ODBORARIROH
19.6.2017
Kategorie: Historie

Ideologické odbory

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Kdysi dávno měly odbory jakýsi smysl. Snad dokonce byly jakýmsi logickým vyvážením situace na trhu s prací. Dnes je tomu samozřejmě úplně jinak.

Z jedné strany stáli majitelé pracovních míst, kteří štrtnutím pera dokázali z masy pracovníků u­dě­lat nezaměstnané. A osobně to chápu jako zcela legitimní. Dělník, který nechce pracovat, nebo chce pracovat jen málo, je z hlediska podnikatele nevítaný element. A protože (téměř) vždy bu­de platit, že žadatelů o práci bude více, než práce samotné, podnikalelé získali nátlakový ná­stroj na dělníky a námezdní sílu.

Nekritizuji, že toto právo mají, protože je ekonomicky zdůvodnitelné. Na druhé straně, je-li vní­má­na nerovnovážnost toho stavu, dělníci se sjednotili do nějaké silnější skupiny, třeba for­mou odborů, aby se mohli nějakým nástrojem kolektivně postavit majitelům pracovních míst.

Ne, že bych s jejich existencí nějak významněji souhlasil, protože odbory se rychle naučily (po­dob­ně jako předtím podnikatelé) zneužívat této významné síly. Odbory vycítily možnost, že mo­hou podnikatele vydírat nástrojem odmítnutí práce.

Mám spíše pochopení pro historicky doložený fakt, že Tomáš Baťa z továrny vyhnal všechny re­vol­tu­jí­cí dělníky i s jejich odborovými předáky. Vyděračství odporuje mravnosti. A jestliže má dělník pro podnikatele hodnotu 100 korun, není možné, aby nějaká nátlaková skupina po­ža­do­va­la 200, nebo 500.

Podstatné je, že Tomáš Baťa si uvědomil, že tvrdě odírat dělníky se mu dlouhodobě nemůže vy­pla­tit. A to je klíčové poznání. Stanovil jako horní hranici takovou částku, která je pro něj ještě e­ko­no­mic­ky přijatelná. Nad ní by prostě prodělával, a to si žádný ekonomický subjekt nemůže do­vo­lit. Ale tuto hranici nestanovil jako mzdu, nýbrž jako snesitelnou hranici nákladů.

S vědomím, že mnoho dělníků nemá dostatečnou inteligenci, ani finanční gramotnost, tyto nad­pro­střed­ky spravoval sám. Mohl samozřejmě vyplatit tyto mzdy. Ale byl si vědom, že ti, kteří ne­jsou schopni ekonomického výpočtu a plánování, by tuto mzdu byli schopni propít v krčmách, naházet do forbesu, či jinak promarnit.

Baťa pochopil, že mzdové růsty jsou limitovány vzdělaností dělníků a jen velmi opatrně po­pouš­těl mzdové požadavky. Jako zkušební balónek inteligence dělníků použil např. spořicí účty. Vel­mi zajímavě úročené. Které působily podprahově na dělnictvo tak, že pochopilo rychle to, že ne­ní účelné získanou výplatu velmi rychle zkonzumovat a probendit, ale je výnosnější spotřebu odložit v čase. Což je ryzí pochopení funkce kapitálu.

Dělníci velmi rychle pochopili, že pěstovat vlastní kapitál je více efektivní, než si ihned do­přá­vat blahobytu peněz a neomezené konzumace. Ale chtěl jsem hovořit o odborech a ne o Baťovi.

Čas oponou trhnul a zrodilo se zde jediné „Revoluční odborové hnutí“, ROH, které prostě ztra­ti­lo veškerou logiku. Ve státě, kde Antonín Novotný, takto president republiky a První tajemník ÚV KSČ, stanovil, že bylo dosaženo reálného socialismu, tedy že bylo zcela zničeno soukromé vlast­nic­tví výrobních prostředků a významně omezena většina soukromého vlastnictví nadále str­pěl existenci ROH. Proti komu měly tyto odbory vystupovat? Proti státu, který už v tom o­kam­ži­ku byl jediným majitelem pracovních míst? Z odborů se stala ryzí šaškárna. Pamětníci vědí: jedno procento ze mzdy na známku ROH, na Vánoce kolekce čokoládových figurek, na MDŽ o­ží­rač­ka na pracovišti, extrémně laciná dovolená v nějaké ROH rekreační ozdravovně s příslušnou i­de­o­lo­gic­kou masáží. Všichni známe „Anděla na horách“, či podobné masážní filmy.

Reálně byla ideologicky zničena cena práce, zničen byl i tahoun jakéhokoliv pokroku, tedy sna­ha o získání vyššího zisku (anebo mzdy). Vše bylo znivelizováno. (Tedy až na komunistické pa­pa­lá­še, kteří si uvědomovali vynucenou a vylhanou posici předvoje dělnické třídy, jinak ovšem nad­člo­vě­ka, a příslušně tomu se chovali.) Výsměchem se stal komunistický pozdrav: „Buď práci čest“. Ostatně tuto korozi bylo možno vnímat v už jen formálním oslovení „Čest“.

Ale stále uhýbám z tématu. Po sametovém předání moci se odbory formálně emancipovaly. Prak­tic­ky ovšem nikoliv. Vznikly různé oborové odborové svazy, ale přetrvalo vnímání odborů z ča­sů ROH. Odboroví předáci (někteří byli v době ROH často donašeči StB) z pochopiteného dů­vo­du nadále zůstali představiteli novodobých odborů.

Dokonce dodnes existují odborové svazy státních zaměstnanců. To je takový nonsens, že se z něj žaludek obrací. Proti komu chtějí tyto odborové svazy vystupovat? Proti svému za­měst­na­va­te­li, státu? Tedy proti daňovým poplatníkům? Je zajímavé, že tyto odborové svazy státních za­měst­nan­ců nejlépe umí těžit ze zákonů a přisvojovat si nejvyšší vý­ho­dy. Takové odborové vý­ho­dy běžný dělník nemá.

Ale stále odbočuji. V USA, kde mají odbory svoji kolébku, došlo k tomu, že se jich zmocnily ma­fi­e. A začaly nepřiměřeně zasahovat do ekonomických aktivit dílčích podnikatelů. U nás dnes mů­že­me vnímat odbory podobně. Cílem jedna je zisk odborových centrál, nástrojem jsou ne pří­liš dobré posice odborářů. Jednodušší lidé žijí v předpokladu, že odbory se bijí za jejich výhody. Pravdě je to vzdálano asi jako černá a bílá.

Odbory se u nás staly politickou silou, což dokumentuje napříkald soudruh Štěch v Senátu. To je absolutně špatné řešení. Odbory nemají v politice co dělat. Jediná odůvodnitená pozice od­bo­rů musí být pouze ve vnitřním vyjednávání mezi podnikatelem a skupinou pracovníků. Když už to tak musí být, když podnikatel nedisponuje sociálnám citem a inteligencí.

Umím si představit návrat k původní roli odborů. Umím si velmi dobře představit odchod stá­tu z pracovně právních vztahů, kde beztak nemá co dělat. Umím si dobře představit jiný me­cha­nis­mus odborů, kdy odbory neshromažďují finanční prostředky pro blahobyt odborových bossů a jakýsi periodický folklórní mejdan ve formě protestu na náměstích.

Kdysi v minulosti odbory zprostředkovávaly práci pro své členy (a dokonce i nečleny) v o­kén­cích zprostředkovatelen práce. A dlužno říci, že mnohem efektivněji, než dnešní Úřady práce či růz­né pracovní agentury.

Kdysi dávno byly odborové centrály odpovědné za vyplácení podpor v nezaměstnanosti pro své členy. Člen odborové organisace měl do výše svého pojištění nárok na podporu v ne­za­měst­na­no­sti do výše svého pojištění. Ten princip je mi srozumitelný. Nevím, proč přetrvává názor, že o nezaměstnané má pečovat stát. Stejně to dělá blbě a nesmírně draze.

Koho chtějí ti rádoby odboráři na náměstích vydírat? Stát? Ale vždyť stát není (zaplaťbůh) je­di­ným zaměstanvatelem. Ne, to jsou jen politické tanečky odborových bossů, kteří zavětřili moc. A nestydí se zneužívat masy svých členů pro své soukromé zájmy.

Nechť stát odejde z fingované péče o pracující i nepracující. Stát má mít jedinou universální visi a tou má být nepřekážení tvorbě pracovních míst. Třiadvacet let ale vidíme opačný trend: di­ri­gis­mus, regulaci, dotace a stále sílící tendence o nastolení socialismu, jehož cílem je vždy cen­trál­ně plánovaná ekonomika, vlastnictví výrobních prostředků a nároky na řízení společnosti. Ne, že to nejde. Výsledkem ale vždy bude neefektivní ekonomika a plošná distribuce sice rov­no­měr­né, ale přesto bídy. Bídy všech.

Pokud povolíme odborům stát se hybnou silou politiky, stanovujeme jen vyšší podíl so­ci­a­lis­mu v našich soukromých věcech. Dovolíme tím jen vyšší míru zásahů státu do svobodného jednání jedinců a stanovujeme, že o našich životech smí rozhodovat třetí osoby, které dokonce ani nebyly voleny, ale jen se prakticky proti všeobecné vůli jmenovaly. To už má s demokracíí jen vzdáleně podobné plochy.

Úplně zvrhlý je názor socialistů, že mohou požadovat pro dělníky libovolně vysokou výši mezd a to co majitel pracovního místa odmítne vyplatit mu prostě stát sebere formou daní. Nejenže je to odpudivé, nemravné a kontraproduktivní. Je to pitomé. Stejně jako většina receptů so­ci­a­lis­tů. Jenže jsou tak lákavé! Získat moc a vládnout. A moci nakládat s cizími penězi.

Pokud se většina národa neprobere z té falešné naděje, že socialismus je ideologií zítřka, ný­brž že to byla slepá větev vývoje, jsme všichni odsouzeni k větší a větší nezaměstnanosti, ke ztrátě konkurenceschopnosti a potácení se mezi bídou a bídou.

To vše jsou jen synonyma pro slovo socialismus.

ZAVLADSKY
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2017: *****

Vít Fortelka 2018,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Golombek 200,- Kč, Ernest Wachtl 30,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Zdeněk Čech 200,- Kč, Anonymní dárce 200,- Kč, Tomáš Foldyna 874,30 Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Belinda Woldrichová 100,- Kč, Alena Potůčková 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 6 122,30 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
59 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.