111ester
3.3.2018
Kategorie: Humor

Jak se baví internet: Den debil

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 4,29 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

EMA

Lékař mi dával 4 měsíce života, tak jsem ho zastřelil a soudce mi dal 12 let.

 

Rodičovská olympiáda
Nedávná zimní olympiáda mě inspirovala k tomu, navrhnout kostru rodičovské dovolené. I rodiče mají právo na medaile. Jelikož je člověk rodičem pořád a je jedno, jestli je léto nebo zima, není rodičovská olympiáda rozdělena na zimní a letní. Rodičovská olympiáda je jenom jedna. Tradiční heslo: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se,“ navrhuji změnit na: „Není důležité vyhrát, ale přežít.“ 
Pojďme se nyní podívat na jednotlivé disciplíny.
1. Trojskok
– Náročná disciplína pro zkušené rodiče v domácnosti, kdy se skočí od plotny k žehlícímu prknu, posléze od žehlícího prkna odskočit chytit dítě, které se chystá spadnout ze skříně a opětovný zpětný skok zpět k plotně. Hodnotí se nejen provedení skoků, ale i ochota rodiče toto opakovat do zblbnutí.
2. Sportovní gymnastika – kruhy
To je jednoduché. Jaký rodič bude mít větší kruhy pod očima z nevyspání, vyhrává. Hodnotí se nejen barva a velikost kruhů, ale i zkouška intelektu. Nevyspalí rodič musí v časovém limitu pěti minut říci své jméno. Vítězí ten, kdo je tak v prdeli, že si na své jméno nevzpomene. Mikrospánky a drobné mrtvičky se sčítají k celkovému hodnocení a mohou ovlivnit celkové výsledky.
3. Střelba
Rodičům se bude pouštět Noddy s autíčkem, Telletubies, Taneční hrátky s Honzou Onderem a prasátko Pepa. Poslední z rodičů, kterému z toho jebne, vyleze na kostelní věž a bude střílet po lidech, vyhrává. Hodnotí se délka výdrže sledování pořadů i počet zasažených cílů. 
4. Biatlon
To samé, jako střelba, akorát, že venku je sníh, takže jebnutý rodič musí na kostelní věž dojet na běžkách. 
5. Běh
Speciální disciplína pro budoucí otce. Sportovcům na startovní čáře bude ukázán pozitivní těhotenský test a budoucí otcové budou muset utéct, dokud je ještě čas. 
6. Chůze 50km
Dráha od domu do obchodu, která je dlouhá jeden kilometr. Rodič tuto trasu absolvuje s dítětem, které po cestě bude odbíhat, sedat si na zem, kličkovat nebo honit veverky či drobné ptactvo. Vítězem se stává ten, který původně kilometrovou trať protáhne minimálně na padesát kilometrů v co nejkratším čase. Cíl je samotná cesta, neboť do obchodu nikdy závodníci nedojdou, jelikož dítě spadne do kaluže, budou ho bolet nožičky, nebo se počůrá. 
7. Jezdectví
Závodníci budou ležet spokojeně v posteli, načež na ně bude vypuštěno rozdivočelé dítě, které jim nečekaně naskočí na a zakřičí: „Hyjééé.“ Vítězem se stává sportovec s nejméně odraženou ledvinou či vyraženým dechem. 
8. Řecko římský zápas
Závodník obdrží malé dítě, které nechce do školky a chce ležet v posteli a pokusí se ho obléknout do oblečení, které se mu nelíbí a odmítá ho nosit. Vítěz bude ten, kdo polooblečené a uřvané dítě neprohodí oknem.
9. Přetahování lanem
Parádní disciplína rodičů třech a více malých dětí. Sportovec si musí lano přetáhnout ve smyčce přes hlavu a posléze se oběsit. V této disciplíně vítězí všichni účastníci. Tady člověk nemůže prohrát. 
Co se týče dopingu, tak na této olympiádě je doping ve formě alkoholu, drog, či antidepresiv nejen dovolen, ale je dokonce nezbytný. 
Pokud by vás napadla ještě nějaká další disciplína, tak sem s ním. My ty rodičovské olympijské hry spolu dáme do kupy. 

26907744_1535372796515814_8970743584035862809_n 28167982_10156135393163210_6698590339159203707_n 28377674_2059107200771348_6991203479820732773_n 28378497_349142642254421_959950103280860497_n 28468292_779249425602003_7338726846188482749_n dobrá rada loďka zima

Sejdou se tři psi u veterináře – pitbull, ovčák a doga.
Ovčák a Doga se ptaj Pitbulla: „Hele proč jsi tady?“
Pitbull: „Ále. Soused měl malý děcko, takovýho hajzla, pořád mě kopal a tahal za uši, tak jsem mu utrhnul nohu…“
Na to ti dva psi: „Ty vole a co s tebou bude?“
Pitbull: „No co, injekce a smrt…“
A Pitbull se ptá Ovčáka: „Proč seš tu ty?“
Ovčák: „Ále, pošťačka na mě pořád házela noviny, tak sem jí jednou chytil za ruku a utrhnul jí prsty…“
Ti dva psi zase: „Ty vole, a co s tebou bude?“
Ovčák: „No co, injekce a smrt…“
Pitbull a ovčák se podívaj na dogu a ptaj se: „A co ty, za co seš tu ty?“
Doga: „Ále, moje panička pořád vytírala podlahu, prostě pořád vrtěla zadkem, tak sem jednou naběhnul a udělal jí to…“
A ti dva: „Tak to tě čeká taky injekce a smrt, co?“
Doga: „Néé, jenom obroušení drápků…“

28168386_1896237690409311_4949274491879300367_n

28235396_1958377441138996_3278013435485603838_o

28238368_1608881199206680_5852773203259994789_o

28276812_875593449290154_2199092721106272369_n

28336298_752817201578436_1383839346427428667_o

28337902_895606923950714_1866117581497347653_o

 

ester

28661311_2282320638460029_1960808376138629484_n

Riaditel na porade obchodneho oddelenia:
„…… a tych , co prichadzaju do priameho kontaktu so zakaznikmi chcem upozornit, ze slovne spojenie “ kadejake pičoviny“ nie je prave najvhodnejsi sposob na popis nasho sortimentu.

teraz zhasneme

DXNZtAVW4AIcv_w

DW6EiTSWsAEPIuI

28660289_877565612426271_89091718316424168_n

28056753_839487966233583_1256731342075526712_n

Každý den nemůže být posvícení. Máme dobré dny. Máme špatné dny. A pak, občas, párkrát za život máme den D. Tedy den Debil. (takzvané dvojité déčko)
Povahu každého dne lze odhadnout už ráno hned po probuzení. Já jsem se vzbudil téměř s písní na rtech a směle vykročil z postele. V tem okamžik jsem zaúpěl bolestí, neboť jsem šlápnul na období křídy, které Čeněk rozestavěl kolem postele. Období křídy znamená, že mladík vezme plastové figurky dinosaurů, různě je rozmístí po bytě, přidá pár větviček, jakože pravěká džungle a období křídy je na světě.
S triceratopsem zabodnutým v chodidle jsem zakvílel, poposkočil a druhým chodidlem šlápnul na velociraptora.
Když šlápnete hned po probuzení na velociraptora, je to neklamný signál, že ten den nebude stát za nic. Však už staří Mayové měli rčení: „Šlápneš-li po ránu na velociraptora, budeš celý den…… No dobře to rčení jsem si vymyslel a nemůžu najít rým na velociraptora. Možná traktora? Že by, šlápneš-li po ránu na velociraptora, budeš celý den na traktora? Dejme tomu.
Jakmile jsme se nasnídali, oblékl jsem Čeňka a šli na parkoviště, že ho hodím do školky. Už když jsme vycházeli z baráku, přeběhl mi mráz po zádech. A to nemyslím, že jsem se něčeho zalekl. Do slova a do písmene mi přeběhl mráz po zádech. Byla děsná kosa. Nejchladnější ráno v dějinách chladných rán.
Cestou k autu mi mráz přeběhl ještě po stehnech, po bradě a po bůčku. Ano, mám bůček. Od porodu jsem ho ještě neshodil. Jsem snad proto špatný člověk? Já myslím, že naopak.
Auto bylo klasicky celé zamrzlé. Bylo potřeba ho oškrabat. Vzal jsem tedy z přihrádky škrabku a šel na to.
„Já chci taky škrabat,“ dožadoval se Čeněk.
„Ne, na to jsi ještě malý,“ vysvětloval jsem mu.
„Tak jenom trochu,“ přemlouval mě.
Tak jsem mu tu škrabku na chvíli půjčil, ať si zaškrábe. Čeněk si párkrát zaškrábal a potom škrabku zlomil.
„Já toho sígra přerazím. Nemůžeme mít nic hezkého nebo funkčního. Všechno rozbije,“ mumlal jsem si vzteky pro sebe, když jsem přední sklo škrabal obalem na cédéčko, který jsem našel v kufru auta. Všechna ta seškrabaná námraza mi padala na ruku a i do rukávu. Přestával jsem cítit ruku a omrzliny byly za dveřmi.
Vůbec to nešlo seškrabat. Zkoušel jsem tu námrazu nahřát tím, že jsem na ní dýchal. To nepomáhalo. Dokonce jsem ji nahříval zapalovačem, ale jak jsem měl úplně promrznuté prsty, asi po čtvrtém škrtnutí jsem začal krvácet z palce.
Po nekonečném škrabání oken u auta obalem od cédéčka, jsem to dokázal. Námraza byla seškrabána. Byla mi děsná kosa, tak jsem se už těšil, až nasednu do auta a zatopím. Vložil jsem klíčky do zapalování, otočil s nimi a nic se nestalo. Zkusil jsem to ještě asi třikrát, ale pořád se nic nedělo. V té kose se autu vybila baterka.
„Jupí, nemusím do školky,“ radoval se Čeněk, když jsem mu oznámil, že auto nejde.
„Tak to teda ne. Do školky půjdeš, i kdybychom tam museli jet psím spřežením,“ rázně jsem tuto variantu zamítnul.
Jelikož chodí Čeněk do školky na opačné straně města, jediná možnost, jak se tam dostat, byla autobusem.
Anžto jsem mistr v řešení krizových situací, zavolal jsem Nataše, abych se informoval, co mám dělat. Autobusem skoro vůbec nejezdím a nemám přehled, která linka jede do školky.
„Mamka říká, že tam jede osmička,“ vysvětloval jsem Čeňkovi, jako by ho to snad zajímalo. Bohužel zastávka, odkud jede osmička, byla asi kilometr daleko. Hlavně, že máme jednu zastávku hned u baráku, ale nikdy jsme ji nevyužili. Museli jsme se tedy vydat na dlouhou pouť v té kose na zastávku.
Čeněk si držel svého dráčka lítačka (plyšový drak), já jsem ho chytil za ruku a vyrazili jsme. Bylo mi jasné, že ta cesta nebude lehká.
„Možná to ani nepřežijeme,“ napadlo mě, když mi zamrzla pravá oční bulva. Slovy nejde popsat, jaká byla zima. Byla to taková ta zima, že kdybych se chtěl jít vymočit ke keříčku, tak by mě museli vyprostit hasiči, jelikož bych k tomu keříčku přimrznul. Nejspíš by k tomu museli použít i těžkou techniku.
Byla taková kosa, že nebyly ani uzavřené školy a školky (uhelné prázdniny), protože člověk, který ohlašuje uhelné prázdniny, cestou do ohlašovny umrznul.
V této kose se mění všechna zvířata na polární. Ony to tak mají. Je to evoluce. Po chodníku chodí polární psi, nad hlavou prolétl polární holub a kdybych měl tasemnici, tak by to byla polární tasemnice. Polární tasemnici od té běžné poznáte tak, že má teplé ponožky a beranici.
Jelikož jsem počítal s tím, že pojedeme autem, tak jsem měl na sobě jenom tepláky, mikinu a bundu. Po pěti minutách chůze se vzduchem neslo jenom takové tiché „plop.“ To byl zvukový singál toho, že právě můžu být lékařsky oficiálně uznán jako žena, neboť mi varlata zalezla do dutiny břišní, kde nejspíš dožijí. Zrovna teď bych na nudapláži moc parády neudělal.
Cesta na zastávku se zdála nekonečná. Tváře jsem měl ošlehané ledovým větrem a neustále jsem se rozhlížel. Byl jsem nervózní, neboť nás kdykoliv mohl napadnout lední medvěd nebo los.
A pak už jsem ji viděl. Autobusovou zastávku. Byla na dosah. Celá se třpytila ve štiplavém mrazu.
„Taťko, já jsem cestou ztratil dráčka lítačka,“ propukl najednou Čeněk v pláč a na rozeklaném stromě zakrákal polární havran.
„Zapomeň na lítačka. Zima si ho vzala,“ oznámil jsem mu naprosto bez emocí, neboť zastávka byla už opravdu blízko a rozhodně jsem se nehodlal vracet tam zpět do té sajgy a hledat ztraceného lítačka.
Nicméně Čeněk dostal záchvat, tak jsme se museli vrátit. Byl na chodníku skoro před našim domem. Inu, tak jsme si tu cestu v té kose na zastávku dali znovu, protože proč ne. Tentokrát mi do dutiny břišní zalezlo komplet všechno, co mám tam dole a když jsem pohnul rukou, cítil jsem, jak se mi lámou chlupy v podpaždí.
Opět jsme se blížili k zastávce, když tu mi zvonil telefon. Podíval jsem se, kdo mi to volá a byla to Nataša. Bohužel mi nešlo přijmout hovor. Ten stupidní smartphone nešel tím ledovým pahejlem, co zbyl z mé ruky použít. Displej nebyl schopen rozeznat, že ten kus pařátu, co po něm přejíždí, není rampouch, ale něco, co bývalo kdysi kusem člověka. Bohužel jsem tedy hovor nepřijal.
„Konečně jsme tady,“ oddechl jsem si, když jsme s Čeňkem usedli v autobusu do sedadel.
Autobus se rozjel a zahnul směrem, odkud jsme přišli a tedy úplně na jinou stranu, než byla školka.
V ten moment mi opět volala Nataša. Nechal jsem Čeňka, ať hovor přijme, jelikož on měl rukavice a tedy telefon ho rozpoznal jako člověka.
„Promiň, já se spletla. Osmička tam nejede. Jede tam jednička. Nenasedejte na osmičku. Ta vás doveze před nás.“
Vystupujeme z autobusu a dnes již po druhé se ocitáme před naším barákem. Já to ale nevzdám. Beru Čeňka do náruče a utíkám s ním znovu na zastávku.
Jednička zrovna přijížděla, tak jsme do ni naskočili. Spokojeně oddychuju na sedadle a mám tušení, že už bude lépe.
„Připravte si prosím jízdní doklady, probíhá kontrola jizdních dokladů a jízdenek,“ ozve se najednou jeden z revizorů, který si to pomalu šine našim směrem.
Škoda, že žádný jízdní doklad nemám. Jízdenku jsem měl v tom minulém autobusu, ale na tenhle mi už nezbyla. To by se ale podle mě mělo počítat, protože tamtím autobusem jsem jet nechtěl.
„Vaši jízdenku, prosím,“ obrátil se na mě revizor.
Inu, tak mě to stálo osm stovek na místě za pokutu a na další zastávce jsme si museli vystoupit. V ten moment se to ve mně zlomilo. Vzdal jsem to. Šli jsme domů. Venku nebylo bezpečno. Čeněk do školky nešel.
Před polednem k nám přišla babička, aby Čeńka pohlídala, protože já jsem musel jít řešit ven do mrazu baterku. Přijel mi kamarád s kabely a společnými silami jsme auto nastartovali.
„Hele teď musíš tak hodinu v kuse jezdit, aby se baterka znovu nabila. Nesmíš vypínat motor,“ poučil mě a odjel.
Tak jsem vyrazil jezdit hodinu po městě. Oranžová kontrolka a žádná čárka u nádrže dávala tušit, že asi moc daleko nedojedu, jelikož nemám benzín. Byla to velmi nepříjemná situace, neboť jsem dostal instrukce, že nemůžu vypnout motor a matně jsem si vybavoval z autoškoly, že když chci tankovat na benzince, musím motor vypnout.
„Co budu dělat?“ Začal jsem panikařit. Z nějakého důvodu mě to táhlo k tomu, vyskočit za jízdy z auta, ale to by věci asi moc nepomohlo. Nakonec mi benzín nedošel, jelikož jsem asi po deseti minutách jízdy píchnul kolo.
Vzteky jsem vyběhnul z auta a zuřivě do něho kopnul. Potom jsem ho odstavil na přilehlém parkovišti a přemýšlel, že ho zapálím. Byl jsem vzteky bez sebe.
„Tohle jsi chtěl? To se ti líbí? Polib mi prdel ty debilní dne,“ klečel jsem na parkovišti a hrozil pěstí kamsi směrem nahoru, kde jsem myslel, že se onen den zrovna nachází.
Potom jsem běžel domů. Doma jsem babičku poslal pryč, zamknul dveře, pustil Čeňkovi pohádky a teď sedím na gauči a už nikdy ven nejdu. Tam venku to není bezpečné. Venku číhá zlo. Do konce života budu doma. Ty Mayové měli pravdu. Pokud ráno šlápneš na veliciraptora, budeš celý den na traktora.

16939631_1113042875490208_3833376236343697496_n

28167331_2149071101786358_345541236770891048_n

 

28168334_1819267544791009_5469674582254724692_n

 

28337895_10156122076783703_8446871312835602550_o

28280117_1595870107199763_4500917948367995086_n

Dnes jsem si udělal tak černý čaj, že by měl dostat ve Švédsku byt.

DXI-TzxWkAALhMf

28468202_1645046542243093_6072140323699053259_n

28280084_2013820012272257_5894222325770610732_n

Cikán učí svého syna masturbovat.

„To je zábava!“

Raduje se Dežo.

„No vidíš! A až ti bude 13, budeš požívat svoje péro…

28056338_1475519165892699_6436696106633078926_n

28058973_2247347571957808_8304400690805997568_n

Říká jedna cikánka druhé:

„Eržika, to nekraď, to je naše!“

28058997_527657077634544_702272457665316217_n

28070925_537554269960437_5350337063776648566_o

28166284_10214070930140041_4334349444569890816_n

Víš jaký je rozdíl mezi kouzelníkem a cikánem?

Kouzelník řekne: „Abrakadabra!“ a vyčaruje králíka z kouzelného klobouku.

Cikán řekne: „Dyškriminácia!“ a vyčaruje důchod, sociální dávky, byt a auto ……

28166588_1831964646834785_3305797516693786467_n

28276453_2023392691264852_497787097595765451_n

28279079_1049837545157974_4100266634347725239_n

28279148_2059752444238491_3181633857875083264_n

28279614_1556586984449342_6083697255292584740_n

28377887_179679356007304_2893992519571595336_n

DXL53pPUMAA41yy

A pár tweetů od Dojnice:

  • GIBS je silová složka, hospoda nebo obchod se smíšeným zbožím? Já nevím, ale představuju si, že když tam přijdou nějaký kontroloři z min. financí, tak poslední, co na vrátnici uslyšej, je „stůj, nebo střelím!“
  • Tak jestli té odpovědi AB na interpelacích rozumím dobře: Jedná se o tak tajnou záležitost, že o ní nikdo neví a ani nesmí vědět a dokazují ji dokumenty, které jsou tak tajné, že je nikdo neviděl a ani nesmí vidět.
  • Není pravda, že jsem tlačil na odchod Murína kvůli Čapímu hnízdu. Naopak jsem mu navrhl, že to bude vypadat jako nešťastná náhoda.
  • Znáte takový ten pocit, jak je venku mráz a nehostinno a vy byste nejradši zalezli zpátky do postele, ale nemůžete, protože v ní pořád ještě ležíte?
  • Až se soudruh Ťien-ming vrátí za 15 let z pracovního lágru, bude moct vyprávět Miloši Zemanovi, jak v Číně stabilizují společnost.
  • Andreji, hlavně zas nepřísahej. Dyk ty drobečkové jsou od minule ještě nemocný!
  • Míra integrace Evropy je dnes skutečně nebývalá. Zatímco na Slovensku prorostla do vlády italská mafie, u nás slovenská.
  • Vyšetřování na Slovensku sleduje dvě stopy: komu mohl vadit zavražděný novinář a kde vzal Fico milion eur v malých neoznačených bankovkách.
  • Komunisti tvrdí, že únorový převrat byl legálním převzetím moci. Myslím, že tak nejpozději napřesrok začnou hájit popravy odpůrců režimu.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2018: *****

Věra Vladyková 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Věroslav Olič 603,- Kč, Vít Fortelka 500,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč, Robert Schlesinger 300,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Pavel Klement 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Martin Pavlíček 850,- Kč, Jan Vojtěch 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Zdeněk Svoboda 200,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč

Celkem za měsíc: 8 503,00 Kč
Vybráno 24.29%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.