MIGRANTI
19.4.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Mýty i o imigrantech

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

PAVEL KOHOUT

Poroste-li životní úroveň v Africe a v Asii dosavadním tempem, bude přibývat i potenciálních emigrantů do Evropy. Navzdory růstu životní úrovně ve třetím světě je v Evropě život díky sociálním dávkám a všeobecným podmínkám mnohem lepší a dlouho ještě bude. Jedním řešením ekonomického přistěhovaleckého problému by mohlo být, kdyby Evropa podstatně omezila svůj sociální stát.

Velká Británie, USA i další západní demokracie měly po druhé světové válce tuny másla na hlavě. Jejich neochota, intriky a obstrukce totiž způsobily smrt mnoha uprchlíků, kteří by jen při minimálním množství dobré vůle mohli být zachráněni. To je také jeden z důvodů, proč je nynější diskuse o novodobých uprchlících natolik politicky choulostivá. Kdokoli se vyjádří pro omezení imigrace, riskuje, že bude označen za xenofoba nebo rovnou za nacistu. Je možné o imigraci diskutovat čistě racionálně?

Mělo by to být možné už jen z čistě praktických důvodů. Imigrace ve 21. století je totiž jev, který svými rozměry převyšuje migraci v průběhu druhé světové války o desítkové řády. Podle údajů z roku 2010 v Evropské unii žije více než 31 milionů osob narozených mimo její území. Z toho nejvíce v Německu (6,4 milionu), ve Francii (5,1 milionu), v Británii (4,8 milionu), ve Španělsku (4,1 milionu), v Itálii (3,2 milionu) a v Nizozemsku (1,4 milionu). Další statisíce přibývají rok co rok.

Tato statistika navíc nezahrnuje děti narozené imigrantům již na území hostitelského státu. Podle těchto statistik by například v Německu bylo imigrantů 10,1 milionu, přičemž tento údaj pochází z roku 2005. Podle čerstvějších odhadů by například v Itálii mělo žít 4,7 milionu imigrantů. Toto číslo ovšem zahrnuje nejen uprchlíky, ale i více než milion Rumunů, kteří prchat nemuseli — jsou v Itálii doma na základě práva EU.

Pokles chudoby

I když vyloučíme vnitroevropskou migraci a zaměříme se jen na příchozí z Afriky, Blízkého východu a z Asie, stále dospíváme k ohromujícím číslům. V této souvislosti vzniká přirozená otázka, proč imigranti vlastně směřují do Evropy. „Uprchlíci hledají záchranu v Evropě, neboť v jejich domovech stále roste míra chudoby a ohrožuje je stále více ozbrojených konfliktů,“ zní často odpověď. A občas ji doprovází dodatek: „Za chudobu může evropský kolonialismus a konflikty vyvolal Západ svými vojenskými intervencemi.“

Podle této logiky má Evropa povinnost nést břemeno imigrace, protože jde o trest za její minulé i nedávné hříchy. Tyto morality jsou ovšem úplný nesmysl. V první řadě, imigrace neroste kvůli rostoucí míře chudoby v třetím světě. Je tomu přesně naopak. Míra chudoby ve světě klesá.V některých, pro Evropu důležitých částech světa dokonce dost rapidně. Například region Blízký východ a severní Afrika měl v roce 1981 míru extrémní chudoby — denní příjem méně než dva dolary na osobu v paritě kupní síly — na úrovni 29,3 procenta. V roce 2011 to bylo již jen 11,6 procenta, jak sdělují statistiky Světové banky.

Ubylo i extrémně chudých v absolutním vyjádření: z 50,5 milionu (1981) na 38,7 milionu (2011). Přibylo ovšem chudých s rozpočtem menším než pět dolarů na osobu a den: ze 130,6 milionu (1981) na 210,8 milionu (2011). Zároveň ale poklesla relativní míra chudoby vyjádřené číslem pět dolarů denně. Co to znamená v praxi?

Nárůst migrace

Severní Afrika a Blízký východ za uplynulých 30 let zaznamenaly velmi slušný vzestup všeobecné životní úrovně a zároveň ústup extrémní chudoby. Každý (nebo téměř každý) má dnes televizor, v němž může vidět západní životní úroveň. Může vidět a slyšet zprávy o evropském sociálním státu, který solidárně pečuje o všechny své ovečky. A protože chudoba ustoupila natolik, že je možné našetřit na cestu, od myšlenek k činům není daleko. Pohádková země jménem Evropa, kde pečení holubi sami padají do úst a kde je všechno zadarmo, leží v dosažitelné vzdálenosti.

Podobná čísla lze pozorovat i v jiných částech světa, byť v jiných proporcích. V jižní Asii poklesla míra chudoby vyjádřená dvěma dolary denně z 87,2 procenta v roce 1981 na 60,2 procenta v roce 2011. Nicméně díky populační explozi absolutní počet extrémně chudých vzrostl z 810 milionů na téměř 980 milionů. Počet chudých s méně než pěti dolary na den ovšem dosahuje 1,55 miliardy!

Důvod, proč Evropa nemá více imigrantů z Indie, Pákistánu, Bangladéše a dalších jihoasijských zemí, je prostý. Tyto země jsou geograficky vzdálenější a jejich obyvatelé zatím většinou nemají finanční prostředky na cestu. Kromě toho letecká cesta do Evropy vyžaduje vízum, což je nepřekonatelná překážka pro většinu zájemců.

Pokud jde o subsaharskou Afriku, počet extrémně chudých narostl během let 1981 až 2011 z 291 milionů na téměř 617 milionů. Přitom míra extrémní chudoby poklesla ze 73 procent na necelých 70 procent. Pokud se ale podíváme na počet chudých s méně než pěti dolary denně, můžeme vidět nárůst ze 370 na 823 milionů. Evropa by mohla pomoci této části světa nejlépe dotovaným vývozem antikoncepčních prostředků. Kdyby ovšem o ně byl zájem.

Rodinné prokletí

Vraťme se ještě k jižní Asii. Imigrace z této části světa se uskutečňuje do značné míry legálně, cestou spojování rodin. Podle mezinárodních smluv nelze klást překážky rodinám, které chtějí žít spolu v jedné zemi. Pákistánec nebo Ind žijící v Británii má nárok pozvat své nejbližší příbuzné a svoji nevěstu. Příbuzní pozvou další příbuzné, a tak dále.

Má to jeden nepříjemný háček pro hostitelskou zemi. Nevěsty zvané do Evropy z Pákistánu bývají velmi často sestřenice ženichů. Příbuzenské křížení má drtivé dopady na zdravotní stav potomstva, zejména, pokud se tak děje po několik generací.

Na tento politicky ožehavý problém upozornil v roce 2008 Phil Woolas, poslanec za Stranu práce a ministr ve vládách Tonyho Blaira a Gordona Browna. Dle Woolase děti ze svazků bratranců a sestřenic často trpí vrozenými poruchami a zdravotníci to vědí. Woolas neřekl žádný výmysl.

Výzkum na zakázku BBC v listopadu 2005 uvedl, že na britské Pákistánce připadá 3,4 procenta porodů, ale 30 procent případů, kdy novorozenec trpí genetickými poruchami, které jsou podmíněné recesivními geny, jež jsou často příčinami vrozených poruch. Porucha se neprojeví, má-li novorozenec jen jeden gen tohoto typu. Jsou-li však oba rodiče nositeli recesivního genu (častý případ v příbuzenských svazcích), dědičná choroba se může projevit. S každou další generací pravděpodobnost výskytu recesivních dědičných poruch roste.

Když Woolas tento fakt, genetikům známý již od 19. století, sdělil veřejnosti, rozpoutala se mela: nařčení z islamofobie, xenofobie a tak dále. Woolasova politická kariéra neskončila jen proto, že neřekl nic jiného než čistou a vědecky ověřitelnou pravdu.

To je jedno z méně zdůrazňovaných rizik imigrace — ohrožení svobody projevu jen proto, aby se některá skupina necítila dotčena a uražena. Radikální muslimové jsou světoví šampioni v urážení se. Dobrá, ale proč by měl být problém provádět základní zdravotnickou osvětu mezi veřejností kvůli dětinské přecitlivělosti jedné z mnoha menšin?

Potíže s uplatněním

Sečteme-li chudé z Afriky, Blízkého východu a jižní Asie, vychází nejméně 2,5 miliardy potenciálních imigrantů. Jen dvě nebo tři procenta z nich se rovnají velkému evropskému národu, a to ještě optimisticky předpokládáme, že „bohatí“ s příjmem nad pět dolarů denně se na cestu do zaslíbené země nevydají.

Poroste-li životní úroveň v Africe a v Asii dosavadním tempem, bude přibývat i potenciálních emigrantů do Evropy. Navzdory růstu životní úrovně ve třetím světě je v Evropě život díky sociálním dávkám a všeobecným podmínkám mnohem lepší a dlouho ještě bude.

Mimochodem, zapomeňme na oblíbenou hypotézu, že za příliv imigrantů do Evropy mohou války. Sýrie je výjimkou, ale jinak je svět podle statistik Ústavu pro výzkum míru v Oslo (Peace Research Institute Oslo) klidnější než kdykoli ve 20. století. Imigrace z Blízkého východu do Evropy masivně rostla už před občanskou válkou v Sýrii a před vlnou arabských revolucí. Chaos v Libyi nicméně cestu ze subsaharské Afriky nepochybně usnadnil.

Vzniká otázka, co s africkými a arabskými imigranty. Z hlediska evropského pracovního trhu jsou z větší části nepoužitelní. Odhlédneme-li od jazykové bariéry, málokterý imigrant má vzdělání, které za něco stojí. Afrika nemá vysoké školy, které by snesly srovnání s Evropou. Blízký východ a jižní Asie jich má málo.

Pokračování

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2018: *****

Věra Vladyková 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Věroslav Olič 603,- Kč, Vít Fortelka 500,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč, Robert Schlesinger 300,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Pavel Klement 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Martin Pavlíček 850,- Kč, Jan Vojtěch 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Zdeněk Svoboda 200,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč

Celkem za měsíc: 8 503,00 Kč
Vybráno 24.29%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
49 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.