26.5.2014
Kategorie: Společnost

Kam kráčíš, Evropo?

Sdílejte článek:

LUCIE AMÁLIE SULOVSKÁ 26|05|2014

Ve Francii slaví obrovský úspěch Marine Le Penová a její Národní Fronta. Eurovolby vyhráli, poprvé a s převahou. V Dánsku zvítězila nacionalistická pravicová Dánská lidová strana, v Belgii rovněž nacionalistická Nová vlámská aliance. Úspěchu se dočkali také nacionalisté v Irsku, nebo Finsku. Ačkoliv jsou v mnohém rozdílní, něco mají společného – jejich styčným bodem je odpor k imigraci a jejich velké vítězství bude předmětem zděšených analýz příštích několika měsíců.

 

 

Je však vůbec zděšení na místě? Nejedná se prostě jen o logické vyústění situace?

 

Jean Le Pen svoji „malou holčičku“ nadšeně svírá v náručí. Na úspěch, jehož dosáhla, on čekal celý život. Je však jeho krev skutečně schopnější? Nebo jen kandidovala v příhodnější době? V době, kdy mají Francouzi opravdu dost směřování své země? V době, kdy pohár začal přetékat? Nevadí jim, že Le Penová nepřináší konkrétní řešení. Chtějí naději, že se o to alespoň bude snažit. Můžeme s tím nesouhlasit, ale nelze to nechápat. Poptávka se konečně dočkala nabídky. Nebo nabídka poptávky?

 

Šok pro Brity přišel v roce 2009, kdy bývalý poradce několika labouristických ministrů Andrew Neathe promluvil o skutečné podstatě levicové podpory masové imigraci zejména ze zemí třetího světa. Pro myslící jedince to žádný velký šok nebyl, něco takového už dávno tušili. Šokovala spíše upřímnost, s níž Neathe vystoupil. Připustil sice, že část problému byla způsobena skutečně ideologickou zaslepeností multikulturní společností, jenže tato vlastně iracionální záležitost subjektivního přesvědčení se velmi dobře doplňovala s politickým prospěchářstvím. Neathe připustil, že si levice vlastně dovážela své voliče. Byl to jednoduchý vzorec: čím víc chudých a nevzdělaných, tím víc levicových voličů. Je totiž logické, že člověk s nízkým vzděláním, mnohdy špatnou znalostí jazyka a často i nechutí se přizpůsobovat novému prostředí, tedy s velmi nízkým uplatněním na trhu práce, bude voličem levice, která mu nabízí sociální jistoty. Pravice lpějící na osobní odpovědnosti takového voliče nikdy ve větší míře nezaujme.

 

Není tomu tak jen v Evropě, tento vzorec platí všude na světě; valná většina amerických hispánců ve Spojených státech volí levicové demokraty. Největší procento hispánských republikánů (stále velmi nízké) se potom nachází v Texasu. I to má však vysvětlení. Jedná se o několikátou generaci, jejíž předci přišli do Spojených států v době, kdy (zejména) v Mexiku byla vysoká nezaměstnanost a v USA zase přísné imigrační zákony, dostatek pracovních příležitostí a nijak zvlášť štědrý sociální systém. Tito lidé přišli legálně a za prací, normálně se zařadili do společnosti a rozšířili řady pracujících. Jako křesťané navíc neměli problém s křesťanskými základy a křesťanskou většinou v nové zemi. Své děti už potom vychovali ve stejném duchu.

 

 

Sociální systém ve většině Evropy je však více, než štědrý, imigrační zákony benevolentní a nezaměstnanost vysoká. A většina migrantů ze zemí třetího světa jsou muslimové.

 

Podobná situace je právě v diskutované Francii. Zatímco katolíci, kteří jsou v zemi stále největší náboženskou skupinou, volili v posledních prezidentských volbách víceméně vyváženě (cca 40% za Hollanda, 60% protikandidátovi), u muslimů, převážně přistěhovalců, počet voličů současného socialistického prezidenta přelezl 90%. Takový obrovský nepoměr nutí k zamyšlení. Dalo by se přitom očekávat, že konzervativní muslimové nemohou dát svůj hlas kandidátovi strany, která prosazuje například svatby homosexuálů. V očích francouzkých muslimů však jasně zvítězil sociální program. I to má poměrně logické vysvětlení. Konzervativci nemají šanci už proto, že hodnoty, které reprezentují, neevropským imigrantům z větší části nic moc neříkají.

 

Zatímco levice se přiklonila jednoznačně na druhou stranu, klasické pravicové strany, snad ze strachu, že obdrží oblíbenou nálepku „xenofobní“ a „populistické“ partaje, nebyly schopny nabídnout alternativu. Nedokázaly promptně zareagovat na společenskou objednávku a před problémy začaly zavírat oči. Za projev největší odvahy pravicově konzervativních lídrů v posledních letech se dá považoval vyjádření Davida Camerona a Angely Merkelové, že „multikulturalismus selhal.“ S tím se sice lze ztotožnit, ale ve chvíli, kdy Londýn, Paříž, nebo Malmö občas hoří, roste počet čtvrtí s charakteristikou no-go zone, přibývá útoků na kostely a synagogy, objevují se první oblasti, kde místní přistěhovalci jsou majoritní skupinou a prohlašují za platné právo šária, to už nikoho moc nezajímá.

 

Evropa začíná kráčet novou cestou. Cestou, kterou lze pozorovat se znepokojením. Ale nelze se jí divit. Hodně štěstí, Evropo.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.