FREEDOMCR
3.1.2017
Kategorie: Politika

Kdo rozhoduje o svém osudu, je svobodný … a proto žije důstojně

Sdílejte článek:

MILOSLAV BEDNÁŘ

Je to tak jednoduché. Kdo rozhoduje o svém osudu, je svobodný, a proto žije důstojně. Kdo ne, je podřízený, a proto opovrhovaný. Svoboda ale není zadarmo, a proto poddanství láká. Náš stát tento základní spor o smysl existence intenzívně prožívá od svého vzniku dodnes. Jaké jsou jeho geopolitické souřadnice a možnosti v r. 2017?

Jako vždy v našich dějinách, nanejvýš dramatické. Proč jako vždy? Jako vždy, i dnes je neměnné naše umístění ve středu klíčového evropského pásu mezi Německem a Ruskem, kde se vždy rozhoduje otázka vztahu Evropy, Asie a Afriky, jež se svými důsledky od první světové války životně týká demokratické Ameriky. Do vnitrostátní politiky České republiky nyní proto viditelně zasahují velmocenské zájmy ze tří stran. Je přitom ale naše štěstí, že není velmoc jako velmoc. Jsou velmoci úpadkově protidemokratické, a velmoci svým rozhodujícím zacílením, jež se promítá do politického rozhodování, houževnatě demokratické.

Naše vlastní státní orientace nápadně často tíhla k demokracii. Vznik demokratické Československé republiky v r. 1918 proto v našich dějinách nebyl vůbec nahodilý. Kdo u nás na počátku velmocenské řežby světové války stál proti založení svobodného státu, byli kromě jiných stoupenců podřízenosti marxisté. Jmenovitě předseda sociálních demokratů, pozdější první vůdce československých komunistů, Bohumír Šmeral. Jeho argumentace zněla: Nárok na existenci mají podle správných marxistů jen velké, centrálně řízené mnohonárodní ekonomické celky. Svobodné demokratické rozhodování občanů o svém osudu, tedy politický život, se má tomuto údajnému zákonu dějin podřídit.

Marxistické (a tehdy obdobně i monarchistické, s ním spjaté klerikálně katolické a domácí českoněmecké) zavrhování Masarykova principiálního zápasu o samostatný republikánský stát přirozeně znamenalo podřízenost velmocenskému ovládání menších států a jejich politických národů. Tehdy se jednalo o podřízenost Rakousko-Uhersku, jež se zásadně podřizovalo Německé říši, tedy jejímu záměru postupně ovládnout Evropu a svět, a tak nakonec jednou provždy vymýtit ústavně demokratickou civilizaci z povrchu zemského. Od té doby se kulisy proměnily, ale jádro problému vůbec ne.

O geopoliticky na rozhodujícím místě Evropy umístěnou Českou republiku projevuje přes zjevnou nevoli našich občanů vrchnostensky velmocenský zájem nedemokraticky uspořádaná a v rozporu s demokracií Evropy i souvisle jednající, fakticky Německem ovládaná Evropská unie. Vstup České republiky do Evropské unie se nyní většině občanů zpětně ukazuje jako politicky chybný krok do nesvobodného prostředí. Z druhé strany Českou republiku soustavně a intenzivně ohrožuje ruský velmocenský nápor, vedený úsilím znovu si tak či onak podmanit do r. 1989-1990 Sovětským svazem ovládané, geopoliticky rozhodující evropské území mezi Německem a Ruskem. Přirozeným důsledkem velmocenského, demokracii a svobodu Evropy ohrožujícího tlaku de facto německé Evropské unie a z druhé strany diktátorského Ruska jsou dvě skutečnosti. Jednak upevňující se soudržnost visegrádského uskupení států pokrývajících jádro území mezi Německem a Ruskem. Z druhé strany je to sílící význam Severoatlantické aliance jako transatlanticky ukotvené, obranné vojenské záruky existence demokratické civilizace Evropy.

A tak se nyní dostáváme ke třetímu velmocenskému hráči na evropské geopolitické šachovnici dneška, jímž jsou Spojené státy americké. Na rozdíl od Německa, institucí Evropské unie a Ruska byly USA v Evropě zpravidla demokracii a svobodu prosazující silou. Nejvýznamnější český proamerický myslitel a politik, obnovitel státní samostatnosti T. G. Masaryk, viděl právě v evropské angažovanosti USA rozhodující záruku trvalé demokracie Evropy, a proto i naší svobody. Toto Masarykovo geopolitické zjištění platí dodnes.

Nyní je celkem zřejmé, že nejen britská, ale pod značným vlivem brexitu i americká demokracie se očišťujícím způsobem navrací k Lincolnovu demokratickému principu vlády lidu, lidem a pro lid. Loňská angloamerická revoluce se dnešní Evropě jednoduše nemůže vyhnout. Proto Evropská unie bije tak zoufale na poplach a snaží se horečně vykřesat jakousi euroarmádu, přestože většina členských států EU je v NATO. Agresivní diktátorské Rusko zatím naivně doufá, že se Trumpova Amerika stane jeho evropským a světovým spojencem. Představitelé Severoatlantické aliance to ale tak vůbec nevidí.

Donald Trump se totiž vrací k Reaganově vůdčí nepsané zásadě zahraniční politiky obnovené americké demokracie: My vyhrajeme, a oni prohrají. Prohraje Evropská unie, Německo, Čína, Rusko a v neposlední řadě islámský chalífát. V Evropě zvítězí USA, a proto Visegrád, a ne protidemokraticky orientovaná EU. Celosvětově prohrají islamisté a upevní se demokratická civilizace. Navzdory bruselsko-berlínské autokracii a ji horečně propagujícím institucím, jako např. pražskému Ústavu mezinárodních vztahů, jehož ředitel Petr Kratochvíl nyní (MfD, 29.12.) argumentuje jako v r. 1915 Bohumír Šmeral. A vzdor klopotnému zoufalství dnešní české politické i valné části mediální scény.

Využijeme možností pozvolna se blížící evropské svobody? Zasadíme se o to, aby se místo nedemokratické a ekonomicky nevýkonné Evropské unie stal nejen v poměrech Visegrádu skutečností Masarykův princip demokratické evropské jednoty jako svobodné rovnoprávnosti demokracií bez ohledu na velikost a sílu? Oprostíme se od posluhování mocným nedemokratům k důstojné svobodě s druhými? A vrátíme se tak z bezvýchodného bruselského bloudění konečně k sobě samým, k podstatě svých vlastních demokratických tradic, jež jsou opakem šovinistického provincialismu? K zásadě, jež říká, že mezinárodnost není nic nad národy? Tato Masarykova zásada je nyní vůdčí zásadou tichou revolucí osvobozených Britů a Američanů. Proč se k ní důrazně nevrátit v příštích volbách?

ZDROJ: Miloslav Bednář

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2017: *****

Jitka Dvořáková 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Tomáš Foldyna 786,84 Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Yweta Halberstadt 123,45 Kč, Magdalena Machová 100,- Kč, Žaneta Manoušková 250,- Kč, Štefan Horák 300,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Radoslav Richtář 1000,- Kč, Jaroslav Hanyáš 1000,- Kč, Jiří Fridrich 50,- Kč, Marie Tichá 500,- Kč, Zdeněk Šebelle 100,- Kč, Jiří Hrabák 100,- Kč, Vít Fortelka 5555,- Kč, Hana Lošťáková 258,28 Kč, Pavlína Vlková 200,- Kč

***** Celkem za měsíc: 12 373,57 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...
loading...
38 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.