papalas2
2.1.2018
Kategorie: Historie

K novému roku se smutkem v duši

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Mám poslední dobou moc nedobrou náladu… Už dlouho jsem nenapsal nic pozitivního. Nedaří se mi dát dohromady jakýkoliv smysluplný a konzistentní text, který by chválil nějaké opatření, či rozhodnutí státních orgánů, které bych pociťoval jako zlepšení svého života. Jsem roztěkaný, unavený, ztrácím naději, že se ještě dožiji klidných a spokojených dnů.

Doba bývala šedá. A přesto lidé žili. Nějak víc spolu, nebo uměli nějak lépe žít. Ne, nechci tu dobu idealizovat. Karty byly jasně rozdány. Byli jsme my a byli oni. My a papaláši.

Papaláši plkali stále stejné fráze, nikdo je nebral na vědomí, protože to ptydepe nic neznamenalo. Možná, že to natočili jednou a pak už to jen pouštěli a sestříhávali podle různých příležitostí. Noviny to samé. Možná si naštočkovali v lednu několik variant textů a pak už tam jen měnili obrázky.

Možná to fungovalo stejně, jako se soudruhem Winstonem Smithem. Retušovaly se fotografie, kde byl vyfocen nějaký soudruh, který přestal být přes noc soudruhem a stal se neosobou.

Různé státy byly buď imperialistické, buržoazní a kapitalistické, a tudíž nepřátelské, a jiné zas naopak socialistické, lidově-demokratické, pokrokově-osvobozenecké, podle toho, jak která junta kde vyhnala jinou juntu, či se jinak momentálně kámošila, či nikoliv. Jednou Eurasie, jindy Eastasie.

Bylo to divadlo, kterému nikdo nevěřil. Ne nevěřil. Dělo se to, ale nemělo to význam. Byla to nesrozumitelná, absurdní hra připomínající Samuela Becketta. Figury přicházely, vyslovovaly a opakovaly věty, odcházely. Čekání na Godota? Přežívání?

Jistě. Děti se rodily. Staří umírali. Ti mladí se ženili a vdávali, děti se rodily a staří umírali. Generace za generací. Někteří si postavili svépomocí dům, jiní konečně získali po letech byt v panelovém sídlišti, jiní si pořídili zahrádku a jiní první škodovku. A děti se rodily a staří umírali. Strana vládla, ten ministr se stal ministrem něčeho jiného, tamten zklamal a byl povýšen, jiný byl odejden. Děti se rodily, mladí umírali. Staří se ženili a vdávali.

Lidé se snažili ve svých přesně určených mantinelech prožít život, který jim byl vyměřen. Někdo kradl v malém. Někdo kradl ve velkém. A děti se rodily, občas někdo zmizel. Někteří na pár let. A jiní navždy. Důležité bylo nevyčnívat. Kdo neplnil předpoklady, zahrával si, kdo neplnil státní plán, zahrával si, kdo říkal nečekaná slova, zahrával si.

Zahrával si s mocí. Mocí absolutní a o to zrádnější, že nebyla osobní. Byla kolektivní. Kolektivně neodpovědná, kolektivně záměnná, kolektivně neosobní. Bylo lhostejné, zda nositelem velké, střední, či malé moci byl nějaký Mamula či Biľak, Štrougal či Jakeš, Šaľgovič či Rázl, Kolder či Indra, Erban či Potáč.

V jednom okamžiku se zdálo, že jim ta jména došla. Spotřebovala se a další už nebyla. Poslední zoufalec sklidil se stolu, přisunul židle, zhasnul a klíče odevzdal ve vrátnici. Kdo přijde ráno, se nevědělo. 

Něco se stalo. Ani vlastně nikdo nevěděl, co. Snad jeden zahrádkář už nešel před zimou zabalit pumpu. Možná se někomu zlomila tužka, možná to bylo úplně jinak a už je nebavilo hrát kus bez opony, bez nápovědy i potlesku. Snad už byly marionety utahané a provázky se zpřetrhaly. Ze dne na den se měla lidová demokracie změnit na demokracii bez přívlastku.

Asi si to maluji i po těch letech moc jednoduše. Přesto, že nás mnozí přesvědčovali, že se konečně bude hrát jiný kus, skutečnost byla jiná. Nebo spíše vypadala jinak. Nakonec jsme sice viděli nové herce, i druhé jednání bylo jiné, ale režisér zůstal stejný, i zápletka a pointa. Jen kulisy mají lepší barvy, i když se hraje stejná šmíra.

Možná jsme měli nerealistická přání. Nebo přesněji, přání měli realistická, ale neudělali dost pro to, aby představení bylo jiné. Anebo jsme si zvykli, že představení musí být takovéto a nemůže být jiné.

Jenže tenhle kus se nám nepovedl. Skoro všechno špatné jsme ponechali, jen tomu dali nová jména, herci mají nové masky, ale jsou charakterově stejní. I režisér je stále stejný a sahá mezi sklenicemi vína a sousty kaviáru subretě mezi nohy.

Uplynulo přes čtvrt století. To už je minimálně jedna generace. Ztracená generace. My staří už jsme unavení jak pérko od hodinek. Už jen tikáme. A nejsme spokojeni. Ne, jsme strašně nespokojeni.

Někde v Praze, v budově nějakého vysokého úřadu, sedí persona, která je znovu papalášem. Možná si myslí, že slouží lidem, pracuje pro ně. Jen je postižen stejným stihomamem, či klamem, že lidé potřebují to, co on nařizuje za jejich peníze. Ne, není to tak. Lidé chtějí, aby je mocní nechali být. Nepotřebují nadvládu — a možná ani vládu. Potřebují rámec, který se příliš nemění, je předvídatelný a srozumitelný. A to se neděje.

Papaláši dnes znovu rozkazují, co je správné, přijatelné a trestné. Nezměnili se nic. Z komunistické moci se stala moc neomarxistická, stejně nesmyslná, stejně arogantní, stejně nepřijatelná. Nepřátelská.

A děti se rodí a staří umírají…

ZAVLADSKY
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2018: *****

Vladislav Jakš 100,-, Jan Procházka 500,- Kč, Přemysl Hrůza 1000,- Kč, Robert Schlesinger 500,- Kč, Ernest Wachtl 30,- Kč, Jan Olšák 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 630,00 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (32 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...
loading...
46 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.