26.8.2013
Kategorie: Multikulturní soužití

Jaké je být učitelem nepřizpůsobivých žáků ? (II. – dokončení)

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 26|08|2013

Další zoufalý otevřený dopis vládě. Tentokráte dvou učitelek ze Slovenska, které mají velké problémy se svými žáky z minoritní populace. Přečtěte si pravdu o chování dětí, rodičů i odpovědných státních úředníků. Dobrý pocit z toho jistě mít nebudete. Na věci nic nemění, že text pochází zpoza hranic za řekou Moravou ani to, že je z loňského roku. Ve stejné situaci je dnes mnoho učitelů a učitelek i u nás doma. Tento text je pokračováním a dokončením první části , která odhaluje neskutečně drsná fakta o situaci na školách se žáky ze společensky nepřizpůsobivých cikánských osad. 

 

 

… Zarážející je také fakt, proč v dnešním školství jsou mnohem důležitější různé byrokratické a formální úkony, které má pedagog a škola jako taková plnit a ne to, co nabízí žákovi po výchovně vzdělávací, emoční a lidské stránce. Kde se ztratila podstata, kterou pro nás stále zůstal žák a ne papír? Učitelé jsou z každé strany systematicky terorizováni různými formami kontroly a neúnosnou byrokracií-od vyplňování výkazů, pedagogických dokumentací, upozornění, předvolání, zápisů, hodnocení atd.. Vyplňujeme nespočet oznámení o zanedbávání povinné školní docházky, neomluvených hodinách, školních přestupcích, píšeme charakteristiky na problémových žáků, každou chvíli na jiného žáka a pro jinou instituci-městská, státní, kriminální policie, ÚPSVaR … Kdepak je ta součinnost složek? A aby toho nebylo málo, tak se každý jeden školní rok musíme pasovat s novým státním vzdělávacím programem, podle kterého musíme měnit náš školní vzdělávací program a soustavně měnit učební osnovy.

 

Každý rok se v každém ročníku mění názvy předmětů jakoby nebylo jedno jestli se tělesná jmenuje sportovní příprava, tělesná a sportovní příprava, nebo zkrátka tělesná výchova … nač je dobré takto příšerně to komplikovat? Není únosné každý jeden rok revidovat tyto dokumenty! Pokud již stát není schopen poskytnout nám hotové vzdělávací programy a osnovy, ať nás alespoň nechá udělat si vlastní, ale i je používat alespoň pár let a ne soustavně je měnit a předělávat! Jaký to má smysl?

 

Řeči o možnostech přizpůsobení si obsahu, které vykreslují individuální sestavování osnov školou jako pozitivní, jsou absolutní nevýhodou, dokonce přímo neskutečnou komplikací při přestupu žáka na jinou školu, kde nedokáže navázat na jejich vyučovací proces, protože mají zaručeně osnovy sestavené jinak. V systému vzdělávání přece musí být jednota a ne taková chaotická anarchie a nesoulad! Možnost volby potřebujeme, ale maximálně pro pár hodin volitelných předmětů – například tak potřebné výchovy k manželství a rodičovství. A navíc je maximálně nedůstojné a pobuřující, aby učitel trávil hodiny za počítačem a při odborné literatuře ve snaze důkladně se připravit na vyučování. Je hanbou našeho školství, že nemáme učebnice na jednotlivé předměty, a pokud nějaké jsou, jsou zastaralé nebo učivo v nich absolutně nekoresponduje s obsahem vzdělávání pro daný ročník. Pokud se ministerstvo nehodlá věnovat sestavení učebnic, konkrétně pro jednotlivé ročníky zvlášť, požadujeme alespoň vydání souhrnného souboru materiálů (např. za předmět občanská nauka), který bude obsahovat všechny a kompletně rozpracovaná témata z daného předmětu pro všechny ročníky ZŠ souhrnně (a na tento materiál by navazovala další sbírka pro SŠ). Pracovní listy a jiné pomůcky pro některé předměty chybí úplně. Ale učebnice, pracovní listy a jiné pomůcky pro žáky s mentální retardací jsou rozpracovány dokonale pro každý ročník. Umíte nám někdo vysvětlit tuto logiku?

 

Žáci s MR, kteří nikdy nebudou průkopníky v oblasti medicíny, školství a nikdy nebudou podávat kvalitní pracovní výkony v oblastech souvisejících s intelektem, jsou vzděláváni podle nejnovějších metod, s nejlepší technikou, listují v zbrusu nových aktuálních učebnicích a žáci, kteří jsou intelektově na přiměřené, často nadprůměrné úrovni, žáci z nichž mohou být lékaři, výzkumníci, politici, učitelé jsou doslova a do písmene diskriminováni a pasují se se starými předpotopní učebnicemi, nedostatkem pomůcek (pracovní sešity na jednotlivé předměty a učebnice na cizí jazyk si musí zakoupit na vlastní náklady) a vystresovanými, vyčerpanými pedagogy. Proč diskriminujete a upíráte základní práva na vzdělání právě skupině lidí, která jediná bude pro náš stát produktivní a bude přispívat k rozvoji naší země??? A jen tak mimochodem, toto je běžně se vyskytující jev, že stát podporuje a zvýhodňuje právě skupiny, které pro něj nejenže nic na oplátku nevyprodukují, ale ještě ho i zneužívají a produktivní členové této společnosti, z nichž práce stát profituje, živí tyto jedince. Nechceme aby tato myšlenka vyzněla jako znevažující a diskriminační vůči žákům s mentální retardací. Pouze žádáme stejná práva, možnosti a podmínky pro ostatní děti. O dokumentaci integrovaných žáků se ani nebudeme zmiňovat.

 

Vedle všech těchto úkolů a požadavků, které jsou na učitele kladeny, se ještě máme dále vzdělávat, honit kredity, platit si kurzy, cestovat na školení a trávit čas „umělým“ a neefektivním tváření se, že si zvyšujeme kvalifikaci. Většina kurzů z kreditního vzdělávání je totiž naprosto bezúčelná a téměř nic nového se tam učitel nedozví. Jsou to odfláknuté, zbytečné „naoko“ kurzy na naplnění něčích kapes. Odpovědný učitel, kterému na práci záleží, totiž nepotřebuje vynucenou motivaci ve formě kreditů, ale dovzdělává se průběžně celý život, podle potřeby a aktuální situace. Pokud už chcete motivovat učitele, použijte raději tyto peníze na finanční ohodnocení jejich práce.

 

Když se najdou peníze na zlaté, diamantové či platinové „padáky“ vysoce postavených, najděte laskavě finance i pro školství. Namísto relaxu a času na odpočinek a tak naléhavě potřebnou psychohygienu jsme tedy otroky kreditů, abychom si alespoň trochu přilepšili k mizerným platům, které jsou oproti jiným profesím přímo komické. Proč se pak divíme, že je tolik učitelů vyhořelých? Žádné preventivní techniky realizované proti burnout syndromu nám nepomohou, když nemáme čas na odpočinek a regeneraci sil. A namísto hloupostí, kterými nás zatěžujete a výčitek jak selháváme v rolích pedagogů, naučte nás jak motivovat k učení nepřizpůsobivé žáky, kteří nemají absolutně žádnou vnitřní motivaci či motivaci ze strany rodiny a společnosti. Udělejte pro nás kurzy jak je učit, my to za těchto okolností a za takových podmínek nevíme.

 

Na školách jsou nesporným přínosem odborní zaměstnanci: školní speciální pedagog a školní psycholog, kteří ve velké míře mohou pomoci a přispět ke zlepšení a řešení některých problémů na školách. Školy si je však často nemohou dovolit i přesto, že jejich platy jsou poklesly ještě níž než platy pedagogů a slušně vyžít jen z tohoto příjmu je pro ně nemožné.

 

Je doba počítačů a všemožných výdobytků techniky, ale je opravdu nezbytné uměle vnucovat techniku ​​do škol až v takové míře? Máme vyučovat za asistence nejnovějších moderních počítačů a ICT, ale naši žáci si neumí pořádně ani umýt ruce, ostříhat nehty, podepsat se nebo pozdravit.

 

 

 

Máme obavy, kam až tato (někde již nyní neúnosná) situace dospěje při pokračování tohoto dlouhodobě neřešeného a odsouvaného problému a disfunkčního sociálního systému. Škola jako taková vyčerpala všechny možné a dostupné formy intervence – bezvýsledně. Situace ve školství, a nakonec i v celé společnosti, se neúnosně vyhrocuje a radikalizuje. Stále častěji berou „spravedlnost“ do rukou samotní občané. Vzpomeňme si na události z Devínské Nové Vsi, v obci Šarišské Michaľany, nebo nejnovější případ z Hurbanova. Politici a vláda dlouhodobě ignorují a alibisticky tolerují konkrétní problémy současnosti, morální úpadek, sociální nespravedlnost, nedobytnost práva, pozitivní diskriminaci … Reakcí společnosti (včetně dětí!) Je apatie, nesnášenlivost, vandalismus, agresivita, rasismus až neonacismus, útoky a nenávist na obou stranách. Pokud se i nadále bude přehlížet tato skutečnost, stále větší podporu budou získávat v politickém spektru strany blízké krajní pravici a extremistické skupiny, které ve stále větší míře podporují a uznávají kromě dospělých dokonce i stále mladší děti! Opravdu chcete občanské nepokoje či válku? Neboť máme pocit, že tam to směřuje.

 

Naše stížnosti, naše volání o pomoc adresujeme nejen ministerstvu školství, ale i ministerstvu práce sociálních věcí a rodiny, protože tyto dvě složky musejí nutně kooperovat na řešení situace a ne „hrát každý na svém písečku“ a zavírat oči před problémy. Pokud chcete vidět skutečný stav a reálný obraz dnešní doby, přijďte si prohlédnout situaci, která vládne na mnoha východoslovenských školách ve městech či vesnicích.

 

V závěru bychom chtěli vyjádřit potěšení, že v některých oblastech našich stížností už snad svítá na lepší časy a návrhy kolem přijímání žáků na gymnázia a jednotnost ve vzdělávání se dotáhnou do úspěšného konce. Také však doufáme a věříme, že stejně se postupně dostanou na řadu i další problémy, které vzpomínáme v dopise.

 

I přesto, že tento dopis může připadat jako bohapusté výčitky a stížnosti, je to jen zoufalé volání o pomoc. Milujeme svou práci, vybrali jsme si učitelské povolání v přesvědčení, že budeme vytvářet „lepší svět“, ale za těchto okolností to není možné. Chtěli jsme vychovávat děti, vzdělávat mladé osobnosti, učit je objevovat krásy a zvládat těžkosti života. Nechte nás učit, dovolte nám vychovávat, ale důstojně a v podmínkách, které si zasloužíme my, ale i „naše“ Vaše děti …

 

Erika Polgáriová a Eleonóra Liptáková

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 043,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.