4.1.2015
Kategorie: Multikulturní soužití

Jak jsem několik spoluobčanů odnaučil krást mi elektřinu

Sdílejte článek:

JÁN SÝKORA 05|01|2015

V posledním období se to u nás v médiích jen hemží články, jaká je většinová bledší část společnosti rasistická. Každý konflikt bledšími s tmavším vyvolaný bledším je automaticky zobrazován jako typický příklad rasismu, zatímco konflikty vyvolané tmavšími se tak zásadně nikdy neposuzují a jsou údajně způsobeny výhradně jejich špatnou finanční situací, způsobenou samozřejmě bledšími. Některé nevládní organizace (zásadně sídlící ve velkých městech daleko od problematických osad a ghett) si dokonce vymýšlejí neexistující rasové konflikty, jen aby zdůvodnili potřebu své existence a vytřískali další peníze z domácích i zahraničních grantů na svou existenci. Část utiskované většiny se už dokonce raději soustavné diskriminaci ze strany nepřizpůsobivé části tmavší menšiny a parazitických neziskovek raději ani nebrání, jen aby nebyli automaticky označeni za rasisty. A do takové beznadějné situace jsem byl jednou dostal i já.

Lidí ze zásady posuzuji podle toho, jak se chovají a nikdy ne podle barvy jejich pleti. V paneláku na patře naproti mně žije Rom (malíř), který se vzorně stará o svou rodinu, tvrdě poctivě pracuje a když mi loni maloval byt, nebál jsem se dát mu klíče od bytu a klidně odejít do práce. Se všemi Romy v našem domě jako domovní důvěrník vycházím bez nejmenších problémů (protože nedělají žádné problémy při soužití, všichni poctivě pracují a nájemné řádně platí), zatímco o několika bledších sousedech se to opravdu nedalo říct. Když jsem jako domovní důvěrník vybíral uklízečku pro náš panelák, ze zájemců jsem vybral Romku ze sousedního domu, protože uklízela na okolí již tři domy a všude s ní byli spokojeni. A stejně bez ohledu na barvu pokožky nesnáším veškerou chátru a je mi úplně jedno, jestli jsou to ožralí páchnoucí bezdomovci, zfetovaný narkomani, vymletí nácci nebo nepřizpůsobiví cikáni z nelegálních osad.

.
Po babičce jsme se sestrou zdědili rodinný dům v jednom hladovém údolí. Jezdívali jsme tam zřídka – jen dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Jak to již v takových hladových dolinách bývá, z důvodu nízkých cen nemovitostí se tam často stěhují někteří nepřizpůsobiví spoluobčané z větších měst, kteří za odstupné prodali své už „vybydlené“ byty, co dostali od státu zdarma a koupili si za ně na venkově levné bydlení . A s sebou si přinášejí i svůj oblíbený způsob života, spojený s hlukem a špínou, pro který však většinová část společnosti nemá pochopení a v důsledku kterého v blízkosti jejich bydlišť prudce klesá cena přilehlých nemovitostí.

.
I v babiččině rodné vesničce došlo k takovému stahovacímu procesu z bytu ve větším městě a několik desítek metrů od našeho domu se v jedné laciné chaloupce na spadnutí, bez vody a elektřiny, zabydlelo několik nepřizpůsobivých spoluobčanů a začalo si její okolí zvelebovat narůstajícími hromadami odpadků. V dlouho tiché, klidné, ospalé a klidné vesničce se najednou objevily bitky, výtržnosti, konflikty, noční hluk a drobné krádeže, venkovská idyla náhle skončila.

.
Zanedlouho na to, na podzim, na Památku zesnulých jsme opět jeli na hroby do otcovy rodné vesnice. Chtěl jsem také zkontrolovat elektroměr, protože dodavatel energie mi poslal neuvěřitelně vysokou fakturu a byl jsem si jistý, že udělali chybu při odpočtu. Po příchodu do domu pozdě večer jsme si všimli, že sousedé spoluobčané již mají zavedenou elektřinu. Ve všech místnostech domku i na dvoře se svítilo, televizor běžel, rádio vyhrávalo, reproduktory duněly na celou ulici, …  všechny elektrospotřebiče naplno pracovaly, jako kdyby spoluobčané elektřinu měli zdarma.

 

Na svém dvoře jsem se o něco zakopl. Posvítil jsem si baterkou – a našel jsem kabel „dvojlinku“, který se táhl z mé vnější zásuvky 230 V na dvoře, kde byl jen tak odizolovanými konci vodičů zastrčený, přes plevel a kopřivy za plotem někam směrem ke chaloupce spoluobčanů … Rozzuřený jsem vytrhl kabel ze zásuvky a mou první myšlenkou bylo rozjet se udělat s celou tou rozvětvenou rodinou spoluobčanů pořádek. Ale i kdybych byl specialistou v asijských bojových uměních a byl schopen si poradit holýma rukama s početnou převahou odborníků na boj zblízka s roztočenou břitvou na gumičce, myšlenka na moje automatické prohlášení vyšetřujícími orgány nebo médii za zarytého odporného rasistu napadající dobráckých nevinných spoluobčanů mě od toho záměru okamžitě odradila. 

Elektromer

Hlášení krádeže elektřiny policistům by byl holý nesmysl. Škoda nepřesáhla limit, nad který by šlo o trestný čin, mohlo by jít jen o přestupek a případnou pokutu by i tak pachatelé (nikdy nezaměstnaní profesionální poberači sociálních dávek) neměli z čeho zaplatit. Způsobenou škodu by mi také nikdy neuhradili, po mém odchodu by byl kabel samozřejmě znovu okamžitě zapojen na své původní místo a musel bych proto automaticky účty za elektřinu za ně platit i dál. Pokud by venkovní zásuvka nebyla pod napětím, připojili by se přímo za elektroměrem. No a dát si elektroměr demontovat a nechávat tak dům bez elektřiny a zapnutého alarmu se mi při takovémto sousedství opravdu nechtělo.

.
Plný beznaděje a zoufalství jsem se proto rychle uklidnil a namísto uspěchané nepřiměřené reakce jsem raději úporně přemýšlel, co dál. A už po krátké chvíli mě osvítila překrásná spásná elegantní myšlenka, jak definitivně odnaučit sousedy spoluobčany mi tu elektřinu krást a nestát se při tom rasistou.

.
Těm, kteří si už nepamatují z posledního ročníku základní školy rozdíl mezi střídavým obyčejným („světelným“) a třífázovým („motorovým“) proudem, to na jednoduchém příkladu připomenu. Představte si tři body umístěny ve vrcholech rovnostranného trojúhelníku, v jehož středu je čtvrtý bod. Mezi každým vrcholem trojúhelníku a jeho středem je cívka generátoru, vyrábějící střídavý proud. A napětí mezi kterýmikoli dvěma body se rovná jejich vzdálenosti. Mezi vrcholem trojúhelníku (fází) a jeho středem (nulák) je to 230 V (obyčejné napětí – „světelný proud“), mezi dvěma vrcholy (dvěma fázemi) je 1.73 krát více – 400 V (sdružené napětí – „motorový proud“).

Vlastním malou svářečku na jednu nebo 2 fáze a podle potřeby (pokud není k dispozici zásuvka na třífázový proud) si do zásuvky na „světelný“ proud přidám druhou fázi (na 2 fáze a 1 nulák stačí obyčejná tříkolíková zásuvka), i když to odporuje příslušným elektrotechnickým normám. A tak tedy jako oprávněná osoba s elektrotechnickým vzděláním jsem ve svém vlastním domě, ve své vlastní rozvodné skříňce vzájemně přehodil 2 dráty (nulák a jednu fázi) a do své vlastní zásuvky na svém vlastním dvorku jsem tím pustil sdružené napětí 400 V, jako kdybych se právě chystal svařovat …

.
Na druhý den už za tmy jsem odjel domů. Za křižovatkou jsem zastavil, vystoupil z auta, nenápadně jsem se pěšky vrátil do domu a zpoza okna jsem pozoroval, co se bude dít dál. Zanedlouho z chaloupky vyklouzla tmavá postava, s dvojlinkou v ruce přeskočila plot a vlezla mi do dvora, kde opět zapojila kabel do zásuvky …

.
Světla v chaloupce jasně zazářila jako výbuch supernovy v nedaleké galaxii, televizor bliká intenzivním namodralým světlem jako svářečka na stavbě a zhasl, rádio i reproduktory začali najednou řvát jako na diskotéce, aby už o několik sekund definitivně ztichly … A po mnoha dnech nikdy nekončícího hluku se ve vesnici konečně rozhostilo hluboké hrobové večerní ospalé ticho, úplně stejné, jaké tam bývalo před přistěhováním tmavších spoluobčanů …

.
Sdružené napětí jsem v zásuvce na dvoře ponechal trvale zapnuté, jako bych chtěl na dvoře svařovat trvale. Po čase, když jsem otcovu rodnou vesničku opět navštívil, mi hromada spálených rádií, televizorů, satelitních přijímačů a magnetofonů na neustále se rozrůstajícím smetišti před chaloupkou prozradila, že spoluobčané to ještě velmi dlouho nevzdali a elektřinu se mi neochvějně pokoušeli krást znovu a znovu. Poslední ročník základní školy s výukou základů elektrotechniky na hodinách fyziky očividně buď vůbec neabsolvovali nebo na nich minimálně nedávali dostatečně pozor.

.
Teprve po dlouhém čase jsem si uvědomil, jaké jsem tehdy měl vlastně obrovské štěstí. Nevěděl jsem přece, jak mají vyřešené uzemnění nebo zda mají dostatečnou izolaci a v tom bezmocném hněvu mě vůbec nenapadlo, že by to sdružené napětí mohlo i někomu vážně ublížit, resp. ho i zabít. Zapomněl jsem na použití izolačního transformátoru (zařízení na ochranu před úrazem elektrickým proudem při dotyku fáze), aby se nikomu ze zlodějů opravdu nic nestalo. Ale principiálně z morálního hlediska to bylo naprosto objektivní, správné a korektní řešení – vyhořela jim totiž výhradně pouze ta elektrozařízení, kterými se mi tu elektřinu opakovaně pokoušeli krást. V podstatě jsem vlastně projevil sociální cítění – namísto očekávaných ukradených 230 V jsem je sponzoroval dokonce 400 V. Jen jsem tam nedal reklamní leták „Akce! 73% zdarma navíc!“ Opravdu lituji, že jsem nemohl vidět ty překvapené obličeje s vytřeštěnýma očima v oslepujících záblescích ohňostroje vybuchujících žárovek … 

.

Od té doby mi už nikdy víc elektřinu nekradli. Ne že by už nechtěli. Ale nezůstal jim už ani jeden funkční elektrospotřebič. A tak jsem tedy několik našich spoluobčanů úspěšně odnaučil krást mi elektřinu a přesto jsem se nestal rasistou.

.

PS: Trvalo mi víc než rok, dokud se mi ten krásný zděný třípokojový rodinný dům po babičce, ve středu vesnice, s velkým dvorem a překrásnou zahradou, konečně podařilo prodat. Hluboko pod úřední odhad. Za 180 tis Kč.

ZDROJ: Ján Sýkora

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2017: *****

Vít Fortelka 2018,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Golombek 200,- Kč, Ernest Wachtl 30,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Zdeněk Čech 200,- Kč, Anonymní dárce 200,- Kč, Tomáš Foldyna 874,30 Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Belinda Woldrichová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 5 622,30 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (32 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
49 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.