mens-991728_960_720
3.2.2016
Kategorie: Multikulturní soužití

Jak mi cikán prodával parfém

Sdílejte článek:

MARCUS WANG 03|02|2016

Nevím, jestli se to označení skupiny píše s malým nebo velkým písmenem. Píšu s malým ne proto, že si velké nezaslouží, ale kvůli fyzické podobě, viz dále. Nevím, jestli se poslední léta „musí“ říkat Romové, nerad bych někoho smrtelně (politicky) urazil. Já říkám cikán, protože hlavní (záporný) hrdina příběhu byl černej jak cikán z té folklorní melodie. Ta snad zakázaná není.

Minulý pátek jsem se zastavil v nákupním centru Eden, Praha 10, Vršovice, abych si po perném týdnu koupil láhev dobrého vína pro víkendové uvolnění. Když jsem se v potemnělém podzemním parkovišti vracel k autu, pokřikoval na mě již z dálky muž menší postavy se zmačkanou igelitkou v ruce. Malý cikán.

„Pane, pane, počkejte…,“ drmolil a štrachal cosi v pytlíku. Nepřipadal mi vůbec sympatický a tak jsem ho ignoroval. Cestou k autu jsem byl pro jistotu na pozoru. Nedělo se nic výrazného. Jen jsem si všiml výrazně špinavé rachotiny, u které „hlídkoval“ další člen tmavé bandy. Hm, to je tedy sebranka. Jak to, že je ochranka nevymete, pomyslel jsem si. Odemkl jsem auto, uložil na zadní sedadlo nákup a v tom slyším rychlé kroky. Kdo jiný, než cikánský prodejce. Zprvu mě napadlo rychle otevřít dveře auta, naskočit, zabouchnout dveře a skrýt se za sklem. Čert jim věř. Nekoupím a píchne do mě kudlu. I malej hajzl s břitvou dokáže pokazit večer.

Nestihl jsem to. Ne, mohl jsem, ale nechtěl jsem utíkat a otáčet se k nebezpečí zády. Toho zvládnu čelem. Uvidíme, kdo z koho. Během dvou sekund jsem ho měl téměř na dosah. Snažil se o blízký kontakt, asi aby dobře prezentoval zboží. Tak dost!

Když viděl, že čekám vzpřímeně, zarazil se v pohybu, a ze špinavé igelitky váhavě povystrčil cosi v podobě krabičky Hugo Boss.

„Pane, kupte originál parfém, tady podívejte!“

Ustoupil jsem, předpažil obě ruce tak, aby viděl mé dlaně. Starověké gesto míru působící uklidňujícím dojmem. Též dobré pro kamerový záznam, kdyby se něco semlelo a útočník mě nečekaně obvinil z agresivity. Dlaně od těla se též hodí, kdyby se obchodní situace zvrhla a bylo třeba nezbedníka bleskurychle chytit pod krkem a zatřepat. I kdyby byl gorilího vzrůstu, některý z natažených prstů by se mu třeba strefil do oka. Prostou náhodou gesta.

„Nic nechci!“ prohlásil jsem nesmlouvavě, ale to prodejce nijak neodradilo.

„Tak, aspoň tady ten malý, nic za to nechci, je to zadarmo! Pomozte nám,“ škemral téměř prosebně a snažil se přistrčit mi k nosu malou krabičku. Ustoupil jsem o další krok vzad a rukama zapumpoval ve smyslu vzdušného odtlačení obtížného dotěry.

„Nic nechci! Jděte pryč!“ zvýšil jsem hlas a to stačilo.

„Ty se mě bojíš nebo co?“ Otočil se na sešlapané kecce a s bručením zmizel. Nalézt si nějakou snazší kořist, která nedělá divné pohyby.

Dnes u oběda jsem se kolegům zmínil, co jsem zažil neobvyklého.

„Kolik jich bylo?“ zeptal se se zájmem ředitel firmy.

„Dva. Jeden prodával, druhý v záloze.“

„A nebylo to náhodou ve Vršovicích?“

„Ano, jak to víš?“

„Dodavatel, se kterým jsem měl schůzku, mi vyprávěl velmi podobný příběh. Na parkovišti k němu přišli tři cikáni nabízející parfémy. Když je slušně odmítl, jeden z nich mu drze otevřel dveře auta a hodil krabičku dovnitř.

„Tak, teď jsi koupil a musíš zaplatit! Tak dělej! Dej sem prachy!“ zařval z nich ten největší.

Vyděšený „kupující“ sáhl do portmonky a podal křiklounovi všechny bankovky, které nahmátl. Cikáni spokojeně odtáhli. Ulovit dalšího nešťastníka.

Slušný muž se ze zážitku klepal celý večer a jen tak na příhodu nezapomene. A to se vlastně nic tragického nepřihodilo. Cloumala s ním vlastní bezmocnost a pokoření.

Stalo se vám něco podobného? Jste připraveni se bránit? Víte, že největším nepřítelem sebeobrany je slušné vychování?

Tento článek jsem nenapsal jako kritiku určité skupiny lidí, to není třeba. Cílem je informovat, aby ti, kteří padnou do spárů podobných kriminálních praktik, byli připraveni a měli větší šanci se bránit…

ZDROJ: Marcus Wang

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2016: *****

ing. Jaroslav Brožík 1000,- Kč, Tomáš Gratias 500,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Jarmila Hloušková 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Jan Hink 1000,- Kč, Adam Sip 500,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ivana Kaclová 200,- Kč, Neznámý dárce 400,- Kč, František Václavík 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Ivana Petrová 100,- Kč, Eduard Sojka 500,- Kč, Neznámý dárce 1000,- Kč, Miloš Zbránek 1000,- Kč, Petr Blaha 500,- Kč, Hana Vítková 1000,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Václav Jezovic 300,- Kč, Jiří Václavík 8X,- Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Martin Adámek 10,- Kč, Miroslav Krajčovič 100,- Kč, Hana Kněžová 100,- Kč, Monika Landkašová 300,- Kč, Blahomír Skoupý 200,- Kč, Karel Lorenz 200,- Kč

***** Celkem za měsíc: 13 498,- Kč *****


Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.