lidí nejužším možném prostoru, vyprávěl tento pracovník. Tito azylanti nemají ve své ubytovně nic na práci a nudí se. Pak se maličkosti snadno mění v masovou rvačku. Problémy se objeví zvláště, když mladí mužští žadatelé o azyl objeví hezkou ženu, která nemá doprovod. Taková žena bude zcela jistě dobývána a sexuálně obtěžována. Další muži, kteří se k téhle ženě nedostanou, se kvůli tomu naštvou a už je další rvačka.

Frank zdůraznil, že dozorci musejí hezké ženy ihned „vyskladnit“, protože večer by byly s nejvyšší pravděpodobností znásilněny. Znásilnění už byla spousta, což ale nikdy NESMĚLO uniknout ven!

Frank informoval o tom, že v této služebně neustále dochází k podvodům. Jsou azylanti, kteří berou peněžní příspěvky dvakrát i třikrát. Ti by podle jeho názoru měli být vykázáni ihned. Vyprávěl, že často jde také o průkazy opravňující k pobytu v ubytovně, které jsou přidělovány. Stává se, že si nechají průkaz darovat od „kamaráda“, který tu ubytovnu už dávno opustil. Také se stává, že se nechají zaregistrovat dvakrát i třikrát, aniž by na to někdo přišel. Tomu by se snadno dalo zabránit porovnáváním portrétů.

Jak prosím? Televize přece stále ukazuje, jak jsou azylantům snímány otisky jejich prstů. To by přece mělo sloužit k jejich registraci, ne? Frank hostinskému vysvětlil, že skutečnost bohužel vypadá jinak. Chybí nezbytný technický materiál k tomu, aby se takové registrace mohly řádně provést. Masa žadatelů o azyl je zkrátka příliš velká, ti pracovníci ji nejsou schopni zvládnout. Kromě toho nemají prostředky k porovnávání otisků prstů a také k porovnávání fotografických portrétů. Není k dispozici program, pomocí něhož by se ty portréty daly v počítači porovnat, podle Frankových slov. To prý by se teprve všechno muselo objednat a zařídit. Taky by bylo nutné, aby ajťáci k tomu příslušný personál vyškolili. To prý se všechno ještě buduje. Buduje? Poté, co jen v posledních měsících přišel víc než jeden milion přišelců? Po letech stále rostoucího přívalu azylantů?

Tak by kupříkladu mohl do služebny přijít africký černoch, kterého její pracovníci zaznamenají a vyfotografují – a další den by mohl pod jiným jménem přijít znovu, aniž by si toho někdo všiml. Protože porovnání totiž není možné. Azylanti ostatně dostávají hotové peníze, žádný šek. Každý týden musejí zaměstnanci této ubytovny pro uprchlíky přinést 60.000 euro, jen na výplatu toho kapesného, podle Frankových slov. Tento zaměstnanec prohlásil, že provoz této ubytovny pro uprchlíky stojí čtvrt milionu euro měsíčně.

Na dotaz hostinského, co tomu dění v ubytovně pro azylanty a kolem ní říkají obyvatelé, Frank řekl, že se všichni vyzbrojili! Založili domobranu, která se jmenuje „Guardian Angels“. Byly zvýšeny ploty, postavili zábrany a všude byly rozmístěny kamery. Azylanti podle Frankových slov večer skupinově brousí po ulicích a hledají, kde by se co dalo „čórnout“. Je prý zřejmé, že nálada se povážlivě zvrací, také nálada obyvatel a pracovníků.

Hostinský se obrátil na Torstena, který se stará o odsun těch azylantů, jejichž žádost o azyl byla zamítnuta. Na otázku, zda má dojem, že situace v tomto záchytném táboře eskaluje, Torsten odpověděl, že dřív byl poměrně klid. Ale poslední dva roky a zvlášť od letošního jara se to tam mele. Ten nápor stále nových mas je prý nezvládnutelný.

80 procent uchazečů o azyl jsou muži, kteří přicházejí kvůli vysokým sociálním dávkám, které dostávají jako pomoc, nebo kteří zběhli před svou vojenskou povinností. Prchají z oblasti krize, zanechávají tam matky, sourozence, ženy a děti. Jaký je tento jejich postoj? Nejobtížnější jsou Alžířané, protože ti jsou stále opilí. Alkohol totiž neznají, protože v jejich domovině byl zakázán. O víkendu ztratí po třech skleničkách vína všechny zábrany a je zase nutné volat bezpečnostní službu. Torsten řekl, že nechápe, proč paní Merkel nezmění svůj názor na neomezené vítání přišelců.

Podle slov hostinského zněla jeho slova zoufale, když kancléřku vyzýval, aby svoje plány změnila. Co chceš s těmi miliony lidí dělat? V poledne vytáhnou svoji přikrývku a modlí se čelem k Mekce. Ano. Co chceš s takovými lidmi dělat? Jak chceš takové lidi začlenit? Jak jim chceš obstarat práci? To nezvládneme“, tak znějí vzdechy pracovníka cizineckého úřadu. Všichni pracovníci pracují ve dvacetihodinových směnách a jsou stále „pod napětím“. Všichni jsou podráždění a potřebují nervy jak kovová lana. Mnozí z těchto pracovníků jsou vyhořelí, mnozí z nich už dlouhodobě.

Torsten se hostinského zeptal, zda slyšel o uprchlících z Balkánu, kteří dostali úplatek za to, aby se vrátili do své domoviny. Přišli na podzim, pak se na jaře – bohatě vybaveni penězi – se nechali poslat zpátky domů. Příští jaro přišli zas. Jenže, mezitím byla jejich šestnáctiletá dcera těhotná a s sebou přivezli ještě i dědu, který trpěl rakovinou.

Je mnoho příslušníků bezpečnostní služby, kteří jeden den do služby nastoupí a pak už se nikdy víc neobjeví. Cítí, že to je nad jejich síly. Mnozí tu bezbřehou zátěž a tu neustálou podprahovou agresi nevydrží. Firmy mají problémy sehnat stále nové posily pro svoji bezpečnostní službu.

Odsun odmítnutých uchazečů o azyl přináší podle Torstena obrovské problémy. Ze sta uchazečů, jež je nutné odsunout, jen třicet zůstane v klidu, zbytek se vzepře. Než vůbec k odsunu dojde, trvá to dobře rok, protože příslušné pracovníci nyní ještě stále pracují na žádostech o azyl pocházejících z války v Jugoslávii. Ti lidé by sice už mnoho roků měli být zpět ve své domovině, ale postup odsunu stále natahují pomocí procesů. Jsou to stále ti samí právní zástupci, kteří jsou ze strany azylantů pověřováni a kteří si své peníze vydělávají výhradně touto cestou. Je spousta takzvaných uprchlíků, kteří s odmítnutím své žádosti o azyl nesouhlasí.
Zaměstnanec proti tomu nemůže nic dělat, řekl Torsten. Může jen doufat, že azylanti budou spolupracovat a nebudou předstírat srdeční záchvat nebo něco podobného.

V poslední době jsou tito odmítnutí žadatelé o azyl vyhledáváni ve čtyři hodiny ráno s tím, že je odvezou na letiště ve Frankfurtu nad Mohanem. Většinou nejsou ochotni se nechat odsunout a zkoušejí se vzepřít. Proto takovou jízdu vždy provázejí policisté. Použít nátlak by nemělo smysl, řekl Torsten. Pokud totiž – po příjezdu na letiště – nastane hluk a odsouvaný začne dělat kravál, tak kapitán letadla toho odmítnutého azylanta odmítne vzít na palubu. Odůvodní to tím, že by mohli být rušeni ostatní, řádní cestující letu.

Jedinou možností jsou charterová letadla, která je třeba zvlášť zajistit. Ta mají svůj vlastní bezpečnostní personál a na palubě svého vlastního lékaře. Ta dopravují i určité „ošetřované případy“. Ale ta se mají začít používat až teď, dřív se to nepovažovalo za nutné. Tehdy ještě vše běželo na bázi dobrovolnosti. Uvažuje se o sběrných táborech pro azylanty ze západního Balkánu. Tato mimořádná letadla se mají používat pouze pro lidi ze západního Balkánu. Specielně se objednají a z celého Dolního Saska se pomocí padesáti týmů posbírají ti odmítnutí azylanti a odvezou se na letiště, řekl Torsten.

Shrnutí: 

  • V protikladu k jinak znějícím zprávám v politicky normovaných hromadných sdělovacích prostředcích v takzvaných ubytovnách pro cizince DENNĚ vládně masivní násilí – včetně masových bitek a masového znásilňování.
  • Jejich personál je vystaven neustálé agresi, urážkám a požadavkům. Pokud nejsou požadavky ihned splněny, uchazeči o azyl hrozí hladovkou, nebo si demonstrativně a mediálně účinně nechají zašít ústa.
  • Co tito takzvaní uprchlíci udělají, až se dozvědí, že nedostanou žádný dům, žádné auto a žádné doživotní zabezpečení bez svého vlastního výkonu? Až se dozvědí, že i v této zemi je nutné kvůli své existenci pracovat? Až je budou poučovat o tom, že v Německu nelze sáhnout po kterékoli ženě se jim zlíbí?
  • Ale nejen azylanti si nechávají zašít ústa. Vlastně je to německý lid, kterému zašili ústa, aby nemohl protestovat, nýbrž aby jen souhlasně přikyvoval. Když člověk čte nebo slyší líčení obou těch pracovníků úřadu pro cizince, je přece schopen reagovat pouze rozhořčením.
  • A co se teprve stane, až se dveře ubytoven pro azylanty otevřou a tito lidé s naprosto jinou kulturou, s jinou mentalitou a s jiným náboženstvím vpadnou do našich měst a vesnic? Až se tam budou chovat jako v ubytovnách pro azylanty – což lze očekávat – pak dobrou noc, Německo.
  • Skandální jsou peníze, které zde dostávají lidé, kteří berou útokem naše hranice, aniž by k německému blahobytu byť jen jednou přiložili ruku. Když se pomyslí na to, že je mezi nimi mnoho analfabetů a lidí bez ukončeného základního školního vzdělání, je zcela nepravděpodobné, že vůbec někdy něčím k hrubému sociálnímu produktu přispějí.
  • Je neuvěřitelným pohrdáním vůči německým občanům, kteří tyto peníze musejí vyhospodařit prací svých rukou, že se díky tomu může dospělým žadatelům o azyl vyplácet tak přemrštěné KAPESNÉ plus příspěvek na ošacení. Pro připomínku: dostávají zdarma ubytování a stravu a také úplné lékařské ošetření. Většina hromadných dopravních prostředků je pro ně zdarma.
  • Navíc peněžní obnosy, které žadatelé o azyl poukazují do svých domovských zemí, razantně vzrostly. Během tří čtvrtin roku svým rodinám doma poukázali 440 miliard dolarů. Živí zdejší pracující obyvatelstvo půlku Afriky, Sýrii, Irák a zbytek světa?
  • Výše uvedené zřetelně ukazuje, že naprosto chybí vhodné vybavení také pro registraci těchto přišelců. Takže do této země může nepoznán přijít kterýkoli salafista nebo islamistický bojovník, aniž by to kohokoli zajímalo. Ten, kdo tyto azylanty nechává bez jejich registrace vniknout do této země, ohrožuje svobodu a bezpečí Německa. Proč nejsou ti mladí zběhové posíláni zpět do Sýrie, aby tam bojovali za svoji svobodu? Proč se místo toho uvažuje o tom, že do této válečné oblasti budou posláni němečtí vojáci? Je možné ještě něco horšího?
  • Ostatně stále víc uchazečů o azyl kdesi v Německu mizí. To je v dobách teroru nezodpovědnost!! 
  • Jak je možné, že se všude prohlašuje, že „to zvládneme“, a pak nejsme schopni rozumně zorganizovat ani odsun? Už rok chybějí charterová letadla. Dokonce ani vybavení počítačovými programy k porovnávání portrétů nelze obstarat.
  • Podle nejnovějších propočtů může celá tahle šílená kultura vítání stát až bilion euro (1.000 miliard euro, tedy 27 bilionů českých korun). Naši důchodci chodí sbírat lahve, ale hlavní je, že takzvaným uprchlíkům se daří dobře.

Jak velmi je nutné nenávidět Německo, aby bylo možné takto zacházet s jeho občany! Pracovníci v ubytovnách jsou krátce před naprostým zhroucením, žádné zásoby sil už nemají.

Překlad: prvopodstata.com

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2016: *****

Jana Dvořáková 100,- Kč, Karel Pohner 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Eva Nemecká 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Magdalena Machová 100,- Kč, Karel Váňa 1000,- Kč, Miroslav Puchner 200,- Kč, Martin Neumann 200,- Kč, Neznámý dárce (ČP) 300,- Kč, Ivana Petrová 200,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Jana Páleníčková 100,- Kč, Zdenek Marciniszyn 1500,- Kč, Ivana Kaclová 200,- Kč, Neznámý dárce (ČP) 500,- Kč, Ivana Vrbková 500,- Kč, TOP-CZ 500,- Kč, Jaromír Ohnutek 200,- Kč, Jan Kunor 2000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Anna Pfeifer 200,- Kč

***** Celkem za měsíc: 12 400,- Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (30 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
49 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.