24.8.2013
Kategorie: Multikulturní soužití

Jaké je být učitelem nepřizpůsobivých žáků?

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 24|08|2013

Další zoufalý otevřený dopis vládě. Tentokráte dvou učitelek ze Slovenska, které mají velké problémy se svými žáky z minoritní populace. Přečtěte si pravdu o chování dětí, rodičů i odpovědných státních úředníků. Dobrý pocit z toho jistě mít nebudete. Na věci nic nemění, že text pochází zpoza hranic za řekou Moravou ani to, že je z loňského roku. Ve stejné situaci je dnes mnoho učitelů a učitelek i u nás doma.

 

 

„V Bratislavě, daleko od Vašich oblíbených „marginalizovaných a sociálně znevýhodněných skupin“ nemáte ani tušení o tom, s jakými patovými situacemi jsme nuceni dennodenně bojovat. Přijďte si na pár dní odžít problémy, které musíme každý den řešit. Pojďte se podívat do našich škol, konečně se setkejte s reálnými žáky a odseďte si ve třídě pár vyučovacích hodin. Abyste místo prázdných řečí odtržených od reality měli možnost poznat skutečnou situaci.

 

Chceme ještě podotknout, že tento dopis není určen pouze Vám. Stejně chceme, aby se o těchto problémech začalo mluvit i v široké veřejnosti. Posíláme proto tento dopis i médiím a uveřejníme ho také prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Situace je alarmující, proto chceme předejít dalšímu odsunutí řešení a ignorování potřeb školství i veřejnosti ze strany kompetentních.

 

Nebudeme zobecňovat a vyjádříme se konkrétně k problémům našich škol, i když identické problémy mají téměř všechny školy na východě. Největší potíže máme se žáky, kteří jsou sociálně výrazně nepřizpůsobiví, téměř výhradně jsou to žáci romského původu. Chceme však zdůraznit, že toto není o rase, o pleti nebo o předsudcích vůči Romům. Stejně vnímáme všechny lidi a děti bez rozdílů, jde jen o to, kdo respektuje pravidla a normy a kdo ne.

 

Záškoláci, jejichž počet zameškaných neomluvených hodin dosahuje abnormálně vysokých čísel, jsou prvním problémem naší školy. Neboť příslušné orgány a instituce v tomto směru žáky ani jejich zákonné zástupce téměř vůbec nesankcionovaly, žáci beztrestně dále absentují, a co je horší, jdou negativním příkladem i ostatním spolužákům, kteří vidí, že za záškoláctví jim nehrozí žádný, případně jen minimální trest. Udělování kárných opatření, zasílání tiskopisů a upozornění na nedbalou školní docházku má nulovou účinnost, stejně jako domlouvání, či různé druhy motivace. Žáci se neúčastní prvních vyučovacích hodin, odcházejí z posledních, často utíkají z vyučování. Není žádnou vzácností, že žák přijde ráno do školy a ze šesti vyučovacích hodin se zúčastní jedné nebo dvou a během ostatních se bez vědomí vyučujícího toulá po chodbách a prostorách školy. Není v našich silách a možnostech hledat a „sbírat“ žáky, kteří by měli být na vyučování, ale nejsou. Navíc jsou tito žáci většinou agresivní, arogantní a vyskytují se různé druhy sexuálního obtěžování nejen spolužáků, ale i učitelek.

 

Situace v některých třídách hraničí se systematickým šikanou pedagogů. Téměř všichni rodiče se řešení problému vyhýbají a neprojevují ani minimální ochotu ke spolupráci se školou. Mnozí žáci chodí na vyučování absolutně nepřipraveni. Kromě toho, že neprospívají, zanedbávají domácí přípravu na vyučování (nikdy neměli napsanou jedinou domácí úkol či vypracován projekt), nenosí si ani základní školní potřeby! Je běžnou praxí, že žák přijde do školy nejen bez školní tašky, přezůvek, penálu, hygienického sáčku, sportovního úboru, barviček, rýsovacích a jiných potřeb na výtvarnou a další výchovy, ale dokonce většinou přijdou bez jediného sešitu, bez pera nebo alespoň tužky, absolutně s ničím-maximálně s chabou svačinou.

 

Rodiče těchto dětí jsou dokonce příjemci finančního příspěvku ve výši 17 €, který je vyplácen většinou jen skupině nepřizpůsobivých obyvatel a jen za to, že děti plní povinnou školní docházku. Otázkou je, z jakého důvodu jim je tento příspěvek přidělen, protože povinná školní docházka vyplývá ze zákona a je tedy pro všechny děti bez rozdílů povinná a také to, proč jsou tyto finance vypláceny většinou jen rodičům jisté skupiny obyvatelstva. Proč jsou tito lidé systematicky a pravidelně neprávem zvýhodňováni oproti ostatním rodičům, kteří na rozdíl od nich své děti nejen pošlou do školy, ale dohlížejí i na to, aby byly připraveny, měly všechny pomůcky a skutečně si příkladně plnily svou školní docházku. Z jakého důvodu jim zmiňovaný příspěvek vyplácený není?

 

Zodpovědní rodiče a také široká veřejnost je právem pohoršena touto pozitivní diskriminací, která se nedá nazvat jinak než výsměchem svědomitým rodinám. Chceme ještě podotknout, že zmíněný příspěvek je rodičům dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí vyplácen i v případě, že školní docházka dětí je pravidelně a hrubě porušována záškoláctvím a jinými problémy výchovného charakteru. Tyto děti chodí do školy ne kvůli učení a vzdělávání, ale provokovat spolužáky, učitele, řešit si osobní spory, skotačit a dovádět, zakouřit si před školou atd.. Vysloveně jim způsobuje radost narušovat chod vyučování, život a fungování školy jako takové. Přijdou do školy, protože „doma je nuda a ve škole se alespoň zabaví“. A pod slovem zábava si představují výtržnictví, kterým způsobují problémy všem složkám školy, paradoxně obyčejně kromě sebe … Maximální trest, který rodiče „postihne“ je to, že zvláštním příjemcem dávek se stane město, ve kterém žijí a sociální pracovnice jim dělají „služky“, které jim nakoupí jídlo, dětem šaty a pomůcky, nákupy jim donesou přímo domů, a tak je mohou promptně zpeněžit.

 

O zvýhodněných cenách stravného oproti pracujícím rodičům se v zájmu stručnosti nebudeme zmiňovat, ale je nehorázné, že za obědy na celý měsíc (v případě, že má měsíc 20 pracovních dnů) zaplatí rodiče některých dětí částku od 1,80 do maximálně 3,20 eur (v závislosti na věku) a pracující rodič více než 23 eur! A oběd žákovi patří pouze proto, že si odseděl první vyučovací hodinu. Co na tom, že neměl pero, sešit, tužku, domácí úkol. Nejenže vůbec na hodině nepracoval, ale vyvolal několik roztržek a učitel díky němu třetinu hodiny ztratil snahou o nastolení disciplíny a pracovní atmosféry. Opět je otázkou, proč si tuto totální anarchii mohou dovolit? Proč příslušné úřady a orgány nezajistí, aby dětské přídavky splňovaly svůj účel a zajišťovaly základní potřeby? Často jsou takto lhostejné děti, jejichž rodiče jsou dokonce příjemci tzv. dávky v hmotné nouzi (kteří se paradoxně někdy okatě vyvážejí v nových autech, nosí značkové oblečení a tráví Vánoce v Anglii). Školních pomůcek, které těmto dětem objedná škola, si žáci absolutně neváží a jsou do dvou dnů po rozdání zničeny, roztrhány nebo zpeněženy.

 

Tato forma pomoci by se v jejich rukách zcela minula účinkem, a proto jsou učitelé nuceni komplikovat si svou práci ještě i tím, že tyto pomůcky osobně denně přinášejí žákům na jednotlivé vyučovací hodiny! Přesto jsou za ně vděční, protože pomůcky od státu jsou jedinou možností, jak může být vyučovací proces plnohodnotně zajištěn. Ani to se však jejich rodičům nelíbí a setkáváme se s případy, kdy rodič zavítá do školy poprvé tehdy, když se přijde hádat a dožadovat odevzdání pomůcek do vlastních rukou, aby je mohl rozprodat. Různé druhy finančních dávek, které rodiče těchto dětí pobírají, vůbec nezajišťují základní potřeby. Děti chodí v roztrhaných, špinavých, zapáchajících kusech oblečení, v rozpadlých botách, bez svačiny, jsou zavšivené, mají různé druhy kožních chorob a absentují u nich i ty nejzákladnější hygienické návyky! Peníze na mobilní telefony, alkohol a cigarety se však vždy u nich najdou.

 

V zimních měsících není žádnou raritou, když dítě přijde do školy v děravých polobotkách a lehkém svetříku. Pedagogové si pravidelně z práce domů odnášejí různé druhy „suvenýrů“ v podobě blech a jiných parazitů či virů od žloutenky až po streptokokové a stafylokokové onemocnění. Párkrát ročně nám propašují z domu do tříd „domácí mazlíčky“ jako myši, potkany či šváby.

 

Na dotvoření reálného obrazu o skutečném stavu jejich „socializace“ nám nedá nezmínit stav v nultých ročnících, případně prvních ročnících ZŠ. Jelikož drtivá většina dětí vůbec není zaškolená, do mateřské školy nikdy nechodila a některé vůbec neumí slovensky, nikdy nedržely v ruce tužku a nekreslily, neznají hračky, barvy a v prvních týdnech pobytu u nás se neučí poznávat první písmenka, čísla a barvy, ale seznamují se s tekoucí vodou, splachovacím WC, smrkáním do kapesníku namísto rukávů a základními sebeobslužnými a hygienickými návyky. Komunikace s těmito dětmi je nesmírně náročná, řeči špatně rozumějí, nechápou, co se od nich požaduje, jelikož mají omezenou slovní zásobu (a to nejen v slovenském, ale i romském jazyce).  Nedokáží pojmenovat běžné věci, jsou to pro ně předměty neznámé, se kterými se nikdy předtím nesetkaly.

 

Divíte se, že zvláštní školy jsou plné romských dětí? Ale proč? Uvědomte si, že dítě drží barvičku v ruce poprvé na zápisu, neznají hračky, kostky, předměty či hry, které by rozvíjely jejich myšlení a motoriku. Tyto děti zaostávají ne o dva, ale o čtyři roky oproti ostatním a my po nich chceme, aby zvládaly požadavky kladené na prvňáka, když jsou na úrovni tříletého dítěte. Nedokážeme jim zajistit rovnoprávný přístup ke vzdělávání, když nezačínají na stejné „startovací pozici“. Oni musí dobíhat 6 let bez podnětů, bez vedení a výchovy!!! Jak máme integrovat většinu, protože na našich školách jich je více než polovina z celkového počtu žáků? V důsledku této snahy o umělou integraci šikovná menšina, z níž by mohly být skvělí žáci, klesne na úroveň nešikovných a oni se integrují mezi ně. Považujeme za nezbytné, aby děti ze sociálně nevyhovujícího prostředí absolvovali nultý-přípravný ročník povinně! Jinak nejsou schopny plnohodnotně prospívat v prvním ročníku (a často ani během celé své školní docházky) a jsou zbytečně vystavovány soustavnému neúspěchu a emocionální traumatizaci. Odklad povinné školní docházky v těchto případech absolutně nic nevyřeší, právě naopak, dítě ztratí jeden celý rok (neboť v rodině se mu opět věnovat nebudou). Díky nultému ročníku se naučí jazyk, základním hygienickým návykům, zvyknou si na režim školy a dostanou alespoň nějaký základ pro další vzdělávání.

 

V dotazníku (dotazník SSI) jste se nás nedávno ptali, jak zajišťujeme rovnoprávný přístup ke vzdělávání dětí. Jak vůbec nad tím můžete uvažovat, že by vzdělávání těchto dětí mohlo být rovnoprávné, když jsou hladové, žíznivé, špinavé, nevyspalé (neboť rodiče do noci „oslavovali“ a oni buď nemohly spát nebo hlídaly mladší sourozence), mají svrab, jsou zavšivené, pokožka na hlavě je zanícená, rozškrábaná, plná strupů a hnisu a nakolik se rodičům nechce šetrně o ně pečovat, pohodlnější je vystříhat jim hlavy dohola (chlapce i dívky!) tak, že se stydí chodit mezi lidi?! Uvědomte si, že tyto děti nemají uspokojeny základní životní potřeby a my od nich očekáváme plnohodnotný výkon ve škole! Tak nám tedy poraďte, jak mají učitelé efektivně vykonávat svou práci za těchto okolností?

 

Stačí pár nepřizpůsobivých dětí ve třídě a zabrání v hodnotném pokroku i ostatním spolužákům. Ve třídách je neuvěřitelný smrad a zápach, a to skutečně nejsou důstojné podmínky pro vzdělávání a nejsou to férové ​​podmínky pro ostatní-přizpůsobivé žáky, ani nás pedagogy. Nedivme se proto, že rodiče chytřejších dětí je raději přihlásí do školy mimo místa jejich bydliště, jen aby se dennodenně nemusely pasovat s nedůstojnými podmínkami ve společnosti zanedbávaných dětí. Chtějí, aby dostali vzdělání odpovídající jejich intelektu, které nebudou brzdit žáci nižšího intelektu, nebo jen sociálně extrémně zanedbání, kteří nejsou schopni přiměřeně postupovat.

 

I přes enormní snahu a osobního zanícení pedagogů, škola produkuje absurdní množství žáků, kteří jsou na trhu práce nepoužitelní a bez jakýchkoliv sociálních a pracovních návyků, což je z našeho pohledu opět důsledek chybného fungování politiky tohoto státu. Nepřizpůsobiví spoluobčané si velmi rychle zvykli na výhody, které jim stát nabízí a ztotožnili se s myšlenkou, že všechno dostanou zdarma, je o ně postaráno a přitom nemusí ani pohnout prstem. Když od nich někdo chce nějaký druh účasti na zlepšení jejich životní situace, jsou dokonce pohoršeni. Takže párek nepřizpůsobivých občanů si klidně prožije svůj život v několika sociálních bytech (neboť jeden jim vydrží maximálně pár let, dokud ho totálně nezdemolují, pak jim stát dá zdarma nový), nadělají si kopec dětí (aby jim náhodou něco neuniklo, začnou pro jistotu již ve čtrnácti), po celou dobu dostávají podporu, příspěvky a přitom za celý svůj život státu neodvedou ani jeden jediný cent, nevyprodukují ani euro pro naši ekonomiku, jen vysávají a pobírají všemožné dostupné formy sociální „pomoci“.

 

Je to začarovaný kruh: Jsou chudí, neboť nemají práci-nemají práci, protože jsou nevzdělaní-jsou nevzdělaní, protože nemají zájem o vzdělání. Naproti tomu odpovědné mladé páry odkládají rodičovství do stále staršího věku, až budou finančně, ekonomicky a materiálně zabezpečení, aby děťátku poskytly vše co potřebuje, vychovaly z něj slušného, ​​vzdělaného, ​​socializovaného a jednou produktivního člena společnosti. I když to přímo nesouvisí s oblastí školství, vnucuje se vyjádřit také k problematice výšky mateřského příspěvku, který je srovnatelné hodnoty pro maminku, která nevyrobila státu jediný cent a maminku, která před porodem roky odpracovala a odvedla do státní kasy nemalé peníze. Proč tuto produktivní skupinu obyvatelstva stát nejenže nijak nepodporuje, ale naopak, diskriminuje a komplikuje život finanční nedostupností bydlení (protože pracující člověk nikdy nedostane nic zadarmo a kvůli bydlení musí celoživotně zadlužit), nedostatkem práce, mizernými platy …

 

Ptáme se, kde je logika, kde spravedlnost? Proč je možné, že rodiče, které své děti odloží do dětského domova, si je po dovršení zletilosti mohou opět vzít zpět i s pěknou hromádkou naspořených peněz, které jim „poskládalo“ město. Peníze do pár dní propíjí a minou, ale vystudovaného středoškoláka nebo vysokoškoláka, který je bez práce ne vlastní vinou (!), musí do 26 let živit rodiče? Ani tito produktivní rodiče, ani mladí absolventi nemají nárok absolutně na nic? Na žádnou formu podpory od tohoto státu???

 

Nepřizpůsobiví rodiče většinou nemají absolutně žádné pracovní návyky, nemusí ráno vstát a jít do práce, proto se ani neobtěžují probudit děti a vychystat je do školy. Děti se vzbudí, nevěda ani kolik je hodin a jdou do školy samy, starší děti se musí postarat o mladší, neboť rodiče spí. Samozřejmě, že proto nepřijdou do školy včas a o svačině se jim ani nesní, případně za ni považují několik suchých rohlíků, které hlady žvýkají téměř celý den. Řešením by možná byly internátní školy, ale nestačí je začít vychovávat v šesti letech. To, co do té doby nedostaly v rodině, už nikdy nemají šanci dohnat, to ví z vývojové psychologie i každý student střední školy …

 

Problémem, který by se měl také řešit je sexuální zneužívání mladistvých. Nejen na naší škole každý rok stoupá počet těhotných žákyň v nižších ročnících. Není akceptovatelné, aby žákyně šestého ročníku byla společností vnímána jako plnohodnotná matka schopná vychovávat své dítě! Příslušné úřady ani v tomto směru nepodnikají absolutně žádné kroky, aby zastavily tento „trend“. Do dvou let porodí další dítě. Je normální, že 14tiletá žákyně speciální třídy zplodí dítě s mentálně retardovaným „absolventem“ SZŠ pro žáky s mentální retardací a do roku po porodu je těhotná s dalším dítětem? Jak se o děti postarají? Vždyť nejsou schopni postarat se byť jen sami o sebe!?! Jaké zázemí jim poskytnou, jakou výchovu jim dají, jakou emoční podporu, jak budou rozvíjet jejich osobnost? Žijí spolu v rodině dívky (spolu s desítkami dalších rodinných příslušníků), spokojeně jako nezletilí či mladiství společně dále souloží bez jakékoli formy antikoncepce a plodí další děti. Jací to budou potomci?!? Postižené DĚTI plodí postižené děti a do jakých podmínek?

 

 

Tyto děti jsou předem odsouzeny pro život v nedůstojných a nelidských podmínkách. Opět špatně nastavený sociální systém a vědomé přehlížení tohoto problému způsobilo, že mladé žákyně ve svém těhotenství nevidí žádný problém, právě naopak, vnímají ho jako vítaný způsob výdělku peněz. Nejenže jdou negativním příkladem jiným žákům, ale nejsou schopny si alespoň přijatelným způsobem ukončit povinnou školní docházku. Navzdory nepopiratelné snaze ze strany školy, která se formou různých preventivních technik, besed a výchovného působení na hodinách snaží této předčasné porodnosti předejít, problém přetrvává. Žákyně (často i před dosažením 15 let) jsou nezřídka těhotné s mnohem staršími muži a ani v tomto směru se nic nekoná a nejsou nijak stíháni. Situace je alarmující!

 

Ve školním roce 2010/2011 byly na naší škole 4 těhotné žákyně, v současnosti máme 5 těhotných žákyň a 3 žákyně s individuálním studijním plánem, které jsou na mateřské dovolené! Na úřadech jim namísto sankcí paradoxně ještě i poradí, co mají udělat, aby dostaly peníze navíc a vyždímali ze státu co se dá jako z dojné krávy. Proto jsou všechny děti, které se narodí našim žákyním (a které na ně dostanou finance), svěřovány do péče prarodičů, kteří na ně dostanou další finanční příspěvky. Namísto toho, aby byli prarodiče sankcionováni za to, že zanedbali výchovu a dopustili, že se jejich dítě stalo předčasně zletilým, nezodpovědným a nepřipraveným neschopným rodičem, ze situace ještě profitují. Navrhujeme poskytnout finanční příspěvky na maximálně 3 děti. Pokud chtějí mít další je na jejich zvážení, zda je budou schopni uživit. Jinak se nikdy neskončí tento nemocný koloběh nadměrné porodnosti, která je vnímána jako druh výdělečné činnosti.

 

Tyto děti nemají právo na život v důstojných podmínkách? Kde jsou jejich práva, když žijí v jednom pokoji s dalšími dvaceti lidmi ve špíně, smradu, hladové, mají vši, blechy, bez vody, elektřiny, WC, končetiny mají ohryzané od krys, dennodenně se dívají na to, jak jejich rodiče, či jiní členové domácnosti před jejich očima souloží, dokonce jsou nezřídka samy sexuálně obtěžovány či zneužívány. Chcete sociální pomoc a osvětu pro „marginalizované skupiny“ v pravém slova smyslu, která bude účinná a účelná, podpořte raději vyučování sexuální výchovy na školách, začněte grátis rozdávat raději prezervativy a ne mouku, aby se navzájem nemnožili příbuzní, mentálně nezpůsobilí a mladiství, protože sami si prezervativ nikdy nekoupí a bude pokračovat nejen gigantická porodnost, ale i rozmach pohlavních chorob mezi nepřizpůsobivou populací. Je třeba se seriózně zamyslet nad nastavením sociálního systému v této oblasti. Jinak budou i nadále vznikat další a další generace geneticky poškozených, nepřizpůsobivých a neproduktivních dětí, které jsou v očích svých rodičů jen nástrojem pro financování svého povalečských způsobu života. Tato populace má pracovat na naše důchody?

 

Umíte si představit, že při současné situaci se učitel po 40-ti letech ve školství vůbec dožije důchodu? Kdo byl někdy učitelem, nebo mu je alespoň trochu známé zákulisí z oblasti školy, ví, jak nesmírně náročné a vyčerpávající je toto povolání (zejména po psychické a emoční stránce). Každý produktivní člověk si zaslouží jít do důchodu důstojně a při alespoň jaké-takové fyzické a mentální síle, a ne jen doživořit pár neplnohodnotných let do smrti. Pokud mohou jít do výsluhového důchodu dříve policisté (i ti, kteří celou dobu proseděli v kanceláři), proč ne i učitelé? Snad si to zaslouží méně po letech extrémně náročné psychické, emoční a fyzické námahy? Bylo by nanejvýš vhodné zabývat se touto otázkou.

 

Přibylo nám obrovské množství povinností, příkazů a omezení pro učitele, ale odebrali nám jakékoliv možnosti obrany vlastní osoby či kompetence zasáhnout. Musíme všechno, ale nemůžeme nic … Nemáme absolutně žádné východisko jak se bránit, protože „v právu“ je výhradně jen žák, ke kterému máme za každých okolností přistupovat humanisticky a netrestat ho. Existuje vůbec někdo, kdo se zastane nás – učitelů? Je někdo kdo se postaví i na naši stranu? Kdo nás ochrání? Když učiteli přeteče pomyslný pohár trpělivosti a zvýší hlas na žáka, okamžitě jej obviní z psychické újmy dítěte. Učitel však musí dennodenně snášet urážky, nadávky, výhrůžky, vulgarismy, ponižující poznámky, posměšky či sexuální narážky a osočování od žáků beze slova. Žáci si nás beztrestně potají natáčejí mobilními telefony a věší záznamy po internetu. Přesto nikdo nepovažuje současnou situaci za alarmující, či alespoň hodnou pozornosti a řešení. A nejhorší, co tyto žáky postihne, je snížená známka z chování, která je absolutně netrápí. Vysvědčení vůbec nepotřebují. Po cestě domů ho spokojeně potrhají a rozhází po zemi. Nezajímá je neomluvená hodina či nedostatečná známka na vyučování. Dokonce pro některé (a ne jen nepřizpůsobivé) se stalo problémem napsat si obyčejné poznámky a pohoršeně vyběhnou na učitele, proč je obtěžuje tak zatěžujícími úkoly, jako je psaní poznámek! Vždyť nač by se také trápili záležitostmi jako jsou prospěch či chování, když střední školy se i tak poperou o každého jednoho čtyřkaře, jelikož financování závisí na počtu žáků. Nedivme se proto, že žáci dosahují podprůměrnou úroveň, když nemají jakoukoli motivaci k učení, protože dobře vědí, že na školu se dostanou bez jakékoliv námahy a úsilí.

 

Jen my vnímáme jako absurdní a naprosto zarážející, aby se na gymnázia dostávali žáci, kteří sotva prospívají? Kde se pak, po skončení gymnázia (a oni ho i skončí, protože školy snižují úroveň vzdělání, aby žáci prospívali) zaměstnají? Nebo tyto „intelektuální výkvěty“ budeme posílat dál na vysoké školy (neboť i tam už studuje opravdu kdokoliv)? Celé školství ztrácí úroveň! Tím se dostáváme k dalšímu šokujícímu faktu: Produkujeme kvantum naoko „vysoce erudovaných“ vysokoškoláků, kteří jsou ve skutečnosti někdy absolutně nevzdělaní, a přitom v našem státě chybí kvalifikované pracovní síly a odborníci z oblasti manuální práce.

 

Vysoké školy vůbec nereflektují poptávku trhu práce! Nač jsou nám stovky titulovaných sociálních pracovníků (za kterými jen tak mimochodem není vidět žádnou dobře odvedenou práci-kde jsou výsledky jejich sociálního snažení a práce?) a kdejaké manažery, které každoročně vychrlí univerzity, a kteří se pak nemají kde zaměstnat? Kromě toho, na úkor zmíněných méně šikovných absolventů vysokých škol se nedostává adekvátního vzdělání těm chytrým, opět kvůli sníženým kritériím a nárokům na studenta. Navíc absolventi jsou často krajně nepřipravení do praxe. Ukázkovým příkladem je právě učitelská profese, kde se mladý začínající učitel vše důležité nenaučí na vysoké škole, ale za pochodu, po tom, co nastoupí do zaměstnání. Na vysoké škole příští učitel dostane obrovské kvantum teoretických informací, obecných poznatků (často totálně zbytečných), ale absolutně absentuje propojení s reálnou praxí, od vyplňování dokumentace, přes základní pravidla a povinnosti učitele, až po možnosti řešení různých školních situací!

 

Pokračování ….

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...
1 komentář
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.