13.11.2013
Kategorie: Společnost

Komedie podle Haška

Sdílejte článek:

OD: ZDENĚK VAVERKA 13|11|2013

Každý, kdo si myslel, že česká premiéra nové politické frašky, třeba ve stylu mexické telenovely, se na naší politice scéně může odehrát jen výjimečně, maximálně tak jednou za rok, musí být zaskočen. Po skončení milostného příběhu premiéra a jeho fiancé v hlavních rolích, která měla i dobrodružné obsazení s generály a agenty tajných služeb zapletenými do sledování sokyně v lásce a dalších osob z okolí předsedy vlády, se v poprázdinové sezoně o slovo přihlásila s další premiérou ambiciózní autorská dvojice Zeman – Hašek. Tentokrát s typicky českým příběhem o zpackaném puči, který se prý nestal.

 

 

Bodrý hospodský humor IV. cenové kategorie nesoucí se z lánského zámku je zarámován výkony druhého protagonisty s pronikavým státnickým pohledem komunistického politruka, neuvěřitelnou výmluvností a schopností pohotově se pochválit v každé situaci, včetně těch, za které by se jeden styděl. Podezření na jistou míru stylizace nebo inspirace politikovým ještě před několika dny známějším jmenovcem, spisovatelem Jaroslavem Haškem, se u „hrdiny“ dnešních dní podvědomě nabízí.

 

Zatímco literární a dramatické dovednosti již jaksi patří k povinné výbavě hlavy našeho státu, mistrné zvládnutí mocenské stínohry ani v pražském podhradí a ani v Hradu vzdálených moravských venkovských regionech nemá precedens. Dnes již bývalý první místopředseda ČSSD Michal Hašek vybudoval svoji dosavadní kariéru na vytváření paralelních mocenských struktur. Svoji roli sehráli též učitelé obou odstoupivších politiků, Haška a Tejce. Kromě Zdeňka Škromacha je osud spojil s bývalým poslancem Zdeňkem Koudelkou. Právníkem, jehož si oblíbil natolik současný prezident, že mu dopomohl z pozice předsedy strany k poslaneckému mandátu a předchozí prezident Klaus tak, že jej navrhl na soudce Ústavního soudu. O jeho podílu na přípravě Klausovy novoroční amnestie na ministerstvu spravedlnosti řízeném dalším Brňanem Pavlem Blažkem z ODS se na začátku roku hodně spekulovalo.

 

Drásovské počátky mladého právníka Michala Haška, to je více než krátké koketování s duchovnem v křesťanském prostředí a pak trvalé okouzlení politikou a prvním mocenským ziskem. Tamní starostovské křeslo si vypůjčil na nezbytně dlouhou dobu, aby mu posloužilo jako stupeň k odrazu do vrcholné politiky. Z bleskového provedení komunální zabijačky předchozího starosty se mnohým svědkům natolik zatočila hlava, že i po dvanácti letech zůstávají při zmínce o něm konsternováni v němém úžasu.

 

Od té doby Michal Hašek sbíral jednu funkci za druhou, a pokud k tomu nebyl přinucen, žádnou alespoň trochu významnější dobrovolně nikdy neopouštěl. V jeho autokratickém pojetí výkonu politické moci považoval každou pozici a mocenskou strukturu, kterou osobně nekontroluje, za zdroj potenciálního ohrožení. Tak, jako je nedělitelná svoboda, totalita musí být totální, usilovat o podřízení všeho své kontrole. Toho lze dosáhnout jen tak, že získá pozici nejvyšší, díky níž si všechny politické struktury podřídí a učiní zcela závislými na svých rozhodnutích, na své vůli.

 

Přirozeně v takto řízené společnosti nelze mluvit o funkční demokracii a pluralitě veřejného života, autonomní roli na různých úrovních samospráv a o na státu nezávislých občanských strukturách. To už ale předbíháme důležitou etapu akvarijní politiky skryté očím veřejnosti, jejíž nejlepší školou byla pozice předsedy poslaneckého klubu s jejím zákulisním potenciálem a vlivem.

 

Největší příležitost, jak proměnit získaný vliv a zkušenosti v nikým nekontrolovanou a neomezovanou pravomoc nad rozsáhlým územím republiky zajistila Michalu Haškovi funkce hejtmana. Kolektivního rozhodovacího orgánu se snadno zbavil, opět pomohlo vytvoření paralelních struktur poradců, kteří na základě Haškových pokynů stále kontrolují veškeré dění v kraji. K ztrátě rozhodovacího vlivu radních v jednotlivých oblastech posloužilo šikovné využití hejtmanských pravomocí, zejména výsadní postavení při svolávání orgánů kraje a určování programu jednání. Nezbytným předpokladem kontroly celé rady jednou osobou je početně a politicky slabý koaliční partner, což platilo v minulosti stejně o ODS jako v současnosti o KDU-ČSL. Tento stav výmluvně dokládá absence radního pro zdravotnictví, které zcela oproti zvyklostem řídí hejtman sám, zatímco pro školství a kulturu jsou určeni vždy dva radní. Ve skutečnosti Michal Hašek využívá svého poradce a bývalého vedoucího krajského odboru zdravotnictví Josefa Drbala, kterého za tyto služby odměnil postem ředitelem brněnské městské nemocnice. Zvláště pozoruhodné na takovémto typu spolupráce je, že jde tak říkajíc napříč politickým spektrem. Drbal je předsedou městské organizace opoziční strany TOP 09. Získávání spojenců a poradců v jiných stranách je další paralelní mocenskou strukturou, kterou jihomoravský hejtman využívá. Mediálně známá je figura pana Schindlera, člena ODS, bývalého náměstka ministra zemědělství, který tento post opustil kvůli falešnému užívání vysokoškolského titulu, jehož Michal Hašek pověřil vedením své kanceláře. Následně posloužil jako „plnomocný“ vyslanec ve Znojmě, kde jeho působení ukončil pád starosty po korupčním skandálu.

 

Osobité postavení v kariéře Michala Haška má jeho sebeprezentace. Webové stránky kraje a krajský zpravodaj, vydávaný za peníze z krajské kasy, připomínají po většinu období hejtmanova panování volební materiály. Počet zobrazení Michala Haška v některých vydáních předčil počet vyobrazení všech ostatních představitelů kraje. Jednoduše tak, že hejtman se vyskytuje na mnoha společných fotografiích, zatímco podstatnou část dalších obrazových materiálů si vyhrazuje pouze pro sebe.

 

 

Asi se sám sobě hodně líbí. A k osobě budoucího premiéra se hodí i pořádný doktorský titul. Nejsnáze se dá pro brněnské sociální demokraty pořídit na vysoké škole v slovenském Sládkovičovu. Hejtman totiž nemusel nikam z touhy za vzděláním cestovat, protože možnost studia školy ze Sládkovičova organizují přímo v Brně zejména sociální demokraté z Haškova okolí. Také paralelní struktura k ukojení ambicí, tentokrát ve školství.

 

Raketová kariéra ambiciózního zájemce o premiérské křeslo vyžaduje vést neustálou volební kampaň zaměřenou jak na voliče, tak dovnitř ČSSD. Hejtmanovi krajští poradci pracují jako jeho osobní volební tým řídící se heslem, že volební kampaň pro příští volby začíná den po těch předchozích.

 

Volební kampaň je také finančně náročná, proto je funkce představitele samosprávy mimořádně příhodná, neboť při troše šikovnosti umožňuje proměnit krajský rozpočet v rozpočet hejtmanovy cílené volební kampaně. K posílení osobní moci lze využít i další strukturu, totiž krajský úřad.

 

Několik set úředníků pracujících dle politického zadání ambiciózního jedince při tak vysokých cílech, jaké má Michal Hašek, rozhodně není k zahození. Podmínkou je plné podřízení krajského úřadu jeho vedení, a to opět prostřednictvím paralelní mocenské struktury. Převodovou pákou jsou opět širší veřejnosti prakticky neznámí poradci, tentokrát působící nepřímo prostřednictvím zástupců ředitele, autonomně určených pro dohled nad jednotlivými oblastmi působnosti. Výhodou je, že takto uplatňovaný vliv nezanechává žádnou stopu. Pod všemi rozhodnutími jsou podepsáni a za ně odpovědni pouze příslušní úředníci. Přímo ideální nástroj k vydírání.

 

Největší příležitost pro vytváření paralelních mocenských struktur poskytuje Michalu Haškovi Asociace krajů, do jejíhož čela se samozřejmě postavil. Povšimnutí hodné je, že tato organizace suplovala hned dvojí stínovou roli, a to vůči reálné i stínové vládě, složené z členů jeho strany, a zároveň utvářela Haškovu vlastní mocenskou strukturu nahrazující slabší podporu v ČSSD. Ostatně účastníci lánské schůzky se rekrutovali z řad ambiciózních hejtmanů a jihomoravských spojenců, kandidátů na místa ministrů. Asociace krajů se pod vedením Michala Haška stala nástrojem prosazování jeho osobních mocenských ambicí na úrovni celostátní politiky, jakousi jím řízenou třetí parlamentní komorou krajů, a zcela opustila své vlastní poslání, hájit zájmy krajských samospráv odpovídající pravomocem v jejich vlastních územích.

 

Zastávání mnoha funkcí umožnilo Michalu Haškovi nechat se vynést až na dosah premiérského křesla.

 

Tam se setkal s prezidentem Milošem Zemanem. Stínové struktury vytvářené Michalem Haškem však nejsou viditelnými a legitimními institucemi demokratické politiky a veřejného života, nýbrž na nich parazitujícími a po nich se popínajícími liánami, které je vysávají a oslabují. Symptomatické pro tento stav je, že exponent takovýchto stínových struktur není autentickým nositelem nějaké politické vize, ideového a programového poselství. Příchylnost Haškovy popínavosti k mocným a představitelům ekonomických a silových struktur a nakonec k samotnému prezidentovi je dána možností pnout se po nich do výše bez vlastní politické páteře. Ostatně prezident je tím, kdo jmenuje premiéra.

 

Lánský puč Michalu Haškovi a skupině jeho spiklenců nevyšel ze dvou důvodů. ČSSD je stále ještě demokratickou stranou a její početná členská základna dostatečnou překážkou manipulace z jednoho mocenského centra, navíc takového, které postrádá demokratickou legitimitu. Druhou okolností neúspěchu je fakt, že na rozdíl od uzavřených struktur a prostředí, na která je jihomoravský hejtman zvyklý a umí se v nich pohybovat, nemá dosud v rukou nástroje celostátního zastrašování, které skýtají pouze vládní úřady. V krátké době od nástupu prezidentské vlády nestihl zorganizovat novou mocenskou paralelní strukturu k vytvoření atmosféry strachu, jakou se mu poměrně snadno podařilo docílit na radnici v Drásově nebo jíž lze dosáhnout na krajském úřadu. Lidé, kteří se nebojí, jsou pak překážkou uchopení moci neférovým způsobem a nastolení a ukojení mocenských ambicí sebestředného autokrata.

 

Rezignací na druhou nejvyšší stranickou pozici však konec Haškova boje proti Bohuslavu Sobotkovi nenastal. Spíš se jedná o první poločas. Od druhého, který se má odehrát po určité časové přestávce, zatímco jeho tým se zkonsoliduje skrytý před očima diváků v šatně, sehraje svoji roli druhý z autorů nepovedené komedie, a to mstivý prezident, který rozhodně není nestranným sudím v tomto zápase o budoucnost naší země a zachování snesitelné úrovně pochroumané české demokracie. Nicméně události posledních dvou týdnů byly užitečné pro poznání, jak funguje česká politika v zákulisí.

 

Přičiněním Michala Haška se stalo, že denní světlo oslnilo hemžení jindy neviditelného politického hmyzu, který se schovával pod kamenem a samým překvapením nestačil vše rychle zamaskovat a z místa činu utéct. Tou silou, která odvalila jindy nedotknutelný příkrov politiky, bylo rozhodnutí voličů ve volbách.

 

Věřme, že poučení aktéři nepohledných dějů v politickém zákulisí si napříště dají větší pozor. Však jsme z úst Michala Haška a Jeronýma Tejce při jejich rezignačním projevu vyslechli celou kopu výhrůžek, lží, ale ani slůvko omluvy za jejich chování v politice a opakované lhaní veřejnosti. Starého psa v Lánech a jeho moravské spojence již novým kouskům nikdo nenaučí. Moravané Hašek s Tejcem rezignovali v den výročí bitvy na Bílé hoře – 8. listopadu. Hejtmani z Čech, účastníci puče, vycouvali z boje o týden dřív. Díky nim jsme měli možnost prohlédnout, kdo jsou vůdčí představitelé mocenského konfliktu v ČSSD a jaké metody v politice používají, když na ně není dobře vidět. A bude-li dost diváků – tedy občanů, kteří o takovéhle divadlo stojí, nabídnou nám jeho protagonisté v mírně obměněném obsazení pokračování i v novém roce.

 

 

ZDROJ: sklenenykostel.cz

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.