africa
20.4.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Mýty i o imigrantech (2.)

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 4,93 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

PAVEL KOHOUT

Poroste-li životní úroveň v Africe a v Asii dosavadním tempem, bude přibývat i potenciálních emigrantů do Evropy. Navzdory růstu životní úrovně ve třetím světě je v Evropě život díky sociálním dávkám a všeobecným podmínkám mnohem lepší a dlouho ještě bude. Jedním řešením ekonomického přistěhovaleckého problému by mohlo být, kdyby Evropa podstatně omezila svůj sociální stát. 

Katastrofální úroveň vzdělanosti

Zejména Blízký východ má katastrofální úroveň vzdělanosti. Průzkum trhu uskutečněný Frankfurtskými knižními veletrhy uvádí, že 22 států arabského jazykového prostoru s 362 miliony obyvateli vydalo v roce 2012 celkem asi 17 tisíc knižních titulů — méně než Česko. Pokud arabsky mluvící svět přece jen čte, jsou to islámská ideologie a právo (19 procent), politika a eseje (11 procent), literatura a arabský jazyk (9,8 procenta) a dále korán a hadithy (8 procent). I tato čísla udává zpráva Frankfurtských knižních veletrhů. Tento typ vzdělání ovšem stěží najde v moderní Evropě jiné uplatnění než v rámci arabských komunit.

Lze argumentovat, že USA v 19. století přijaly enormní počet nevzdělaných imigrantů, kteří se rychle integrovali. Jenže tehdejší rychle rostoucí Amerika přijímala miliony dělníků do továren, dolů, na farmy a do stavebnictví, což není případ dnešní Evropy. Výroba se stěhuje do Číny, případně ji přebírají průmyslové roboty. Dnes, kdy i vysoce kvalifikovaní Evropané mají problémy s hledáním práce, jen málokterý imigrant má cenu minimální mzdy běžné v západní Evropě. I kdyby všichni imigranti toužili pracovat a nechtěli žít na podpoře, velká část z nich by práci nenašla.

Švédský deník Dagens Nyheter uvádí, že mnoho imigrantů má problém najít zaměstnání i deset let po příjezdu do země. Průzkum tohoto deníku ukázal, že minimálně 31 procent imigrantů v produktivním věku dlouhodobě závisí na podpoře z veřejných prostředků. Pro srovnání, v rámci celé populace Švédska je to 9,1 procenta. Mediánový příjem činí 11 100 švédských korun měsíčně, přičemž medián příjmu v celé švédské populaci 23 700 švédských korun. Navzdory tomu Švédsko přijme podle odhadů 105 tisíc uprchlíků jen během roku 2015, procento obyvatel země. Uprchlíci mají o Švédsko velký zájem — i oněch „pouhých“ 11 tisíc švédských korun měsíčně odpovídá nejméně 40 dolarům denně.

To je mimochodem odpověď na představy typu „pomůžeme chudším zemím, budeme financovat rozvojové programy, díky tomu zbohatnou a jejich obyvatelé se nebudou tolik hrnout do Evropy“. Ale budou. I kdyby náhodou rozvojové programy fungovaly — což praxe příliš nepotvrzuje — chuť obyvatel těchto zemí dostat se do Evropy by tím neklesla.

Morální klacek

Měli bychom především zavrhnout všechny sebemrskačské výmysly o vině Evropy za kolonialismus a o potřebě tuto vinu odčinit. Málokterý moderní Evropan pamatuje koloniální období a už vůbec žádný za něj nenese vinu. Evropská prosperita ostatně nevznikla na úkor kolonií, což lze ukázat na řadě bohatých zemí, které nikdy kolonie neměly.

Kolonialismus je ve skutečnosti jen morálním klackem, který někteří politici používají, aby vyvolali v občanech pocit viny a učinili je povolnějšími. Evropa nic nedluží Africe ani Asii.Prosperita či chudoba je z větší části výsledkem činnosti (případně nečinnosti) místních obyvatel, s výjimkou ropných arabských států. Jejich bohatství vzniklo díky evropskému vynálezu spalovacího motoru.

Dále, mluvit o imigrantech jako o jednolité skupině není fér. Je chyba považovat všechny za nevzdělané lenochy, kteří touží žít ze sociálních dávek. Většina z nich po tomto způsobu života neprahne — dnešní Evropa jim ale stěží může nabídnout něco lepšího. Bohužel Evropa (zejména některé evropské státy) má sociální systém nastavený tak, že přitahuje tento typ migrantů. Ale to je především chyba Evropy, nikoli imigrantů.

Existuje i propastný rozdíl mezi jednotlivými národnostmi. Oficiální statistika z Londýna z roku 2011 uvádí, že největší míru ekonomické neaktivity mezi imigranty vykazují Somálci (nepracuje 62 procent mužů a 87 procent žen). Následují Turci (33 procent mužů a 70 procent žen), Portugalci(33 procent mužů a 49 procent žen), Jamajčané (33 procent mužů a 39 procent žen), Bangladéšané(31 procent mužů a 79 procent žen), Pákistánci (29 procent mužů a 78 procent žen) a tak dále.

Pro srovnání, bílí Britové vykazují míru neaktivity 24 procent u mužů a 35 procent u žen (nejde o míru nezaměstnanosti, ale o ekonomické neaktivity, tedy včetně dětí a důchodců). Mimochodem, nadprůměrnou ekonomickou aktivitu vykazují v Londýně Poláci, Němci, Italové, Jihoafričané a Australané.

Co dělat

Evropa by v první řadě měla poskytnout azyl těm, jimž opravdu jde o život — například křesťané a další menšiny v Sýrii a v Iráku. Neměla by ale připustit další tragédie typu St. Louis nebo Struma. Skutečných azylantů je ale jen hrstka. Drtivá většina imigrantů jde do Evropy za lepším. Ani nad tím bychom se neměli pohoršovat: Kdo by nechtěl lepší úděl pro sebe a své děti? Ale z praktických důvodů by měli projít určitým sítem.

Například: Vítejte v Evropě, jež vám nabízí šanci změnit svůj život, budete-li spolupracovat. Ne, nedostanete žádné sociální dávky ani ubytování zdarma. Postarejte se sami o sebe stejně jako imigranti do USA v 19. století. Můžete se ucházet o práci ve speciálních ekonomických zónách, kde neplatí evropské zákony o minimální mzdě; po práci máte k dispozici vzdělávací kurzy a knihovny. Máte svobodu pohybu, ale pokud vážněji porušíte zákony, dostanete zdarma letenku do země původu i s policejním doprovodem. Toto je Evropa a jste to vy, kdo se bude přizpůsobovat zdejší kultuře. Zájemci o provozování džihádu v praxi, čelem vzad, jste na špatné adrese. Po pěti letech můžete složit zkoušky z jazyka a z reálií země, o jejíž občanství máte zájem. Pak se můžete stát občanem se všemi právy, včetně sociální podpory, kterou ale pravděpodobně nebudete potřebovat, pokud jste si dokázali vydělávat prací sami na sebe a své rodiny po dobu pěti let.

To se ovšem nestane. Evropa je příliš svázána konformismem politické korektnosti, svým novým pseudonáboženstvím. Kánon této víry hlásá, že všechny kultury jsou si rovny a že Evropa se svou tisíciletou historií kultury a vědy se nemá vyvyšovat nad země, které buď nikdy neměly žádnou kulturu, nebo si ji zničily. Moderní evropská víra hlásá, že se Evropané musejí přizpůsobovat, nikoli nově příchozí. (Aby odčinili dědičný hřích a kolektivní vinu kolonialismu.)

Dalším článkem novodobého dogmatu je nedotknutelnost sociálního státu. Politici a odboroví předáci by spíše dopustili hospodářskou krizi, než akceptovali zrušení minimální mzdy a deregulaci pracovního práva — kroky, které by prospěly všem, nejen imigrantům.

Především a v první řadě by se Evropa měla zbavit svého zlozvyku, který ničí její ekonomiku již zhruba 40 let: platit lidi za to, že nedělají nic. Kdyby Evropa podstatně omezila svůj sociální stát, leccos by se změnilo k lepšímu. Nejen velikost a struktura imigrace.

Židovští běženci

Z hamburského přístavu vyplula 13. května 1939 loď St. Louis pod velením kapitána Gustava Schrödera. Na její palubě cestovalo 938 pasažérů. Cíl: Havana, Kuba. S jedinou výjimkou byli cestující židovští uprchlíci. Všichni měli platné dokumenty pro vstup na kubánské území. Když ale St. Louis doplula do Havany, ukázalo se, že všechno je jinak.

Prezident Federico Laredo o týden dříve vydal dekret, jímž zrušil platnost všech dříve vydaných vstupních a tranzitních víz. Uprchlíci netušili, že se stali oběťmi korupčního skandálu ohledně vydávání víz a vnitropolitické a hospodářské situace na Kubě. Část tisku také argumentovala, že příchod židovských uprchlíků ještě zhorší nezaměstnanost na Kubě postižené hospodářskou krizí.

Výsledkem bylo, že po přistání v havanském přístavu 27. května kubánské úřady pustily do země jen 28 pasažérů. Po neúspěšných jednáních s kubánským prezidentem loď odplula 2. června směrem na Miami. Někteří z cestujících zaslali telegramy tehdejšímu prezidentu USA Franklinu D. Rooseveltovi s žádostí o azyl. Ten neodpověděl. Ministerstvo zahraničí USA uprchlíky příkře odmítlo s odkazem na standardní úřední postup. Americké kvóty pro imigraci zavedené v roce 1924 byly v červnu 1939 beznadějně vyčerpané. Standardní úřední postup by vyžadoval čekací dobu několik let.

Pokud jde o veřejné mínění, 83 procent Američanů bylo proti uvolnění antiimigračních zákonů. Šestého června 1939 byla loď St. Louis zpět v Evropě. Kapitán Schröder se snažil udělat pro své cestující maximum: 288 z nich se podařilo vysadit ve Velké Británii, 181 v Nizozemsku, 214 v Belgii, zbývajících 244 ve Francii. Z cestujících, kteří zůstali v Británii, přežili válku všichni kromě jednoho, který se stal obětí náletu. Z ostatních 620 se 87 podařilo utéci hitlerovské expanzi včas, dalších 278 různými způsoby přežilo holocaust. Celkem 254 cestujících zahynulo, převážně v Osvětimi a v Sobiboru. Kapitán Schröder přečkal válku jako úředník, později byl vyznamenán německou a izraelskou vládou.

Dramatická a tragická historie lodi St. Louis nebyla ojedinělá. Dvanáctého prosince 1941 se na rumunskou loď Struma nalodilo 769 pronásledovaných Židů. Loď byla jen 20 metrů dlouhá a šest metrů široká. Její technický stav si vynutil po třech dnech přistání v Istanbulu. Ukázalo se, že žádný z cestujících neměl platné vízum do Palestiny, kam loď měla namířeno.

Tehdejší britská správa ovšem odmítla udělit víza s absurdním odůvodněním, že žadatelé jsou rumunští občané, tedy příslušníci nepřátelského státu! Po několika týdnech byrokratických obstrukcí a všestranné neochoty Turci nařídili, že loď musí opustit přístav. Stalo se to 23. Února 1942. Jen o den později Strumu zničil výbuch neznámého původu, pravděpodobně ponorkový útok. Zahynulo 763 mužů, žen a dětí. Přežil jediný.

Evropa by se měla zbavit zlozvyku, který ničí její ekonomiku zhruba 40 let: platit lidi za to, že nedělají nic. Kdyby omezila sociální stát, leccos by se zlepšilo. Nejen velikost a struktura imigrace.

Co s africkými a arabskými imigranty dělat? Z hlediska evropského pracovního trhu jsou z větší části nepoužitelní. Odhlédneme-li od jazykové bariéry, málokterý imigrant má vzdělání, které by bylo použitelné.

 

Autor: Pavel Kohout, ředitel pro strategii, Partners, zdroj: LN

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2018: *****

Věra Vladyková 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Věroslav Olič 603,- Kč, Vít Fortelka 500,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč, Robert Schlesinger 300,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Pavel Klement 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Martin Pavlíček 850,- Kč, Jan Vojtěch 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Zdeněk Svoboda 200,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč

Celkem za měsíc: 8 503,00 Kč
Vybráno 24.29%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.