Jak mě napadli fanatičtí muslimové – kdo je tady doma?

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (30 votes, average: 4,93 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

EVA HRINDOVÁ 30|05|2015

Dnes mám za sebou opravdu děsivý zážitek. S kolegou jsme byli obklopeni skupinou agresivních cizinců, nejspíše muslimů. Nelíbí se jim naše petice proti kvótám na přijímání uprchlíků. Opravdu se máme bát? Máme se nechat zastrašit?

Už od ledna se angažuju v hnutí Islám v České republice nechceme a od února fungují také Naštvané matky. Nelíbí se nám spousta věcí a cítíme, jak děsivou rychlostí ubývají naše svobody. O tom jsem napsala nespočet blogů, dnes nebudu nosit dříví do lesa. Dnes budu psát o sobě a svém strachu. 

Na islámu mě děsí to, co dělá z lidí – zfanatizované agresivní nemyslící bytosti. Tím se stávají díky islámu. Ten fanatismus mě osobně na islámu děsí nejvíc. Když vidíte fotku do země zakopané ženy, která je celá zkrvavená a okolo ní jsou jásající muži s kameny v rukou, mrazí vás. Ty fanatické oči jsou odstrašující. Neumím si ani představit to utrpení té ženy – to, že ji všichni nechali napospas. Tu hrůzu člověka, který je konfrontován s něčím tak nelidským. Myslím, že podobné hrůzy zažívali židé v koncentračních táborech, kteří do poslední chvíle nemohli uvěřit, že by něco tak zrůdného jako holokaust mohlo být skutečné… Naše víra v lidskost a spravedlnost je neutuchající. Nedokážu pochopit, že se tam nenajde ani jeden člověk, který by zařval – „lidi, neblbněte!“ 

I já sama stále věřím v lidské dobro a je pro mě lidsky nepochopitelné, že třeba rodiče provdají svou malou dcerku za statného chlapíka v nejlepších letech. Ani si neumím představit tu hrůzu té holčiny, která zůstane sama se svým manželem. Zrůdnost nejhoršího kalibru. A islám to posvěcuje a nutí lidi takové zrůdnosti dělat a nepochybovat o nich. Neznám nic horšího, než lidi, co nepochybujou. Stávají se z nich nemyslící stroje na vykonávání čehokoliv. Zlí fanatici…

Arabi-Olomouc-600x400

Nikdy jsem s tím nebyla konfrontována opravdu zblízka. Těch pár mých fanatických spolustranníků, kteří nemohou vydýchat mou přímost, mi bylo spíše k smíchu. Ti se zmůžou akorát na nějaké pomlouvání za mými zády. Těch se nebojím. Až dnes…

Přicházíme na místo, kde chceme rozložit petiční stánek. A tam stojí horda cizinců, připravená k boji – přesně tak vypadají. Napadají nás slovně, přibližují se, mají zlé oči – jde z nich opravdu strach. Je jich hodně – 10, 15? Nevím, nepočítala jsem je. Jsou uražení – co si to dovolujeme? Ukazují na obrázek přeškrtnuté mešity – ta je rozpaluje do běla. Předcházející den nám to přece řekli jasně – „Jak si dovolujete odmítat imigranty? Je to vaše povinnost je vzít! A co vám vadí na islámu? Beztak budete do pár let všichni našimi otroky!“

Dnes s nimi odmítáme mluvit a klidně si stavíme stánek a chystáme petiční archy. To jednoho z nich vytočí a zničehonic se vrhá na stánek a chce strhnout symbol přeškrtnuté mešity, poráží stánek… Šok, údiv, zděšení… Ale slyším – Policie! – a atak je v zárodku zastaven, útočník odvlečen… Ale ty fanatické oči jsem viděla zblízka, tu zlobu.

Ano – mám strach. Nejen o sebe, protože tihle zfanatizovaní agresivní jedinci neuvažují v našich civilizačních vzorcích. Nemají žádné ohledy. Nemají žádný respekt – co je jim proboha do toho, jak si tady řídíme naše vlastní věci? Tohle byli zahraniční studenti – vysokoškoláci nejspíše z bohatších arabských rodin. Nechci ani myslet na to, jaké vzorce chování mají ti méně kultivovaní muslimové… 

Bojím se nejen o sebe. Bojím se a cítím strach za všechny ženy v islámských zemích, které jsou vystaveny bití a ponižování. Mám strach za všechny holčičky, které se mohou stát manželkou nějakého magora, který si fotku s novou maželkou hrdě vystaví. Mám strach za všechny muslimy, kteří nepřišli o schopnost kriticky myslet a kdykoliv se můžou stát terčem útoku svých fanatických souvěrců. A mám strach i o naše ženy a dívky, které budou v ohrožení, až se nám tu začnou potulovat skupiny nudících se imigrantů, které nejspíš naše vláda za potlesku uplacených neziskovek přijme pod tlakem EU. 

Sklapneme uši a přestaneme prostě večer vycházet ven? Nebo přece jen náš strach bude zdrojem nového uvědomění? Nenechme si diktovat, neustupujme zlu a používejme náš strach jako zdroj naší odvahy – jiná cesta není…

 ZDROJ: Eva Hrindová

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Tomáš Foldyna 1006,20 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 9 039,20 Kč
Vybráno 25.82%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
127 komentářů
  1. Redakce
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.