.
Lidé nadávají na politiky. Hlavně na to, jak politici kradou. Na tom nadávání by nebylo nic zvlášního, ale je potřeba si uvědomit, že politici vycházejí se stejného prostředí jako my. A když nadáváme na mravní úpadek, tak ten probíhá v celé společnosti.

Proč tomu tak je? Protože většina lidí si myslí, že má na všechno právo. Právo pouze díky tomu, že jsou občany. Právo, aby je společnost zásobovala vším, co se jim zdá potřebné (či přijemné). Právě proto pak volí politiky, kteří jim naslibují ty jejich práva. Něco z toho dotyční politici možná i splní… ale splní taky sobě.

Jak vlastně takové „právo na cokoliv“ vzniklo? Jednoduše. Přišla jednou jedna partička populistických politiků s heslem: „Kolo do každé rodiny.“ Při tom politici nezapomněli poukázat na to, že boháči mívají kola dvě. No a tak se našlo hodně lidí, kteří spravedlnost viděli v tom, že jedno kolo je potřeba boháčům vzít a dát ho těm, co ho nemají. 

.

 Tady se nabízí jeden citát: „Slušnost je jako motýl, který letí přes moře. Musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. Slušnost nejde našetřit jako peníze. To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. Mravnost je jako motýl nad oceánem. Jakmile přestane mávat křídly, zahyne.“

Takže nejde na jedné straně vyžadovat slušnost, ale na straně druhé se jí neřídit. Nelze vyžadovat zodpověnost po jiných, ale sám být nezodpovědný. Stát „blahobytu pro všechny“ má taky za následek rozkol rodiny. Stát blahobytu nás měl ochránit před sobeckými monstry a přitom je sám vytvořil poskytováním privilegií a podpory všem na „ničí“ účet.

Závěrem přidám popis toho, jak a proč došlo k zániku Starověkého Říma: Starověký Řím vděčí za svůj největší rozmach tomu, že bylo vytvořeno 12 tabulek římského práva. Poté byla vytvořena republika, která omezila moc vlády a nechala lidi žít. Protože moc vlády byla omezená, lidé mohli svobodně tvořit s tím, že si mohli nechat „ovoce“ své práce. V té době se Řím stal pýchou světa. V době nadbytku ale Řimané zapomněli na to, co svoboda musí obsahovat. 

Zapomněli, že základem svobody je správné omezení moci vlády. Že když moc vlády roste, svoboda lidí klesá. Jakmile Řimané přestali na toto pravidlo dbát, politikům začala růst chuť po moci, což bylo na úkor práv garantovaných lidem v Římské ústavě. Někteří si osvojili, že mohou volit takové politiky, kteří použijí moc vlády, aby některým lidem vzali majetek a dali jej jiným.

Byly zavedeny dotace zemědělství. Následovaly programy na podporu bydlení a sociální podporu. S tím ruku v ruce rostly daně a stát více a více ovládal soukromou sféru. Brzy velká část lidí nedovedla platit tak vysoké daně a skončili na státní podpoře. Klesala produktivita, začaly se objevovat nedostatky zboží, davy začaly protestovat na ulicích, vyžadujících chléb a hry od vlády. Mnoho lidí se nechalo přemluvit, aby vyměnili svobodu za bezpečí. Nakonec celý systém zkrachoval a skončil jako oligarchie zastřešená vládou cézarů.

Jsme schopni a ochotni se z minulosti poučit? Nebo si ji musíme znovu prožít?