30.11.2013
Kategorie: Ekonomika

Mýtus nedostatečné spotřeby

Sdílejte článek:

OD: PETER WEISENPACHER 30|11|2013

Teorie nedostatečné spotřeby (TNS) je jedním z mnoha pokusů o vysvětlení vzniku hospodářských krizí. Donedávna se mi zdálo, že její nesmyslnost musí být jasná každému a je zbytečné zabývat se jí. V poslední době jsem si ale všiml, že TNS nejenže zastávají i někteří oficiální ekonomové, ale že si ji oblíbilo mnoho lidí, kteří ji používají v diskusích na kritiku trhu a kapitalismu. Vypadá to, že mezi těmi kritiky trhu, kteří se nespokojí jen s ventilovanými emocí a snaží se io racionální argumenty se TNS stává téměř hlavním proudem. Ještě povážlivější je, že TNS dokáže zapůsobit i na inteligentních lidí, kteří se ale ekonomii blíže nevěnují, sami si tento problém kvůli dostatku jiných starostí dostatečně nepromysleli a jsou náchylní nechat se oblafnout zdánlivě logickým vysvětlením TNS. A to už je dost silný důvod podívat se na TNS blíž.

 

 

TNS má mnohé verze a jeho podverzi [1-5], jejichž přesné formulace je velmi těžko najít, v jádru ale tvrdí přibližně toto. Od cca. 80tých let, kdy se na scéně objevili „neoliberálové“ Reagan a Thatcherová, dochází v důsledku fungování „neregulovaného volného trhu“ k neustálému růstu nerovnosti v příjmech a bohatství mezi nejbohatším procentem populace a zbytkem společnosti (zastánci TNS poeticky hovoří o „rozevírání se příjmových nůžek „). Střední vrstva je údajně tímto procesem natolik ochuzena, že klesá její kupní síla a méně nakupuje. Firmy, jejichž výrobky nejdou na odbyt, se tím dostávají se do problémů, jejich zisky klesají a musí propouštět. Tím se celý proces ještě více urychluje a ekonomika upadá, takže hrozí totální katastrofa, bída a ztráta sociálních jistot. Rostoucí kupní síla superboháčů to nezachrání, protože jejich spotřeba je prý nedostatečná (už si nemají co koupit, protože všechno už mají) [6]. Předzvěstí katastrofy je současná hospodářská krize. Jak vidno, TNS šikovně kombinuje marxistický přístup, podle něhož kapitalismus směřuje sám ke své vlastní zkáze, s keynesiánským pohledem, podle kterého je kořenem problému nedostatečná poptávka. Obhájci TNS mají v úmyslu řešit tento problém přerozdělením bohatství, které by zvětšilo kupní sílu zbídačené západní střední vrstvy a vytvořilo tím potřebný stimul pro ekonomický růst.

 

Cenové přizpůsobení

 

Při své snaze dokázat že kapitalismus nefunguje nebere TNS v úvahu přizpůsobovací mechanismus trhu.

 

Dejme tomu, že příjmová nerovnost skutečně narůstá. TNS mlčky předpokládá, že podnikatelé bezmyšlenkovitě chrlí ze svých továren kvanta výrobků, přičemž si vůbec nevšimli klesající poptávky ze strany chudnoucích zákazníků [7] a pak se diví, že jejich výrobky jsou neprodejné. TNS nepočítá s možností, že by si podnikatelé mohli udělat např.. průzkum trhu a své podnikatelské plány přizpůsobit měnícím se podmínkám. Pokud o růstu příjmových rozdílů vědí levicoví intelektuálové, stejně dobře mohou o tom vědět i podnikatelé. Např. automobilový výrobce může v reakci na to snížit výrobu modelů střední třídy, poptávka po kterých klesla, zvýšit výrobu levnějších modelů pro zbídačenou bývalou střední vrstvu a současně zvýšit i výrobu luxusních pozlacených limuzín s vodotryskem pro superboháče. To je samozřejmě jen extrémní příklad. Ve skutečnosti si mohou díky růstu produktivity automobilového průmyslu i nízkopříjmové skupiny spotřebitelů dovolit kvalitnější auta ve větším počtu než v minulosti. Každopádně je ale jasné, že automobilový průmysl jako celek se nemá proč dostat do problémů kvůli růstu příjmové nerovnosti. Každé odvětví ekonomiky se musí neustále přizpůsobovat měnícím se podmínkám, aniž ekonomika jako celek upadala a růst příjmové nerovnosti je prostě jednou z takových změněných podmínek.

 

TNS předpokládá, že lidé „nemají peníze“ a nemohou si výrobky kupovat. Vytváří to dojem, že ceny a množství produkovaných výrobků jsou přibližně stále stejné, dokud příjmy lidí klesají, což by znamenalo, že mezi platy a cenami není žádný vztah. To ale není pravda a na volném trhu to ani není možné. Pokud podnikatel výrobky nedokáže prodat za aktuální cenu, musí ji snížit na úroveň přijatelnou pro zákazníky. Na druhé straně, pokud by stále klesaly mzdy, klesaly by i výrobní náklady, což by se promítlo do nižších cen. Ceny a mzdy se tedy musí dostat přinejmenším v delším časovém horizontu do souladu, tj. příjmy a kupní síla zákazníků jsou takové, že se všechny výrobky nakonec prodají.

 

Zdůrazňováním „nedostatku peněz“ TNS ztrácí ze zřetele podstatu věci, a tou je, že reálné mzdy nezávisí na množství peněz, ale od produktivitě ekonomiky, která určuje, jaké množství zboží a služeb se vyprodukuje a spotřebuje [8]. Peníze slouží jen jako prostředek směny, nemají ale sami o sobě žádnou pevnou kupní sílu, jak si to lidé často chybně představují. Pokud by tomu tak bylo, čím více eur / dolarů by lidé měli, tím více by si mohli koupit. To ale platí jen pro jednotlivce, neplatí to v rámci celé společnosti. Pokud by všichni lidé měli více peněz a chtěli by za ně nakoupit více, narazili by na problém stále stejného množství vyrobeného a dostupného zboží. Nakonec by koupili stejné množství výrobků jako dříve, jen za vyšší ceny. Kdyby to bylo jinak, nejbohatší zemí světa by bylo Zimbabwe, kde žijí samí miliardáři. Nárůst množství peněz není proto žádný kouzelný proutek, jehož mávnutím bude na světě najednou více aut, bytů, elektroniky, tuňáků konzervách či jiného zboží. Na to je třeba zvýšit reálnou produktivitu ekonomiky akumulací kapitálu ne zvyšovat nominálně platy.

 

Schopnost trhu přizpůsobit se je obvykle zpochybňována s ohledem na tzv.. „Rigiditu cen“ (včetně mezd). Podle tohoto názoru by výše popsaný mechanismus fungoval, pokud by se všechny ceny a mzdy okamžitě a dokonale přizpůsobovaly měnícím se podmínkám. Jelikož ale některé z nich jsou z různých důvodů rigidní a nemění se, trh nefunguje. Tato zajímavá námitka ale TNS nezachrání, protože rigidita je rigiditou maximálně v krátkodobém horizontu a TNS se zabývá dlouhodobým trendem. Asi těžko by se dala najít cena která se nezměnila např.. posledních 30 let.

 

Spotřeba boháčů

 

Podívejme se nyní na údajnou nedostatečnou spotřebu nejbohatšího procenta společnosti, které si za své rostoucí příjmy už ani nemá co koupit, takže nemůže vykompenzovat pokles poptávky zchudlé masy. Neodpustím si pozastavení se nad určitou schizofrenií nejednoho člověka, který vytváří krkolomné konstrukce ohledně údajně nedostatečné spotřeby boháčů, když to, co mu na nich ve skutečnosti vadí je právě fakt, že spotřebovávají mnohem více než on (lepší auto, značkové výrobky, větší dům a pod). Obhájci TNS by zřejmě boháče obvinili raději z nadměrné než z nedostatečné spotřeby, bohužel nedostatečná spotřeba je nutnou berličkou TNS. Bez ní by museli uznat, že nárůst příjmové nerovnosti nemůže způsobit krizi kapitalismu (ve smyslu propadu HDP), protože pokles poptávky chudších lidí by byl vykompenzován růstem poptávky ze strany boháčů.

 

Ironické poznámky a spekulace o něčích motivech samozřejmě nenahrazují věcnou argumentaci, pojďme tedy k věci.

 

Superboháč může se svými miliardami udělat tři věci. Může je spotřebovat pro své potřeby nebo pro potřeby jiných lidí, a v tom případě žádný problém z hlediska TNS není. Může je rovněž investovat, tedy utratit je na nákup investičních statků (např. namísto 25. limuzíny si koupí soustruh do své továrny). Ani z hlediska ortodoxního keynesiánství to nejenže nezpůsobuje žádný problém, ale je to dokonce Keynesem doporučená strategie boje proti krizi. Agregátní poptávka v ekonomice (a tím i zaměstnanost a výše mezd) se v takovém případě zachová, jen se mění jeho struktura, kdy poptávka po statcích určených k přímé spotřebě (jako jsou např.. auta) nahradí poptávka po kapitálových statcích (jako jsou např.. stroje na výrobu aut). Ekonomika by se díky těmto investicím stala produktivnější, což by v budoucnu nutně zvýšilo životní úroveň většiny lidí. Potud musí každý ekonomicky gramotný člověk uznat, že činnost boháče je společensky prospěšná.

 

Třetí možností, z hlediska Keynese i TNS velmi škodlivou, je to, že boháč se svými penězi neudělá nic, tj. dá je natrvalo do punčochy. Odhlédněme nyní od zjevné absurdity představy obrovských, miliardami naplněných punčoch, desetiletí se nečinně povalujících v domech boháčů a podívejme se na následky takové podivuhodné situace. Tyto peníze efektivně zmizí z ekonomiky. Protože se méně peněz honí za stejným množstvím zboží, ceny klesnou. Takové postupné deflaci (která samozřejmě v realitě díky cílování inflace centrální bankou nenastane) by se podnikatelé i spotřebitelé mohli přizpůsobit. Nominální mzdy by klesaly úměrně k poklesu cen, takže reálné mzdy by zůstaly víceméně stejné. Pokud by se produktivita práce zvyšovala, jak se to i běžně děje, rostly by i reálné mzdy. Zisky boháčů by mohly růst, ale jelikož by i tak mizely v punčochách, z celkového objemu vyprodukovaných zboží a služeb by tito boháči odčerpávali stejný podíl jako předtím. Je proto nesmyslné žádat přerozdělení bohatství kvůli TNS, neboť k tomuto přerozdělení by docházelo automaticky tím, že by rostla kupní síla peněz, které by běžní lidé vydělávali.

 

Tyto argumenty ukazují, že pokud trh normálně funguje, příjmová nerovnost a její postupné změny nemohou způsobit žádné problémy v podobě hospodářských krizí. Aby krize mohla nastat, musí být něco narušeno v samotném mechanismu trhu, tj. v systému cen. A protože ceny lze nejefektivněji deformovat prostřednictvím peněžní politiky, nejpravděpodobnějším kandidátem na původce hospodářských krizí se stává bankovní systém a způsob, jakým ho stát reguluje. Není ale cílem tohoto článku rozebírat peněžní teorie hospodářského cyklu [9]. Podíváme se raději na některé praktické zkušenosti s TNS.

Historické příklady

 

Historicky nejničivější je pravděpodobně politika prezidenta Hoovera a amerických průmyslníků během hospodářské krize v 30tých letech. V reakci na pokles poptávky, cen a hromadění neprodaných zásob se domnívali, že problém spočívá v nedostatečné kupní síle spotřebitelů a snažili se ji proto zvýšit snahou o udržení vysokých mezd, které by dělníky motivovaly ke spotřebě. Přirozený ozdravný trend na trhu by přitom vedl k poklesu mezd a jejich přizpůsobení nižším cenám. Hooverova politika naopak způsobila předražení pracovní síly, krach mnoha podniků a katastrofální nezaměstnanost kolem 25%.

 

Vedle boje s hospodářskými krizemi, který přinášel více škod než užitku, je nejčastější aplikací TNS stimulace ekonomického růstu za „normálních“ podmínek. Zastánci TNS se snaží politickými prostředky zvýšit mzdy nad tržní úroveň, např.. zvyšováním minimální mzdy nebo posílením privilegií oborů. Tvrdí, že vyšší mzdy zvýší poptávku a spotřebu, firmy budou mít vyšší zisky, budou více investovat a vyplácet ještě vyšší mzdy, čímž vznikne jakýsi samoudržující se ekonomický mechanismus, perpetuum mobile produkující ekonomický růst a růst životní úrovně. Mezi ekonomické kouzelníky hlásících se k těmto teoriím se zařadil i slovenský i český ministr financí [10].

 

Pomýlenost představy takového všeobecného zvýšení životní úrovně jsem již vysvětlil. Posílení odborů a podobné metody jsou osobité v tom, že nezvyšují kupní sílu všech, ale pouze kupní sílu odborářů. To může skončit jen dvěma způsoby, přičemž ani jeden není ten v který zastánci TNS doufají. Pokud si odbory vynutí zvýšení mezd nad tržní úroveň v ekonomice otevřené konkurenci, např.. zahraniční, jejich firmy ztrácejí konkurenceschopnost a odboráři se ocitnou na dlažbě, podobně jako američtí dělníci „chráněni“ Hooverova vládou nebo britští horníci za dob Thatcherové. To je důvod, proč se odboráři rádi chrání před konkurencí celními bariérami a proč je v [4] navrhované zřízení celosvětových oborů. Perpetuum mobile by ale nefungovalo ani v případě realizace těchto avantgardních návrhů. Pokud jsou odbory chráněny před zahraniční konkurencí, růst mezd se promítne do růstu cen výrobků. Odborářům vzrostou platy a jejich životní úroveň se krátkodobě zřejmě zvýší, ostatní spotřebitelé ale budou muset kupovat dražší výrobky a jejich životní úroveň tím poklesne. Bohatství se jen přerozdělí a obecný růst životní úrovně se konat nebude. Jelikož v takové ekonomice se více vyplatí přejídat kapitál a vydírat spotřebitele než produkovat pro ně užitečné výrobky, životní úroveň v dlouhodobém horizontu zřejmě klesne nebo bude stagnovat. Příkladem může být předthatcherovská Británie.

 

Aktuální ukázku pomýlenosti TNS poskytuje momentální evropská krize. Podle obhájců TNS by relativně dobrá ekonomická situace Německa měla být důsledkem síly tamních odborů a jejich schopnosti udržet vysoké mzdy a spotřebu. Skutečnost je ale opačná, reálné mzdy v Německu od r.. 2000 poklesly [11].Německá zkušenost také názorně ukázala nesmyslnost snahy udržovat vyšší spotřebu stanovením minimální mzdy [12] (a je proto smutné, že si z toho naše vláda nevzala ponaučení). Na druhé strany země PIGS a Francie by podle TNS měly vzkvétat, protože díky euru a různým transferovým příjmům spotřeba lidí v těchto zemích před krizí rostla. V rámci TNS je naprostou záhadou jako vůbec mohla v těchto zemích nějaká krize nastat. Stoupenci TNS znalí faktů namísto přiznání závadnosti své teorie obviňují Německo [13]. Skutečně, pokud by se všechny země světa řídily nesmyslnými ekonomickými politikami a každá rozumnější alternativa by se potlačila, jejich nesmyslnost by alespoň tak nebila do očí.

Závěr

 

Na první pohled je TNS přesvědčivá. Během krize skutečně klesá poptávka a hromadí se neprodané zásoby zboží. Myšlenka, že pokud by měli lidé více peněz, zásoby by vykoupili a bylo by po problému působí na první pohled docela rozumně. Méně rozumně ale působí po bližší analýze. TNS si neklade podstatnou otázku proč došlo k tolika chybným podnikatelským rozhodnutím vedoucím k těmto přebytkům. Chce, úplně zbytečně, řešit jen důsledek, přičemž příčinu (kterou je údajně nerovnost) chápe nesprávně.

 

TNS je zcestná teorie pokoušející se zapřahat vůz před koně. Nezohledňuje mechanismus trhu, nebere v úvahu, že každé spotřebě musí předcházet produkce, že ta je limitovaná množstvím akumulovaného kapitálu a že tato omezení se nedají změnit snahou o umělé zvýšení spotřeby. Rovněž chybně chápe funkci peněz, jakoby každá peněžní jednotka, např.. euro, byla poukázkou na fixní množství zboží.

 

Je možné že oblíbenost TNS je způsobena i tím, že recepty které navrhuje jsou takové příjemné. Stačí více spotřebovat – komu by se to nelíbilo? Každý alkoholik by byl rád, kdyby si cirhózu mohl vyléčit zvýšením denní dávky etanolu, bohužel takto věci nefungují. Snaha použít TNS na řešení reálných ekonomických problémů vede ke žalostným důsledkům, přesně opačným než jaké chtějí její obhájci dosáhnout.

 

 

 

————— 
1) http://www.ekonom.sav.sk/uploads/journals/WP20.pdf. Tento článek např.. obsahuje tvrzení: „Výsledkem je paradoxní jev, že v době hospodářské krize, zatímco v EU nedošlo k tak výraznému propadu domácí spotřeby, spotřeba v USA se zásadním způsobem zhroutila v hodnotách desítek procent.“ Zdroj tohoto smělého tvrzení článek neuvádí, což je u vědecké publikace dost neobvyklé. Můj pokus o ověření vedl k následujícímu výsledku http://research.stlouisfed.org/fred2/series/PCE 
2) http://zivot.azet.sk/clanok/9925/ekonom-peter-stanek-zivot-nad-pomery -se-uz-skoncil.html 
3) a http://finweb.hnonline.sk/komentare-a-analyzy-123/preco-sa-ekonom-roubini-myli-komentar-dna-458117 
4) http://www.finmag.cz/cs/finmag/ ekonomika / recept-na-nemocny-svět-zridme-globalni-odbory / 
5) Prakticky každá diskuse v SME nebo trend na ekonomickou téma obsahuje příspěvky nějakého obhájce TNS. Různí nadšenci zde přicházejí se skvělými návrhy typu zvýšení minimální mzdy na 500 EUR a pod.Např. citát z diskuse k http://blog.etrend.sk/iness/2012/09/13/prerozdelovanim-k-vacsiemu-bohatstvu „Stačilo by, kdyby zaměstnavatelé byli ochotni více platit svým zaměstnancům, to by se odrazilo na zvýšené zaměstnanosti , kedze by lidé měli peníze „na utrácení“, prostě by se pozvedl sektor sluzeb “ 
6) Je zvláštní, že zisky firem klesají, ale jejich majitelé jsou stále bohatší. Je to podobné tvrzení jako Marxova věštba, že rostoucí koncentrace kapitálu, díky níž se vyrobí stále více výrobků, povede k tomu, že všichni, dělníci i kapitalisté, na tom budou hůře. Lidé se stávají bohatšími tím, že chudnou, a chudšími tím, že bohatnou. Nejeden zenový mistr zajásal by nad takovými objevy. Abychom ale byli spravedliví, obhájci TNS o poklesu zisků firem často raději mlčí a omezí se na obecné konstatování, že pokles spotřeby je něco špatného. 
7) Pokud náhle sníží spotřebu mnoho lidí, někteří výrobci se dostanou do problémů. Toto ale není problém, který by bylo třeba rozebírat v tomto článku. TNS nemluví o náhlém propadu poptávky (ke kterému dochází např.. Po prasknutí různých bublin), ale o dlouhodobém a tedy z logiky věci postupném poklesu, trvajícím desetiletí. 
8) http://fivemisons.blogspot.sk/2012/10/mzdy- produktivita-prace.html 
9) http://en.wikipedia.org/wiki/Austrian_business_cycle_theory 
10) „8 milionů Němců pracuje pod úrovní francouzské minimální mzdy, což je téměř pětina tamní pracovní síly“ 13) http://ekonomika.etrend.sk/svet/nemecko-kritizuju-ze-blokuje-zotavenie-juznej-europy.html

 

 

ZDROJ: menejstatu.sk

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 043,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 4,11 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.