00161b04e6e556b0d2180c4b49553143--hospital-room-the-hospital
21.8.2017
Kategorie: Společnost

Jak mi pořezali duši

Sdílejte článek:

KAREL JEMELKA

U nás na vsi se vždy říkalo, když měl někdo být operován, „Budou mě řezat“. Nebo když někdo měl operaci za sebou, „No, řezali ho“. (ji) A tak, já stár měl již také dvojí řezání za sebou, a měl jít na třetí řezání. Ale, jak k tomu došlo?

Problém s chůzí. Problém s chůzí jsem měl prakticky odmalička. To mi při chůzi pořád jedna noha zůstávala vzadu. A najednou mi levá noha začala zůstávat vzadu více než ta pravá. A tvrdla. V závěru tvrdla tak, že jsem nebyl schopen ujít rychlejší chůzí 200 metrů. Pomalu to šlo. Připisoval jsem to stáří. To se u chlapů projevuje tak, že to co se má ohýbat se neohýbá a to co se ohýbat nemá je ohnuté skoro futr. Holt stáří je sfiňa.

Až jsem si postěžoval obvoďačce a ta mě poslala na ultrazvuk žil dolních končetin. Nezjistilo se nic, jen se levá noha nějak nezdála. Doporučeno CT. Tak mě objednala na CT. Cosi jsem vypil, cosi mi píchali do žil, protáhli mě tím CT a doporučili mi se hned objednat na „Cévní“. Stalo se.

Vlezl jsem na cévní. A hele, Dochtor ze střelnice. (Colt, King Cobra, nádherná ukázka lidského umu) Ahoj, člověče, co mi sem lezeš? Poslali mě z cétéčka. Chodím jak postřelenej. Chvilku se hrabal v počítači. Dej si židli sem, já Ti to ukážu. Ty máš čéče cévy jak třicátník, ale průser je tady. V koleni máš úcpu a v lýtku další. Na tom snímku ty tepny byly zauzlované jak tlusté střevo. Samá zatáčka a v zatáčkách se to cosi usazovalo. Koleno tak 10 centimetrů. Lýtko tak 2 centimetry.

Víš, mi tady děláme křečáky tlustým ženským. Já Ti tady nepomůžu. Pošlu Tě na fakultku, tam Ti to protáhnou. Chvilku volal, pak ťukal počítač.

Tak, tady máš termín, tam Tě proklepnou, vybaví Tě byrokracií a pak Ti to opraví. A teď si poďme zapálit. Mám 10 minut na dalšího. Kouříme venku. Ty vole, a čím to může být? Mám dvě plíce, dvě ruce, dvě nohy a odsere to ta levá? Nejsem levičák. Nemůže to být tím, že mi někdo před lety zpackal operaci menisku levého kolena, já na to chytil zánět žil a týden jsem myslel, že mi nohu uřežou a já budu klepat tím dřevěným pahýlem, jak Džon Silver, pirát? No může. Ale taky to může být tím, že jsi jako dítě spolknul Čínskej PVC dudlík. To neřeš. To je z kouření a umíme to opravit. Tak ahoj a vždy rovnou mušku. A nekuř.

Na Fakultce mě proklepli, vybavili papíry. Část k obvodní, část pro mě. Stanovili termín. Vyplnil jsem své papíry.

A zamrazilo mě v zádech. „Komu dát vědět, v případě? (exitu). Mám strach z lékařů. Ze všech. Sice pomáhají a léčí tělo i ducha, ale bolí to, a mívají špatné zprávy. To většinou. Čím je člověk starší.

Jediný lékař, ze kterého nemám bobky je Patolog.

Nastoupil jsem. Odevzdal papíry, znovu si mě proklepli a zahnali na pokoj. Přišel zdravotní bratr s kapačkou a připojil mě na USB. Úsbéčko je šikovné zařízení. Malá plastová věcička, kterou vám zapíchnou do žíly a nechají tam. A na to připojují všechny kapačky a infůze. Aby vás nemuseli píchat pokaždé. Máte to v žíle celý pobyt v nemocnici a nevadí to.

Připojil mi kapačku. Dokapalo a já letěl do nemocničního bufáče na cigáro a kafe. Znovu kapačka, Bez večeře. Bez cigára.

Deset. Večerka. Přiběhla sestra. Tak pětadvacítka. Pojďte, budeme holit. Ale sestři, já se holit nemůžu. Já mám takovej fousatej ksicht v občance. Vyjdu z nemocnice a první policajt mi dá flastr, že nevypadám jak v občance. Už se mi to stalo. Tváře holit nebudeme. Holit budeme operační prostor.

Došli jsme na ambulanci. Něco začala u stolku čuchtat. Tak, svlíkněte se. I trenýrky a támhle se položte. Dočuchtala. Nadzvedněte zadek. Strčila mi pod zadek polštář. K nohám přisunula jakési držáky. Do toho si dejte nohy. Ha, jak na gynekologii. Provedl jsem. Tak, a teď si dejte ruce za hlavu. Dal jsem ruce za hlavu. I jala se konat dílo. Můj strojek na lásku obracela ze strany na stranu, nahoru a dolů a štětkou mydlila.

Sestři, proč mám ty ruce za hlavou? Je to nepohodlné. To aby Vás nenapadlo mě ošmatávat. Jediný, kdo bude někoho ošmatávat jsem tu já. Ale, sestři tohle v tom hrozném stresu není ani myslitelné. Dobrá, dejte ruce jak je libo ale věřte, že jestli něco zkusíte, zažijete nevídané. Uvědomte si, že to mám v hrsti já. Jsou takoví, co to zkoušejí.

Povídali jsme si o všedních věcech a ona doholila a znovu novou žiletkou přeholila. Víte, zítra Vás bude dělat pan profesor. On je perfekcionista. Proto jsem Vás přeholila. Jděte do sprchy a sám to ještě zkontrolujte. Kdyby Vám tam šéf našel chlup, tak mě vyhodí.

Oblékal jsem se. Sestři, víte, co bych potřeboval? No, copak. Kam si tady chodíte zapálit? Už šest hodin jsem neměl cigáro. Běžte do té sprchy, zkontrolujte co jsem Vám řekla a pak tady na mě klepněte, něco s tím uděláme.

Zkontroloval jsem. Tedy, vyholeno dokonale. Pornoherec. Klepnul jsem. Sestra vyšla, sáhla do kapsy a podala mi klíč s bambulkou. Tohle je klíč od oddělení. Je uzavřené i přes den. Abyste nemusel zvonit, půjčím Vám ho. Sjedete výtahem a přímo proti výtahu je východ dozadu. Já tam taky sem tam zajdu. Pak si odemknete a klíč mi vrátíte. Dáte pozor ať Vás nechytí dochtor. Dnes má službu zavilý nekuřák. Ten kdyby Vás chytil, tak Vás roztrhne jak žabu a pošle domů pro nedodržení léčebného režimu. A přijdu Vám ještě píchnout Heparin.

Zakouřil jsem si a klíč vrátil. Ustál píchnutí. Usnul.

Ráno se mnou někdo zatřásl, Kapačka a Heparin. Snídaně nic. Odvoz kamsi na operační sál. S celým lůžkem. Chvíli na chodbě, pak příprava. Zavezli mě s lůžkem kamsi mezi přístroje. Svlékli z pyžama a zaplachtovali. To včera oholené mi natvrdo přilepili lepící páskou pravé noze. Se vším všudy. V operačním prostoru nesmí nic zavazet. Ještě líp mě zaplachtovali.

Někdo přišel. Odkryl mi hlavu. Představil se, podal ruku. Půjdeme na to? Jistě pane profesore. Usedl po levé straně lůžka, dal pár příkazů asistujícím. Teď to zabolí. Nezabolelo. Cítil jsem v třísle asi minutu hrozný tlak. Tlak pominul. Chcete se dívat? Neudělá se vám špatně? Otočili mi jeden s monitorů tak, abych viděl. Medici okolo. Pan profesor vyprávěl. Vše co dělá, co se tam děje, kdesi v koleni a lýtku. Připadalo mi, jako by to vyprávěl pro mě. V tepně se pohyboval drát, na jeho konci nějaké zařízení. Propucovalo to koleno, potom lýtko a sjelo to až do palce nohy.

Tak, je to čisté, tak to budeme stenovat. Sten je pružina jako z propisky, která se po drátě pošle do před tím ucpaného místa proto, aby tepna už zůstala rovná.

Tak mám v lýtku asi tři centimetry pružiny a v koleni asi deset centimetrů. Jsem na pérko.

Ještě znovu kontrola. Zašít. Zatížit a pět hodin bez hnutí. Pan profesor se rozloučil. Naskládali mi do třísla možná nějakých 15 kilo pytlíků s pískem. Odvezli mě na pokoj. Napojili USB.

Odpočítával jsem čas. Tlak v třísle byl na hranici výdrže. Paní doktorka přišla přesně. Odkryla mě, pytlíky s pískem skládala Dušanovi (zdravotní bratr) na vozík. Zkontrolovala operační prostor a jala se mi sundávat tu lepící pásku a osvobodila můj strojek na lásku. Namazala strojek i okolí mastičkou. Nadzvedněte pravou nohu, teď levou, Teď nadzvedněte zadek. Pomohla mi do kalhot od pyžama. Tak, a teď se zkuste posadit. Posadil jsem se. Dobrý? A teď se zkuste projít. Nasadil jsem Golémův krok. (z císařova pekaře) Nepřehánějte, zkuste to normálně. Šlo mi to. Přešel jsem dvakrát pokoj. Bolí něco? Cítíte se dobře? Paní doktorko, kouřil bych až bych brečel. A taky kafe bych si dal. Dušan Vám přinese oběd co jste zmeškal a pak si klidně skočte do kantýny, to před zavíračkou stihnete. My na něho dohlídnem, ozvali se dva spolupacienti. Běžte chodbou doprava, tam na konci je nákladní výtah pro personál. Sjeďte dolů, doprava a druhé dveře jsou pořád otevřený, nouzový východ. Za dveřmi doleva a tam je výklenek s popelníkem. Tam chodí personál kouřit. A půjdete li rovně, tak za sousedním barákem doleva a jste u kantýny. Tahle nemocnice je docela bludiště. Poděkoval jsem, odměněn úsměvem.

Třikrát za večer jsem s mými opatrovníky sjel kouřit. Leželo nás na pokoji pět. Tři kuřáci, dva nekuřáci s podobnými problémy.

Ráno ambulance, přístroje, ultrazvuk. Jste v pořádku, pozítří můžete domů. Kapačka, Heparin, kantýna, káva, cigáro. Další den papíry, kontrola za měsíc, zeťák s autem pod okny a oběd už doma.

Pohoda, zdravotnictví moc pokročilo. Jednáním, přístrojovým vybavením i přístupem k Lazarovi. Poděkoval bych v tuto chvíli všem. Tedy, děkuji.

Ale, co s tím nahoře? S tou pořezanou duší. Po měsíci kontrola. Ambulance, přístroje, ultrazvuk…. Pan doktor, menší pořízek, zadkem sotva pasoval do kolečkové židle. Cítil ze mě kouř a povyhrožoval mi. Nekuřte, nebo zemřete. Kurňa, nekuřáci neumírají? To jsem měl vědět v pubertě. Kontrola za půl roku.

Po půl roce jsem koupil „Diplomat“. Takový pánský sprej. Nafoukal jsem si to kde všade a smrděl jsem jak kurvin kufr. Ten samý dochtor. Přístroje….. Ještě kouříte? Pane doktore snažím se omezovat, ale nekouřit se nedaří. Přestaňte, protože kuřáky nebudeme léčit. Kontrola za půl roku.

Za půl roku zase diplomat, stejný smrad a ten stejný lékař. Čekárna prázdná, byl jsem asi poslední. Přístroje…. Oblékám se. Sestry uklízely zařízení. Pan doktor vytáhl z lednice svačinu. Plastovou krabici salátu a pět rohlíků. Začal dlabat. Já začal být zvědavý.

Pane doktore, říkáte, že je to z kouření a se mnou leželi dva pacienti s podobnými problémy. Nekuřáci. A proč mi to postihlo nohu levou? Protože kouříte a ti nekuřáci kouřili pasivně po hospodách. Sestry pozastavily úklid přístrojů a cukalo jim v koutcích.

Pan doktor odsunul skromnou svačinku. Tak podívejte chlape, v Bruselu se již jedná o tom, že kuřáci si budou platit své nemoci z kouření sami. Zdravotní pojištění se bude týkat jen nemocí, jejich příčinou kouření není.

A Vy jste pane doktore pro? Určitě. Kuřáci kazí práci lékařům. Kdyby nekouřili, nebyli by nemocní.

Aha, pane doktore, tak jste tak třetí na řadě. Odsunul svačinku, vyskočil ze židle. Jak to myslíte? Logicky. Vy teď diskriminujete kuřáky. Obecně se shodnete, bude zákon. Zákon se ujme. Přijdou na řadu alkoholu pitelé, protože si pitím taky kazí zdraví. No, a pak přijdete na řadu vy. Vy, kteří nezřízeně žerete a jste obézní. Vy sám máte 25 kilo plus. Nekazíte si zdraví? Sestry z ambulance vypadly.

Pan doktor zbrunátněl. Lapal po vzduchu.

Víte, pane doktore, nezastanete li se kuřáků, nebude nikdo, kdo by se zastal vás, jedlíků. Ideologie semele i vás.

Další kontrola mi nebyla určena. Tři sestry v čekárně se na mě zubily. A já si dosud léčím duši. Duši, vnímající nepochopení. Nepochopení ideologie a klapek na očích lidí, byť odborníků, ale postižených ideologií.

Nezastal jsem se. A pak nebyl už nikdo, kdo by se zastal mě.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc listopad 2017: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Jan Šedý 50,- Kč, Jiří Fridrich 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Jiří Záhumenský 50,- Kč, Tomáš Foldyna 998,40 Kč, David Bezděk 150,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 048,40 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (29 votes, average: 4,07 out of 5)
Loading...
63 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.