ABR44d53c_profimedia_0131296433
6.2.2016
Kategorie: Multikulturní soužití

Jeden den v utečeneckém táboře. Změnil jsem názor. Už jim nebudu pomáhat!

Sdílejte článek:

COM 06|02|2016

Směřuji v naloženém náklaďáku s dalšími třemi dobrovolníky do tábora v Rakousku, kde je nyní soustředěno velké množství uprchlíků ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu. Kromě nich je zde mimo jiné asi i 90 Maročanů a 25 Alžířanů.

Naše velké nákladní auto je materiálem naplněno až po střechu. Máme potraviny, ovoce, teplé oblečení, balenou vodu, hygienické potřeby, léky, boty, přikrývky a. j. Hledáme nějakého odpovědného šéfa, kterému materiál chceme předat. Miro obchází už asi po třetí celý objekt a nikde nikdo. Odtud ho posílají tam, odtamtud zase jinam.

Pak to vzdává. Vyložme to do skladu, navrhuji. Zkoušíme, ale sklad je samozřejmě zamčený. Tak pár krabic vykládáme na betonovou plochu, vždyť je celkem příjemně, nemrzne, snad to rozdáme uprchlíkům přímo my a na místě.

Voláme na děti, aby si první vybrali hlavně ovoce a sladkosti. Odmítají. Máme tyčinky a čokoládu české výroby a oni trvají na Milka, kinder vajíčkách a tyčinkách z Německa, Mars, nebo Bounty odjinud. No – neuspěli jsme…nemáme. To nic, říká smutně Katka, možná je to náhoda.

Zkoušíme to s ovocem. Jablka a hrušky se nechytají, prý by rádi banány a ananasy. Začínáme být nejistí. Triček a dětského oblečení máme také množství. Všechny jsou nové. Věnovala to jedna slovenská společnost,
zabývající se jejich dovozem z Itálie. Jsme v koncích. Jelikož nemáme značkové Addidasy a Pumy, děti je pohrdavě odsouvají stranou. Stejně dopadly i tenisky z Turecké produkce.

Co byste teda chtěli, ptá se Michal jednoho z dětí, které nás překvapilo velmi dobrou angličtinou. Nejprve trošku ostýchavě, ale pak už sebevědomé chalanisko říká: „Mobily i s kreditem. Ať můžeme trochu surfovat na internetu a zavolat domů, jak se máme. Nebo ještě lépe tablety, ty se dají použít univerzálně.“

A kam chcete jít v Německu? Já do Mnichova, říká téměř dospělý chalanisko. Mám rád fotbal, chci chodit na Bayern. Ty bys i měl hlavně chodit do školy, oponuje mu Mišo. Klukovi se zdála představa chození do školy natolik směšná, že se začal upřímně řehtat. Nač do školy? Vždyť dostaneme podporu skoro 1.800,€ z toho nádherně každý vyžijem!

Ale co chceš v Německu později dělat? Zkouší Mišo dále. Nic. Když nám přestanou vyplácet po třech letech podporu, půjdeme do Nizozemska, Švédska, Norska nebo Anglie a tam zase 3 roky na dávkách vydržíme. Pracovat nebudeme, není proč.

Začínal jsem si klást otázku, zda jsme s materiálem na správném místě. A vy jste odkud, ptáme se chalaniska, asi tak ve věku 20 let, který stál poblíž se svým otcem a zřejmě mámou. Z Maroka, říká s úsměvem. Tak to jste museli  obrovský kus cesty, dokud jste se sem dostali, uklidňuje sám sebe. No, jak se to vezme, odpovídá. Letadlem z Casablanky přes Istanbul do Bělehradu a odtud již taxíkem na chorvatské hranice. Po 8 hodinách ve vlaku jsme vystoupili tady v Nickelsdorfu, láme perfektní francouzštinou název svého momentálního bydliště.

Zde budeme asi 3 dny a přijede pro nás rodina z Paříže. Oni tam žijí už asi 30let. Je to bratr mojí mámy. Budeme u nich na začátku bydlet a požádáme o sociální výpomoc. Z té se tam dá skvěle vyžít. Nastudoval jsem si to už tehdy, když jsme začali připravovat náš odchod do některé evropské země. Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a Slovensko jsme vyloučili už na začátku, říká s úsměvem, který je znakem profesionální přípravy jeho rodiny na vtrhnutí do Evropy.

Všichni čtyři členové naší humanitární výpravy jsme se začali nechápavě ohlížet …. No nic, zavelel Mišo po trapném, možná 5 minutovém mlčení. Dáváme pokyn Tomášovi ať nastartuje náklaďák. Velice zklamaní a naštvaní nasedáme do nevyloženého auta a rychle odsud padáme!

Snad někde na zpáteční cestě potkáme Cigány, bezdomovce nebo jiné chudáky. Ti si náš humanitární materiál určitě rádi rozeberou a nebudou ohrnovat rypáky.

PS: Text sdílel na svém facebookovém profilu senátor Jaroslav Doubrava.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2016: *****

Jana Dvořáková 100,- Kč, Karel Pohner 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Eva Nemecká 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Magdalena Machová 100,- Kč, Karel Váňa 1000,- Kč, Miroslav Puchner 200,- Kč, Martin Neumann 200,- Kč, Neznámý dárce (ČP) 300,- Kč, Ivana Petrová 200,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Jana Páleníčková 100,- Kč, Zdenek Marciniszyn 1500,- Kč, Ivana Kaclová 200,- Kč, Neznámý dárce (ČP) 500,- Kč, Ivana Vrbková 500,- Kč, TOP-CZ 500,- Kč, Jaromír Ohnutek 200,- Kč, Jan Kunor 2000,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč

***** Celkem za měsíc: 10 800,- Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (28 votes, average: 4,96 out of 5)
Loading...
loading...
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.