masinove_drabek_paumer
28.5.2018
Kategorie: Historie

Mašínové nebyli jediní

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 3,64 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

SM

Příběh bratrů Mašínů, kteří po roce 1948 založili diverzní skupinu a nakonec se prostříleli přes Německo až k Američanům, zná každý. Málo se ale ví, že podobných skupin v historii III. odboje, které neváhaly vzít v boji s komunistickým systémem do ruky zbraň a bojovat s otevřeným hledím u nás bylo více.

Skupina, o ktBendaeré bude řeč, se začala tvořit na počátku 50. let na Ostravsku. Jejími zakladateli byli mladíci Bedřich Benda a Jan Musiol, kteří plánovali získat přepady hlídek Lidových milicí (LM) zbraně, s nimi provádět diverzní a sabotážní odbojové akce a v případě vypuknutí války se Západem odejít do Beskyd, odkud by partyzánským způsobem bojovali v týlu komunistických ozbrojených sil.

K první akci se odhodlali v květnu 1952, když vykradli auto komunistickému funkcionáři a sebrali mu aktovku s dokumenty. V polovině července 1952 se vydali v noci do podniku Prefa v Bohunicích, odkud ukradli dva psací stroje, baterku a telefonní přístroj. Do třetí akce, vykradení bytu jiného komunistického funkcionáře, odkud si odnesli špičkové rádio, aby mohli lépe poslouchat Hlas Ameriky, BBC a Svobodnou Evropu, a přibrali pro sebe i gramofon. Do této akce s nimi už šel i nový člen skupiny Oldřich Vajda.

Gasior

Po tomto „zahřívacím“ kole přešla skupina, ke které se posléze přidal další člen Ferdinand Gasior, k akcím na získání zbraní pro potřeby přímých odbojových akcí (zatím měli jen jednu pistoli). V srpnu 1952 spáchali sabotáž v pískovně, kde v noci odřízli 20 metrů napájecího kabelu. Do pískovny se pak ještě vrátili, aby se pokusili odzbrojit tamní hlídku Lidových milicí. První pokus nevyšel, ale druhá akce byla úspěšná a trojice odbojářů Benda, Musiol a Gasior přepadli a odzbrojili milicionáře, kterému se při tom představili jako partyzáni. Také mu sebrali uniformu.

V té samé sestavě v březnu 1953 přepadli hájovnu v Šumperku, odkud si odnesli lovecké pušky a munici k nim. V domě v té době byla jen manželka hajného, která se pokusila před nimi utéci, ale chytili ji dříve, než stačila spustit poplach.

Do další akce se už vybavili nejen zbraněmi ale také uniformami LM, díky kterým se chtěli dostat k průmyslovým výbušninám, s nimiž chtěli vyhodit do vzduchu dvojici komínů firmy BŽSK. Při akci jim ale nepřálo štěstí: při plížení k objektu se jich všiml strážný, vyzval je k zastavení, a když se dali na útěk, začal po nich střílet. Mladíci palbu opětovali, načež pro změnu utekl strážce a útočníkům se tak podařilo zmizet. Přepadli aspoň restauraci v Rychvaldově, kde vyslýchali hospodského, zda není členem KSČ a pak ho okradli o peníze.

V té době už ale mladí Jánošíci pochopili, že vést partyzánskou válku z Beskyd bude těžší, než si původně mysleli. Uvědomili si totiž, že žádní partyzáni nemají šanci přežít bez podpory místního obyvatelstva, a to československé v té době většinově komunisty podporovalo, ať se dnes neoliberálům líbí, nebo ne. Prosto se rozhodli v sestavě veteráni Benda s Musiolem a nováčkové Bělošický a Staněk odejít přes sovětskou okupační zónu v Německu na Západ a vstoupit do zahraničního čs. odboje (mimochodem měli prakticky stejný nápad jako Mašínové, jen s tím rozdílem že s ním přišli ještě před nimi).Na cestu do exilu se vydali 9. srpna 1953, vyzbrojeni dvojicí pistolí. Z Bohumína dojeli vlakem do Děčína, ale nedokázali se shodnout, zda bude lepší to vzít přes skály, nebo údolím Labe. V hádce se od skupiny odpojil František Bělošický a zbývající trojice se rozhodla zalézt do vlaku, který jel přes hranici.

Tu skutečně šťastně přejeli, ale ještě před Drážďanami začali východoněmečtí policisté vlak prohlížet. Jeden z nich Čechy objevil, ale ti na něho vytáhli pistole a donutili ho dát ruce nahoru. Když ale začali od vlaku utíkat, Němec po nich začal pálit. Benda střelbu opětoval, ale neúspěšně. Trojice se rozprchla a každý si hledal cestu dál na vlastní pěst. Benda si stopnul náklaďák, ale na kraji Drážďan vůz zastavil i policejního check pointu. Když Čech věděl, že nemá šanci se prostřílet, schoval pistoli pod sedačkou a snažil se Němcům vysvětlit, co zde dělá připravenou ,,cover story“. V tu chvíli ho ale zradil německý šofér, který své krajany v policejních mundúrech upozornil na to, že měl u sebe pistoli. Benda byl okamžitě Němci zatčen a pak předán do Československa.

Jan Musiol se po boji na nádraží ztratil ve skalách a jimi skrytě postupoval směrem na Berlín. Pistoli se rozhodl zakopat a dál šel neozbrojený, ale byl po čase zadržen německými policisty. Protože neměl v pořádku doklady, skončil i on v poutech a po krutém mučení byl také on předán československé bezpečnosti. Jako jedinému se podařilo dostáhnout Západního Německa neozbrojenému nováčkovi Staňkovi, který měl možná více štěstí než schopností.

Československá Státní bezpečnost se samozřejmě nespokojila s výpověďmi odbojářů získaných mučením německé policie (ve které koneckonců sloužili i bývalí příslušníci gestapa) a zatčené mladíky podrobila vlastním tvrdým výslechům. Následkem toho byli v Československu postupně zatčeni prakticky všichni spolupracovníci „partyzánské“ skupiny. Soud s celkem sedmi odbojáři, během jejichž akcí na rozdíl od skupiny bratrů Mašínů nikdy netekla krev, proběhl v Ostravě ve dnech 17. – 18. 2. 1954. Benda jako vůdce skupiny dostal 12 let, Musiol o rok méně. Gasiol (který zůstal doma) vyfasoval sedm let, Karel Franecký a Oldřich Vajda pět let,  ale třeba další útěkář František Bělošický jen 14 měsíců a Stanislav Lapšík jen 12 měsíců.

Ačkoliv tedy jejich činnost ani zdaleka nedosahuje výkonů Mašínů, zaslouží obdiv, že se neváhali postavit přesile zločinného režimu.

ZDROJ: securitymagazin.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Tomáš Foldyna 1006,20 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 9 039,20 Kč
Vybráno 25.82%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.