fotrcenek
4.6.2017
Kategorie: Humor

Nataša nemá ráda, když je v noci sama a já přijdu pozdě z hospody

Sdílejte článek:

DOMINIK LANDSMAN

V sobotu jsem byl s přáteli večer na chvíli v restauraci. Ano i alkoholu jsem trochu upil. Nataša byla s Čeňkem doma a asi to na ní dolehlo, neboť mi několikrát psala smsku, kdy jako dojdu. To ty dvě, tři hoďky beze mě doma nezvládne?

Inu, dopil jsem svou skleničku vína, rozloučil se s přáteli a vyrazil domů.

Doma jsem se potichu vysvlékl a zašel do kuchyně pro něco rychlého k jídlu, protože jsem měl hlad. Rychle jsem si něco vytáhl z ledničky a jak ta myška si to s jídlem zamířil do pokojíčku. Když totiž jeden z nás dospělých není večer doma, ten druhý spí s Čeňkem v manželské posteli. Opozdilec jde potom spát na hanbu do pokojíčku.

Když jsem úplně jak ten motýl takřka levitoval nad podlahou, Nataša na mě z ložnice houkla (mezi kuchyní a ložnicí nemáme dveře, protože je to moderní a trendy). Láskyplně jsem k ní přišel, dal ji pusu na čelo, prohodil pár vlídných slov, ještě si pohladil syna po tváři a šel jsem v klidu spát.

Druhý den ráno Nataše asi hráblo, jinak neví, protože začala v pokojíčku luxovat. Přímo mě u hlavy. Vypadala, že to dělá naschvál. Seřvala mě, vynadala mi do kořalů a vylíčila mi její pocity z předešlé noci. Očividně máme na tu situaci oba jiný pohled. Vylíčila mi to celkem květnatě, takže přikládám pohled na předešlou noc z jejího pohledu:

Přišla jsem udřená z práce a manža (podle mě, když s ní nejsem, mluví o mně jako o manžovi) mi ve dveřích předal nahaté dítě s tím, že nemůže najít čistý slipy (nezjišťovala jsem jestli myslí čistý slipy pro dítě nebo pro sebe) a odešel do hospody. Jasně mi řekl, že bude do desíti určitě doma.

Podle všeho Čeňkovi manža nakukal, že až přijdu z práce, půjdu s ním na koupaliště. To on dělá často, aby mu to nebohé dítě dalo pokoj. Koupaliště je zavřený a Čeněk chudák stojí oblečený v plavkách a v potápěčských brýlích před dveřma a řve, že se chce jít koupat. Já toho prevíta přetrhnu. Chudák dítě.

Je půl desátý a Čeněk skáče v posteli pořád ještě v plavkách a vyřvává, že je létající potápěč. Psala jsem manžovi, že by už měl přijít domů.

Je půl jedenáctý. Manža je pořád v prdeli a ten malej permoník v plavkách se šnorchlem v hubě leží na plovoucí podlaze a harpunuje hokejkou ježovky. Znovu jsem napsala manžovi, ať už doprdele dovalí.
Půl dvanáctý a manža nikde. Dítě usnulo na zemi a objímá šnorchl. Já už ho neunesu. Je na mě moc těžkej. Na tý studený podlaze akorát nastydne, tak jsem ho za pomocí důmyslných kladek zvedla na postel. Pak mi křuplo v zádech a trochu křuplo i v dítěti. Nesnáším svého manžela.

Tak je půlnoc. Seru na to. Jdu spát. Zítra mu to vytmavím

Je něco kolem půl třetí ráno. Ze spaní mě probouzí velmi silný alkoholový opar. Přichází to z chodby směrem od výtahů. Úplně mi to leptá sliznice.

Smrad chlastu se stupňuje, když tu zpoza dveří slyším chrastění klíčů. To je všechno. Asi pět minut za dveřma chrastí klíče. Pak konečně zaslechnu, jak se někdo klíčem trefuje do dveří. Očividně je manža jako vidle a nemůže se trefit do zámku. Ještě několikrát zaslechnu zvuk zabodnutí klíčů do dveří (určitě vzal klíčem i několikrát zeď), když tu klíče opět zachrastí a očividně spadnou na zem. „Do vole, škyt, do vole, škyt, do vole prdele“, ozve se lamentování zpoza dveří. Pak je slyšet už jenom funění. Dlouhé funění. Očividně se snaží ze země sebrat ty klíče.

Hurá, klíčky opět chrastí, takže může pokračovat hledání toho správného následováno zabodávání klíče do dveří v marné snaze trefit zámek.

Asi po čtrt hodině se to povede. Klíč je v zámku a manža zamknul. Cítím tak trochu škodolibou radost, neboť nemám ponětí, proč se pokoušel odemknout dveře, které nebyly zamčené.

Následuje lomcování s dveřmi v domnění, že je odemčeno, ačkoliv ten můj nadranej lumen právě zamknul.
Jsem děsně utahaná a chce se mi spát. Snažím se usnout.

Nevím, jak dlouho to zápolení s dveřma trvalo, ale když už jsem skoro usínala, zaslechla jsem z předsíně veliký rámus. Je doma. Hned nato se smrad alkoholu mísil se zápachem zatuchlých a patrně už dávno odumřelých nohou. To si manža sundal boty. Venku je třicet stupňů a on prostě odmítá nosit sandály a bude se pařit v botaskách. Hroznej smrad to je.

Smrad nohou mě omráčil, takže nevím, co následovalo bezprostředně po tom.

Už jsem asi spala, když tu mě probudilo světlo, která mi svítilo z kuchyně do očí a rámus padajícího prkýnka z kuchyňské linky. Ty vole, proč nemáme mezi kuchyní a ložnicí dveře? Manža říká, že to je moderní. Já říkám, že to je na hovno.

Přikryla jsem si polštářem hlavu, protože nemám dostatek sil na toho vožungra vletět a seřvat ho. Slyším jenom, jak se hrabe v ledničce a jak z ledničky vypadávají věci. Občas si manža uškytne a sem tam shodí židli nebo zakopne o linku a pak zuřivě škytá ještě víc.

Už tam asi dvacet minut něco kuchtí. Lednička do kořán a manža se pokouší něco krájet vidličkou na kuchyňské lince. Z posledních sil nadzvednu hlavu, abych viděla, co tam dělá. Krájí si kedluben. Vidličkou.
„Už jdi chrápat. Zítra si něco povíme“, už jsem to nevydržela. Manža se rozškytal, upustil vidličku, zavrávoral a vzal hlavou o skříňku, kterou kdoví proč před tím otevřel. Usmál se na mě, bůhví proč zvedl palec nahoru, jakože pohoda a vrávoravou chůzí se potácel ke mně.

Sedl si ke mně na postel, chvíli se něčemo děsně chichotal a potom upadl na podlahu. Znovu jsem mu naznačila, ať už jde chrápat, že ho mám plný zuby.

Něco mumlal a při tom se pořád usmíval. Potom se vzmužil, sundal si trenky, jakože asi bude sex nebo co. Z očích mu šel chtíč. Tedy spíš takové to zakalené nepřítomno.

„Obleč se a jdi už doprdele chrápat“, zakřičela jsem na něj. Opět zvedl palec nahoru, něco zamumlal, popošel k Čeňkovi a začal s ním třást: „Taťka tě má rád pašáku“, zakřičel na něj. Čeněk se vzbudil a začal řvát.

Manža usoudil, že tady je vše v pořádku a že ho tu již není potřeba, odpotácel se zpět do kuchyně, kde si vzal talíř se šlupkou od kedlubnu (ráno jsem na lince našla oloupaný kedluben a šlupka nikde, takže to koštuju na to, že manža v noci sežral samotnou šlupku) a šel spát do pokojíčku.

Jsou čtyři ráno. Jsem vzůru. Čeněk je znovu potapěč a potápí se na podlaze. Až se ten vožrala ráno vzbudí, bude to nejhorší den, v jeho životě. To mu garantuju.

ZDROJ: Dominik Landsman

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2017: *****

Petr Chromý 100,- Kč, Jiřina Wanglerová 300,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Pavlíček 2000,- Kč, Jaromír Pistorius 2500,- Kč, Karel Chmulík 100,- Kč, Miroslav Meder 300,- Kč, Josef Soumar 1000,- Kč, Yvona Škurková 100,- Kč, Jiří Fridrich 50,- Kč, Jana Hrdličková 250,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Jan Šedý 50,- Kč, Ivanka Podzimková 600,- Kč, David Bezdek 150,- Kč, Štefan Horák 200,- Kč

***** Celkem za měsíc: 8 300,00 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.