Český rozhlas si platí prostřednictvím koncesionářských poplatků (nedobrovolně!) občané České republiky, aby mu tento, prostřednictvím rozhlasového vysílání zprostředkoval to, čemu se říká veřejnoprávní funkce. Nedovedu si představit, že by mezi základní funkce státního (veřejnoprávního) rozhlasu nepatřila povinnost zajistit občanům možnost, si v živém vysílání poslechnout názory svého demokraticky zvoleného prezidenta, případně jiného významného představitele, bez ohledu na to, zda je ten který občan příznivcem toho kterého prezidenta nebo představitele.

Jak dlouho by asi byl ředitelem rozhlasu nebo televize ředitel, který by požadoval předtáčení shromáždění občanů na Letné v listopadových dnech roku 1989 a nepovolil by jejich živý přenos? Pokud by současný ředitel Českého rozhlasu opravdu nesouhlasil s opětovným zavedením cenzury, tak by měl na svoji funkci rezignovat a neobhajovat se tvrzením, že musí respektovat zákon a rozhlasovou radu, která jej do funkce jmenovala. Občanské statečnosti se šedým myším bohužel nedostává…

Pokud demokratické volby generují do zastupitelských sborů a nejvyšších postů „elity“, kterých si většina občanů neváží a díky kterým tady vládnou podivné podnikatelsko-politické mafie, mezi  které patří i různé televizní a rozhlasové rady, které nic nepřináší a pouze parazitují na veřejných prostředcích, získávaných z kapes občanů a soukromých firem, pak je asi něco chybného ve volebním systému a měl by být nahrazen funkčním volebním systémem, v našem případě většinovým. Politických stran máme na velikost naší republiky dost, ale nedostává se nám skutečných a opravdových politiků, v pravém smyslu tohoto slova.

605016

Síla plurality a trhu

Není asi větší důkaz o užitečnosti pluralitní společnosti založené na pestrosti vlastnických vztahů než skutečnost, že živé vysílání umožní prezidentovi soukromá rozhlasová stanice. Pokud se naši občané nestali opět novodobými nevolníky, sice s plnými žaludky, ale bez skutečných občanských práv, je další jediný možný vývoj následující: Český rozhlas umožní pokračování živého vysílání názorů prezidenta republiky, nebo zanikne Český rozhlas jako veřejnoprávní instituce a dojde ke zrušení plateb rozhlasových koncesionářských poplatků.

Česká televize a Český rozhlas jsou asi nejvíce „provařené“ instituce, které fakticky nezaznamenaly změnu režimu v roce 1989. Stačí se podívat na profil a praxi současných a minulých generálních ředitelů těchto institucí a jejich manažerských týmů. Jediným systémovým řešením by bylo zrušení obou těchto institucí v jejich současné podobě a jejich nahrazení jedinou institucí, která by zajišťovala jak televizní, tak i rozhlasové vysílání a hlavně plnila to, čemu se říká veřejnoprávní funkce a nesnažila by se konkurovat komerčním televizním a rozhlasovým stanicím. Občanům by  tím pádem zůstalo v peněženkách minimálně 7 miliard korun a ještě by si mohli užívat funkční veřejnoprávní média.

PS: BBC náš vzor!